37 C 39/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 44 680,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky , částka, ; smluvní pokuty ve výši , částka, ; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uplatněný nárok dovozovala z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou měla s žalovanou uzavřít dne , datum, prostřednictvím webového rozhraní na stránce , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, s tím, že žalovaná tuto částku vrátí ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši , částka, společně s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (celkem , částka, ). Žalovaná částka se skládá z nesplacené části jistiny úvěru ve výši , částka, , částky , částka, za zaslání oznámení o prodlení, smluvní pokuty v celkové výši , částka, (0,1 % denně z částky dlužné splátky počítané od prvního dne prodlení až do výše , částka, za dílčí splátku, konkrétně za splátky č. , hodnota, , 4 a 6 až 17) a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za tímto účelem vycházela z informací poskytnutých žalovanou, dále z listin, které doložila a také z lustrace žalované v systému společnosti , Anonymizováno, . a v insolvenčním rejstříku. Žalovaná úvěr splácela následovně: dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, .

2. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a po celou dobu řízení byla neaktivní.

3. Soud ve věci konal dvě jednání ve dnech , datum, a , datum, , kterých se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná odsouhlasily dne , datum, prostřednictvím webového rozhraní provozovaného žalobkyní na stránce , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, (potvrzení o platbě ze dne , datum, ) s tím, že žalovaná tuto částku vrátí ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši , částka, společně s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (celkem , částka, ) (smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ). K ověření totožnosti žalované před uzavřením smlouvy došlo tak, že žalovaná se zaregistrovala na uvedené webové stránce a předložila kopii občanského průkazu a rodného listu (kopie OP žalované, kopie rodného listu žalované). K odsouhlasení smlouvy žalovanou došlo zadáním unikátního kódu zaslaného žalobkyní jako variabilní symbol s potvrzovací platbou na účet žalované (smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ). Před odsouhlasením znění smlouvy žalovaná vyplnila žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s průměrnou čistou měsíční mzdou , částka, , průměrné měsíční náklady na bydlení činí , částka, , nemá vyživovací povinnost, průměrné měsíční náklady na splátky jiných úvěrů činí , částka, , celkové průměrné měsíční výdaje činí , částka, a celková výše nesplacených úvěrů činí , částka, . Dále uvedla, že je svobodná a dosáhla středoškolského vzdělání (žádost o úvěr ze dne , datum, , výpis z interního scoring systému žalobkyně). Žalovaná rovněž předložila kopii listinného výpisu z bankovního účtu za období od , datum, do , datum, , ze kterého vyplývá příchozí mzda ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, . Dne , datum, byla evidována odchozí inkasní platba s popisem „, právnická osoba, “ ve výši , částka, , dne , datum, byla evidována odchozí platba s popisem „Spl. úv. , Anonymizováno, “ ve výši , částka, a dne , datum, byla evidována odchozí platba s popisem „půjčka“ ve výši , částka, . Z výpisu dále vyplývá, že žalovaná k datu , datum, splácela u banky úvěr ve zbývající výši , částka, prostřednictvím úvěrového účtu č. , tel. číslo, . K úhradě zbývalo , Anonymizováno, splátek a žalovaná nebyla v prodlení s úhradou závazků z této smlouvy (výpis z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, ). Žalovaná byla od , datum, zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, (pracovní smlouva ze dne , datum, ). Její mzda za březen , Anonymizováno, činila , částka, , za duben , Anonymizováno, činila , částka, a za květen , částka, . Nebyly jí prováděny žádné exekuční srážky (výplatní pásky za období , Anonymizováno, ). Žalobkyně provedla před odsouhlasením smlouvy lustraci žalované v registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který sdružuje přibližně 30 právnických osob, převážně nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů a jednu banku (výpis z registru , Anonymizováno, , webová stránka , Anonymizováno, ). Žalovaná úvěr splácela následovně: dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, (tvrzení žalobkyně). Dne , datum, zaslal zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované s tím, aby zaplatila dlužnou částku ve lhůtě 7 dnů následujících po dni odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána , datum, (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

6. Soud učinil závěr, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).

7. Žalobkyně tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

8. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalované, a to na základě žalovanou poskytnutých informací, dále nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a registru , Anonymizováno, a údaje vyhodnotila na základě interního scoringového modelu.

9. Z dokazování vyplynulo, že ohledně pravidelných měsíčních příjmů žalované žalobkyně získala dostatečné informace. Z pracovní smlouvy vyplynulo, že žalovaná je déle než rok a půl zaměstnaná u stejného zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a její průměrná čistá měsíční mzda činí vždy alespoň , částka, . Tuto skutečnost ostatně sama uvedla do žádosti o úvěr a doložila aktuálními výplatními páskami za tři předcházející měsíce.

10. Soud nicméně shledal jako nedostatečnou péči, s níž žalobkyně přistoupila k vyhodnocení výdajů žalované. Ta v žádosti o úvěr uvedla, že její celkové měsíční výdaje činí , částka, , průměrné měsíční náklady na splátky jiných úvěrů činí , částka, a celková výše nesplacených úvěrů činí , částka, . Z uvedeného žalobkyně dovodila, že po odečtení deklarovaných výdajů od příjmů, zbývá žalované , částka, , přičemž tuto částku interně z opatrnosti násobí korekčním koeficientem 0,9. Žalovaná tedy dle žalobkyně operovala disponibilním příjmem , částka, (, částka, x 0,9), což mělo dostačovat k placení sjednané měsíční splátky ve výši , částka, . Soud by s touto úvahou souhlasil, pokud by ovšem z dalších předložených dokumentů nevyplývaly zřejmé rozpory s údaji tvrzenými v žádosti o úvěr. V tomto ohledu soud považuje za stěžejní předložený výpis z bankovního účtu žalované, ze kterého vyplývá, že v rámci měsíce května , Anonymizováno, byla evidována odchozí inkasní platba s popisem „, právnická osoba, “ ve výši , částka, , odchozí platba s popisem „Spl. úv. , Anonymizováno, “ ve výši , částka, a odchozí platba s popisem „půjčka“ ve výši , částka, . Z výpisu rovněž vyplývá, že žalovaná k datu , datum, splácela u banky úvěr ve zbývající výši , částka, prostřednictvím úvěrového účtu č. , tel. číslo, . K úhradě zbývalo 77 splátek. Soud dovodil, že odchozí platba s popisem „Spl. úv. , Anonymizováno, “ ve výši , částka, představovala pravidelnou splátku úvěru poskytnutého bankou, neboť číselné označení je shodné. Z popsaných údajů pak jednoznačně vyplývá, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla nesprávné údaje ohledně celkové výše dosud nesplacených úvěrů, když jen na základě bankovního úvěru dlužila přes , Anonymizováno, tisíc Kč, a nikoliv , částka, , jak uvedla. Dále pak z odchozích plateb vyplývá, že ohledně výše měsíčních splátek jiných úvěrů rovněž uvedla značně odlišné údaje (, částka, měsíčně), když prokazatelně měla platit ještě 77 splátek ve výši , částka, a dále platila inkasem částku , částka, s popisem „, právnická osoba, “, což je všeobecně známá nebankovní instituce nabízející spotřebitelské úvěry, což žalobkyni jako obchodní profesionálce v dané oblasti musel být známo. I tato platba prakticky jistě představovala splátku úvěru, a to navíc s velkou pravděpodobností pravidelnou, neboť šlo o platbu provedenou inkasním způsobem. Poslední zmíněná platba ve výši , částka, pak ani nevyžaduje zvláštní interpretaci, neboť její popis mluví sám za sebe („půjčka“). K argumentu žalobkyně, že mohlo jít o poslední či jednorázové splátky úvěrů, soud uvádí, že toto samozřejmě nelze vyloučit, ovšem právě existence uvedené pochybnosti o charakteru těchto odchozích plateb měla vést žalobkyni k dalšímu ověření a dotazování žalované (např. vyžádání výpisu z účtu za delší časové období). Nelze přistoupit na výklad, že poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ splní svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost tím, že slepě uvěří údajům v žádosti s tím, že žadatel o úvěr má povinnost jednat v právním styku poctivě. Takový výklad je účelový a odporující účelu § 86 ZSÚ. Smyslem úpravy je zabránit rizikovému úvěrování spotřebitelů a zabránění propadu do dluhové spirály, kdy spotřebitelé-dlužníci často „vytloukají klín klínem“ nebo spíše „vytloukají dluh dluhem“. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je obchodní profesionál a musí vynaložit odbornou péči k ověření schopnosti žadatele splácet požadovaný úvěr. Součástí takového postupu pak jistě nemůže být naivní důvěra v údaje tvrzené žadatelem anebo zvolení způsobu jejich interpretace tak, aby podporovaly schopnost žadatele úvěr splácet. Poskytovatel nemá povinnost úvěr poskytnout. Naopak má povinnost poskytnutí úvěru odmítnout v případě pochybností o schopnosti žadatele úvěr splácet.

11. Všechny argumenty žalobkyně ve vztahu k údajům uvedeným v žádosti o úvěr pak vycházely z různých interpretací toho, co bylo jednotlivými částkami uvedenými žalovanou míněno (zejména doplnění žalobkyně ze dne , datum, učiněné po poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Tyto úvahy jsou ale ve světle uvedeného nepodstatné, neboť nic nemohou změnit na uvedených pochybnostech, které žalobkyně měla odstranit a neodstranila (a ani netvrdila, že by měla tuto snahu). Soud nevylučuje, že žalovaná při vyplňování žádosti o úvěr nesprávně pochopila, co je míněno některými kolonkami, ovšem opět je nutno zdůraznit, že žalobkyně nic neučinila pro vyjasnění zřetelných rozporů mezi vyplněnými údaji a předloženými listinami. Ty měly při vynaložení odborné péče vzbudit pochybnosti a potřebu jejich vyjasnění. V případě, že by k odstranění nedošlo, měla žalobkyně žádost žalované o úvěr zamítnout. Je přitom zjevné, že případné existující pravidelné splátky jiných půjček ve výši plynoucí z plateb uvedených ve výpisu z účtu, by zásadním způsobem mohly změnit posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ.

12. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, , když žalovaná svojí pasivitou způsobila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení. K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalované, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě nejpozději do , datum, ). S ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne , datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu stran sporu byl přibližně stejný.