37 C 295/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 138,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 644 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 24 494,97 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 058,75 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 6. 2024 zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 43 644 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 414,75 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení úroku ve výši 29,25 % ročně z částky 49 856,79 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřel se žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalovanému bezhotovostně částku , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uhradit ve 48 měsíčních splátkách á , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když uhradil pouze , částka, . Na základě uzavřené smlouvy proto žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, ohledně níž se dostal do prodlení. Úvěr předchůdce žalobkyně ke dni , datum, zesplatnil. Kromě nové dlužné jistiny ve výši , částka, (tvořící poskytnutou částku ve výši , částka, a dlužné úroky ke dni zesplatnění ve výši , částka, , přičemž od této částky žalobkyně odečetla částečnou úhradu žalovaného ve výši , částka, ) žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, , úroky ve výši 29,25 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonné úroky z prodlení. Právní předchůdce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a po celou dobu řízení byl neaktivní.

3. Soud ve věci konal jednání dne , datum, , žalobkyně se z jednání zúčastnila v zastoupení advokátem, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně a žalovaný odsouhlasili dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku , částka, (doklad o vyplacení úvěru) s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 48 měsíců od poskytnutí úvěru, a to s úrokem ve výši 83,56 % ročně, celkem měl žalovaný uhradit , částka, . Ve smlouvě strany sjednaly pro případ prodlení se splátkou smluvní pokutu ve výši , částka, za každý případ prodlení (smlouva o úvěru). Žalobkyně dále předložila tabulku, v níž je uvedeno čerpání jistiny a částečná úhrada ve výši , částka, (tabulka čerpání/úhrady).

5. Před odsouhlasením úvěru předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě poskytnutých údajů. Žalovaný měl v době schválení úvěru dle zjištění žalobkyně příjem ve výši , částka, měsíčně (žalovaný měl být od , datum, zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, ). Žalovaný v žádosti uvedl, že v té době neměl vyživovací povinnost, bydlel ve vlastním bytě/domě. Výdaje měly činit , částka, (z toho životní minimum , částka, a náklady na bydlení , částka, ) (hodnocení klienta).

6. Dne , datum, předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Dne , datum, žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu s tím, aby zaplatil dlužnou částku do , datum, . Výzva byla odeslána , datum, (výzva ze dne , datum, , předžalobní upomínka včetně podacího lístku).

7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – společným prohlášením a oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, s podacím archem z téhož dne prokázáno, že předchůdce žalobkyně postoupil dne , datum, celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni (společné prohlášení, oznámení o postoupení pohledávek, podací arch).

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

9. Soud učinil závěr, že mezi předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).

10. Předchůdce žalobkyně tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

11. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného a nahlížel do registru NRKI, ISIR, SOLUS.

12. Soud nicméně shledal jako nedostatečnou péči, s níž předchůdce žalobkyně přistoupil k vyhodnocení příjmů i výdajů žalovaného. Předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením žalovaného o výši příjmu, avšak výše příjmu nebyla nijak doložena. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně disponuje. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobkyně po žalovaném jejich doložení požadoval, když se spokojil pouze s částkou ve výši , částka, životního minima a částkou ve výši , částka, na bydlení (přičemž ani skutečnost, že takovou částku žalovaný skutečně vynakládá na bydlení, nebyla nijak doložena). V potvrzení o provedení ověření bonity klienta není uvedeno, jaké výdaje žalovaný vynakládá na energie, jídlo, dopravu a osobní výdaje. Předchůdce žalobkyně tedy nemohl vědět, jakým disponibilním příjmem žalovaný operuje a zda bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.

13. Nelze přistoupit na výklad, že poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ splní svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost tím, že slepě uvěří údajům v žádosti s tím, že žadatel o úvěr má povinnost jednat v právním styku poctivě. Takový výklad je účelový a odporující účelu § 86 ZSÚ. Smyslem úpravy je zabránit rizikovému úvěrování spotřebitelů a zabránění propadu do dluhové spirály, kdy spotřebitelé-dlužníci často „vytloukají klín klínem“ nebo spíše „vytloukají dluh dluhem“. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je obchodní profesionál a musí vynaložit odbornou péči k ověření schopnosti žadatele splácet požadovaný úvěr. Součástí takového postupu pak jistě nemůže být naivní důvěra v údaje tvrzené žadatelem anebo zvolení způsobu jejich interpretace tak, aby podporovaly schopnost žadatele úvěr splácet. Poskytovatel nemá povinnost úvěr poskytnout. Naopak má povinnost poskytnutí úvěru odmítnout v případě pochybností o schopnosti žadatele úvěr splácet.

14. Soud tedy uzavírá, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ.

15. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

16. Soud na jednání žalobkyni (jejího advokáta) poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně splnění povinnosti právního předchůdce zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Na toto poučení nic dalšího neuvedla.

17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (předchůdce žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě nejpozději do , datum, ). S ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne , datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

18. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci převážný úspěch, avšak žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.