70 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 571,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 571,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 571,33 Kč od 31. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 571,33 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran, které se žalovaný zavázal zaplatit. Součástí smlouvy bylo dále také pojištění (49 Kč/měsíc) a kupní smlouva na koncové zařízení, a to koncové zařízení typu DSL modem. Žalovaný své povinnosti porušil, když služby třetích stran, splátky koncového zařízení a pojištění přestal hradit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a zvukových, vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 24. 12. 2015, 20. 8. 2016 a dne 30. 8. 2016 žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnické smlouvy, resp. jejich změny, na jejímž základě se žalovaný stal účastníkem telefonní stanice číslo [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo], všechny provozované žalobkyní, přičemž žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací, a to včetně tzv. služeb třetích stran; žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Dále dne 22. 12. 2015 dálkově prostřednictvím telefonu uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o poskytování internetu, jejíž součástí bylo i ujednání o koupi koncového zařízení typu DSL modem. Sjednanou kupní cenu ve výši 984 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 41 Kč. Dne 11. 10. 2016 žalovaný (coby pojištěný) souhlasil a sjednal s žalobkyní (coby pojistníkem)„ Souhlas s pojištěním“, jehož předmětem bylo pojištění zařízení typu [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; výše měsíčního poplatku za pojištění byla sjednána na 49 Kč. Za období od 23. 12. 2016 do 22. 5. 2017 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 7 916,33 Kč na službách třetích stran a částku 245 Kč na pojištění, vše se splatností nejpozději dne 9. 6. 2017 (tj. splatnost poslední faktury). Zároveň za období od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2017 vznikl žalovanému dluh na splátkách za koncová zařízení v celkové výši 410 Kč, splatný nejpozději 30. 1. 2018 (tj. splatnost poslední faktury). Žalobkyně žalovanému vyúčtovala rovněž upomínky při nehrazení vyúčtování (jedna upomínka za 181,50 Kč); tyto však žalobou neuplatňuje. Z důvodu neplacení vyúčtování služeb žalovaným dopisem ze dne 29. 5. 2017 a 29. 1. 2018 žalobkyně zrušila poskytování služeb žalovanému. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek upomínala přípisem ze dne 16. 4. 2018. Po právní stránce byla věc soudem posouzena tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva nepojmenovaná podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jejíž součástí byly i ujednání smlouvy kupní (§ 2079 a násl. o. z.), na jejímž základě žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věc, která byla předmětem koupě, a umožnila mu k ní nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaný zavázal věc převzít a zaplatit žalobkyni ujednanou kupní cenu. Žalovaný porušil smlouvu (resp. smlouvy), když neplnil svoji povinnost platit žalobkyni splátky za poskytnuté koncové zařízení, v důsledku čehož se rovněž dostal ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do prodlení (§ 1968 o. z.). A konečně má soud za to, že se žalovaný stal účastníkem pojistné smlouvy (§ 2758 odst. 1 o. z.), na jejímž základě bylo sjednáno pojištění koncového zařízení za měsíční poplatek 49 Kč, které však žalovaný nezaplatil, čímž se opět ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.). Z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu přísluší žalobkyni vedle samotné dlužné kupní také úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o částku ve výši 200 Kč coby náklad spojený s uplatněním pohledávky v podobě nákladu na zaslání upomínky (zrušení poskytování služeb), tak soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Dle názoru soudu se v této části jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni upomínky při nehrazení vyúčtování nebyla sjednána v samotné pojistné smlouvě, shledal soud ujednání o úhradě smluvní pokuty v podobě upomínky podle § 1753 o. z. a ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013) neúčinným, a proto žalobu co do částky 200 Kč zamítl (bod II. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z částky 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a žaloba), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).