7 C 129/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Térou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 959,07 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku ve výši 10 400 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba ohledně zaplacení částky zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 129,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 734,18 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, částky 802,61 Kč, částky 571,33 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou Okresnímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci shora uvedenou částku s přísl. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000Kč, což jmenovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se dle smluvních podmínek zavázal vrátit úvěr a poplatek ve výši 10 302Kč formou pravidelných 14. měsíčních splátek ve výši 1 593Kč počínaje [datum]. Žalovaný dále se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% ze splatné a nesplacené částky dle smluvních podmínek. Žalovaný neuhradil úvěr do dnešního dne, pouze uhradil částku ve výši 1 600Kč. Žalovaná částka se skládá jistiny ve výši 11 202,61Kč, smluvního úroku ve výši 1 004,26Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 456,09Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 034,75Kč, inkasní poplatek ve výši 2 004,29Kč, smluvní úrok ve výši 234,79Kč, zákonný úroky z prodlení ve výši 129,14Kč, náklady na vymáhání ve výši 690Kč, smluvní pokuty ve výši 571,33Kč. Pohledávku vůči žalovanému společnost [právnická osoba] [IČO] postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne žalovanou částku neuhradil, proto byl žalobce nucen obrátit se svoji žalobou na zdejší soud.

2. Podle §101 odst.3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne [datum], neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], a formuláře všeobecných podmínek soud naznal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkovou částku 12 000Kč splatnost závazku byla stanovena formou 14. pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 593Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit úroky, poplatky za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek ve výši 10 302Kč v případě prodlení úhrady úvěru uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný tuto smlouvu potvrdil svým podpisem a tím také stvrdil převzetí úvěru.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO] oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci.

6. Z předžalobní výzvy k placení ze dne [datum] soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 29 361,53Kč do [datum].

7. Z výzvy k placení ze dne [datum] soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky a nabídl mu splátkovou dohodu.

8. Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil dle § 132 o.s.ř. soud vzal za prokázaný tento skutkový stav:

9. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, které ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že společnost [právnická osoba] [IČO] postoupila žalobci pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 29 361,53Kč Kč žalobcem. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce podepsal úvěrovou smlouvu na základě, které žalovaný obdržel částku ve výši 12 000Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci obdrženou částku 12 000Kč, úroky smluvené poplatky ve výši 10 302Kč formou pravidelných měsíčních splátek a dále se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny v případě prodlení ze splácením úvěru a náklady za upomínání.

10. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“).

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 stejného ustanovení, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle § 2400 občanského zákoníku mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1751 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Podle § 2050 občanského zákoníku, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

22. V rámci právního hodnocení věci lze konstatovat ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a dále ustanovení § 580 téhož předpisu, podle kterého platí, že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Smlouvu o úvěru sjednanou mezi předchůdcem žalobce a žalovaný shledal soud absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když důvod neplatnosti shledává ve výši sjednaného úroku, a to nikoli v částce 1 004,26 Kč, ale v celkové částce 10 302 Kč, neboť jak z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003 ze dne 18.2.2003 vyplývá, jakákoliv úplata, která byla mezi účastníky sjednána v souvislosti s poskytnutím zápůjčky či úvěru, musí být chápána jako sjednaný úrok (ten lze při zápůjčce sjednat podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Nemohou být ale žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. Dohoda, kterou byly při peněžitém úvěru sjednány nepřiměřeně vysoké úroky je neplatná (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 15.12.2004). V žalobě je uvedeno, že byl sjednán úrok při sjednání úvěru, dále byl sjednán poplatek za sjednání úvěru, poplatek za administrativní činnost, poplatek za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, přitom jak výše uvedeno celá tato částka v souhrnu musí být chápána jako cena za poskytnutí peněžních prostředků, tedy jako úrok. Úrok 10 302 Kč při poskytnuté částce 12 000 Kč a době splatnosti 14 měsíců při prostém orientačním výpočtu představuje úrokovou sazbu přes 60 % ročně. Takto vysoká sazba je bezpochyby nemravná, když již sazba nad 60 % je v rozporu s dobrými mravy (viz opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 15.12.2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok, úrok přesahující 44 % ročně (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud sjednaná výše úroků přesahuje hranici, kterou lze označit jako lichvářský úrok, nelze než hodnotit uzavřenou smlouvy o úvěru, resp. dohodu týkající se úroku z úvěru jako nemravnou, tudíž neplatnou.

23. Dále soud řešil otázku, zda je smlouva o úvěru neplatná jen v části týkající se úroku ze zápůjčky nebo zda je neplatná jako celek, neboť podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (k tomu např. srovnej rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 30 C 138/2014, ze dne 27.5.2015). Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že ujednání o úrocích s ohledem na formulaci celé smlouvy o zápůjčce a její účel nelze oddělit od ostatního obsahu a je třeba mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Je zřejmé, že bez neplatné části by k právnímu jednání především ze strany předchůdce žalobce nedošlo, neboť úroky byly zdrojem jeho zisků. Nadto není jasné, co požadované poplatky ve skutečnosti představují. Pokud jde o poplatek za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěru, není prokazováno (a ani tvrzeno), za jaké činnosti má být poplatek zaplacen a jakým způsobem předchůdce žalobce k jeho výši dospěl, když samotná smlouva má podobu formuláře. Podle názoru soudu činnost potřebná ke zpracování takové smlouvy nemá tvrzenou hodnotu a žádné další administrativní činnosti nejsou z předložených listin zřejmé. Stejně tak poplatek inkasní není nijak blíže specifikován. Ohledně částky 690Kč soud shledal žalobu také nedůvodnou, neboť žalobce neprokázal oprávněnost nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jsou ujednání ohledně smluvní pokuty také neplatné, a proto soud nepřiznal žalobci ani požadovanou smluvní pokutu. Krom toho o nedotvrzených skutečnostech byl soud připraven poučit žalobce u prvého jednání ve věci podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. a o neoznačených důkazech pak podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Jelikož se žalobce z jednání omluvil, vzdal se tak dobrovolně možnosti být o tomto poučen.

24. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouvy o úvěru, aby bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 12 000 Kč žalovanému, má žalobce nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. Od částky 12 000 Kč je tak zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 1 600Kč. Žalovaný tak bude povinen uhradit žalobci částku 10 400Kč, neboť finanční prostředky zaplacené žalovaným a započtené na příslušenství nutno nově započíst na jistinu s ohledem na právní posouzení věci, ve zbývající části 802,61Kč byla žaloba zamítnuta.

25. Soud tedy žalobci přiznal částku 10 400 Kč s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení v zákonné výši podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] následující po dni lhůty na základě výzvy žalobce žalovanému k úhradě žalované částky. Úrok z prodlení byl tudíž přiznán ode dne [datum], neboť v tento okamžik byl žalovaný se svým závazkem vůči žalobci v prodlení. Ve zbytku konstatovaném ve druhém výroku rozsudku soud z vyložených důvodů žalobu zamítl.

26. Žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši (převážný úspěch ve věci) podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož mu však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.

27. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit plnění a náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku dle §160 odst1 občanského soudního řádu věty prvé.