7 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavel Téra ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované , o zaplacení 64 562 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 34 900 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 900 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 13 338 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 238 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky 5 100 Kč od , datum, do zaplacení, částky 16 324 Kč, úrok ve výši 71,04 % ročně z částky 39 670,79 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 802,16 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 39 670,79 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 145 612 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne , datum, domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplacení částky 64 562 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 40 000Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 71,04 % ročně splatit pravidelnými 48. měsíčními splátkami ve výši 2 528 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku v celkové výši 5 100 Kč. V důsledku prodlení žalované o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 46 640,22 Kč. Žalobci v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (3x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými byla žalovaná v prodlení více jak 30 dní. Žalobci v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty pouze ve výši 0,1 % denně za období od , datum, ve výši 16 234 Kč. Žalobci dále v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 71,4 % ročně za období od , datum, do , datum, z částky 39 670,79Kč, dále úroky ve výši 14,75 % z částky 39 670,79Kč od , datum, do zaplacení maximálně však do částky ve výši 145 612 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované zkoumal zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž zkoumal zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalované v databázích SOLUS. Žalovaná částku ve shora uvedené výši nezaplatila do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.

2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Žalobce je evidován v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu ze dne , datum, ).

5. Z předsmluvního formuláře ze dne , datum, vztahujícího se ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tento nebyl podepsán žalovanou. Žalovaná v něm souhlasila s podmínkami úvěrové smlouvy, tedy s poskytnutím částky 40 000 Kč a následným splácením v 48měsíčních splátkách po 2 528 Kč, což odpovídá zápůjční úrokové sazbě 71,04 % p. a.

6. Z kopie občanského průkazu žalované vyplývá, že byla pořízena pro žalobce.

7. Z výpisu , právnická osoba, internetového bankovnictví žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná měla platby od září do prosince 2023 okolo částky 28 000 Kč na své bankovním účtu.

8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , vč. dodejky soud zjistil, že žalobce oznámil žalované schválení úvěru ke smlouvě za podmínek uvedených v návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, , a tedy uzavření úvěrové smlouvy.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , marketingové akce, žádosti žalované o využití marketingové akce, dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobcem, jako registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů a žalovanou. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem 71,04 % p. a. splatit v 48měsíčních splátkách po 2 528 Kč.

10. Z informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná učinila mj. prohlášení o tom, že poskytnuté údaje v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy jsou pravdivé, a že je schopna úvěr řádně a včas splácet.

11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalované. Žalovaná zde uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši 26 300 Kč a to formou „ze zaměstnání. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 4 860 Kč coby životní minimum, 5 000 Kč na bydlení. Jako volné zdroje žalobce vyhodnotil částku 15 440 Kč. Jako zaměstnavatele uvedla žalovaná , právnická osoba, , s tím, že pracovní poměr není na dobu určitou a neplyne ji výpovědní lhůta. Zprostředkovatelem byl úvěr doporučen ke schválení, když dále žalobce zde vyznačil schopnost žalované úvěr splácet. Údaje o exekucích žalované nejsou formulářem zmiňovány. Z listiny dále neplyne dokládání uvedených údajů žalovanou.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalobce zaslal žalované částku 40 000 Kč.

13. Z výpisu z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná neměla při prověřování z této evidence v této evidovány dlužné splátky.

14. Z výzvy žalobce k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , , datum, vyplývá, že těmto žalobce žalovanou vyzýval z úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.

15. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, .

16. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

17. Žalobce je evidován v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Účastníci podepsali ve dnech , datum, listinu označenou „návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, . Žalobce se smluvně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 528 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 71,04 %. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla celkové příjmy ve výši 26 300 Kč (mzda) a výdaje ve výši 9 860 Kč. U žalované nebyly evidovány v registru SOLUS pohledávky po splatnosti. Žalovaná vyčerpala celkem částku 40 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 5 100 Kč, jak sám potvrdil žalobce. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná byla zástupcem žalobce vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 64 562 Kč s příslušenstvím do 15 dnů s upozorněním na možnost podání žaloby.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud dospěl k závěru, že žalobce nevyhodnotil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 z. s. ú. V daném případě žalobce prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z informací uvedených žalovanou, pouze výpisem z účtu, kde jsou částky různě vysoké. Pokud jde o výdaje žalované žalobce se bez dalšího spokojil s odhadem nákladů ve výši životního minima 4 860 Kč, náklady na bydlení 5000 Kč. Takto tvrzené náklady, jak na bydlení, uspokojování základní potřeb (jídlo, hygiena, ošacení apod.) jsou již na základě běžné zkušenosti nestandardně nízké a nebyli žalovanou doloženy. Žalobce se podrobněji nezabýval skutečnými výdaji žalované a jejími celkovými poměry Navzdory všem těmto signálům o problematické finanční situaci žalované žalobce schválil úvěrovou smlouvu zavazující žalovanou k měsíčním splátkám ve výši 2 528 Kč po dobu následujících 48 měsíců. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobci povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce nesplnil požadavek odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované a soud proto shledal, úvěrovou smlouvu neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

32. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům ve výši 40 000 Kč vrátit žalobci (§ 2991 odst. 1 o. z.); sama žalobce však uvedl, že žalovaná žalobci uhradila již celkem částku ve výši 5 100 Kč. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pouze v částce rozdílu mezi poskytnutým plněním a již uhrazenou částkou (tj. 40 000Kč - 5 100Kč tj. 34 900 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení od okamžiku uplynutí lhůty poskytnuté v předžalobní výzvě, kdy byla částka uplatněna prokazatelně poprvé (výrok I.) tj. , datum, . Ve zbylé části byly žalobní nároky zamítnuty, neboť vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy (výrok II.).

33. V řízení tedy byla z větší části úspěšný žalovaná, který by měla vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

34. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.