70 C 137/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 703 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 100 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 603 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 434 Kč od 31. 10. 2021 do 18. 5. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 334 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 800,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně – Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 8. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 18 703 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 9. 2021 s žalovaným uzavřela smlouvu [číslo] o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 30. 9. 2021 finanční prostředky ve výši 14 100 Kč. Úvěr spolu s poplatky (celkem tedy 17 434 Kč) měl být splacen nejpozději do 30. 10. 2021. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného a údajů v dostupných registrech a na základě informací o platebním účtu žalovaného. V rozsahu 1 269 Kč žalobkyně žalobou uplatnila rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 31. 10. 2021 do 29. 1. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivním.

3. Soud provedl dne 22. 1. 2024 jednání ve věci, k němuž řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se předem písemně omluvila, aniž žádala o odročení jednání; souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil a svou nepřítomnost neomluvil.

4. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, ze dne 30. 9. 2021, soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dohodli dne 30. 9. 2021 na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 14 100 Kč jako jistinu spotřebitelského úvěru do tří dnů od uzavření smlouvy na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], začež žalovaný žalobkyni vrátí celkem 17 934 Kč nejpozději do 30. 10. 2021 (v částce zahrnut poplatek za sjednání úvěru a další sjednané platby).

5. Z listiny Identifikované příjmy soud neučinil žádná skutková zjištění, když v této listině, kterou sama žalobkyně pro své potřeby vyhotovila, je toliko obsažena ničím nepodložená proklamace, že žalobkyně (nadto blíže neuvedeného data) údajně ověřila, že blíže nespecifikovaný spotřebitel (v listině není ani uvedeno jméno žalovaného) dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 14 333 Kč.

6. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], [číslo] soud zjistil, že při„ výpočtu úvěruschopnosti žalovaného“, k němuž mělo dojít dne 30. 9. 2021, vycházela žalobkyně z částky 14 333 Kč jako ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného, z částky 10 000 Kč jako z žalovaným sdělených měsíčních výdajů na půjčky, z částky 1 500 Kč jako žalovaným sdělených měsíčních výdajů na bydlení, z čísla 3 jakožto počtu žalovaným sdělených osob hospodařících společně s příjmem domácnosti žalovaného; dále že žalobkyně vypočetla minimální výdaje žalovaného částku 5 886, 66666666667 Kč, že vypočetla [číslo] jako„ počet doporučených prodloužení“, přičemž operovala s rezervou 500 Kč měsíčně pro„ výdaje“ žalovaného jakožto žadatele o úvěr. Textové pole pro vyplnění údaje o„ počtu nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti“ zůstalo v listině nevyplněno (není zde tedy uvedena nula). Dále z listiny plyne, že takto vyhodnotila žalobkyně žalovaného jakožto úvěruschopného. Z navazujících pasáží označených jako„ Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“,„ Interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti“ či„ Posouzení úvěruschopnosti“ neučinil soud žádná zjištění, když tyto obsahují pouze obecná tvrzení, jež absentují jakoukoli individualizaci ve vztahu k případu posuzování úvěruschopnosti žalovaného v této konkrétní věci, tedy obsahují toliko nepodložené proklamace žalobkyně o tom, jak údajně obvykle při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěru postupuje.

7. Z listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud neučinil žádné zjištění, když se jedná o listinu vyhotovenou samotnou žalobkyní, která sama o sobě není s to prokázat, že došlo skutečně k bankovní transakci, která je listinou tvrzena.

8. Z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovaného k zaplacení částky 23 497,71 Kč pod [variabilní symbol] z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2021, a to ve lhůtě tří dnů. Z přiloženého podacího lístku ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně odeslala prostřednictvím advokáta žalovanému výzvu ze dne 10. 5. 2023 dne 10. 5. 2023 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

9. Ze zprávy [právnická osoba], na č. l. 17 spisu, kterou soud opatřil k důkazu, soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] byl veden (až do 1. 4. 2023, kdy došlo ke zrušení účtu) pro žalovaného, přičemž žádná jiná osoba neměla k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Z navazujících listin na č. l. 18 až 22 soud zjistil, že dne 30. 9. 2021 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 14 100 Kč platbou pod variabilním symbolem [číslo], od plátce„ [právnická osoba]“ 10. Z dalších provedených listinných důkazů neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

11. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 9. 2021 částku 14 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 23 497,71 Kč dopisem podaným na poštu dne 10. 5. 2023, se lhůtou k plnění v délce tří dnů.

12. V řízení naopak zůstalo neprokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně skutečně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud byl připraven poučit žalobkyni o neunesení důkazního břemene při jednání nařízeném ve věci samé; žalobkyně se nicméně dobrodiní takového poučení vzdala tím, že se po omluvě jednání nezúčastnila. Na straně žalovaného pak zůstalo netvrzeno, zda případně žalovaný žalobkyni čehokoli plnil; i jej byl soud připraven poučit o jeho břemenu tvrzení a případně břemenu důkazním, avšak ani žalovaný se jednání ve věci nezúčastnil (bez omluvy).

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Jak uvedeno výše, žalobkyně v řízení neprokázala, že ověřovala majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Neprokázala, že jej např. lustrovala v dostupných databázích typu Nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, SOLUS apod. Dále neprokázala, že by údajný žalovaným tvrzený příjem ve výši 17 000 Kč byla skutečně jakkoli ověřen (co do výše 14 333 Kč). Už jenom skutečnost, že není prokázáno jakékoli ověření příjmu, vede k nezbytnému závěru o neprokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť není v řízení prokázáno, že částka příjmu žalovaného, s níž žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti údajně operovala, se zakládá na realitě. To činí jakékoli další úvahy ohledně posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně nadbytečnými. Stranou tedy lze ponechat, že pokud sám žalovaný měl údajně žalobkyni sdělit, že měsíčně splácí 10 000 Kč, a že jiné náklady na živobytí činí 1 500 Kč, přičemž žalobkyně sama měla odhadnout výdaje žalovaného na živobytí částkou cca 5 886 Kč měsíčně, a současně měla údajně mít ověřený příjem žalovaného ve výši 14 333 Kč měsíčně, pak už jen z těchto tvrzení (jež nebyla nadto v řízení ostatně prokázána) je patrné, že měsíční bilance příjmů a výdajů žalovaného musela být záporná (14 300 mínus 10 000 mínus 5 886). Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.), k této neplatnosti přihlíží soud sám i bez návrhu.

24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 14 100 Kč (tj. žalobkyní poskytnuté finanční prostředky žalovanému) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 100 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 10. 5. 2023 s lhůtou tří dnů a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši, které se žalobkyně v petitu žaloby domáhala (soud nepřekročil její žalobní návrh co do případné vyšší zákonné míry úroku z prodlení pro dluh, jehož prodlení nastalo v prvním kalendářním pololetí roku 2023).

25. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně procesně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 800,81 Kč, přičemž tato částka představuje 35,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,22 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 703 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v zákonem předvídané třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platební místo náhrady nákladů řízení stanovil k rukám zástupce žalobkyně (advokáta) v souladu s § 149 odst. 1 téhož zákona.