70 C 135/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 693 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4 693 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 806,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 939,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 162,34 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 27 % p. a. z částky 3 162,34 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 693 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před poskytnutím zápůjčky byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, což bylo zaznamenáno v zákaznické kartě. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 5 993 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 239 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 744 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 010 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 217 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum]. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 3 162,34 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 530,66 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 1 939,35 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 806,68 Kč, úroku z úvěru ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 3 162,34 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 3 162,34 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dluh písemně uznal.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání řádně omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy. Soud při jednání provedl dokazování a z provedených důkazů učinil následující skutkový závěr: Žalovaný a zástupce společnosti [právnická osoba] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle níž byla poskytnuta žalovanému téhož dne v hotovosti částka 7 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek za ním na žalobkyni dopisem odeslaným dne [datum]. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení. Žalovaný na zápůjčku zaplatil postupně celkem částku 8 700 Kč. Žalovaný dne [datum] podepsal písemné uznání dluhu, v němž uvedl, že výše dluhu vůči společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o půjčce [číslo] činí 10 493 Kč a zavázal se jí splácet ve splátkách po 600 Kč měsíčně.

5. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

6. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému.

8. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle ust. § 2991 odst. 2 NOZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

16. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně nedoložila, že by úvěruschopnost žalovaného byla jakkoliv zkoumána, ačkoliv byla vyzvána k navržení důkazů a předložení zákaznické karty, ani tu však nedoložila, proto soud nemohl provést touto listinou důkaz.

17. Soud proto shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 NOZ a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 NOZ).

18. Protože smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, měla by právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože však bylo prokázáno, že žalovaný na zápůjčku uhradil již ke dni [datum] celkem částku 8 700 Kč, již ničeho žalobkyni nedluží a soud žalobu proto pro nedůvodnost zamítl.

19. Soud nepominul, že žalovaný závazek ze smlouvy o zápůjčce písemně uznal, avšak z uznání nevycházel, jak níže vysvětleno. Dle ust. § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud má za to, že písemné uznání žalovaného splňuje formální náležitosti platného uznání, je v něm uveden důvod dluhu (právní titul) i výše dluhu.

20. Dle starší konstantní judikatury, kterou lze aplikovat i za účinnosti NOZ, uznání dluhu dle § 558 občanského zákoníku (nyní § 2053 NOZ) není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 občanského soudního řádu). Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Rozhodovací praxe připouští možnost vyvrátit právní domněnku existence dluhu prokázáním skutečnosti, že dluh nevznikl. Předpokladem existence dluhu je totiž jeho vznik. Je-li prokázáno, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá právní domněnku existence dluhu vyvrátit, jelikož je jejím opakem (§ 133 občanského soudního řádu). K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1028/2004 ze dne 23. 2. 2006.

21. Jak shora uvedeno, soud dospěl dle provedeného dokazování k právnímu závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná a věc posoudil dle zásad bezdůvodného obohacení. Soud má proto za to, že tak došlo k vyvrácení právní domněnky existence dluhu (ve výši uvedené v uznání) prokázáním skutečnosti, že dluh ve výši uvedené v uznání nevznikl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci zcela procesně úspěšný, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.