70 C 146/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A svěřenský správce Anonymizováno , IČ IČO žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B svěřenská správkyně Anonymizováno , IČ IČO žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení, že svěřenský fond vykonává vlastnické právo k části pozemku I. Žaloba na určení, že , Anonymizováno, , IČ , IČO žalobce A, , vykonává vlastnické právo k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , tj. k části o výměře , Anonymizováno, m2 označené v geometrickém plánu zpracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod č. , Anonymizováno, jako „pozemek parc. č. , Anonymizováno, “, se zamítá.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 8 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně – , Jméno advokátky B, , advokátky.

1. Žalobou ze dne , datum, , téhož dne podanou a doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud“), se žalobci jakožto svěřenští správci , Anonymizováno, , IČ , IČO žalobce A, (dále jen „svěřenský fond“), domáhali určení, že „svěřenský fond s názvem , Anonymizováno, , IČO , IČO, vykonává vlastnické právo k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Ústí nad Labem na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to o výměře , Anonymizováno, m2, označené jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, dle geometrického plánu ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, “. Žalobu odůvodnili tím, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jehož vlastníky (resp. rovnodílnými spoluvlastníky) mají být podle údajů plynoucích z evidence katastru nemovitostí právě žalovaní 1. a 2., bezprostředně sousedí (hraničí) s pozemkem parc. č. , hodnota, v témže k. ú., k němuž však „vlastnické právo vykonává svěřenský fond“. Žalobci užívali pozemek parc. č. , hodnota, směrem k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v rozsahu daném v terénu kamennou zídkou plnící historicky funkci rozhrady mezi oběma pozemky; poblíž zídky tak postavili obslužnou stavbu (sklad zahradní techniky). Až v rámci správního řízení o odstranění stavby, zahájeného dne , datum, Magistrátem města Ústí nad Labem, žalobci zjistili, že skutečná hranice mezi oběma uvedenými pozemky dle katastru nemovitostí není shodná s kamennou zídkou, jelikož kamenná zídka odbíhá od skutečné hranice a ve své části pak stojí na pozemku žalovaných (parc. č. , Anonymizováno, ), a tedy že i obslužná stavba žalobců částečně zasahuje na pozemek žalovaných. Žalobci tak nechali provést geometrické zaměření zídky ve vztahu k průběhu vlastnické hranice sousedících pozemků dle katastru nemovitostí, jehož výsledkem je geometrický plán vypracovaný dne , datum, pod č. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , který diskrepanci hranice terénu a hranice evidence katastru nemovitostí potvrdil. Žalobci mají za to, že došlo k vydržení části pozemku, která je v geometrickém plánu označena jako „pozemek parc. č. , Anonymizováno, “; jde o část pozemku žalovaných (parc. č. , Anonymizováno, ), vymezenou mezi kamennou zídkou a skutečnou (evidovanou) hranicí mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobci tvrdí, že o rozsahu užívání či o průběhu vlastnické hranice nebyly do doby správního řízení jakékoli spory, a byli stejně jako jejich předchůdci ohledně užívání části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v dobré víře, že jde ještě o pozemek parc. č. , hodnota, . Žalobci dále v žalobě uvedli, že „s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí a řízení o odstranění stavby zahájené s největší pravděpodobností na podnět žalovaných, je zde právní zájem žalobců na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, kdy pouze určovací žaloba ve vztahu k určení vlastnického práva k pozemku může vytvořit pevný a nezpochybnitelný právní rámec budoucího pokojného užívání.“ Dále uvedli, že je nutné do doby poctivé držby žalobců započítat i držbu jejich právních předchůdců. Podotkli, že i kdyby ze strany žalobců nešlo o užívání části pozemku žalovaných parc. č. , Anonymizováno, v dobré víře, je naplněna podmínka mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), kdy doba, po kterou žalobci a jejich právní předchůdci drželi předmětnou část pozemku žalovaných dosahuje délky 20 (i více) let, přičemž dle § 1096 odst. 2 OZ se do doby pro mimořádné vydržení započte bez dalšího i doba právních předchůdců.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili podáním ze dne , datum, . Žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznali. Žalobu považují za účelovou, ve snaze žalobců prodloužit probíhající řízení o odstranění stavby. Kamenná zídka byla postavena až v roce 2019, skleník v dubnu 2020 a garáž (sklad zahraní techniky) v září téhož roku. Počínání žalobců při výstavbě těchto staveb zasahujících do pozemku žalovaných označují za svévolné. Žalovaní nechali již v červnu 2020 existující stavby zaměřit a informovali žalobce o výsledcích zaměření; není tedy pravdou, že by se žalobci o skutečném průběhu hranice mezi sousedními pozemky dozvěděli až se zahájením řízení o odstranění stavby. Žalovaní se ve svém vyjádření dále obsáhle vymezovali vůči tvrzení žalobců ohledně dobré víry, vč. popisu rozličných stavebních či terénních zásahů žalobců, rovněž vůči žalobci odkazovanému geometrickému plánu z , datum, . Žalovaní nesouzní s názorem žalobců, že byly splněny podmínky pro vydržení předmětné části pozemku. Mají za to, že podaná žaloba je jedním ze souboru šikanózních postupů, jež žalobci vůči žalovaným dosud uplatnili.

3. Ve věci proběhlo jednání dne , datum, , a to na straně žalující toliko v přítomnosti zástupce žalobců, když soud neshledal důvodnou omluvu samotných žalobců (s žádostí o odročení) odůvodněnou kolizí termínu jednání se zahraniční dovolenou obou žalobců; k výzvě soudu totiž žalobci připustili, že zahraniční dovolenou si sjednali až dne , datum, (tedy právě čtrnáctého dne poté, co bylo jejich zástupkyni doručeno předvolání k jednání), neboť žalobce a) si v ten okamžik neuvědomil kolizi s termínem jednání. Dle soudu nejde o omluvu (ani žádost o odročení) důvodnou, neboť kolize termínu jednání se zahraničním pobytem žalobců byla způsobena nedbalostí na straně žalobců, kteří byli prostřednictvím své zástupkyně k jednání předvolání s dostatečným předstihem; uvedená nedbalost pak svědčí spíše o účelovosti žalobcem a) proklamovaného (a nikterak blíže rozvedeného) zájmu o osobní přítomnost při nařízeném jednání. Soud je toho názoru, že opomenutí účastníka řízení, jímž byla založena kolize s termínem nařízeného soudního jednání, a účastníkovu preferenci zahraničního pobytu před osobní přítomností u jednání, nelze podřadit pod „důležitý důvod“ k odročení jednání ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Při jednání dne , datum, žalobci revidovali žalobní tvrzení, podle kterého pozemek parc. č. , hodnota, nenabyla žalobkyně b) v roce 2020 od žalovaných nýbrž od České republiky; k tomu navrhla důkaz listinami Vyrozumění o provedeném vkladu do KN – sp. zn. , Anonymizováno, a kupní smlouvou č. , hodnota, .

5. Dále žalobci při jednání dne , datum, navrhli změnu žaloby tak, že nově měl žalobní návrh znít: Určuje se, že svěřenský fond s názvem , Anonymizováno, , IČ , IČO žalobce A, , vykonává vlastnické právo k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , zapsaná u katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, na LV č. , hodnota, pro Katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to ve výměře , Anonymizováno, m2 dle geometrického plánu, který bude nedílnou součástí rozsudku. Dodali, že v případě připuštění změny žaloby by opatřili nový geometrický plán se zaměřením garáže, která převážně stojí na pozemku parc. č. , hodnota, a částí svého půdorysu o výměře , Anonymizováno, m2 zasahuje na pozemek žalovaných parc. č. , Anonymizováno, , a to pro účely nově navrhovaného žalobního petitu. Nově navrhovaný žalobní petit pak substancovali odkazem na právní úpravu přestavku, tedy že garáž částí svého půdorysu o výměře , Anonymizováno, zasahuje na pozemek žalovaných parc. č. , Anonymizováno, , a proto se měla stát vlastnictvím zřizovatele stavby.

6. Soud usnesením vyhlášeným při jednání navrhovanou změnu žaloby nepřipustil. V první řadě je třeba uvést, žalobci nově navrhovaný žalobní petit je neurčitý, resp. podmíněný budoucím zpracováním a doložením nového geometrického zaměření (totiž části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , na níž spočívá částí svého půdorysu stavba umístěná převážně na pozemku parc. č. , hodnota, ), kterým až by byl žalobní návrhu skutečně perfektován. Z toho plyne, že by žalobci dosud předložený geometrický plán ze dne 16. 10. 2022, č. , Anonymizováno, , zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , nemohl být ve smyslu § 95 odst. 2 o. s. ř. podkladem pro řízení o změněném návrhu; opatření nového geometrického plánu by si vyžádalo odročení jednání a zapříčinilo by průtah v řízení, čemuž právě má odkazované ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. bránit. Ostatně i v případě připuštění navrhované změny žaloby by stále bylo předmětem řízení „určení, že svěřenský fond vykonává vlastnické právo“ k určité části pozemku žalovaných; soud však z důvodů níže uvedených má za to, že taková žaloba bez dalšího nemůže být úspěšná (nehledě na výměru části pozemku či na právní důvod vzniku vlastnického práva), pročež připuštění její změny by nemohlo ničeho změnit na výsledku řízení a pouze by navýšilo náklady účastníků řízení a oddálilo rozhodnutí sporu.

7. Soud provedl důkaz toliko nahlédnutím na webové stránky Evidence svěřenských fondů (https://esf.justice.cz/ias/isesf/rejstrik), a to konkrétně k IČ: , IČO žalobce A, - , Anonymizováno, , kdy z karty „úplný výpis“ soud zjistil, že uvedený svěřenský fond má dva svěřenské správce, a sice právě žalobce a) a žalobkyni b), a dále že tito správci jednají při správě na účet fondu společně.

8. Veškeré další důkazní návrhy uplatněné ať již žalobci, či žalovanými, soud zamítl pro nadbytečnost, když žalobu bylo z důvodu dle níže podaného právního posouzení třeba zamítnout nehledě na skutkový stav věci.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. V posuzované věci žalobní petit (srov. odst. 1 větu první odůvodnění tohoto rozsudku) požaduje ve zkratce určení, že svěřenský fond vykonává vlastnické právo k části pozemku. Dle vnímání soudu se tím žalobci nedomáhají určení, zda tu je či není právní poměr nebo právo, nýbrž určení, že konkrétní entita si ve fyzickém světě nějakým způsobem fakticky počíná.

11. Z formulace předmětného žalobního petitu je zjevné, že směřuje k určení skutečnosti. Odborná literatura připouští žalobu na určení skutečnosti, avšak toliko skutečnosti právní [k tomu srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. IN: ASPI (právní informační systém); Wolters Kluwer 2016, komentář k § 80, bod 5. a násl.]. Taková žaloba pak obecně není podmíněna tvrzením, natož prokázáním, naléhavého právního zájmu na kýženém určení, neboť (jak uvedeno výše) nejde o žalobu na určení podle § 80 o. s. ř. Právo domáhat se určení právní skutečnosti nicméně musí být založeno výslovným ustanovením právního předpisu (samozřejmě odlišným od § 80 o. s .ř.), a to zpravidla hmotněprávní povahy, které pak již samo o sobě implikuje existenci či danost obdoby „naléhavého právního zájmu“ na takovém určení (v opačném případě by nebylo rozumného důvodu k přijetí takové právní úpravy).

12. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že má-li mít žalobci uplatněný žalobní návrh alespoň potenciál na věcný úspěch, musí zde jednak existovat obecně závazná právní norma, která opravňuje žalobce (svěřenské správce) domáhat se u soudu určení, že svěřenský fond, jehož jsou správci, vykonává vlastnické právo k určitému objektu vlastnického práva, a současně (a to především) musí být určovaná skutečnost kvalifikovatelná jako skutečnost právní.

13. Právní skutečností je dle obecně přijímaných teoretických východisek třeba rozumět okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a povinností (srov. KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 140–141).

14. Podle názoru soudu je vyloučeno, aby žalobci vymezená okolnost „že svěřenský fond vykonává vlastnické právo“ mohla být nahlížena jako okolnost právní, tj. okolnost, s níž by jakákoli právní norma spojovala vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Svěřenský fond totiž ve faktické ani v právní rovině vůbec nemůže ničeho vykonávat (natož aby vykonával vlastnické právo), neboť v první řadě jest toliko fikční entitou (obdobně jako právnická osoba fyzicky neexistuje a nemůže jednat či ovlivňovat fyzický svět de facto), a v druhé řadě jí právní řád nepřiznává způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu) – nemůže tedy jednat de iure. Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku ke stanovenému účelu (§ 1448 odst. 1 OZ), přičemž takto vyčleněný majetek v souladu se svým závazkem drží a spravuje svěřenský správce; je tudíž vyloučeno, aby namísto svěřenského správce sám svěřenský fond „vykonával vlastnické právo“, natož aby s takovou (byť de facto nemyslitelnou) okolností jakákoli právní norma spojovala vznik, změnu či zánik právního vztahu. Z povahy věci je tedy i vyloučena existence explicitní právní normy, která by svěřenskému správci umožňovala žalobou se domáhat určení, že „svěřenský fond vykonává vlastnické právo“ k čemukoli; přinejmenším tedy soudu existence takové právní normy není známa.

15. S ohledem na zde uvedené tak soud činí závěr, že obecně „výkon vlastnického práva svěřenským fondem“ není skutečností právní. Domáhají-li se tedy žalobci podanou žalobou určení, že svěřenský fond vykonává vlastnické právo k (části) věci, nemá jejich procesní nárok oporu v právním řádu. Soud je zněním žalobního petitu (obzvláště pak u žaloby na určení) vázán a není oprávněn je z vlastní iniciativy podstatným způsobem (tj. takovým, jež by měnilo skutečný obsah) revidovat. Nezbylo tudíž, než žalobu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Na okraj soud poznamenává, že dle jeho názoru právní řád žalobcům poskytuje možnost, jak dosíci soudní ochrany v žalobci tvrzené situaci (autoritativního a závazného vyjasnění otázky existence či neexistence vlastnického práva ve vztahu k předmětné části pozemku); není však rolí soudu, aby poučováním o hmotném právu žalobcům poskytoval návodné právní poradenství pro již zahájený (či případný budoucí) soudní spor. Pokud by soud v nynějším řízení takový návod žalobcům poskytl a dovedl je tím k revizi žalobního petitu, překročil by meze své poučovací povinnosti dle § 5 o. s. ř., neboť by žalobce poučil o hmotném právu, čímž by rovněž vybočil ze své role nestranného „arbitra“ právního sporu (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. 22 Cdo 2786/2019-116).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byli zcela procesně úspěšní žalovaní, jimž proto soud výrokem II. tohoto rozsudku přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 100 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů žalovaných na zastoupení advokátkou, která jim poskytla tři společné úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), a sice přípravu a převzetí zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], písemné vyjádření k žalobě [§ 11 odst. 1 písm. d) AT] a účast na jednání před soudem kratším dvou hodin [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], při tarifní hodnotě sporu 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 AT [jelikož nejde o žalobu na určení ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) AT – srov. odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku], tj. v sazbě 2 400 Kč (1500*2*0,8) mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů právní služby (§ 7 bod 4. ve spojení s § 12 odst. 4 AT) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů advokátky dle § 13 odst. 4 AT ke každému ze tří společných úkonů právní služby. Zástupkyně žalovaných není registrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Soud poznamenává, že nahlédnutí zástupkyně žalovaných do soudního spisu, jež se uskutečnilo dne , datum, , nepojímá § 11 odst. 1 či odst. 2 AT výslovně jako samostatný úkon právní služby, přičemž podle názoru soudu jde o součást úkonu právní služby spočívajícího v přípravě a převzetí zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) uvedené vyhlášky.

18. O lhůtě k placení náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., zatímco o platebním místu ke splnění uložené povinnosti tak učinil dle § 149 odst. 1 téhož zákona.