37 C 269/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 185 659 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 125 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 125 120 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu -) částky 60 539 Kč; -) smluvního úroku ve výši 15,773 % ročně z částky 183 348,99 Kč od [datum] do zaplacení; -) kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18 569,98 Kč; -) zákonného úroku z prodlení z částky 60 539 Kč od [datum] do zaplacení; -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 027,63 Kč.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3 792,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 185 659 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. [spisová značka], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 202 000 Kč, a to k financování koupě motorového vozidla. Úvěr s úroky ve výši 15 % ročně měl být splácen v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 730 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit 340 560 Kč. Částka 185 659 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 163 198,99 Kč a ve zbytku se jedná o účtované smluvní pokuty, poplatky, dlužné splátky, náklady vymáhání a úroková vyrovnání. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě informací získaných od žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci konal jednání dne [datum], kterého se zúčastnila pouze substituční zástupkyně žalobkyně.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 202 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalované k financování koupě vozidla BMW řady 3, [VIN kód]. Žalovaná se částku 202 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 4 730 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 340 560 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně platné od [datum].

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě č. [spisová značka] soud zjistil, že obsahuje podrobný rozpis žalované částky.

6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do [datum].

7. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého zbývajícího dluhu, a to do čtrnácti dnů od sepsání výzvy.

8. Z dokumentu nazvaného Saldokonto úvěrové smlouvy č. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 76 880 Kč v období od [datum] do [datum].

9. Z matričního listu klienta (č. l. 24) soud zjistil, že žalovaná zde uvedla informace ke svým majetkovým poměrům pro účely žádosti úvěrové smlouvy. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v podnájmu, její dosažené vzdělání je učňovské. Ke svému příjmu uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba], s průměrnou výší čistého příjmu 18 000 Kč [obec] měsíční příjmy partnera činí 10 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje celkem činí 2 000 Kč.

10. Z úvěrové zprávy (č. l. 23) soud zjistil, že se jedná o prověření úvěrové historie žalované. Žalovaná měla evidovány 2 kontokorentní úvěry – jeden odmítnutý a druhý odvolaný.

11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 202 000 Kč k financování koupě vozidla BMW řady 3, [VIN kód]. Žalovaná se zavázala poskytovateli úvěru vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 15 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 4 730 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila celkem 76 880 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] do [datum].

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

19. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. matriční kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Nad rámec uvedeného však soud konstatuje, že při hlubší analýze údajů poskytnutých žalovaným a zjištěných žalobkyní, je zřejmé, že žalobkyně se ani podrobněji nezabývala obsahem informací tvrzených žalovanou. Žalovaná uvedla výši měsíčních výdajů 2 000 Kč, což je na první pohled částka nereálně nízká. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka.

21. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 125 120 Kč (tj. poskytnuté finanční prostředky 202 000 Kč minus uhrazené finanční prostředky ve výši 76 880 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 125 120 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dle předžalobní výzvy k zaplacení ze dne [datum] s lhůtou do [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 792,86 Kč, přičemž tato částka představuje 8,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,21 % a neúspěchu žalovaného v rozsahu 45,79 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 427 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 185 659 Kč sestávající z částky 8 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání) a z částky 4 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 090 Kč ve výši 6 528,90 Kč.