70 C 119/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 455 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 380 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 5 075 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 699,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 628,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 620 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9 % p. a. z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 455 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 5 075 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 730 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 166 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 179 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 269 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum]. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 455 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 3 628,10 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 699,89 Kč, úroku z úvěru ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 6 000 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

4. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá její právní subjektivitu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou podepsal žalovaný a zástupce společnosti [právnická osoba], vyplývá, že společnost [právnická osoba] (dále také jen jako„ věřitel“) poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě půjčené částky uhradit i poplatek ve výši 5 075 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 730 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 166 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 179 Kč, a to v 44 týdenních splátkách po 269 Kč a 45. splátce ve výši 239 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

6. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil bližší úpravu práv a povinností mezi věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Z článku 4 smluvních podmínek soud konkrétně zjistil, že výše smluvního úroku je sjednána jako fixní a v případě 45 splátek činí 21,9 % ročně. Z článku 12 smluvních podmínek vyplývá, že se strany dohodly, že v případě kdy dlužník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] se podává, že postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému věřitelem zasláno. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení bylo odesláno dne [datum].

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě soud zjistil, že dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. Z podacího lístku se podává, že výzva byla odeslána dne [datum].

10. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o zápůjčce schopen zápůjčku splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum], druhá exekuce byla na žalovaného zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum]. Další exekuce následovaly.

11. Ze zákaznické karty žalovaného se podává, že měsíční příjmy a výdaje domácnosti žalovaného představuje mzda žalovaného ve výši 11 530 Kč, nájemné ve výši 2 500 Kč, výdaje na telefon ve výši 200 Kč, další výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč Tyto skutečnosti měl věřitel ověřit z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy.

12. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný celkem zaplatil na zápůjčku částku 1 620 Kč.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a zástupce společnosti [právnická osoba] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsali smlouvu o zápůjčce, dle níž byla poskytnuta žalovanému téhož dne v hotovosti částka 7 000 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i žalovaná pohledávka. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek za ním na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení. Na žalovaného byla před poskytnutím půjčky vedena dvě exekuční řízení. Žalovaný celkem zaplatil na půjčku částku 1 620 Kč.

14. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

15. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému.

17. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

19. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 NOZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 23. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

25. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o zápůjčce, když smlouvu se žalovaným uzavřela za situace, kdy na majetek žalovaného byly vedeny exekuce. Soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, neboť skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, zda žalovaný není v exekuci, sama o sobě nasvědčuje tomu, že zanedbala svou zákonnou povinnost odborné péče před poskytnutím zápůjčky.

26. Soud proto shledal smlouvu o půjčce neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 NOZ a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 NOZ).

27. Protože smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože žalovaný již na půjčku zaplatil částku 1 620 Kč, soud výrokem I. uložil žalovanému žalobkyni zaplatit rozdíl, tedy částku 5 380 Kč.

28. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 NOZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum], uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když lze vzít za to, že oznámení mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně, tedy dne [datum].

29. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na ostatní žalobou uplatněné částky a soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.