70 C 128/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 11 100 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 305,54 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 808,78 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 501,75 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení; -) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 1. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 1. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 12. 3. 2017. Do podání žaloby uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně celkem 6 600 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost právnická osoba zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že tato byla dne 31. 1. 2016 uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovanou. právnická osoba se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 15 000 Kč spolu s poplatky v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne 31. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, má jedno nezaopatřené dítě a bydlí v nájemním bydlení. Žalovaná dále uvedla, že jejím zaměstnavatelem je„ Elektro A“, výše její čisté měsíční mzdy je 19 800 Kč, dále pobírá příspěvek na děti ve výši 500 Kč a má ještě ostatní příjem ve výši 1 500 Kč; jako své výdaje žalovaná uvedla celkem částku 11 800 Kč/měsíc (4 300 Kč nájem/inkaso a 7 500 Kč ostatní výdaje). Údaje v žádosti měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, SIPEM, výměrou podpory a složenkou na alimenty. právnická osoba na základě těchto údajů vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 10 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě do 18. 9. 2020.

8. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nevyhodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú.

18. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

19. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 8 400 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 6 600 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 18. 9. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

21. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 8 400 Kč, tedy z 43 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 11 100 Kč, tedy ze 57 %. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).