7 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Térou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 724 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku ve výši 13 698 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 698 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba ohledně zaplacení částky 3 009 Kč, úroku ve výši 90,47 % p. a. z částky 14 870,85 Kč od [datum] do [datum] ve výši 853,92 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částku 14 870,85 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 27 205 Kč, částky 6 017 Kč, ohledně zákonných úroků z prodlení z částky 19 715 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], ohledně úroků z prodlení z částky 6 017 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplacení částky 22 724 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných efektivních úroků ve výši 110 % ročně splatit pravidelnými 9. měsíčními splátkami ve výši 2 603 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku v celkové výši 1 302 Kč. V rámci marketingové akce došlo ke snížení nominální úrokové sazby ve výši 90,47 % ročně. V důsledku prodlení žalované o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 18 107,06 Kč. Žalobci v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (3x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými byla žalovaná v prodlení více jak 30 dní. Žalobci v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty pouze ve výši 0,1 % denně za období od [datum]. Žalobci dále v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 90,47 % ročně, maximálně však do částky ve výši 27 205Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované zkoumal zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž zkoumal zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalované v databázích [příjmení]. Žalovaná částku ve shora uvedené výši nezaplatila do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.

2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne [datum], neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Žalobce je evidován v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]).

5. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] vztahujícího se ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že tento nebyl podepsán žalovanou. Žalovaná v něm souhlasila s podmínkami úvěrové smlouvy, tedy s poskytnutím částky 15 000 Kč a následným splácením v 9měsíčních splátkách po 2 603 Kč, což odpovídá zápůjční úrokové sazbě 110 % p. a.

6. Z kopie občanského průkazu žalované vyplývá, že byla pořízena pro žalobce.

7. Z obrazu internetového bankovnictví žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná měla platby od srpna do listopadu 2020 okolo částky 14 000Kč na své bankovním účtu.

8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], vč. dodejky soud zjistil, že žalobce oznámil žalované schválení úvěru ke smlouvě za podmínek uvedených v návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum], a tedy uzavření úvěrové smlouvy.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], marketingové akce, žádosti žalované o využití marketingové akce, dodatku [číslo] soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobcem, jako registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů a žalovanou. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem 90,47 % p. a. splatit v 9měsíčních splátkách po 2603 Kč.

10. Z přihlášky do pojištění – schopnosti splácet úvěry ze dne [datum], bylo soudem zjištěno, že žalovaná se vedle splátek zavázala hradit měsíčně částku 84Kč za pojištění schopností splácet úvěr.

11. Z informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná učinila mj. prohlášení o tom, že poskytnuté údaje v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy jsou pravdivé, a že je schopna úvěr řádně a včas splácet.

12. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalované. Žalovaná zde uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši 14 699 Kč a to formou„ ze zaměstnání. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 3 860 Kč coby životní minimum, 3000 Kč na bydlení. Jako volné zdroje žalobce vyhodnotil částku 6 839 Kč. Jako zaměstnavatele uvedla žalovaná [právnická osoba] s tím, že pracovní poměr není na dobu určitou a neplyne mu výpovědní lhůta. Zprostředkovatelem byl úvěr doporučen ke schválení, když dále žalobce zde vyznačil schopnost žalované úvěr splácet. Údaje o exekucích žalovaného nejsou formulářem zmiňovány. Z listiny dále neplyne dokládání uvedených údajů žalovaným.

13. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná neměla při prověřování z této evidence evidovány dlužné splátky.

14. Z výzvy žalobce k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], vyplývá, že těmto žalobce žalovanou vyzýval z úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.

15. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne [datum].

16. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

17. Žalobce je evidován v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Účastníci podepsali ve dnech [datum] listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ ze dne [datum]. Žalobce se smluvně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 9 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 603 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 110 % ročně poté byly sníženy na 90,47 %. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla celkové příjmy ve výši 14 699 Kč (mzda) a výdaje ve výši 6 860 Kč. U žalované nebyly evidovány v registru [příjmení] pohledávky po splatnosti. Žalovaná vyčerpala celkem částku 15 000Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 1 302 Kč, jak sám potvrdil žalobce. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná byla zástupcem žalobce vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 19 715 Kč s příslušenstvím do 15 dnů s upozorněním na možnost podání žaloby.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], dostupný na: [webová adresa]).

30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud dospěl k závěru, že žalobce nevyhodnotil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 z. s. ú. V daném případě žalobce prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z informací uvedených žalovanou, pouze výpisem z účtu, kde jsou částky různě vysoké. Pokud jde o výdaje žalované žalobce se bez dalšího spokojil s odhadem nákladů ve výši životního minima 3 860 Kč, náklady na bydlení 3000 Kč. Takto tvrzené náklady, jak na bydlení, uspokojování základní potřeb (jídlo, hygiena, ošacení apod.) jsou již na základě běžné zkušenosti nestandardně nízké a nebyli žalovanou doloženy. Žalobce se podrobněji nezabýval skutečnými výdaji žalované a jejími celkovými poměry Navzdory všem těmto signálům o problematické finanční situaci žalované žalobce schválil úvěrovou smlouvu zavazující žalovanouk měsíčním splátkám ve výši 2 603 Kč po dobu následujících 9 měsíců. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobcipovinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce nesplnil požadavek odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované a soud proto shledal, úvěrovou smlouvu neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

32. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům ve výši 15 000 Kč vrátit žalobci (§ 2991 odst. 1 o. z.); sama žalobce však uvedl, že žalovaná žalobci uhradila již celkem částku ve výši 1 302 Kč. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pouze v částce rozdílu mezi poskytnutým plněním a již uhrazenou částkou (tj. 15 000- 1 302Kč tj. 13 698Kč) včetně zákonného úroku z prodlení od okamžiku uplynutí lhůty poskytnuté v předžalobní výzvě, kdy byla částka uplatněna prokazatelně poprvé (výrok I.) tj. [datum]. Ve zbylé části byly žalobní nároky zamítnuty, neboť vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy (výrok II.).

33. V řízení tedy byla z větší části úspěšný žalovaná, který by měla vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

34. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.