7 C 471/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Térou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05% ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci shora uvedenou částku. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, se sídlem adresa. Tato smlouva byla uzavřena registrací žalovaného prostřednictvím on-line formuláře, který sdělil žalobci jméno, příjmení, rodné číslo, emailovou adresu, číslo bankovního konta, kód banky. Žalovaný vyplnil na internetových stránkách právního předchůdce žalobce na internetových stránkách webová adresa. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka. Společně se zapůjčenou částkou se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši částka za poskytnutý úvěru. Žalovaný se dle smluvních podmínek zavázal vrátit úvěr do datum. Pohledávku vůči žalovanému právnická osoba anonymizována dvě slova IČO postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne datum. Žalovaný do dnešního dne žalovanou částku neuhradil, proto byl žalobce nucen obrátit se svoji žalobou na zdejší soud.

2. Podle §101 odst.3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne datum, neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán.

3. Soud provedl listinné důkazy.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a formuláře pro standardní informace, smluvních podmínek soud naznal, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru na základě rámcové smlouvy prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy žalobce měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Společně se zapůjčenou částkou se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši částka za poskytnutý úvěru. Žalovaný se dle smluvních podmínek zavázal vrátit úvěr dle do datum. Žalovaný tuto smlouvu úvěrovou nestvrdil svým podpisem.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi žalobcem a právnická osoba anonymizována dvě slova IČO bylo soudem zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci.

6. Z potvrzení o platbě účtu bylo soudem zjištěno, že na účtu osoby jméno příjmení je evidována platba ve výši částka na účet bankovní účet.

7. Z předžalobní výzvy k placení ze dne datum soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky částka.

8. Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil dle § 132 o.s.ř. soud vzal za prokázaný tento skutkový stav:

9. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, které ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že právnická osoba anonymizována dvě slova IČO postoupila žalobci pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a žalovaný byl vyzván k úhradě částky částka žalobcem. Na účtu žalobce je evidována platba ve výši částka na účet bankovní účet.

10. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“).

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 stejného ustanovení, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle § 2400 občanského zákoníku mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

17. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1751 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Podle § 2050 občanského zákoníku, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

22. Soud v průběhu řízení zkoumal, zda byly splněny předpoklady stanovené zákonem ke vzniku platné a účinné smlouvě o úvěru a zda bylo uzavřena mezi účastníky platná a účinná ujednání a to, že žalobce se jako věřitel zavázal žalovanému jako dlužníku přenechat peněžní hotovost ve shora uvedené výši a žalovaný se zavázal tyto peníze vrátit s příslušným poplatkem a zda tedy žalobce – věřitel přenechal dlužníkovi žalovanému určité množství věcí druhově určených (peníze) k volnému nakládání dle § 2395 občanského zákoníku.

23. Podle ustanovení §120 odst.1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle ustanovení §120 odst.3 věty druhé o.s.ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanoveními §101 odst.1 písm.b) a §120 odst.1 větou první o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze - jak vyplývá zejména z jeho smyslu v občanském soudním řízení - v první řadě učinit jen tehdy, jestliže soud řádně a úplně provedl všechny důkazy, které účastník označil k prokázání svého tvrzení. Žalobce neunesl důkazní břemeno v dané věci, neboť neprokázal, že žalovanému poskytl úvěr ve výši částka, neboť z předloženého písemného důkazu vyplynulo, že žalobce pouze vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalobce neprokázal, že žalovaný akceptoval smlouvu o úvěru, neboť z předložených listinných důkazů nelze určit, zda tuto smlouvu o úvěru, jakou úvěrovou smlouvu s podmínkami žalovaný akceptoval. Soud provedl pouze předložené listinné důkazy žalobcem, které jim tvrzené skutečnosti ohledně vzniku nároku na vrácení úvěru, či bezdůvodného obohacení nebyly prokázány, neboť nebylo prokázáno. Nebylo tedy dále prokázáno, že úvěr či žalovaná částka byla zaslána žalobcem na účet žalovaného na základě předmětné úvěrové smlouvy, neboť peněžní prostředky byly zaslány na účet jiné fyzické osobě. S ohledem na uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I.

24. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle §142odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (dle § 202 odst. 2 o.s.ř.).