38 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 19 950 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 11. 2024 do 2. 2. 2026, úroku z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou soudu dne , datum, , se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako s úvěrovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne , datum, žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, jistinu 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto jistinu splácet s měsíčním úrokem ve výši 40 %, a to každý měsíc nejpozději k 11. dni v měsíci, přičemž minimální splátka měla být rovna alespoň částce měsíčního úroku z poskytnuté jistiny za minulé období (jistinu byl žalovaný oprávněn splácet dle svého uvážení částečně nebo úplně během trvání úvěrové smlouvy, která byla sjednána na dobu neurčitou). Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila; dnem následujícím (, datum, ) se proto žalovaný dostal do prodlení s celou dlužnou částkou ve výši 42 000 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 30 000 Kč a vyčísleného smluvního úroku 12 000 Kč za první měsíc od čerpání úvěrové jistiny. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný jí k tomuto poskytl výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní listy; žalobkyně dále žalovaného lustrovala v ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž nepojala důvodné pochybnosti ohledně jeho platební schopnosti. Pro případ, že by soud shledal posouzení úvěruschopnosti nedostatečným, žalobkyně navrhla, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval soud žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení ohledně toho, zda a jakým způsobem zjišťovala a ověřovala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr předtím, než s ním smlouvu o úvěru uzavřela, a dále aby k takto doplněným tvrzením označila a předložila důkazy (v podrobnostech dílčích výzev soud na dané usnesení pro stručnost toliko odkazuje). Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , v němž doplnila, že úvěruschopnost žalovaného „ověřoval původní věřitel“ (ačkoli dle obsahu žaloby je právě žalobkyně „původním věřitelem“; pozn. soudu) výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům bývá ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalobkyně odkázala na čl. 10 odst. 1 Všeobecných obchodních podmínek, dle něhož registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobkyni. Žalobkyně doplnila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, jakož i z osobních dokladů poskytnutých žalovaným a v neposlední řadě ze sdělení a dokladů žalovaného, ze kterých vyplývají jeho příjmy i výdaje. K tomu přiložila k důkazu listiny (soubory) „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, “, a výpis z bankovních transakcí bankovního účtu, na listině pod označením „Běžný účet/, IBAN, “. Těmito údaji prokázal žalovaný žalobkyni příjmy, výdaje pak uvedl žalovaný žalobkyni jako „běžné“.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivním.

4. Soud rozhodl provedl ve věci jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, zatímco žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud učinil ve věci na základě žalobkyní předložených listin následující dílčí skutková zjištění.

6. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že účastníci řízení jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jíž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit až 30 000 Kč, jež bude žalovaný čerpat dne , datum, na účet č. , č. účtu, , a který bude úročen sazbou 40 % z vyčerpané jistiny měsíčně, s roční průměrnou sazbou nákladů (RPSN) ve výši 5 524,45 %. Žalovaný pro účely smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni adresu7. Z listiny žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, (založené na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobkyni sdělil, že je svobodný, jeho domácnost je tříčlenná, přičemž každý z členů domácnosti má vlastní příjem, že bydlí se svými rodiči či příbuznými, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . na pozici příjemce/skladník od , Anonymizováno, , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , částka, , přičemž uvedl měsíční výdaje , částka, , stejně jako že nemá exekuce, není v insolvenci ani mu nejsou známy skutečnosti pro podání návrhu na insolvenci. Soud z listiny dále zjistil, že žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr do políčka „Korespondenční adresa se liší od trvalého bydliště“ slovo „ANO“, přičemž do navazujících políček „Ulice:“, „Číslo:“, „PSČ:“, „Obec:“, a „Bydlím zde od:“ uvedl žalovaný „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, , Anonymizováno, 11“, , adresa, “ a „, Anonymizováno, ., Anonymizováno, “.

8. Z listiny , Anonymizováno, (výpis z účtu) , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně disponovala přehledem transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, (jako vlastník účtu byl veden žalovaný) za období od , datum, do , datum, , z něhož vyplývá, že žalovaný skutečně pobíral příjem označený jako mzda od plátce „, právnická osoba, .“, (a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ). Krom těchto příjmů však dokládá, že na daný účet byly pravidelně vypláceny dávky příspěvku na bydlení či dávky nemocenského pojištění, ale především i mzdy od jiných plátců (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, …, ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , či od , právnická osoba, ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, . Dále však soud z listiny zjistil, že účet byl v daném období užíván k častým úhradám sázkových a loterijních služeb v částkách zpravidla od , částka, do , částka, , přičemž za dané období listina obsahuje celkem , hodnota, výsledků vyhledávání slova „, Anonymizováno, “ (přičemž soud ověřil, že na každém řádku, tj. u každé zaevidované transakce, je uvedené slovo uvedeno jen jednou). Navíc z listiny plyne, že na účet byl dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, dvakrát čerpán úvěr ve výši pokaždé , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, a , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpána zápůjčka ve výši , částka, , dne , datum, i , datum, čerpán úvěr (půjčka) pokaždé ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, , dne , datum, čerpán úvěr ve výši , částka, a téhož dne také čerpán úvěr ve výši , částka, . Celkem tedy v uvedeném období byla na účet žalovaného načerpána souhrnně úvěrová (zápůjčková) částka , částka, . Dále byly na účet připisovány dávky poukázané , právnická osoba, , a to konkrétně příspěvek na bydlení za měsíc červen, květen i duben 2024 vždy ve výši , částka, , za měsíc březen, únor a leden vždy ve výši , částka, . Dále z uvedené listiny soud zjistil, že na daný bankovní účet je vyplácena dávka nemocenského pojištění, přičemž z výplaty dávky ze dne , datum, byla provedena exekuční srážka, stejně jako v případě výplaty ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, či , datum, .

9. Z listiny , Anonymizováno, (výpis z účtu) , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně disponovala přehledem transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , přičemž zjištění z této listiny plynoucí jsou obdobná jako z listiny pojednané pod předchozím bodem odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Z listiny , Anonymizováno, (výpis z účtu) , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně disponovala přehledem transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , přičemž zjištění z této listiny plynoucí jsou obdobná jako z listiny pojednané pod bodem 8 odůvodnění tohoto rozsudku.

11. Z listiny , Anonymizováno, (výpis z účtu) , Anonymizováno, ID: , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně disponovala přehledem transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , přičemž zjištění z této listiny plynoucí jsou obdobná jako z listiny pojednané pod bodem 8 odůvodnění tohoto rozsudku.

12. Z listiny sdělení , právnická osoba, . z , datum, (založené na č. l. 18 spisu), kterou soud opatřil k důkazu na návrh žalobkyně, soud zjistil, účet č. , č. účtu, byl veden pro žalovaného a že žádná jiná osoba neměla k danému účtu dispoziční oprávnění.

13. Z listiny výpis z účtu č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, (č. l. 19 až 26 spisu), kterou soud rovněž opatřil k důkazu na návrhu žalobkyně, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána platba ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, , s variabilním symbolem , var. symbol, , specifickým symbolem , spec. symbol, a poznámkou „, právnická osoba, . Čerpání ze dne , datum, “.

14. Z listiny Příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne , datum, , soud zjistil, že tuto žalobkyně přiložila k žalobě patrně omylem, když nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by došlo k postoupení pohledávky, resp. že by žalobkyně nebyla původním věřitelem. Totéž platí o žalobkyní předložené listině Smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , když již z datace obou listin je nepochybné, že listiny předcházejí uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným.

15. Z listiny Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z , datum, soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, neboť žalobkyně sice v doplnění žaloby tvrdila, že tuto listinu zaslala žalovanému dne , datum, , avšak k tomuto tvrzení žádný důkaz nepředložila.

16. Z listiny výzva z , datum, k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně tuto výzvu adresovala žalovanému na adresu „, adresa, “, přičemž odeslání této výzvy žalovanému dne , datum, na uvedenou adresu plyne z žalobkyní předložené listiny „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky č. , Anonymizováno, z , datum, “. Soud poznamenává, že adresa, na kterou byla výzva žalovanému zaslána, se sice shoduje s adresou uvedenou v záhlaví úvěrové smlouvy u jména žalovaného, avšak liší se od korespondenční adresy, kterou žalovaný sdělil žalobkyni ve své žádosti o poskytnutí úvěru (, adresa, ).

17. Soud z vlastní iniciativy provedl při jednání důkaz nahlédnutím webové aplikace „PoštaOnline“ , právnická osoba, . (výstup vytištěn a založen na č. l. 40 spisu), kde do vyhledávacího pole zadal podací číslo zásilky , Anonymizováno, , přičemž z výsledku tohoto zadání zjistil, že zásilka byla dne , datum, vrácena odesílateli poté, co dne , datum, byl při doručovacím pokusu adresát na dané adrese neznámý.

18. S ohledem na skutková zjištění již výše popsaná soud na tomto místě uzavírá, že z dalších žalobkyní předložených listin [fotokopie průkazové strany cestovního pasu č. , hodnota, (č. l. 34 pagina recta); fotokopie obou stran občanského průkazu č. , hodnota, (č. l. 34 pagina versa a č. l. 35); Potvrzení o provedené platbě (ThePay) z , datum, ] nezjistil soud jakékoli další relevantní skutečnosti.

19. Na základě žalobkyní předložených listin, jež soud hodnotil každou zvlášť i vzájemně v jejich souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

20. Žalovaný požádal dne , datum, žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši limitu , částka, , s uzavřením smlouvy na dobu neurčitou, s měsíčním úrokem 40 % a minimální měsíční splátkou odpovídající úroku vynesenému z čerpané jistiny za poslední měsíc, s číslem smlouvy , Anonymizováno, a číslem účtu , č. účtu, , na který bude úvěr žalovanému poskytnut v plné výši limitu (, částka, ) již dne , datum, . Žalobkyně měla před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období únor 2024 až , datum, , z nějž bylo patrné, že účet je užíván k velmi vysokém počtu nezanedbatelných úhrad za sázkové či loterijní služby, že na účet jsou vypláceny i jiné než žalovaným sdělené příjmy (a to vč. příspěvku na bydlení či dávek nemocenského pojištění – ty přitom byly předmětem exekučních srážek), a nadto za uvedené období bylo na daný účet načerpáno asi 20 úvěrů v celkové výši , částka, . Žalobkyně nedoložila, že by žalovaného před uzavřením smlouvy skutečně lustrovala v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně vyplatila žalovanému na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , která svými identifikačními údaji odpovídala výplatě úvěru ze smlouvy č. , hodnota, . V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný čehokoli žalobkyni z předmětné částky vrátil. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že oznámení o zesplatnění úvěru (vč. výzvy k zaplacení) ze dne , datum, žalovanému vůbec zaslala, natož že by je zaslala na poslední známou adresu žalovaného. Pokud jde o předžalobní výzvu ze , datum, , žalobkyně sice prokázala, že tuto žalovanému zaslala, avšak zaslala ji na adresu trvalého bydliště žalovaného (, adresa, ), namísto adresy korespondenční, kterou jí žalovaný výslovně sdělil ve své žádosti o úvěr (, adresa, ). Žaloba byla žalovanému soudem doručena dne , datum, postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. (uplynutím úložní doby).

21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú. Smlouva tak nebyla platně uzavřena.

30. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

31. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

32. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

33. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žadatele o úvěr, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

35. Z provedených listinných důkazů a zjištění z nich učiněných (jak popsána výše) soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. I pokud by soud ponechal stranou, že žalobkyně nijak aktivně nezjišťovala (resp. neprokázala, že by zjišťovala) pasivní stránku majetkové situace žalovaného (tj. zejména jeho peněžité závazky), je nabíledni, že zcela upustila od kritického zhodnocení obsahu jí dostupných výpisů transakcí z běžného účtu žalovaného. Soud považuje za alarmující, že si žalobkyně z předmětných výpisů bankovních transakcí ověřila toliko příjem žalovaného od společnosti , právnická osoba, ., a již se nikterak nezajímala z hlediska majetkové situace žalovaného a jeho budoucí schopnosti dostát svým závazkům o skutečnost, že za několik jednotek měsíců bylo na účet žalovaného načerpáno více než , částka, úvěrových prostředků od všelikých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a že v daném období byly z účtu hrazeny sázky a gambling v souhrnné částce v řádu stovek tisíc Kč. Na účet navíc byly vypláceny příspěvky na bydlení a dávky nemocenského pojištění (ty navíc byly poníženy o exekuční srážky). To vše jsou jednoznačně alarmující zjištění, kterých si měla žalobkyně při řádné péči nepochybně povšimnout a měla je kriticky zhodnotit. To však zjevně neučinila, přičemž i podle tvrzení samotné žalobkyně neuhradil žalovaný již první splátku sjednaného úvěru (měsíční úrok za období od , datum, do , datum, ), což (byť ex post) pouze dokládá nejen jeho majetkovou situace, ale i možný úmysl dlužnou částku žalobkyni nikdy nevrátit (a tedy může vést i k důvodnému podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu ze strany žalovaného). Soud proto uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyhodnotila a prověřila úvěruschopnost žalovaného zjevně nedostatečně a zcela nesprávně.

36. Soud poznamenává, že pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex officio, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byla tedy žalobkyně, která pochybila, když nesplnila povinnost uloženou jí § 86 z. s. ú. Případná trestněprávní odpovědnost žalovaného tím samozřejmě dotčena být nemůže.

37. Soud dále poznamenává, že nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, , adresa, . § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, , adresa, , Eva, DOLEŽÍLEK, , právnická osoba, , Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, , právnická osoba, , ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2009, s. 831 - 832).

38. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, proto jest právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn , spisová značka, ). Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. Smluvní úrok vyčíslený částkou , částka, žalovaný není povinen žalobkyni zaplatit, neboť ujednání smluvního úroku je neplatná v důsledku neplatnosti celku úvěrové smlouvy. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, , nemá žalobkyně na tento právo zcela. V první řadě žalovaný se mohl s vydáním bezdůvodného obohacení dostat do prodlení nedříve dnem následujícím po dni, kdy byl k vydání obohacení vyzván. Jelikož žalobkyně neprokázala zaslání oznámení o zesplatnění žalovanému, a předžalobní výzvu k zaplacení zaslala žalovanému na nesprávnou adresu (na adresu trvalou, tj. evidenční, namísto žalovaným sdělené odlišné adresy korespondenční), byl žalovaný k vydání obohacení vyzván prvně až s doručením žaloby ze strany soudu, tj. dne , datum, . Tudíž až následujícím dnem, , datum, se žalovaný ocitl v prodlení. Jednak tedy žalobkyni nesvědčí právo na zaplacení úroku z prodlení za období před , datum, (tehdy ještě žalovaný v prodlení nebyl), jednak jí nepřísluší ani v rozsahu částky smluvního úroku , částka, (neboť na jeho zaplacení neměla žalobkyně právo, a tudíž žalovaný nemohl být ohledně této částky v prodlení) a konečně zákonná sazba úroku z prodlení pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, nečinila, 4,75 %, nýbrž pouze 3,5 % (žalobkyně tedy neměla právo na úrok z prodlení v sazbě 12,75 %, nýbrž pouze v sazbě 11,5 % ročně). Poplatně tomu soud vyhověl žalobě pouze co do nároku na zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně (zákonná sazba) z této částky od , datum, (první den prodlení) do zaplacení (výrok I tohoto rozsudku). Ve zbývající části uplatněného nároku pak nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu, neboť po vyčíslení a poměření procesního úspěchu účastníků ke dni vyhlášení rozsudku (úspěch žalobkyně 30 170,14 Kč vs. úspěch žalovaného 26 570,75 Kč) činí tento poměr 53,17 % ku 46,83 % ve prospěch žalobkyně, a tedy její převaha procesního úspěchu je zanedbatelná (dle ustálené judikatury lze za zásadně srovnatelný procesní úspěch považovat až poměr 55 % ku 45 %).