7 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Térou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 60 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 60 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 579,34 Kč od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 960 Kč, ohledně úroku z prodlení od , datum, z částky 8 579,34 Kč do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 15 992 Kč, k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 60 960 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovanou, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Tyto peněžní prostředky spolu s úrokem se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne , datum, . Žalobce proto přistoupil k zesplatnění zbylé jistiny i příslušenství, což představuje žalovanou částku. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobce uvedl, že postupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními. Konkrétně posoudil úvěruschopnost žalované podle Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (součást úvěrové smlouvy), a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si v této souvislosti od žalované vyžádal kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu žalovaného. Dále posoudil úvěruschopnost žalované podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů.

2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně příloh soud zjistil, že tato byla dne , datum, prostředky dálkové komunikace uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, a to tak, že částka 60 000 Kč bude vyplacena na účet žalované. Žalovaná se částku 60 000 Kč spolu s úrokem zavázala žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Přílohu č. 1 tvořilo posouzení úvěruschopnosti žalované, ze kterého soud zjistil, že žalovaná má příjem , částka, ; náklady na bydlení jsou uvedeny ve výši , částka, , náklady spotřebitele , částka, , Lustrace v databázích AML, Insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů jsou uvedeny jako negativní. Finanční zůstatek žalované je tak vypočten částkou , částka, .

5. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 60 000 Kč ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce ve stejný den odeslal na účet č. , č. účtu, .

6. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce obdržel ve stejný den potvrzovací platbu ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, .

7. Z upomínky ze dne , datum, , vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobce upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky 4 000 Kč.

8. Z upomínky ze dne , datum, , vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobce upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky 3 500 Kč.

9. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne , datum, , vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobce zesplatnil celou jistinu úvěru a vyzval žalovaného k úhradě celé částky 78 279,34 Kč ve lhůtě do , datum, .

10. Soud učinil závěr, že mezi žalobcem věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Věc soud právně posoudil podle těchto ustanovení12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Žalobce byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč ve smyslu § 86 ZSÚ. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

20. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci původní věřitel nedostál povinnosti stanovené mu v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěrů s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit poskytnuté úvěry. Žalobce uvedl, že zkoumal příjmy a výdaje žalované, a to na základě žalovanou poskytnutých informací, které si následně ověřil, což mělo být zaneseno v příloze č. 1 ke smlouvě o úvěru (dotazník k posouzení bonity žadatele). Soudu byl sice předložen tento dotazník a některé odkazované dokumenty, ovšem při jejich kritickém zkoumání je zjevné, že z nich vyplývají pochybnosti o jejich informační hodnotě, resp. o schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry. Co se týče příjmů žalované, v dotazníku uvedla, že její měsíční příjem činí , částka, , nebyla nijak doložena. Výdaje se týkaly pouze nákladů na bydlení a úhrady dluhu jiné výdaje nebyly zaznamenány. Jiné důkazy nebyly předloženy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce nevynaložil odbornou péči už v případě zjišťování a ověřování příjmů žalované. Proto soud dále nerozebírá výdaje žalované.

21. Shora uvedené informace a účel úvěru poskytnuté žalovanou měly žalobce vést k důkladnějšímu prověření majetkových poměrů žalované anebo (v případě neodstranění uvedených zjevných rozporů) k zamítnutí žádosti o úvěr. Soud tedy uzavírá, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry podle § 86 ZSÚ.

22. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru neposoudil schopnost žalované splácet úvěry s odbornou péčí, posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce nezasáhl pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovanou ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

23. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku 60 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený žalobce přenechal obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Soud proto dospěl závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobci částku o kterou se obohatil a to 60 000 Kč. Z uvedeného soud žalobě vyhověl v této části.

24. Soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to od následujícího dne požadující žalobcem a od , datum, . Soud přiznal úroky z prodlení (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

25. Ve zbývající části soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji částečně zamítl ohledně částky 8 579,34Kč (kapitalizovány úrok od , datum, -, datum, ), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 kč, smluvní pokutu ve výši 960 Kč, ohledně úroků z prodlení od , datum, z částky 8 579,34 Kč do zaplacení, jak je uvedeno pod výrokem II.

26. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, a proto mu soud přiznal náklady řízení v plné výši 15 992 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 2 822 Kč, náklady právního zastoupení 3 úkony á 3 940 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 %.

27. Dle § 160 odst. 1 věty prvé soud stanovil lhůtu k plnění v zákonné lhůtě v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.