70 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 144 423,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 22,08 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 23,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 144 423,11 s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní úrok ve výši 23,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že je jako postupník věřitelkou pohledávek za žalovanou ze dvou smluv o spotřebitelskému úvěru, které s žalovanou jako úvěrovanou uzavřela původní věřitelka – , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „úvěrující“), a ze smlouvy č. , tel. číslo, ze dne , datum, a č. , tel. číslo, ze dne , datum, . Z těchto smluv úvěrující poskytla žalované při podpisu smluv částku , částka, a , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami po , částka, (21 splátek konče , datum, ) a po , částka, (21 splátek konče , datum, ), společně se sjednanými poplatky a úroky. Žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy č. , tel. číslo, do dne postoupení pohledávky celkem , částka, (poté již ničeho) a na dluh ze smlouvy č. , tel. číslo, do dne postoupení pohledávky celkem , částka, (poté opět již ničeho). K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , uzavřené mezi úvěrující a žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující před uzavřením obou smluv o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením té které smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, jak jsou zaznamenány v „kartách zákazníka“ v rubrice „ověřené dokumenty“, tedy zejména oproti výplatním páskám, pracovní smlouvě a nájemní/podnájemní smlouvě.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby soudu k důkazu předložila listiny, o nichž tvrdí, že byly úvěrované předloženy žalovanou k žádostem o poskytnutí úvěru; dále aby doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem před uzavřením obou úvěrových smluv, a sice o to zda a jakým způsobem nad rámec (tvrzených) žalovanou předložených listin ověřoval původní věřitel žalovanou sdělené informace o majetkových poměrech, zda o jakým způsobem původní věřitel opatřoval informace o jiných finančních závazcích žalované (např. lustrace rejstříků SOLUS, NRKI, BRKI, Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík apod.), zda a jakým způsobem ověřoval původní věřitel údaj uvedený žalovanou do zákaznické karty (obou karet) ohledně pravidelných měsíčních výdajů (žalovaná měla uvést, že bydlí v nájmu, a tedy zda původní věřitel ověřoval výši nákladů na bydlení – nájemného), zda a jakým způsobem původní věřitel ověřoval žalovanou tvrzený „další zdroj příjmu“ dle zákaznické karty ze dne , datum, , zda a jakým způsobem původní věřitel zjišťoval povahu a ověřoval reálnost v obou kartách uvedených „ostatních příjmů žadatele“ a „dalších čistých příjmů domácnosti; konečně soud žalobkyni vyzval, aby předložila důkazy k prokázání těch tvrzení, která případně doplní na základě předmětný výzvy.

3. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , kdy se omezila na interpretaci obsahu listin „zákaznická karta“, doplnila, že si úvěrující před poskytnutím úvěru ověřila, že vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Dále ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti ke smlouvě č. , tel. číslo, uvedla, že ohledně „dalších čistých příjmů domácnosti ve výši , částka, měsíčně“ se jedná „například o příjmy jako je vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády atp.“, a že tyto byly „ověřeny na základě sdělení žalované“. Žalovanou tvrzené výdaje byly rovněž „ověřeny na základě sdělení žalované“. Dále ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti ke smlouvě č. , tel. číslo, uvedla, že „ostatní příjmy“ ve výši , částka, měsíčně mohou být např. příjmem z výživného, alimentů, z podnájmu atd., a že tyto byly „ověřeny na základě sdělení žalované“; sdělené „další čisté příjmy domácnosti ve výši , částka, měsíčně“, které mohly být např. příjmy z podnikání či brigád, byly „ověřeny na základě sdělení žalované“. Dále doplnila žalobkyně žalobu o právní argumentaci pro závěr, že případné nedostatečné posouzení úvěruschopnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a že není třeba v řízení o žalobě k důkazu předkládat listiny, které jsou v kartách zákazníka označeny jako ověřené dokumenty. Podotkla, že kopie ověřených dokumentu nemá k dispozici a nemá je ani původní věřitelka, když tyto jsou s žádostí o úvěr toliko předkládány, nikoli přejímány.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní.

5. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, . Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jíž bylo předvolání k jednání sice řádně a včas doručeno, avšak která nepožádala o odročení ani neomluvila svou neúčast.

6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a obchodním zástupcem společnosti , právnická osoba, Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované vrátit tuto zápůjčku původnímu věřiteli spolu s poplatkem v souhrnné výši , částka, (sestávajícím z úroku ve výši , částka, , dále z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši , částka, , dále poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, ), a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka ve výši , částka, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a obchodním zástupcem společnosti , právnická osoba, Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované vrátit tuto zápůjčku původnímu věřiteli spolu s poplatkem v souhrnné výši , částka, (sestávajícím z úroku ve výši , částka, , dále z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši , částka, , dále poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, ), a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka ve výši , částka, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se str. 13. a 16. seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky původního věřitele za žalovanou ze smlouvy č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, byly postoupeny původním věřitelem žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, sepsaného původním věřitelem , právnická osoba, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil obě pohledávky za ní ze smluv o úvěru č. o zápůjčce č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, žalobkyni, a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z těch smluv ve výši , částka, a , částka, bez příslušenství do 10 dní od doručení tohoto oznámení. Dopis byl odeslán dne , datum, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti.

11. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr, ze dne , datum, podepsané původním věřitelem a žalovanou dne , datum, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované žádající o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná pracovníku původního věřitele sdělila, že bydlí v nájmu, dosáhla „učňovského vzdělání“, je svobodná, účelem žádosti o úvěr jsou „neočekávané výdaje“, vyživuje jednu osobu, je majitelkou osobního automobilu, je zaměstnána jako pracovnice provozu restaurace, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, ze zaměstnání – pracovního poměru na plný úvazek, nemá žádné další příjmy, další příjmy její domácnosti činí , částka, měsíčně, dále měsíčně vynakládá , částka, na interní splátky a , částka, uvedla jako své odhadované měsíční výdaje, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti; má bankovní účet. V listině je zaznamenáno, že tvrzení žalované byla ověřena z pracovní smlouvy (na dobu neurčitou) a z výpisů z bankovního účtu za měsíce říjen a prosinec 2020.

12. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr, ze dne , datum, podepsané původním věřitelem a žalovanou dne , datum, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované žádající o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná pracovníku původního věřitele sdělila, že bydlí v nájmu, dosáhla „učňovského vzdělání“, je svobodná, účelem žádosti o úvěr jsou „neočekávané výdaje“, vyživuje jednu osobu, je majitelkou osobního automobilu, je zaměstnána jako kuchařka u zaměstnavatele , právnická osoba, ., má dva zdroje příjmu; zdrojem jejího příjmu je „plný úvazek“, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, , její „ostatní příjmy dosahují , částka, měsíčně a „další čisté příjmy domácnosti“ činí , částka, měsíčně; nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti; má bankovní účet. V listině je zaznamenáno, že tvrzení žalované byla ověřena z pracovní smlouvy (na dobu neurčitou), z „potvrzení o příjmu“ a z výplatních pásek za měsíce červenec a srpen 2020.

13. Z listiny tabulka umoření smlouvy č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh z úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, celkem , částka, , přičemž poslední úhrada ve výši , částka, se uskutečnila dne , datum, .

14. Z listiny tabulka umoření smlouvy č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh z úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, celkem , částka, , přičemž poslední úhrada ve výši , částka, se uskutečnila dne , datum, .

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , přičemž při podpisu smlouvy byla původním věřitelem předána žalované v hotovosti částka , částka, , z níž žalovaná vrátila původnímu věřiteli ke dni , datum, celkem , částka, . Dále původní věřitel a žalovaná podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , přičemž při podpisu smlouvy byla původním věřitelem předána žalované v hotovosti částka , částka, , z níž žalovaná vrátila původnímu věřiteli ke dni , datum, celkem , částka, . Původní věřitel oznámil žalované, že pohledávky za ní z úvěrových smluv č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, výši , částka, a , částka, bez příslušenství postoupil žalobkyni a vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení výzvy, to vše dopisem ze dne , datum, , odeslaným žalobkyni dne , datum, .

16. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením obou smluv o úvěru přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované, a zda tak učinil s odbornou péčí a řádně, resp. zda se žalobkyni toto podařilo v řízení o žalobě prokázat. Na základě provedeného dokazování soud v této dílčí otázce učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel dotazoval žalovanou prostřednictvím formulářů „Zákaznická karta“ na příjmovou a výdajovou stránku její majetkové situace, na zdroj příjmů a strukturu výdajů, další majetkové závazky žalované apod. Žalobkyni se však již v řízení nepodařilo prokázat, že původní věřitel skutečně ověřil příjmovou stránku žalovanou předestřené majetkové situace, neboť ze zákaznických karet se toliko podává tvrzení příslušného pracovníka původního věřitele a žalované o tom, že se tomu tak stalo; žalobkyně nenavrhla (a ani po adresné výzvě soudu k nepředložila) k důkazu žádný z údajně „ověřených dokumentů“, tedy pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výpisy z bankovního účtu či potvrzení o příjmu nebo nájemní smlouvu. Z formulářů „Zákaznická karta“ nadto není patrné (a žalobkyně to ostatně netvrdí), že by původní věřitel jakkoli dále ověřoval či kriticky zkoumal příjmovou stránku celé domácnosti, a to i přesto, že z formuláře je patrné, že při výpočtu disponibilních měsíčních finančních prostředků pro splácení požadovaných úvěrů vycházel původní věřitel z celkového žalovanou tvrzeného příjmu domácnosti. Žalobkyně ani soudu nenabídla žádné důkazy ke svému tvrzení, že původní věřitel lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a tedy ani toto své žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně k výzvě soudu ani netvrdila (natož aby prokázala), že lustrovala platební morálku a historii žalované v rejstřících a databázích typu Registru dlužníků SOLUS, Centrální evidenci exekucí, Bankovní/Nebankovní registr klientských informací apod. Dále reakce žalobkyně na výzvu soudu k ozřejmění, zda a jak byly ověřovány žalovanou sdělené „další příjmy“ nebo „další příjmy domácnosti“, byla zcela nekonkrétní; resp. žalobkyně uvedla, že byly ověřovány na základě sdělení žalované (což dle porozumění soudu znamená, že nebyly původním věřitelem vlastně ověřeny, nýbrž spíše „uvěřeny“). Soud poznamenává, že absolutní nedostatek prokázání míry, zda a případně jak byly žalovanou tvrzené údaje ověřovány, neumožňuje soudu učinit si podložený úsudek o skutečné (nikoli jen tvrzené) majetkové situaci žalované při podání žádostí o úvěry.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

31. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnila ani eventualita, že úvěrovaný nebyl v době poskytnutí úvěru evidován v dlužnických databázích. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze totiž dovodit, že „dostatečnými“ nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

32. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

33. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

34. Odkazuje-li žalobkyně (resp. až při závěrečné řeči na jednání ve věci odkázala) na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak v projednávané věci se toto rozhodnutí neprosadí s ohledem na zcela odlišné skutkové souvislosti. Nejvyšší soud tehdy totiž posuzoval případ, kdy jednak úvěrující při posuzování úvěruschopnosti zjistil od žalovaného informace o jeho příjmu a výdajích, byť je dle odvolacího soudu neověřil, jednak, a to především, kdy úvěrovaný celý úvěr včetně příslušenství splatil a vydání bezdůvodného obohacení se až posléze domáhal jeho právní nástupce za situace, v níž úvěrovaný v průběhu závazku nikterak nezpochybnil svou schopnost úvěr splatit. Nejvyšší soud dotčený vývod učinil, když odvolacímu soudu současně vytkl, že nepřezkoumatelně označil postup úvěrujícího, jenž si neověřil žalovaným uváděné výdaje, za účelový. Byť to není v odůvodnění rozhodnutí zcela pregnantně formulováno, Nejvyšší soud implikoval, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti nepochybil [viz věta Pokud v projednávané věci měsíční splátka úvěru (s jistinou ve výši , částka, ) činila cca 16 % prokázaného měsíčního příjmu spotřebitele (nominálně , částka, ), předchůdce žalobkyně úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit]. Nejvyšší soud v rozhodnutí zjevně reagoval na skutečnost, že již v minulosti upozorňoval na zneužívání ustanovení o posouzení úvěruschopnosti a zpětné namítání formální vady v jejím posuzování [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; Nejvyšší soud se v tomto řízení pozastavil nad argumentací úvěrovaného (dovolatele) a uvedl, že „samotná povinná v průběhu celého řízení nerozporuje svou solventnost,“ a dále, že „tuto skutečnost nemůže zvrátit ani zevrubná snaha povinné o zpětné zpochybnění postupu oprávněné, která při posuzování úvěruschopnosti povinné postupovala s náležitou odbornou péčí, když doložila, že při ověřování majetkových poměrů povinné a jejího spoludlužníka vycházela i z jiných než povinnou a spoludlužníkem poskytnutých informací“. V uvedeném řízení se úvěrovaný ani nesnažil doložit, že fakticky (reálně) neměl na splácení úvěru, ale dokonce to ani během celého řízení netvrdil.].

35. Při hodnocení závěru přijatého Nejvyšším soudem v dotčeném ustanovení nelze odhlížet od ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stran posuzování úvěruschopnosti. Nadto, jakkoli obecný závěr, že předpokladem vyvolání následku absence řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), je zjištění, že úvěrovaný byl v době sjednání závazku skutečně neschopen, je contra legem. Zákonodárce jednoznačně spojil absolutní neplatnost smlouvy nikoli se stavem neschopnosti úvěrovaného úvěr splatit v době sjednání úvěru, nýbrž s absencí řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího. Dalším nepřípustným následkem takového obecného závěru by byl přesun břemen tvrdit a prokazovat na úvěrovaného. Tedy namísto toho, aby úvěrující tvrdil a prokázal, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost úvěrovaného, by to byl nově úvěrovaný, který by musel tvrdit a prokázat, že nebyl schopen úvěr splatit, a to bez ohledu na to, zda byla jeho úvěruschopnost jakkoli posuzována. Konečně by taková obecná podmínka zeslabovala účinnost dopadu a smyslu zákonné úpravy týkající se posuzování úvěruschopnosti [v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES kladoucí důraz na podporu a vynucení (i odrazením skrze hrozící sankce) zodpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu, cílem čehož je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti], jelikož by jim umožňovala postupovat spekulativně a úvěruschopnost neposuzovat vůbec či toliko povrchně s tím, že bude na úvěrovaných, aby v budoucnu případně prokázali, že byla dána relevantní pochybnost o jejich schopnosti úvěr splatit.

36. Okresní soud uzavírá, že vývod dotčeného rozsudku Nejvyššího soudu se prosadí toliko v situaci, kdy spotřebitel úvěr splatil, aniž za trvání závazku cokoli namítal proti závěru úvěrujícího o své schopnosti úvěr splatit, a následně vyjde najevo, že úvěrující při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pak pro závěr o neplatnosti smlouvy bude muset být dle Nejvyššího soudu nejprve postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Předpokladem pro to, aby úvěrující mohl úvěruschopnost úvěrovaného vyhodnotit, a třebas i pojmout pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, je, že provede alespoň elementární zjištění majetkové situace úvěrovaného, tj. jeho příjmových a výdajových poměrů. K tomu v projednávané věci nedošlo, když původní věřitel úvěruschopnost žalovaného nijak relevantně nezkoumal a spokojil se toliko s lustrací úvěrových registrů a jiných sekundárních zdrojů (rejstřík neplatných dokladů).

37. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

38. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by původní věřitel postupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou úvěrů (v podrobnostech viz výše odst. 16 odůvodnění tohoto rozsudku), neboť nebylo prokázáno, že by se blíže zabýval povahou žalovanou sdělovaných „dalších příjmů“ a „dalších příjmů domácnosti“, ani že by nad rámec sdělení žalované ověřoval její platební morálku či existenci jiných finančních závazků; stejně tak nebyl prokázáno, že ověřoval výši jejích výdajů.

39. Soud proto obě smlouvy o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatné a právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou posoudil jako vztahy bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn , spisová značka, ), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částky , částka, a , částka, . Žalovaná pak původnímu věřiteli (ještě před postoupením pohledávky žalobkyni) zaplatila z titulu (neplatné) úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, částku , částka, a z titulu (rovněž neplatné) úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, částku , částka, . Z uvedeného plyne, že na straně žalované přetrvává bezdůvodné obohacení ve výši , částka, a , částka, , které je žalovaná povinna žalobkyni, na kterou byla pohledávka původního věřitele (lhostejno, že s jinou právní kvalifikací – tedy ze smlouvy o úvěru, nikoli z bezdůvodného obohacení) platně postoupena, vydat. Současně má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení současně s oznámením o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě 10 dní od obdržení dopisu, který jí byl zaslán dne , datum, (s ohledem na § 573 občanského zákoníku se má za to, že dopis žalované došel třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne , datum, ), pročež poslední den lhůty k zaplacení připadl na pondělí , datum, (když původní desátý den lhůty – , datum, připadl na sobotu a s ohledem na § 607 o. z. tak byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den) a následujícím dnem (, datum, ) se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Datu vzniku prodlení pak odpovídá repo sazba České národní banky ke dni , datum, , tj. 7 procentních bodů, která zvýšená o 8 procentních bodů pak činí sazbu zákonného úroku z prodlení (15 %). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení toliko v sazbě 8,50 %, nepřekročil soud její žalobní návrh a úrok z prodlení přiznal toliko ve výši žalobního návrhu (výrok I. tohoto rozsudku).

40. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nedostala do prodlení s částkami jistiny, jež žalobkyně žalobou uplatnila nad rámec žalovanou nevydaného bezdůvodného obohacení, zamítl soud žalobou požadovaný úrok z prodlení v tomto rozsahu. Obdobně zamítl soud i žalobkyní nárokované částky požadované na úvěrové jistině v tom rozsahu, v němž již bylo bezdůvodného obohacení žalované vyrovnáno (částky , částka, a , částka, , celkem , částka, ). Krom toho bylo třeba zamítnout uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení za období předcházející dni , datum, , tj. za období, po které dosud nebyla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Soud dále zamítl žalobkyní uplatněné nároky na zaplacení dlužných poplatků, smluvních úroků a odměn, když v důsledku neplatnosti úvěrových smluv je třeba nahlížet jako na neplatná také na veškerá nesamostatná smluvní ujednání daných smlouvy (tedy včetně poplatků, odměn pro poskytovatele úvěru, smluvního úroku). Zamítnuté žalobní nároky specifikoval soud ve výroku II. tohoto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení by měla mít s ohledem na svůj evidentní převážný (nadpoloviční) procesní úspěch žalovaná (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku; poměr plnění dle výroku I. a výroku II. tohoto rozsudku). Jelikož ale žalované, která byla v řízení zcela procesně pasivní, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.