38 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 122 265,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 1 222,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu částky , částka, , vyčísleného smluvního úroku , částka, , smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vyčísleného úroku z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne , datum, uplatila žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, , smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu č. , hodnota, o revolvingovém úvěru. Žalovaný měl možnost na základě úvěrového rámce ve sjednané výši , částka, čerpat opakovaně finanční prostředky, které byl povinen dle sjednaných podmínek žalobkyni vrátit spolu s úrokem, a to v pravidelných měsíčních splátkách o minimální výši 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný takto čerpal za dobu trvání úvěru celkem , částka, , přičemž celkem na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil , částka, (ohledně rozdělu těchto úhrad na jistinu, úroky či poplatky odkázala žalobkyni na přiložený splátkový kalendář). Pro porušení povinnosti splácení úvěru přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, ; dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovanému rovněž zaslala předžalobní výzvu. Žalovaný již po zesplatnění ničeho na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradil. Z částky , částka, pak dle žalobkyně , částka, tvoří nesplacená jistina úvěru, částku , částka, poplatky za pojištění, částku , částka, náklady na vymáhání a částku , částka, vyúčtované smluvní pokuty. Kapitalizovaný úrok , částka, je představován součtem zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny (24,88 % ročně), kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby.

2. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě tvrdila, že k tomu přistoupila zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (v tom odkázala na přílohu žaloby označenou jako „karta klienta“), dále výpočtem tzv. „MLS“ jakožto částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá, a „důsledným zjišťováním kreditního skóre“ žalovaného. Odkázala na k žalobě přiloženou zprávu z Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“). Dále žalobkyně argumentovala, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) umožňuje úvěrujícímu ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů, přičemž tuto možnost využívá i žalobkyně, která pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto modelem žalobkyně „posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku“. Žalobkyně podotkla, že „statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat“. Žalobkyně dále argumentovala ohledně funkčnosti a efektivity jí aplikovaného modelu.

3. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, neboť žalobkyní uplatněné právo nevyplývalo (bezezbytku) z žalobkyní uvedených skutečností [§ 172 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobkyně totiž mj. uplatnila právo na zaplacení smluvního úroku v sazbě 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, k tomu v žalobě uvedla, že úvěr zesplatnila k , datum, , a že tedy smluvní úrok požaduje žalobou od 91. dne prodlení ve výši odpovídající limitaci stanovené § 122 z. s. ú., tj. pouze ve výši odpovídající zákonné sazbě úroku z prodlení. V rozhodné době však sazba úroku z prodlení činila toliko 11,50 % ročně, a proto mohla žalobkyně v žalobě důvodně uplatnit počínaje 91. dnem prodlení žalovaného pouze tuto výši smluvního úroku.

4. Jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, vznikla žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení. Žalobkyně totiž s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila s poplatek ve výši , částka, (odpovídající sazbě 4 % ze základu poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku však platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku pak činí poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění 5 % z této částky (základu poplatku). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, a to ve výši odpovídající 1 % základu poplatku, tj. , částka, . Lhůtu k zaplacení poplatku v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud s ohledem na skutečnost, že poplatek byl doměřen současně s vydáním rozhodnutí ve věci samé, a proto není třeba trvat na zákonem předvídané patnáctidenní lhůtě, když žalobkyni v případě nedodržení lhůty nehrozí v této procesní situaci zastavení řízení.

5. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval soud žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a k označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení; zejména pak zda žalovaným sdělený údaj o měsíčním čistém příjmu , částka, , jenž měl plynout žalovanému ze zaměstnání, jakýmkoli žalobkyně způsobem ověřovala. Současně soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá žalobní tvrzení (a k nim označila a předložila důkazy) týkající se výše úvěrového rámce ve výši , částka, , když z žalobkyní dosud předložených důkazů vyplývalo toliko sjednání úvěrového rámce revolvingového úvěru ve výši , částka, .

6. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, . V něm přiblížila podstatu a způsob výpočtu MLS, při němž vycházela z měsíčního příjmu žalovaného , částka, . Rovněž uvedla, že u jiných registrů než NRKI byla provedena lustrace žalovaného s negativním výsledkem (žalovaný nebyl nalezen), a proto nebylo možné poskytnout výstup z těchto ostatních registrů, který by bylo srovnatelný s úvěrovou zprávou z NRKI. Žalobkyně tedy z NRKI zjistila výši a splácení jiných finančních závazků žalovaného či jeho domácnosti, zahrnula je do výdajové stránky i do výpočtu MLS. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný plnil své závazky z dané smlouvy o úvěru v období od prosince 2018 do května 2025, což prokazuje, že byl schopen úvěr splácet (k tomu žalobkyně mj. citovala z rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . K výzvě soudu ohledně toho, zda byl úvěrový rámec skutečně sjednán původně ve výši , částka, , či zda byl na tuto výši v posléze postupně navyšován, žalobkyně doplnila, že původně byl sjednán rámec , částka, , a že dne , datum, došlo ke změně jeho výše na , částka, . Při tomto navýšení vyšla žalobkyně ze „započítaného příjmu“ žalovaného ve výši , částka, měsíčně, znovu provedla lustrace žalovaného (mj. v NRKI a insolvenčním rejstříku) a vypočetla MLS.

7. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil (ač k tomu byl soudem vyzván v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

8. Soud provedl jednání ve věci samé dne , datum, , a to v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, ač byv řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

9. Při jednání žalobkyně doplnila, že úvěrový rámec byl z původní částky , částka, na částku , částka, navýšen dodatkem z , datum, , z částky , částka, na částku , částka, dodatkem z , datum, , z částky , částka, na částku , částka, dodatkem z , datum, a z částky , částka, na částku , částka, již doloženým dodatkem z , datum, .

10. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

11. Z listiny úvěrová smlouva č. , hodnota, – Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový rámec , částka, , z něhož bude žalovaný moci čerpat úvěrové prostředky, a že žalovaný bude žalobkyni čerpané prostředky vracet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,97 % z úvěrového rámce (tj. , částka, ) vč. poplatků a úroku ve výši 24,88 % ročně. Čerpání úvěru mělo proběhnout na základě této dohody ve výši , částka, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl úvěr splácet bezhotovostně převody na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný předtím žalobkyni sdělil, že dosahuje měsíčního čistého příjmu , částka, ze zaměstnání u , právnická osoba, . (kde je zaměstnán od září 2012), nevyživuje žádné dítě, bydlí ve vlastním domě či bytu, dosáhl středoškolského vzdělání, je svobodný.

12. Z listiny Karta klienta z , datum, soud zjistil, že tuto listinu (elektronický dokument) vyhotovila žalobkyně dne , datum, a zaznamenala v ní, jaké údaje měl žalovaný žalobkyni sdělit při uzavírání kontraktu a do jakých rejstříků a registrů se žalobkyně dotazovala při uzavření smlouvy s žalovaným; žalobkyně dále v této listině (sama sobě) potvrzuje, že tato data využila pro ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Dle této listiny výše úvěru činila , částka, , datum schválení úvěru bylo dnem , datum, , číslo úvěru , Anonymizováno, , klientem byl žalovaný, který sdělil jako svůj příjem , částka, , jako zdroj příjmu uvedl zaměstnání, počet dalších členů domácnosti nula a výdaje domácnosti , částka, . Podle tabulky ve spodní části str. 1 listiny se mělo žalobkyni dne , datum, dostat z registru NRKI odpovědi „OK“, stejně jako z registrů O2_CBL a O2_NCBL či z registru „kontrola dlužnosti na produktu KAMALI“, registru SOLUS (Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům) a centrální evidence exekucí; taktéž měla žalobkyně téhož dne zjistit, že došlo k ověření platnosti žalovaným předloženého občanského průkazu, že žalovaný nebyl nalezen v ISIR (online přístup insolvenčního rejstříku). Soud k tomuto důkazu uvádí, že tento sám o sobě neprokazuje nic z tam zaznamenaných údajů. Listina sama o sobě prokazuje, že tuto vyhotovila sama žalobkyně, nikoli však že se úkony v ní zaznamenané staly tak, jak je v listině zachyceno. Dle soudu se uvedená listina v zásadě svou důkazní silou (co do v ní zaznamenaných údajných úkonů při ověřování úvěruschopnosti žalovaného) blíží prostému žalobnímu tvrzení. Soud přitom poznamenává, že je věcí účastníka řízení (zde žalobkyně), aby si opatřila k prokázání svých tvrzení relevantní důkazy, na čemž dle názoru soudu nemůže nic změnit tvrzení žalobkyně, že při negativním výsledku lustrace konkrétní osoby v příslušných registrech (tedy „osoba nenalezena“) o tomto výsledku neobdrží žalobkyně žádný samostatný výstup. Záznam výsledku lustrace „OK“ v interním systému žalobkyně neumožňuje soudu žádným způsobem ověřit, že tento lustrace skutečně proběhla, ani přezkoumat, zda výsledek takové lustrace byl skutečně „OK“. To lze ilustrovat na příkladu, kdy v listině zaznamenaná lustrace žalovaného v NRKI rovněž měla uvedený výsledek „OK“, a přesto žalobkyně v řízení předložila dva výstupy z NRKI (tzv. „úvěrové zprávy“), tzn. že přinejmenším lustrace žalovaného v NRKI nebyla negativní (tedy že by žalovaný v daném registru snad nebyl nalezen), nýbrž že žalovaný nalezen byl, nicméně žalobkyně dle vlastního hodnocení přiřadila výsledku této lustrace hodnotu „OK“.

13. Z listiny úvěrová zpráva (z příloh návrhu na vydání EPR; 8 stran) soud zjistil, že žalovaný byl neznámého dne lustrován v registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) s výsledkem „NALEZENO“. Dále soud z listiny zjistil, že u žalovaného daný registr evidoval dvanáct ukončených kontraktů, dva existující, dva odvolané a dva odmítnuté, a to vše v kategorii „splátkových“ kontraktů. Žalovanému byla odmítnuta žádost ze dne , datum, (stejný den, kdy došlo k uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní) o osobní úvěr ve výši , částka, s 84 měsíčními splátkami, a odmítnuta žádost dne , datum, o osobní úvěr ve výši 100 000 Kčs 96 měsíčními splátkami. Žalovaný rovněž odvolal žádost ze dne , datum, o osobní úvěr ve výši , částka, s 96 měsíčními splátkami a žádost ze dne , datum, o osobní úvěr ve výši , částka, s 50 měsíčními splátkami. Žalovaný , datum, předčasně splatil osobní úvěr z , datum, v původní výši , částka, , dne , datum, předčasně splatil osobní úvěr z , datum, v původní výši , částka, , dne , datum, splatil úvěr z , datum, ve výši , částka, , dne , datum, předčasně splatil spotřební úvěr z , datum, v původní výši , částka, , dále žalovaný v období od října 2016 do září 2018 (kde záznam končí) řádně a včas splácel hypoteční úvěr z , datum, měsíčními splátkami ve výši , částka, do splacený zbývala jistina , částka, ve 159 splátkách), dále žalovaný dne , datum, předčasně splatil osobní úvěr z , datum, v částce , částka, , dále žalovaný k , datum, řádně splatil spotřební úvěr z , datum, (na původní částku , částka, ), dále žalovaný , datum, řádně splatil spotřební úvěr z , datum, na částku , částka, , dále žalovaný , datum, řádně splatil spotřební úvěr z , datum, na částku , částka, , dále žalovaný , datum, předčasně splatil osobní úvěr z , datum, částkou , částka, , dále žalovaný dne , datum, řádně splatil osobní úvěr z , datum, , dále žalovaný dne , datum, převzal spotřební úvěr ve výši jistiny , částka, při 96 měsíčních splátkách ve výši splátky , částka, a splatnosti první splátky dne , datum, (listina neobsahuje záznam o tom, zda byla splátka zaplacena, a tedy patrně registr k datu vyhotovení listiny neobsahoval údaje mladší dne , datum, ), z něhož žalovanému zbývalo zaplatit na splátkách celkem , částka, , dále žalovaný dne , datum, řádně splatil spotřební úvěr z , datum, na původní částku , částka, , dále žalovaný dne , datum, předčasně splatil osobní úvěr z , datum, v částce , částka, . V žádném případě uvedených kontraktů nebylo evidováno prodlení žalovaného s jejich splácením.

14. Z listiny úvěrová zpráva (č. l. 28 až 31 spisu) soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění, stejně jako z listiny dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, (č. l. 32 spisu).

15. Z listiny výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jaká čerpání a úhrady evidovala žalobkyně ve svém systému k úvěrové smlouvě č. , hodnota, . Z této listiny samotné neučinil soud žádná skutková zjištění, neboť jde o záznam vyhotovený samotnou žalobkyní; obsah listiny však hodnotil v souvislosti s jinými důkazy (zejména opatřenými výpisy z účtu, jak popsáno níže).

16. Z listiny zpráva , právnická osoba, z , datum, (č. l. 19 spisu), kterou soud opatřil k důkazu i bez návrhu účastníků, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl od , datum, do , datum, žalovaný, právo nakládat s účtem (disponent) měla v období od , datum, do , datum, vedle žalovaného rovněž , jméno FO, , nar. , datum, .

17. Z listiny (elektronického dokumentu) „účet 000000-2007034173-vypis-1.pdf“, jakožto přílohy zprávy , právnická osoba, z , datum, , soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalovaný ze svého účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, zaplatil na účet žalobkyně č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a částku , částka, , a z účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a s poznámkou „, právnická osoba, , právnická osoba, .“ připsána dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, a platba , částka, (jako vrácení přeplatku), dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, , dne , datum, platba , částka, a , datum, platba , částka, .

18. Z listiny (elektronického dokumentu) „účet , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, “, jakožto přílohy zprávy , právnická osoba, z , datum, , soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalovaný ze svého účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, zaplatil na účet žalobkyně č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , zatímco z účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a s poznámkou „, právnická osoba, , právnická osoba, .“ připsána dne , datum, platba , částka, a dne , datum, platba , částka, .

19. Z listiny (elektronického dokumentu) „účet , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, “, jakožto přílohy zprávy , právnická osoba, z , datum, , soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalovaný ze svého účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, zaplatil na účet žalobkyně č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , zatímco z účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána dne , datum, platba , částka, .

20. Z listiny (elektronického dokumentu) „účet , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, jakožto přílohy zprávy , právnická osoba, z , datum, , soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, nebyly z účtu žalovaného č. , č. účtu, provedeny žádné platby ani na něj nebyly žádné částky poukázány z jiných účtů.

21. Z listiny úvěrové podmínky – revolvingový úvěr + rámcová pojistná smlouva (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ); soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění.

22. Soud při jednání zamítl důkazní návrh listinami podací arch , právnická osoba, z , datum, str. 13/24 (duplicitní); předžalobní výzva z , datum, ; podací arch , právnická osoba, z , datum, str. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány, se ve světle již provedených důkazů a absence dalších důkazních návrhů žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti jevily být nerozhodnými.

23. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový rámec , částka, s možností opětovného čerpání. Součástí dohody byly i podmínky splácení, smluvní pokuty, pojištění, výše smluvního úroku a poplatky za další volitelné služby či produkty; úvěr měl být žalovaným čerpán na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a měl být žalovaným splácen žalobkyni na její bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tuto dohodu vtělili účastníci do listiny označené jako úvěrová smlouva č. , hodnota, . Žalovaný předtím žalobkyni sdělil, že dosahuje měsíčního čistého příjmu , částka, ze zaměstnání a výdaje domácnosti , částka, . Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného lustrovala žalovaného blíže nezjištěného dne ve čtvrtém kvartálu roku 2018 v Nebankovním registru klientských informací, na základě čehož získala „úvěrovou zprávu“ z tohoto registru, z níž vyplývají dílčí zjištění (pro stručnost soud odkazuje na jejich výčet výše v odst. 13 odůvodnění tohoto rozsudku), která soud hodnotí tak, že žalovaný měl za poslední přibližně dva roky před žádostí o předmětný úvěr množství předčasně vyplacených nebo řádně splacených splátkových kontraktů (úvěrů), přičemž z dat jejich splacení je patrné, že žalovaný užíval prostředky získané z později čerpaných úvěrů k předčasnému splácení úvěrů čerpaných dříve (tedy že své dluhy z úvěrů konsolidoval). Současně je z úvěrové zprávy zřejmé, že v období nižších jednotek měsíců před žádostí o předmětný úvěr od žalobkyně žádal žalovaný opakovaně poskytnutí úvěrů v řádech stovek tisíc korun, přičemž dvě z těchto žádostí byly institucemi odmítnuty (v jednom případě šlo navíc o žádost podanou v tentýž den, kdy došlo k uzavření nynější smlouvy o úvěru). V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně žalovaného lustrovala v centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku nebo registru SOLUS. Žalobkyně pak v řízení ani netvrdila, že by žalovaným sdělený údaj o výši jeho měsíčního příjmu jakkoli ověřovala u žalovaným označeného zaměstnavatele nebo prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného apod. V období od , datum, do , datum, žalobkyně poskytla žalovanému na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, celkem finanční prostředky ve výši , částka, , a žalovaný zaplatil žalobkyni z toho svého účtu na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod variabilním symbolem celkem , částka, .

24. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a z. s. ú.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (ve znění účinném do , datum, ) platilo, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., ve znění účinném do , datum, , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

33. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

34. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

35. V daném případě bylo provedením dokazováním prokázáno, že žalobkyně v rámci prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla z provedené lustrace v dlužnické databázi ještě před uzavřením smlouvy o úvěru z , datum, k dispozici informace o tom, že žalovaný byl v době nedávně předcházející podání žádosti o úvěr mj. účastníkem značného množství splátkových kontraktů u jiných finančních institucí (v podrobnostech viz dílčí skutková zjištění v odst. 13 odůvodnění tohoto rozsudku), které sice řádně a včas (nezřídkakdy i předčasně) splácel, nicméně činil tak přispěním financí získávaných průběžně z nově uzavíraných úvěrových smluv, a to při souběžném splácení hypotečního úvěru z roku 2016. To samo o sobě není zjištěním, které by již vylučoval kladný závěr o úvěruschopnosti žalovaného, avšak rovněž takový závěr nemůže bez dalšího přivodit. Skutečná finanční situace žalovaného a jeho schopnost dostát svým finančním závazkům byla totiž do značné míry zatemněna průběžným novým a novým zadlužováním. Touto logikou by pak (absurdně) musel být shledán úvěruschopným každý, kdo si ke splácení svých stávajících závazků je schopen průběžně opatřovat finanční prostředky z nově uzavíraných závazků (obrazné „vytloukání klínu klínem“, resp. „dluhová spirála“). V posuzované věci však z úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací plyne další výstražné zjištění, a sice že si žalovaný podal v době blízce předcházející žádosti o nynější úvěr také několik dalších žádostí o úvěr u jiných institucí, a to ve třech případech na úvěrové jistiny v řádech stovek tisíc korun, z nichž dvě byly institucemi odmítnuty. V kontextu s tímto „neúspěchem žalovaného“ je pak nezbytné hodnotit fakt, že žalobkyni žádal o poskytnutí úvěrového (revolvingového) rámce ve výši „toliko“ , částka, , což nasvědčuje tomu, že žalovaný učinil v návaznosti na nedávná odmítnutí jeho úvěrových žádostí určitou reflexi ve vztahu k výši požadovaného úvěru; jinými slovy – žalovaný, který bezprostředně předtím neuspěl žádostí o úvěr ve výši , částka, (nadto s poměrně dlouhou dobou splatnosti v délce 96 měsíců, tj. 8 let) obratem požádal žalobkyni sice o nižší úvěr (, částka, ), avšak s možností opětovného čerpání (revolving). Z provedeného dokazování ani ze samotných žalobních tvrzení není zřejmé, že by žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného tyto skutečnosti, jež byly zjevné již z předmětné úvěrové zprávy, jakkoli relevantně zohlednila. Pokud se pak žalobkyně za této situace spolehla na svůj skóringový model a výpočet , jméno FO, , k nimž, jak je soudu známo z jeho činnosti a jak sama žalobkyně implikovala ve svých procesních podáních v projednávané věci, žalobkyně dospívá bez ověřování žadatelem (žalovaným) sděleného příjmu ze zaměstnání, nebylo dle názoru soudu takto provedené posouzení úvěruschopnosti (a to zejména v ohledu otázky dostatečnosti ověření žadatelem sdělených údajů o příjmové stránce jeho majetkové situace) provedeno řádně a dostatečně, a žalobkyně tak nedostála zákonným požadavkům § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú.

36. K tomu soud poznamenává, že samotný fakt, že žalovaný předmětný revolvingový úvěr po dobu více než šesti let zvládal splácet, neznamená automaticky, že byl ke dni uzavření smlouvy o úvěru skutečně úvěruschopný; jak totiž soud již vysvětlil výše, v poměrech nyní projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný k hrazení svých úvěrových závazků pravidelně užíval prostředky z nově načerpaných úvěrů, což dle soudu nijak nedokládá jeho schopnost splácet úvěr vlastními prostředky, nýbrž schopnost se dále zadlužovat a splácet úvěr prostředky de facto cizími. Účelem zákonného požadavku na posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy však zjevně nemůže být toliko ověření spotřebitelovy schopnosti zajistit si prostředky na jeho splácení (nehledě na jejich původ), nýbrž schopnost splácet úvěr bez dalšího zadlužování a roztáčení pomyslné dluhové spirály.

37. Současně soud připomíná, že optikou § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. není sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy spojena s předpokladem, že spotřebitel úvěruschopný nebyl, ale naopak s předpokladem, že úvěrující jeho úvěruschopnost řádně neposoudil. Zákonodárce totiž evidentně zamýšlel vést úvěrující (finanční instituce) k zodpovědnému úvěrování, čehož by stěží mohlo být dosaženo tím, že by absolutní neplatnost postihla pouze takové úvěrové smlouvy, u nichž by se ukázalo, že žadatel nebyl schopen v době převzetí závazku úvěr splácet. V opačném případě by došlo k praktickému vyprázdnění zákonné povinnosti posuzování úvěruschopnosti, neboť úvěrovou smlouvu by nebylo možné shledat neplatnou například v situaci, kdy úvěrující sice neprovedl žádné posouzení úvěruschopnosti žadatele, avšak žadatel následně úvěr řádně splatil třebas i prostředky získanými z trestné činnosti (mezi které by bylo možné typově řadit o později čerpané úvěry, u nichž bylo spotřebiteli zřejmé, že je nebude s to splatit – tj. z úvěrových podvodů).

38. Za těchto okolností žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož již prvotní smlouva o úvěru ze dne , datum, byla shledána absolutně neplatnou, nelze než posoudit i všechny případné další dodatky k této smlouvě, jejichž prostřednictvím měl být navyšován úvěrový rámec z původních , částka, postupně až na cílových , částka, , jako rovněž neplatné, a to bez ohledu na případné další posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením toho kterého smluvního dodatku.

39. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), a to ve formě poskytnuté (a dosud nevrácené) úvěrové jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.). Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému z titulu předmětné neplatné úvěrové smlouvy celkem , částka, , a žalovaný naopak zaplatil žalobkyni na svůj dluh z neplatné úvěrové smlouvy celkem , částka, , zbývá, aby žalovaný na jistině úvěru vrátil žalobkyni právě , částka, . Soud proto výrokem II tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni uvedenou částku. Neuložil však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dovodil, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož doba přiměřená možnostem žalovaného k vrácení zbývající jistiny úvěru nebyla v řízení (pro absolutní procesní pasivitu žalovaného) zjištěna, vyšel soud ze zákonné třídenní pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni zbývající jistinu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V důsledku toho však také platí, že splatnost povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zbývající jistinu nastane až třetím dnem po právní moci tohoto rozsudku, a tedy v době vyhlášení tohoto rozsudku (před splatností) nemohl být žalovaný v prodlení se splněním této povinnosti, pročež ani žalobkyni nemohlo vzniknou právo na zaplacení úroků z prodlení.

40. Výrokem III tohoto rozsudku proto soud zamítl nejen žalobkyní uplatněné právo na zaplacení úroku z prodlení, ale také na zaplacení smluvního či kapitalizovaného úroku a veškerých dalších plateb, které převyšují částku uvedenou ve výroku II jakožto částku zbývajícího (dosud nevydaného) bezdůvodného obohacení. Soud připomíná, že podle závěrů již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky. Stejně tak nemá samozřejmě poskytovatel úvěru právo ani sjednanou smluvní pokuty. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

41. Jelikož žalovaný byl v řízení co do jeho předmětu převážně procesně zjevně úspěšnější, nežli žalobkyně, měl by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovanému s ohledem na jeho absolutní procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem IV tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.