70 C 119/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 834,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 890,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 890,86 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 369,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 369,36 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení,„ kapitalizovaného úroku“ ve výši 6 122,95 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty 462,50 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 972,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně – JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 4. 2023 domáhala zaplacení částky jistiny 45 260,22 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 4 484,25 Kč, měsíčních poplatků za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 038,70 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 462,50 Kč, nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 260,22 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Součet částky 4 484,25 Kč, 1 038,7é Kč a 600 Kč označuje žalobkyně v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“, a soud se takto zvolené terminologie z důvodu přehlednosti přidržel ve výroku II. tohoto rozsudku (výše).

2. Svou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne 8. 6. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně - [anonymizována čtyři slova], jednající prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba], [IČO] (dále též„ úvěrující“ či„ původní věřitel“), s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 50 000 Kč, tedy poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr v aktuálním rámci 50 000 Kč, a to až do celkové sumy opětovného čerpání 500 000 Kč („ maximální úvěrový rámec“). Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách představujících 5 % aktuální výše čerpaného úvěru, nejméně však 500 Kč. Sjednán byl rovněž smluvní úrok ve výši 23,76 % ročně z čerpaného úvěru. Původní věřitel s žalovaným pak rovněž sjednali přistoupení k pojištění, a zpoplatnění tohoto pojištění ve výši 7,99 % měsíčně z každé měsíční splátky revolvingového úvěru. Žalovaný nicméně následně porušil svou povinnost splácet čerpaný úvěr řádně a včas, pročež původní věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil a prohlásil ke dni 30. 11. 2022 úvěr za splatný. Do té doby žalovaný celkem čerpal z úvěrového rámce částku 61 645,86 Kč, a původnímu věřiteli v souhrnu splatil 29 270 Kč. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru pak původní věřitel měl právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně uplatnila v žalobě v rozsahu částky 462,50 Kč (0,1 % denně z částky 45 260,22 Kč za období od 21. 10. 2022 do 1. 11. 2022). Žalobkyně dále v žalobě tvrdila, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022, a to s účinností ke dni 13. 12. 2022. Po postoupení pohledávky již žalovaný neuhradil na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ničeho. Žalobkyně rovněž tvrdila, že při„ mimosoudním vymáhání“ pohledávky za žalovaným vynaložila náklad ve výši 473 Kč sestávající z 2* 217 Kč (za dvě cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy) a 1* 39 Kč (zaslaný obyčejný dopis ze dne 16. 12. 2022). Žalobkyně rovněž tvrdila, že původní věřitel s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení], přičemž odkázala příslušnou pasáž k důkazu předložené listiny žádosti o úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne 3. 4. 2023.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu písemně nevyjádřil. Při jednání dne [datum] pak žalovaný uvedl, že v žalobě uvedená tvrzení nerozporuje, aniž ale uplatnil jakoukoli obranu; žalobou uplatněný nárok nicméně výslovně neuznal. Žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)).

4. Soud provedl při jednání důkaz všemi k žalobě přiloženými listinami. Provedeným dokazováním přitom dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 8. 6. 2021 podepsali žalovaný a zprostředkovatel úvěru [webová adresa] a. s., [IČO]) listinu označenou jako„ Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo])“, a dne 16. 6. 2023 tuto listinu podepsala osoba zastupující úvěrujícího. V této listině se mj. pod bodem III. úvěrující zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 50 000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč, vést pro žalovaného úvěrový účet za účelem evidence čerpání a splácení úvěrového rámce a poskytnout žalovanému platební prostředky (zejm. platební kartu), dále se zavázala uhradit za žalovaného formou„ prvního čerpání“ sjednávaného revolvingového úvěru (ve výši 3 344 Kč) zprostředkovateli úvěru nákup zvoleného zboží. Žalovaný se zavázal čerpané úvěrové prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z výše čerpaných prostředků, nejméně však 500 Kč, a dále se zavázal platit měsíčně poplatek za přistoupení k pojištění, a to ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru, a dále se zavázal platit měsíčně poplatek 50 Kč za rezervaci úvěrových zdrojů v Kč. Z téže listiny soud rovněž zjistil, že žalovaný sdělil úvěrující v žádosti o úvěr, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], dosahuje čistého měsíčního příjmu 23 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí měsíčně 38 000 Kč a celkové náklady domácnosti dosahují měsíčně výše 12 000 Kč; dále žalovaný úvěrující takto sdělil, že má finanční závazky ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z listiny (transakčního přehledu) Číslo úvěru: [číslo] soud zjistil, že transakce s popisem„ Čerpání FMRB F [číslo]“ byla datována dnem 6. 6. 2021, s datem zaúčtování dne 24. 6. 2021, tedy že úvěrující poskytla dne 24. 6. 2021 žalovanému„ první čerpání“ revolvingového úvěru úhradou zboží zakoupeného žalovaným u zprostředkovatele úvěru, a dále z této listiny soud zjistil, že žalovaný od uvedeného data do data posledního čerpání úvěrového rámce (11. 2. 2022) vyčerpal celkem částku 61 160,86 Kč, a naopak na vedený úvěrový účet splatil celkem (poslední splátka dne 6. 6. 2022) částku 29 270 Kč. Žalovaný pravidelně a včas splácel, přičemž od prodlení se dostal prvně se splátkou splatnou dne 17. 3. 2022, dále s následujícími třemi měsíčními splátkami, které vyrovnal úhradami ze dne 17. 5. 2022 a 6. 6. 2022; následně se opět dostal žalovaný do prodlení se splátkou splatnou dne 17. 6. 2022, po čemž již neuhradil ničeho (to, že žalovaný dále neuhradil ničeho, ostatně označil žalovaný za nesporné v rámci svého vyjádření při jednání). Dopisem ze dne 25. 10. 2022 úvěrující informovala žalovaného o svém odstoupení od smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala jej ke splacení celé zbylé nesplacené částky ve výši 51 846 Kč do 30. 11. 2022 (dopis byl žalovanému odeslán dne 25. 10. 2022 a doručen dodán dne 27. 10. 2022, jak plyne ze soudem opatřené listiny –„ sledování zásilek“ k zásilce s podacím číslem RR0420636993F). Soud dále zjistil, že pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru („ kreditní karta – revolvingový úvěr“) byla úvěrující jako postupitelem postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 (což plyne ve spojení s přílohou [číslo] – seznam postupovaných pohledávek, str. 19 z 38). Dopisem ze dne 16. 12. 2022 oznámila úvěrující žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni; dopis byl odeslán žalovanému dne 20. 12. 2022 (poštovní podací arch ze dne 20. 12. 2022). Dopisem ze dne 20. 1. 2023 a znovu dopisem ze dne 3. 4. 2023 (zaslán žalovanému dne 4. 4. 2023 – poštovní podací arch ze dne 4. 4. 2023) vyzvala žalobkyně v zastoupení advokáta žalovaného k zaplacení jeho dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Z dalších provedených listinných důkazů neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

6. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, neboť pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy byla žalobkyni platně postoupena smlouvou ze dne 12. 12. 2022, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 12. 2022.

7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že úvěrující provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle § 86 a 87 z. s. ú. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

8. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], dostupný na: [webová adresa]).

9. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

10. Pro nyní posuzovanou věc soud předesílá, že žalobkyně v žalobě ohledně posuzování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného toliko tvrdila, že tak bylo úvěrující činěno formou prověření pravdivosti tvrzení žalovaného (která žalovaný uvedl v žádosti o úvěr) v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru [příjmení], v čemž odkázala na k žalobě přiloženou listinu„ žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“. K tomu soud konstatuje, že ačkoli tento tvrzený krok (ověření žalovaným poskytnutých údajů) je esenciální pro řádné posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně jednak k jeho prokázání nepředložila žádné důkazy (za takový důkaz nelze považovat samotnou„ žádost/smlouvu o úvěru“, když tato neuvádí ničeho o tom, zda se lustrace žalovaného skutečně udály, ani s jakým výsledkem, a jak případně získané informace úvěrující posléze vyhodnotila). Samotné neprokázané tvrzení tak nemůže založit kladný závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti. Není prokázáno, že by úvěrující jakkoli ověřovala údaje žalovaným poskytnuté, což již samo o sobě vylučuje prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru. Soud byl připraven žalobkyni při nařízeném jednání poskytnout poučení o její povinnosti (konkrétnějšího) tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti, resp. poučit ji o související povinnosti důkazní k případně doplněným tvrzením a o jejím břemenu důkazním (vč. následků jeho neunesení), avšak žalobkyně se svou absencí při soudním jednání o dobrodiní takovýchto poučení připravila. Jak tedy již uvedeno výše, nebylo prokázáno že by úvěrující jakkoli údaje získané od žalovaného před poskytnutím úvěru prověřovala, ani že by jakkoli žalovaného lustrovala v dostupných databázích. Protože nebylo prokázáno, že úvěrující dostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, nezbývá než přijmout závěr, že úvěrová smlouva je neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

11. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající částce poskytnutého úvěru 61 645,86 Kč (souhrn všeho čerpání úvěrového rámce vč. specifického„ prvního čerpání“ užitého k úhradě zboží zakoupeného žalovaným u zprostředkovatele úvěru) vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), které byla pohledávka za úvěrové smlouvy (byť neplatně uzavřené, tedy konsekventně pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení) platně postoupena. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno (a žalovaný toto ostatně označil při jednání za nesporné), že žalovaný úvěrující před postoupení pohledávky žalobkyni již uhradil celkem částku ve výši 29 270 Kč, o kterou je třeba výši aktuálního bezdůvodného obohacení ponížit; žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil o 31 890,86 Kč. V rozsahu posledně uvedené částky je tak žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl dopisem úvěrující ze dne 25. 10. 2022 (dodaným žalovanému dne 27. 10. 2022) v souvislosti se zesplatněním celé dlužné částky vyzván k zaplacení do 30. 11. 2022, dostal se žalovaný dnem 1. 12. 2022 do prodlení (§ 1968 o. z.) s vydáním bezdůvodného obohacení ve výši 31 890,86 Kč, a proto je žaloba dále zčásti důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), to však pouze plynoucího z částky 31 890,86 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle toho v uvedených částech, v nichž shledal žalobu důvodnou, rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. Ohledně částky 13 369,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 369,36 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení,„ kapitalizovaného úroku“ ve výši 6 122,95 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty 462,50 Kč, tedy ve zbývajícím rozsahu, shledal soud žalobu nedůvodnou, a proto ji výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. K tomu soud podotýká, o částku 13 369,36 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně (předtím úvěrující) ke dni vyhlášení tohoto rozsudku neobohatil. Dále pak smluvní úrok vychází z celkově neplatné úvěrové smlouvy, a proto jeho uplatnění v podobě žalobního nároku rovněž nemohlo být důvodné; totéž platí o žalobou uplatněné smluvní pokutě, poplatku za pojištění, poplatku za upomínání, resp. poplatku za rezervaci úvěrových zdrojů v Kč. Žalobkyní požadované„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“ pak soud neměl za prokázané z žalobkyní předložených listinných důkazů, když je žalobkyni prokazovala toliko vlastní vyhotovenou listinou z vedené evidence, která o jejich skutečném vynaložení (nadto o účelnosti jejich vynaložení) dostatečně nevypovídá.

13. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci byla v převážné části procesně úspěšná žalobkyně, která tak má právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 35 861,92 Kč, zatímco žalovaný v rozsahu toliko 22 092,57 Kč, čemuž odpovídá 61,88 % úspěch žalobkyně vůči 38,12 % úspěchu žalovaného. Žalobkyni proto svědčí právo na poměrnou náhradu (61, [číslo]) 23,76 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení vynaložila žalobkyně na úhradu soudního poplatku za návrh na zahájení řízení (1 914 Kč) a dále na zastoupení advokátem, který jí poskytl celkem tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), v sazbě odměny advokáta 500 Kč za každý úkon (dvakrát písemné podání nebo návrh ve věci samé – předžalobní výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, jednou příprava a převzetí věci na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, dle § 11 odst. 1 písm. a) AT) a s částku 300 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta ke každému z poskytnutých úkonů právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), přičemž částku nákladů na zastoupení advokátem je třeba dále navýšit o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (tj. o 378 Kč), což v souhrnu přestavuje náklad na zastoupení advokátem ve výši 2 178 Kč Celkem tak žalobkyní účelně vynaložené náklady činí ([číslo] [číslo]) 4 092 Kč, pročež při zohlednění poměrného úspěchu žalobkyně v řízení (o 23,76 % převyšujícího úspěch žalovaného, zakládá žalobkyni oproti žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 972,26 Kč. Tuto náhradu soud přiznal žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku, přičemž lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo (k rukám advokáta žalobkyně) podle § 149 odst. 1 o. s. ř.