70 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 75,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná přihlásila do evidence jako držitel televizního přijímače dne [datum], čímž se stala poplatníkem televizního poplatku; nezaplatila však žalobkyni poplatky za měsíce srpen 2019 až leden 2020 ve výši 135 Kč za každý měsíc a žalobkyni tudíž dluží částku 810 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná se v říjnu 2018 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Z předloženého přehledu nezaplacených předpisů vyplývá, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce srpen 2019 až leden 2020. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dopisem ze dne [datum].

4. Soud vyšel z toho, že žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku, když se v říjnu 2018 přihlásila jako poplatník televizního poplatku a netvrdila, že by následně poplatníkem být přestala. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platí, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 6 tohoto zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

5. Žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku, tento však za výše uvedené měsíce nezaplatila. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu, na výzvu žalovaná nereagovala, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Televizní poplatky jsou splatné do patnáctého dne každého měsíce, od následujícího dne tak byla žalovaná v prodlení. Žaloba je zcela důvodná, soud proto žalobkyni žalovanou částku přiznal včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyčíslený úrok z jednotlivých dlužných částek od prvního dne prodlení do [datum] činí 75,66 Kč, za další období žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala.

6. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, a to celkem v částce 600 Kč. Ta odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a paušální úhradě hotových výdajů dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (ve znění od 1. 7. 2015) a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které nezastoupenému účastníkovi přizná soud paušální náhradu hotových výdajů dle této vyhlášky, která se v tomto případě sestává ze dvou úkonů právní služby – výzva k plnění a sepis žaloby, přičemž za každý tento úkon náleží paušální náhrada ve výši 100 Kč.

7. Náhradu nákladů spojených s advokátním zastoupením (odměnu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.) soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém Ústavní soud dovodil, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem není možné (v případě vymáhání televizních poplatků, které jsou převážným zdrojem jeho financování) hodnotit jako účelně vynaložené, neboť na žalobkyni je třeba – vzhledem k její specifickému a výsadnímu postavení – v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. To znamená, že ve věci, v níž předmět sporu tvoří jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž obstarávání je (či má být) dostatečně vybavena, a právní otázka, která tvoří jádro sporu, je řešena ustáleným způsobem, zásadně nelze náklady vynaložené žalobkyní na advokátní zastoupení hodnotit jako opodstatněně vynaložené. Žalobkyně totiž má být dostatečné materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně vymáhat televizní poplatky, a to již jen s ohledem na to, jaký pro ni mají význam. V daných souvislostech soud podotýká, že podstatné (nosné) důvody, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly, obsahují mj. ústavně konformní výklad relevantních (ústavně) právních ustanovení, k jehož použití jsou obecné soudy – v rámci své rozhodovací činnosti (v obdobných případech) – zavázány; takto Ústavní soud kupř. v nálezu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12, zdůraznil, že nerespektování nosných důvodů jeho nálezů bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto řízení přitom nedošlo k žádné (mimořádné) skutečnosti, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení tohoto typu a odůvodnila posouzení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně jako účelně vynaložených, resp. umožnila soudu odchýlit se od závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12.

8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.