70 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 24 996 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 094 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15 902 Kč, a dále též kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 109,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 27 548,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 614,37 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 520,37 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 11 783,22 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 1 831,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, a , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že je jako postupník věřitelkou pohledávek za žalovanou ze dvou smluv o spotřebitelskému úvěru, které s žalovanou jako úvěrovanou uzavřela původní věřitelka – , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „úvěrující“), a to ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, . Z těchto smluv úvěrující poskytla žalované při podpisu smluv částku , částka, a , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet pravidelnými týdenními splátkami po , částka, (60 splátek konče , datum, ) a po , částka, (60 splátek konče , datum, ), společně se sjednanými poplatky a úroky. Žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy č. , hodnota, do dne postoupení pohledávky celkem , částka, (poté již ničeho) a na dluh ze smlouvy č. , hodnota, do dne postoupení pohledávky celkem , částka, (poté opět již ničeho). K postoupení pohledávek došlo na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , uzavřené mezi úvěrující a žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující před uzavřením obou smluv o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením té které smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, jak jsou zaznamenány v „kartách zákazníka“ v rubrice „ověřené dokumenty“, tedy zejména oproti výplatním páskám, pracovní smlouvě a nájemní/podnájemní smlouvě. Poslední úhradu dle tvrzení žalobkyně uskutečnila žalované na smlouvu č. , hodnota, dne , datum, a na smlouvu č. , hodnota, dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek z uvedených smluv předžalobní výzvou zaslanou současně s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná dle žalobních tvrzení již dále až dosud ničeho nezaplatila.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby soudu předložila důkazy k tomu, jakým způsobem a jaké získal původní věřitel informace o schopnosti žalované splácet oba úvěry; zejména, listiny z nichž vycházel při zjišťování příjmů a výdajů žalované a při ověřování majetkové situaci žalované lustrací příslušných evidencí, a dále aby doplnila žalobu o tvrzení ohledně konkrétních informací získaných před uzavřením smlouvy č. , hodnota, , když k této smlouvě nepředložila žalobkyně „zákaznickou kartu“ ačkoli ji v žalobě jako důkaz označila.

3. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , když ke smlouvě č. , hodnota, uvedla, že původní věřitelka zhodnotila informace získané od žalované před uzavřením smlouvy, dále že ověřovala informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalované a tyto ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované, v čemž dále žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu ze dne , datum, , která podle žalobkyně prokazuje, že původní věřitelka ověřila informace od žalované z výměru důchodu a z nájemní/podnájemní smlouvy, a také v insolvenčním rejstříku ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení; žalovaná tak měla měsíční příjem , částka, ze státní podpory, neměla vyživovací povinnost k jiné osobě. Ohledně smlouvy č. , hodnota, žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zhodnotila informace získané od žalované před uzavřením smlouvy, dále že ověřovala informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalované a tyto ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované, v čemž dále žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, kterou však žalobkyně nemá k dispozici (v podání uvedla, že tuto vyžádá od původní věřitelky a předloží soudu; ani při jednání o tři týdny později však žalobkyně tuto listinu soudu nepředložila). Žalobkyně dále mj. argumentovala, že obě smlouvy byly uzavřeny před , datum, , tedy ještě v době, kdy dle zákona č. 145/2010 Sb. nebylo nedostatečné ověření úvěruschopnosti důvodem pro konstatování absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Rovněž podotkla, že kopie ověřených dokumentů označených v zákaznických kartách nemá k dispozici a nemá je ani původní věřitelka, když tyto jsou s žádostí o úvěr toliko předkládány, nikoli přejímány.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní.

5. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, . Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jíž bylo předvolání k jednání sice řádně a včas doručeno, avšak která nepožádala o odročení ani neomluvila svou neúčast.

6. Z listiny označené jako smlouva o půjčce č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a obchodním zástupcem společnosti , právnická osoba, Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované , částka, a závazek žalované vrátit tuto částku původnímu věřiteli spolu s poplatkem v souhrnné výši , částka, (sestávajícím z úroku ve výši , částka, , dále z odměny za administrativní činnost ve výši , částka, , dále poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ), a to v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla činit toliko , částka, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy převzala v místě svého bydliště celou částku půjčky v hotovosti.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a obchodním zástupcem společnosti , právnická osoba, Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované , částka, a závazek žalované vrátit tuto částku původnímu věřiteli spolu s poplatkem v souhrnné výši , částka, (sestávajícím z úroku ve výši , částka, , dále z odměny za administrativní činnost ve výši , částka, , dále poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ), a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy převzala v místě svého bydliště celou částku půjčky v hotovosti.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s přílohou č. , hodnota, soud zjistil, že pohledávky původního věřitele za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, byly postoupeny původním věřitelem žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, sepsaného původním věřitelem , právnická osoba, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil obě pohledávky za ní ze smluv o půjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, žalobkyni, a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z těch smluv ve výši , částka, a , částka, bez příslušenství do 10 dní od doručení tohoto oznámení. Dopis byl odeslán dne , datum, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti.

11. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr, ze dne , datum, podepsané původním věřitelem a žalovanou dne , datum, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované žádající o poskytnutí půjčky ve výši , částka, . Žalovaná pracovníku původního věřitele sdělila, že bydlí v nemovitosti, jíž je spoluvlastnicí, o půjčku žádá z důvodu „rodinných událostí“, nevlastní motorové vozidlo, není zaměstnaná, pobírá starobní důchod ve výši , částka, měsíčně, krom toho má blíže nespecifikované „další příjmy“ ve výši , částka, ; měsíčně vynakládá , částka, na „nájem/inkaso“, , částka, na telefon, , částka, na „splátky půjček/výživné“, dalších , částka, jako „výdaje na domácnost“. Žalovaná původní věřitelce rovněž sdělila, že má kreditní kartu, nemá půjčky u jiné společnosti a má bankovní účet. Pověřená pracovnice původní věřitelky následně v listině zaznamenala, že žalovanou poskytnuté informace byly ověřeny z občanského průkazu, výměru podpory a nájemní smlouvy.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , přičemž při podpisu smlouvy byla původním věřitelem předána žalované v hotovosti částka , částka, , z níž žalovaná vrátila původnímu věřiteli ke dni , datum, celkem , částka, . Dále původní věřitel a žalovaná podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž při podpisu smlouvy byla původním věřitelem předána žalované v hotovosti částka , částka, , z níž žalovaná vrátila původnímu věřiteli ke dni , datum, celkem , částka, . Původní věřitel oznámil žalované, že pohledávky za ní ze smluv o půjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, žalobkyni výši , částka, a , částka, bez příslušenství postoupil žalobkyni a vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení výzvy, to vše dopisem ze dne , datum, , odeslaným žalované dne , datum, .

13. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením obou smluv o úvěru přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované, a zda tak učinil s odbornou péčí a řádně, resp. zda se žalobkyni toto podařilo v řízení o žalobě prokázat. Na základě provedeného dokazování soud v této dílčí otázce učinil následující závěr o skutkovém stavu. Pokud jde o chronologicky dříve uzavřenou smlouvu o půjčce (ze dne , datum, , č. , hodnota, ), pak u této žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz prokazující, že by se původní věřitelka jakkoli zabývala zjišťováním majetkové situace oprávněné, její příjmové a výdajové stránky (k této smlouvě žalobkyně ani nepředložila označenou důkazní listinu „zákaznická karta“). Zůstalo tak neprokázáno, že před uzavřením smlouvy o půjčce ze dne , datum, , č. , hodnota, , původní věřitelka jakkoli posuzovala a ověřovala úvěruschopnost žalované. Dále pokud jde o chronologicky později uzavřenou smlouvu o půjčce (ze dne , datum, , č. , hodnota, ), ani ohledně ní žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzeného rozsahu původní věřitelkou prováděného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně sice k uvedené smlouvě předložila k důkazu listinu „zákaznická karta“ ze dne , datum, , z této listiny však nevyplývá (a ani dalšími provedenými důkazy nebylo zjištěno), jaká byla podstata v listině deklarovaných „dalších příjmů“ žalované ve výši , částka, měsíčně, ani že původní věřitelka ověřila, že žalovaná skutečně takto blíže nespecifikovaného „dalšího příjmu“ pravidelně dosahovala. I kdyby tedy soud měl vyjít pouze z v listině deklarovaného starobního důchodu žalované ve výši , částka, měsíčně, bylo by evidentní, že takovýto příjem je zcela nedostatečný k pravidelnému hrazení žalovanou tamtéž deklarovaných výdajů (v celkové výši přes , částka, měsíčně). Soud dále poukazuje na evidentní rozpory v údajích zaznamenaných v předložené zákaznické kartě, když dle této žalovaná měla bydlet ve spoluvlastněné nemovitosti (nikoli v nájmu), přesto však tatáž listina obsahuje údaj o tom, že žalovaná vynakládá měsíčně , částka, na „nájem/inkaso“ a že tvrzení žalované bylo údajně pracovníkem původní věřitelky ověřováno z „nájemní smlouvy“ (ačkoli tedy žalovaná údajně neměla bydle v nájmu). Další rozpor v údajích zaznamenaných v zákaznické kartě je dán tím, že na jedné straně žalovaná měla při žádosti o půjčku sdělit, že nemá půjčky u jiných společností a že nemá žádné nezaopatřené děti (které by měla vyživovat), na druhou stranu však v listině v oddílu „splátky půjček/výživné“ je uvedena částka , částka, měsíčně; přitom ke dni , datum, je soudu známa pouze jediná půjčka žalované u původní věřitelky, a sice právě ze dne , datum, (rovněž předmětem nynějšího řízení), s týdenní splátkou , částka, , tj. měsíčně cca , částka, , a tedy nemohou být správná (pravdivá) obě tvrzení zachycená na téže listině (což mělo být původní věřitelce na první pohled zřejmé). Nic nenasvědčuje tomu, že by se původní věřitelka nad těmito nesrovnalostmi jakkoli pozastavila či že by je ozřejmila. Nadto nebylo v řízení dokazováním zjištěno, že by původní věřitelka ověřovala tvrzení žalované o výši měsíčních splátek půjček (např. v registru SOLUS, či v databázích NRKI, BRKI, ani že by lustrovala žalovanou v Centrální evidenci exekucí nebo v insolvenčním rejstříku; k tomuto ostatně žalobkyně ani nepředložila soudu jakékoli důkazy.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z. “), aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“).

15. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

17. Podle § 451 odstavce 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

18. Podle § 451 odstavce 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz §2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).

22. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

23. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

24. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného.

25. Lze přisvědčit žalobkyni, že smlouvy byly uzavřeny v době předcházející nabytí účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, (dále jen „z. s. ú.“), jenž v § 9 odst. 1 z. s. ú. zakotvil po sankcí neplatnosti povinnost úvěrujícího před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele.

26. Ústavní soud však v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Pokud Ústavní soud vyslovil závěr, že soudy by měly zastavovat exekuce, kdy úvěrující nikterak nezkoumali úvěruschopnost úvěrovaných, aniž by je k tomu přitom nutil jakýkoli zákon, není rozumného důvodu, aby soud v nalézacím řízení nedostatek takového jednání úvěrovaných přehlédl a vytvářel tak exekuční titul, k jehož vynucenému splnění by budoucí exekuce měla být zastavena.

27. Žalobkyně prokázala pouze u jedné z obou předmětných smluv o půjčce, že původní věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Ani v případě smlouvy č. , hodnota, (k níž žalobkyně předložila „zákaznickou kartu“ a prokázala tak, že se původní věřitelka alespoň pokusila o posouzení a ověření úvěruschopnosti žalované) však nedospěl soud k závěru, že si původní věřitel počínal s odbornou péčí. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel jakkoli ověřoval žalovanou uváděné údaje; dále neprokázala, že by se jakkoli blíže zabýval deklarovaným „dalším příjmem“ žalované nad rámec tvrzeného starobního důchodu. Přitom pouze tyto jiné příjmy a zdroje způsobily kladný přesah příjmů žalované nad jejími výdaji. Naopak v řízení bylo prokázáno, že původní věřitelce byly ze strany žalované sděleny vzájemně rozporné informace, které byly bez dalšího důvodem pro obzvlášť obezřetné prověření žalovanou uváděných informací a které vyžadoval další klarifikaci; na druhou stranu nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by po důvodu těchto rozporů původní věřitelka jakkoli pátrala. V situaci, kdy samotný příjem žadatele o půjčku zjevně nestačí, po zohlednění výdajů na živobytí, na splácení sjednávané zápůjčky, je namístě, aby si věřitel počínal se zvýšenou obezřetností a důkladně ověřoval veškeré žadatelem uváděné údaje stran jeho majetkové a sociální situace. Soud uzavírá, že co do smlouvy o půjčce č. , hodnota, původní věřitel nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí. Ohledně smlouvy o půjčce č. , hodnota, pak nebylo žalobkyní k důkazu předloženo ničeho, a žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že se původní věřitelka v tomto případě vůbec zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o půjčce.

28. Pakliže zákon č. 145/2010 Sb. stíhá neprovedení úvěruschopnosti sankcí absolutní neplatnosti (k tomu srov. výše), je namístě i mimo poměry zákona takovému opomenutí přiložit stejný následek. Cílem požadavku na posouzení úvěruschopnosti, bez ohledu na explicitní úpravu v zákoně, je, aby úvěrující zachovali potřebnou míru opatrnosti při kontraktaci s úvěrovanými a nepřispívali k prohloubení špatné majetkové situace úvěrovaných zavázáním úvěrovaných v rámci smluvního vztahu k peněžnímu plnění, jichž nebudou úvěrovaní schopni dostát a současně úvěrující by to museli poznal, pokud by pečlivě vyhodnotili majetkovou situaci úvěrovaných.

29. Soud proto posoudil obě smlouvy o půjčce jako absolutně neplatné podle § 39 obč. zák., proto jest právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou třeba posoudit jako vztahy bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku , částka, a , částka, , žalovaná přitom původnímu věřiteli zaplatil částku , částka, a , částka, (žalovaná, zatížena povinností tvrzení a důkazní, netvrdila a neprokázala, že by uhradila původnímu věřiteli či žalobkyni více). Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a je nerozhodné, že pohledávka příp. náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), tedy nikoliv ze smluv o půjčce, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Původní věřitel plnil ze smlouvy č. , hodnota, žalované , částka, , žalovaná však toto bezdůvodné obohacení nejpozději ke dni , datum, (datum poslední splátky dle žalobních tvrzení) vrátila, pročež z této smlouvy ke dni vyhlášení rozsudku nepřetrvává na straně žalované jakékoli obohacení. Dále původní věřitel plnil ze smlouvy č. , hodnota, žalované , částka, , z nichž žalovaná ke dni , datum, vrátila původnímu věřiteli celkem , částka, , a na straně žalované tak zbývá bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , které je žalovaná povinna vrátit právnímu nástupci původního věřitele, kterým je na základě platného postoupení pohledávky právě žalobkyně.

30. Žalovaná byl vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení oznámení o postoupení pohledávky; oznámení bylo žalované zasláno poštou dne , datum, a podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že poštovní zásilka došla žalované třetího pracovního dne po jejím odeslání, tj. dne , datum, ; žalované tak desetidenní lhůta k zaplacení uplynula dnem , datum, (pondělí), pročež s částkou bezdůvodného obohacení ve výši , částka, se dostala do prodlení hned následujícím dnem, tj. dnem , datum, (§ 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), kdy zákonná sazba úroku z prodlení sice činí 15 % ročně, avšak žalobkyně v žalobě požadovala úrok z prodlení toliko ve výši sazby 8,05 % ročně, pročež soud její návrh (jsouc jím vázán) nepřekročil.

31. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle částky , částka, , představující dosud nevydané bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, také úrok z prodlení ve výši sazby nepřekračující žalobní návrh (8,05 % ročně) z částky bezdůvodného obohacení , částka, od prvního dne prodlení (, datum, ) do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, nezbylo než žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout, když s ohledem na neplatnost obou smluv nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na souhrnný poplatek (odměnu za poskytnutí půjčky – obdobu smluvní úroku, tj. příslušenství pohledávky – v žalobě i ve výroku II. zahrnuty pod pojem „kapitalizovaný úrok“). Současně soud zamítl žalobu v rozsahu požadovaného úroku z prodlení, který přesahoval v jistině částku bezdůvodného obohacení (tedy v rozsahu nad , částka, ) a také v rozsahu období, v němž byl úrok z prodlení požadován předtím, než se žalovaná do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení skutečně dostala (tedy úrok z prodlení před datem , datum, ).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska prima facie úspěšnější (plnění přiznaná výrokem I. žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku jsou zjevně převýšena rozsahem, v němž byla výrokem II. žaloba zamítnuta), avšak v řízení byla zcela procesně pasivní a soudu tak není známo, že by vynaložila jakékoli (natožpak účelné) náklady v tomto řízení.

34. O lhůtě k plnění (výrok I. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení odlišné lhůty neshledal žádného důvodu.