70 C 155/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobce: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. právnická osoba sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: jméno FO , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 108 726,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 472,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 500 Kč od 1. 8. 2017 do 4. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 396,02 Kč od 5. 5. 2021 do 1. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 683,82 Kč od 2. 12. 2021 do 3. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 879,25 Kč od 4. 1. 2022 do 1. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 822 Kč od 2. 2. 2022 do 1. 7. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 472,72 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 83 253,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 927,85 Kč od 1. 8. 2017 do 4. 9. 2017 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 427,85 Kč od 5. 9. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení součtu částek (příslušenství) uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, a to z titulu své pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Tvrdila, že jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému dne , datum, ze smlouvy o úvěru částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet vč. sjednaného úroku 19,66% ročně, administrativního poplatku , částka, měsíčně, v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, o více než 75 kalendářních dní, a žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. K tomu dni činila dlužná částka , částka, sestávající z , částka, úvěrové jistiny, , částka, nesplaceného smluvního úroku (19,66 % ročně), , částka, administrativní poplatek, , částka, nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru a , částka, nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Po dni zesplatnění uhradil žalovaný celkem , částka, . Při posouzení úvěruschopnosti vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného a z jím předložených dokumentů a „dalších informací“; odkázala na návrh na poskytnutí úvěru a v něm označené dokumenty, kterými ověřila úvěruschopnost žalovaného; dále tvrdila, že provedla kontrolu údajů a dokladů o příjmech a výdajích, prověřila je v Centrální evidenci exekucí a scoringem v registru „nebankovní-registr.cz“, nahlédla do insolvenčního rejstříku, prověřila žalovaného ve vyhledávači Google.cz, nahlédla do své databáze z důvodu prověření platební historie žalovaného, a tímto vším nezjistila o žalovaném žádné informace, které by bránily poskytnutí úvěru; všechna tato tvrzení žalobkyně navrhla prokázat „návrhem na poskytnutí úvěru ze dne , datum, . Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, ,dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně dále uplatnila smluvní pokutu , částka, jako 0,1 % denně ze „zvýšené jistiny po zesplnění“, podle bodu 8.

3. úvěrové smlouvy. K výzvě soudu následně žalobkyně přiložila k důkazu pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a „výplatní listiny 12/2016, 1/2017 a 2/2017“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní.

3. Soud věc rozhodl po jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání předem písemně omluvila a nežádala odročení, i v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ač řádně předvolán.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

5. Z listiny upomínka ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

6. Z listiny upomínka ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

7. Z listiny upomínka ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

8. Z listiny rozpis úhrad k úvěru Qkonto č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný před zesplatněním úvěru neuhradil na dluh z předmětné smlouvy ničeho.

9. Z listiny platby provedené po zesplatnění úvěru Qkonto č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni ke smlouvě č. , číslo, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .

10. Z listiny neuhrazené evidované částky k úvěru Qkonto č. , číslo, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

11. Z listiny rozpis položky smluvní pokuta za prodlení do zesplatnění, dle bodu 7. Smlouvy soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

12. Z listiny rozpis položky smluvní pokuta za prodlení po zesplatnění, dle bodu 8.

3. Smlouvy soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

13. Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., vč. Sazebníku poplatků soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

14. Z listiny smlouva o úvěru Qkonto č. , číslo, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli písemně dohodu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpat prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, , a ten se zavázal vrátit jí čerpané prostředky vč. úroku a poplatků v měsíčních splátkách po , částka, splatných k 18. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Dále z listiny soud zjistil, že při podpisu smlouvy uhradil žalovaný žalobkyni poplatek , částka, , jak uvedeno v samém textu smlouvy.

15. Z listiny výdajový pokladní doklad ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne , datum, žalovanému , částka, v hotovosti, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, .

16. Z listiny Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

17. Z listiny poštovní podací arch ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

18. Z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru Qkonto soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

19. Z listiny str. 6/6 podací knihy ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

20. Z listiny oznámení o zesplatnění úvěru, výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem vyzvala žalovaného k zaplacení celkem , částka, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a to nejpozději do , datum, . Z listiny podací kniha, str. ½, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému předmětný dopis dne , datum, .

21. Z listiny certifikát úvěruschopnosti ke dni 24. 3. 2017 – Nebankovní-registr.cz soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. Tato listina neprokazuje dle názoru soudu, jakým způsobem mělo být společností Nebankovní-registr.cz s.r.o. prověřeno a zjištěno, že žalovaný ke dni 24. 3. 2017 měl „exekuce: bez záznamu“ (není zřejmé, z jakého zdroje společnost čerpala takovou informaci, resp. z jakých šetření učinila společnost takový závěr a hodnocení); z listiny se rovněž nepodává, že by lustrovanou osobou měl být skutečně žalovaný (jméno a příjmení se sice shoduje, chybí však již jakýkoli další identifikační údaj jako např. datum narození či adresa trvalého pobytu); závěr o tom, že žalovaný je ke dni 24. 3. 2017 úvěruschopný, je zcela neodůvodněný a jako takový nepřezkoumatelný.

22. Z listiny návrh na poskytnutí úvěru ke smlouvě č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný žalobkyni dne , datum, informoval o tom, že bydlí v nemovitosti jíž vlastní, je jedinou osobu s příjmem ve své domácnosti, v domácnosti není další osoba bez příjmu, od listopadu 2016 je zaměstnán (není vyplněn údaj o zaměstnavateli), celkový měsíční příjem domácnosti činí , částka, (z toho celá částka je příjmem žalovaného), celková výše jeho měsíčních nákladů činí , částka, (z toho , částka, náklady na bydlení); celková výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, (z toho , částka, náklady na splátky půjček, úvěrů, leasingů…). Z listiny se podává, že žalovaný předložil žalobkyni s žádostí o úvěr také pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a výplatní listiny za 3 měsíce.

23. Z listiny str. 8/8 podací knihy ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

24. Z listiny str. 1/2 podací knihy ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

25. Z listiny str. 6/7 podací knihy ze dne , datum, soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

26. Z listiny pracovní smlouva (č. l. 19 až 20 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl od , datum, zaměstnán v pracovním poměru u „Technology. Polešová Dana“, IČO , IČO, , s pracovním zařazením svářeč, na dobu neurčitou. Výše mzdy z pracovní smlouvy neplyne, když je určena odkazem na samostatný mzdový výměr.

27. Z listiny potvrzení o příjmu ze dne , datum, (č. l. 23 spisu) soud zjistil, že zaměstnavatel , právnická osoba, , IČO , IČO, , potvrdil dne 17. 3. 2017 žalovanému jako zaměstnanci, že tento pobíral průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 28 818 Kč.

28. Z listiny výplatní páska za 12/2016 a 01/2017 (č. l. 24 spisu) soud zjistil, že za prosinec 2016 vzniklo žalovanému právo na čistou mzdu ve výši , částka, , a za leden 2017 na čistou mzdu ve výši , částka, .

29. Z listiny výplatní páska za 02/2017 (č. l. 25 spisu) soud zjistil, že za únor 2017 vzniklo žalovanému právo na čistou mzdu ve výši , částka, .

30. Při jednání soud nahlédl do informačního systému ISAS Okresního soudu v Ústí nad Labem, z něhož zjistil, že dne 15. 9. 2016 byla vůči žalovanému zahájena exekuce pro vymožení peněžité povinnosti (sp. zn. , spisová značka, ), v níž soud vydal pověření soudnímu exekutorovi dne , datum, a dosud soud neeviduje oznámení exekutora o skončení exekuce.

31. Na základě provedeného dokazování a dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

32. Dne , datum, žalobkyně zaplatila žalovanému , částka, a žalovaný uhradil žalobkyni poplatek ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a to nejpozději do , datum, , přičemž tuto písemnou výzvu zaslala žalovanému dne , datum, . Žalovaný vrátil žalobkyni dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tak , částka, ; dále již žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

33. Soud poznamenává, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že ona nebo její smluvní partner provedl náležité prověření pasivní stránky majetkové situace žalovaného jakožto žadatele o úvěr, když z provedeného dokazování nevyplynulo, jakým způsobem (nad rámec žalovaným uvedených tvrzení, že splácí měsíčně finanční závazky ve výši , částka, ) byla ověřena tvrzení žalovaného o jeho finančních závazcích. Toto nevyplývá z žalobkyní předloženého a k důkazu provedeného „certifikátu“ vystaveného společností Nebankovní-registr.cz s.r.o. (srov. výše jednotlivé důkazy). Jelikož toto nebylo ozřejmeno, je již dále bez významu, že žalobkyně řádně ověřila na základě žalovaným předložených dokumentů skutečnou výši měsíčních příjmů žalovaného (, částka, ); jedině ověřením jeho skutečných výdajů totiž může být dospěno ke zjištění ověřeného (skutečného) rozdílu mezi ověřenými příjmy žalovaného a jeho ověřenými měsíčními výdaji. Soud poznamenává, že byl připraven o tomto žalobkyni poučit (§ 118a odst. 3 o. s. ř.) při nařízeném soudním jednání. Žalobkyně se však dobrodiní takového poučení vzdala, když se jednání (s omluvou) nezúčastnila.

34. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), když je zřejmé, že k poskytnutí úvěru došlo na základě smlouvy ze dne , datum, , tedy smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena již za účinnosti uvedeného zákona.

35. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

37. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

39. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

40. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

43. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně postupovala v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

45. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

46. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

47. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit.

48. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

49. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

50. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

51. Jak uvedeno již výše při popisu závěru o skutkovém stavu věci a při hodnocení provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřila pasivní stránku majetkové situace žalovaného; zůstalo tak neprokázáno, zda (a především jak konkrétně, na základě jakých postupů a s jakými poznatky) žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného o tom, že jeho měsíční výdaje s pohybují kolem , částka, (z toho , částka, splátky finančních závazků). Je stejně tak dobře možné, že finanční závazky žalovaného dosahovaly měsíčně podstatně vyšší sumy, než jakou uváděl ve své žádosti o úvěr. Není-li prokázáno, jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování jeho tvrzení za účelem zjištění, že žalovaný své výdaje v žádosti nepodhodnotil, nelze přijmout závěr, že by bylo prokázáno, že žalobkyně řádně ověřila jeho úvěruschopnost. Ostatně soudu je z jeho činnosti známo, že necelý půlrok před poskytnutím úvěru zdejší soud vydal pověření exekutorovi k vedení exkeuce na majetek žalovaného – soud přitom nedisponuje žádnými informacemi o tom, že by tato exekuce byla skončena ještě před uzavřením úvěrové smlovuy dne , datum, , což vrhá další stín k již tak výrazným pochybnostem o tom, že žalobkyně řádně ověřila i pasivní stránku majetkové situace žalované předtím, než mu úvěr poskytla.

52. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla (není prokázáno, že provedla, a tedy soud vychází z toho, že neprovedla) v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče.

53. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Přijetím částky , částka, od žalobkyně se dne , datum, žalovaný o tuto částku bezdůvodně obohatil (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), a toto obohacení je povinen vrátit žalobkyni (§ 2991 odst. 1 OZ), to však pouze ve výši snížené o plnění, které žalovaný sám z titulu úvěrové smlouvy žalobkyni poskytl, tj. snížené o , částka, , které žalovaný zaplatil žalobkyni (§ 2993 věty první a druhá OZ). Žalovaný je tak povinen vrátit svému věřiteli , částka, bezdůvodného obohacení. Vedle toho je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, v němž se s vrácením bezdůvodného obohacení ocitl po marném uplynutí lhůty stanovené k zaplacení dle dopisu ze dne , datum, , jak plyne z § 1970 OZ. První den prodlení je , datum, , když dopis z , datum, byl žalovanému odeslán dne , datum, a lhůta k zaplacení byla žalobkyní stanovena do , datum, . Výše procentní roční sazby úroku z prodlení je dána jako součet čísla osm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení nastalo (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); ke dni , datum, byla výše repo sazby stanovena číslem , hodnota, , pročež zvýšeno o číslo osm činí roční sazba zákonného úroku z prodlení právě 8,05 %. Jelikož žalovaný provedl posléze na svůj dluh z bezdůvodného obohacení několik úhrad (srov. výše), přizpůsobil tomu soud základ prodlévající částky k zaplacení, jež se v průběhu prodlení měnila (výrok I. rozsudku). V tomto rozsahu je tak žaloba důvodná a soud jí vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

54. Ve zbývajícím rozsahu je žaloba nedůvodná, když ve zbytku požadované částky se žalovaný bezdůvodně neobohatil (své obohacení v této části předtím již vyrovnal) a ujednání z úvěrové smlouvy ohledně úroku, smluvní pokutě, sjednanému poplatku za upomínání či poplatku jsou neplatná, neboť smlouva o úvěru byla shledána neplatnou jakožto celek; žalobkyně tak nemá právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty ani poplatku za poskytnutí úvěru či smluvně sjednaných poplatků za upomínání. Současně žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení, který by byl počítán z částky , částka, (s jejímž zaplacením již nebyl v předmětných obdobích žalovaný v prodlení), a dále úroku z prodlení za období, které předchází prvnímu dni prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení (tj. období od , datum, do , datum, ). V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu výrokem II. zamítl jako nedůvodnou.

55. Výrokem III. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení. Jelikož v řízení byl procesně převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v závislosti na míře svého procesního úspěchu vůči žalobkyni (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.56. , adresa, k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve standardní délce 3 dnů, když v řízení nevyšlo najevo, že by vrácení bezdůvodného obohacení v dané lhůtě nebylo v možnostech žalovaného.