37 C 353/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do 31. 7. 2027.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 12 270 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 270 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Nárok dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, který měla s žalovanou sjednat dne datum. Podle tvrzení žalobkyně poskytla žalované částku částka a žalovaná se ve smlouvě měla zavázat k vrácení této částky včetně souhrnného poplatku ve výši částka, a to v týdenních splátkách po částka. Žalovaná měla na dluh žalobkyni zaplatit jednorázově částka.

2. Soud ve věci konal jednání dne datum, kterého se žalovaná zúčastnila osobně a žalobkyně se z účasti omluvila prostřednictvím svého advokáta a výslovně souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti.

3. Na ústním jednání žalovaná k věci uvedla, že předmětnou smlouvu i evidenční kartu podepsala, ovšem tyto dokumenty vyplňovala zástupkyně žalobkyně (zprostředkovatelka úvěru), od níž následně obdržela v hotovosti částka a zároveň jí rovnou částka zaplatila coby splátku úvěru. Dále uvedla, že smlouvu uzavřela v době, kdy bydlela v nájemní bytě na adrese adresa, kde platila nájem včetně poplatků a záloh na služby přibližně částka měsíčně a zároveň v té době byla ještě zaměstnaná. Ke své aktuální situaci uvedla, že po ztrátě zaměstnání nebyla schopná platit nájem a související výdaje za byt v Keplerově ulici a následně několik měsíců žila v azylovém domě. V současné době bydlí již asi dva měsíce v jiném nájemním bytě s nájmem cca částka a zálohami na elektřinu asi částka. Její starobní důchod činí přibližně částka. Zároveň s pomocí sociálních pracovníků podala žádost o sociální pomoc na Úřadu práce ČR; její žádost ještě nebyla zpracována, a proto neví, zdali jí bude podpora přiznána a případně v jaké výši. S ohledem na její věk už má problém se sháněním zaměstnání.

4. Soud provedl dokazování listinami, které účastnice předložily a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Mezi účastnicemi je nesporné, že podepsaly dne 5. 12 2023 smlouvu č. hodnota, na jejímž základě žalovaná (její zástupkyně) předala v hotovosti žalobkyni částka. Rovněž je nesporné, že žalobkyně této zástupkyni zaplatila částka v hotovosti. Tyto skutečnosti zároveň vyplynuly ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a přehledu týdenních plateb. Při podepsání smlouvy žalovaná zároveň podepsala evidenční kartu klienta ze dne datum, ve které je v sekci „Informace o klientovi“ uvedeno, že žalobkyně bydlí v nájmu, dosáhla středoškolského vzdělání, žije sama v domácnosti, nevlastní dům ani auto, její měsíční příjem je částka starobního důchodu a její měsíční výdaje jsou částka na bydlení, životní minimum částka a nebankovní závazky ve výši částka. K ověření příjmu měla žalobkyně předložit stvrzenky k výplatě důchodu za měsíce listopad a prosinec 2023 (evidenční karta klienta). Žalobkyně v době podepsání smlouvy byla zaměstnaná a bydlela v nájemním bytě s celkovými náklady přibližně částka (tvrzení žalované). V době soudního jednání byl její jediný příjem ze starobního důchodu částka měsíčně (ústřižek pro příjemce z poštovní poukázky B-ČSSZ ze dne datum) a za nájem bytu platila částka bez záloh na elektřinu (poštovní poukázka A ze dne datum a tvrzení žalované). Jiné příjmy neměla, ale podala žádost o sociální podporu (tvrzení žalované).

6. Většina ze shora uvedených skutečností rozhodných pro posouzení věci byla mezi účastnicemi nesporná a zároveň vyplývala z předložených listin. Žalovaná nijak nerozporovala podepsání smlouvy a předání peněz, ovšem při jednání uvedla (po předložení evidenční karty klienta), že podpis na listině je její, ale listinu vyplňovala zástupkyně žalobkyně a zároveň údaje uvedené o jejích příjmech a výdajích žádným způsobem neodráží její tehdejší ekonomickou situaci. Žalovaná uvedla, že v té době stále bydlela v nájemním bytě v adresa, což je údaj odpovídající údajům o trvalém bydlišti v Centrální evidenci obyvatel, a zároveň náklady na bydlení v tomto bytě tvrzené žalovanou ve výši cca částka se nijak nevymykají běžným výdajům za bydlení, s nimiž se soud setkává v rámci úřední činnosti. Soud proto tvrzením žalované neměl důvod nevěřit. Zároveň z uvedeného soud vyvodil, že zástupkyně žalobkyně žádným způsobem nedotazovala žalovanou ohledně jejích majetkových poměrů a údaje uvedené o příjmech a výdajích v evidenční kartě klienta žádným způsobem (alespoň přibližně) nereflektují ekonomickou situaci žalované. Současně soudu nepřišlo jako logické, že by žalovaná záměrně zatajila informace o svých skutečných majetkových poměrech, neboť v té době byla stále zaměstnaná a její příjmy tedy byly vyšší, než bylo uvedeno v evidenční kartě klienta.

7. Soud po právní stránce tedy učinil závěr, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by se zabývala schopností žalované splácet úvěr, neboť informace uvedené v evidenční kartě klienta žádným způsobem ani přibližně neodrážely ekonomickou situaci žalované. Pokud by žalobkyně splnila tuto svoji povinnost, údaje by musely odrážet tehdejší nájemní i pracovní vztah žalované. Jelikož tedy žalobkyně prakticky rezignovala na splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ).

11. Žalobkyně se neúčastí na ústním jednání připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy v tomto ohledu.

12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku částka, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná uhradila částka. K vrácení tak stále zbývá částka částka, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši částka, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude povinna danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitnula v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.

14. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši částka zaplatila do konce měsíce července 2027, tedy přibližně do jednoho roku, od právní moci tohoto rozsudku (za předpokladu, že se ani jedna ze stran neodvolá). Soudem stanovená splatnost odpovídá přibližně částka měsíčně, což je částka, kterou by měla být žalovaná s ohledem na její aktuální ekonomickou situaci schopna ušetřit.

15. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch ve věci byl přibližně shodný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.