70 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s úrokem z prodlení v částce 54,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených televizních poplatků, které byla žalovaná jakožto přihlášená držitelka televizního přijímače povinna platit žalobkyni podle zákona č. 348/2005 Sb., a to za období říjen 2020, únor 2021, květen 2021, srpen 2021 až listopad 2021 v částce 135 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovanou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Žalovaná byla jakožto přihlášená držitelka televizního přijímače poplatníkem televizních poplatků s povinností tento televizní poplatek platit. Žalovaná za měsíce říjen 2020, únor 2021, květen 2021, srpen 2021 až listopad 2021 televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, a který byl splatný vždy k 15. dni daného měsíce. Žalovaná tedy nezaplatila celkem 945 Kč (7 x 135 Kč). Žalobkyně dopisem ze dne 10. 12. 2021 informovala žalovanou o vzniklém dluhu a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila ničeho, resp. nic takového ve věci netvrdila ani nedoložila.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům.

7. Soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“), jakož i ustanovení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.r.t.p.“). Žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku (§ 3 a § 8 odst. 2 z.r.t.p.), čímž jí vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 7 odst. 1 z.r.t.p.), jehož výše pro rozhodné období činí 135 Kč měsíčně (§ 6 z.r.t.p.). Tento televizní poplatek byl splatný vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá z.r.t.p.). Uvedenou měsíční povinnost žalovaná nesplnila řádně a včas a vždy dnem následujícím po dni splatnosti se proto ocitla v prodlení s jejím splněním (§ 1968 OZ). Ode dne prodlení pak žalobkyně má právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle příslušného podzákonného předpisu (§ 1970 OZ). Žalobkyně výše uvedený úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne sepisu žaloby (dne 15. 2. 2022), a to na částku ve výši 54,68 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, když ve sporech o zaplacení televizních poplatků zásadně nejsou náklady potřebnými k účelnému uplatnění práva náklady na právní zastoupení žalobce, resp. žalobkyně (viz. nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 3768/14). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyla právně zastoupena, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za podání návrhu ve věci samé ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně.

10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.