70 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 264,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 500 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 757,37 Kč, zákonného úroku prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 764,57 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 264,57 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 28. 6. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 46 106,45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 7. 2019. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr 25 000 Kč, když si žalovaný tuto částku převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 46 480 Kč, tvořenou jistinou 25 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru 21 480 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč Náklady spotřebitelského úvěru se skládají z úroku ve výši 2 407 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru a za administrativní činnost ve výši 2 323 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 3 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Žalobou žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 23 264,57 Kč, neuhrazený kapitalizovaný úrok ve výši 2 078,46 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 327,55 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 148,27 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 4 161,15 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků kapitalizovaný částkou 621,45 Kč (od 26. 9. 2020 do 29. 11. 2020 z částky 23 264,57 Kč se sazbou 25 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 341,80 Kč (od 26. 9. 2020 do 30. 11. 2020 z částky 23 264,57 Kč), účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 651 Kč spojené s uplatněním pohledávky, a smluvní pokutu ve výši 1 512,20 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, když údaje o jeho majetkové situaci zapsal do zákaznické karty a zároveň do ní uvedl, které údaje byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny z předložených dokladů. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu pasivní.

3. Podáním ze dne 19. 7. 2022 žalobkyně doplnila k výzvě soudu svou žalobu a rovněž vzala částečně svou žalobu zpět, a to z důvodu, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. V souladu s částečným zpětvzetím soud usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], řízení zastavil co do částky 21 849,08 Kč (sestávající z částky 11 327,55 Kč jako nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, částky 2 078,46 Kč jako nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku, částky 2 148,27 Kč jako nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, částky 4 161,15 Kč jako nesplaceného inkasního poplatku, částky 621,45 Kč jako smluvního úroku kapitalizovaného od 26. 9. 2020 do 29. 11. 2020 a částky 1 512,20 Kč jako smluvní pokuty). Řízení tak nadále běželo již jen pro jistinu 23 264,57 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 341,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 23 264,57 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.

4. Soud nařídil ve zbývajícím rozsahu předmětu řízení ve věci jednání, které proběhlo dne 21. 10. 2022, a sice v nepřítomnosti účastníků (v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy k jednání nedostavil, zatímco žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti.

5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovanému dne 25. 7. 2019 částku ve výši 25 000 Kč, kterou se vedle nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč (celkem 46 480Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Celková částka ve výši 46 480 Kč je tvořena jistinou ve výši 25 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč, které se skládají z úroku ve výši 2 407 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, ze kterého plyne výše a splatnost splátek, stejně jako na co budou splátky započteny.

6. Z listiny označené jako KIE C/2 [číslo] plyne, že se jedná o výpis z interní databáze právního předchůdce žalobkyně, ze kterého plynou údaje evidované právním předchůdcem žalobkyně ke smlouvě [číslo] jako např. datum podpisu, identifikace dlužníka, výše úvěru a výše nedoplatku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba], specifikovaných v příloze [číslo] na žalobkyni. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně je v seznamu postupovaných pohledávka vedena pod [číslo].

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 19. 1. 2021 (podací arch).

9. Z dopisu ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 18. 2. 2021. Tímto dopisem byl rovněž žalobkyní upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to mj. v částce 217 Kč za každou budoucí osobní návštěvu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10. 6. 2021. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 6. 2021 (podací lístek).

11. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 22 076 Kč, použitelný měsíční příjem ve výši 15 666 Kč (po odečtení nákladů na bydlení a energie ve výši 6 410 Kč měsíčně), je svobodný, nevyživuje žádné dítě, má jako nejvyšší dokončené vzdělání základní vzdělání.

12. Z výpisu z mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 6. 2021, ani z listiny„ interní kontrola-GPS kontrola“ ze dne 19. 7. 2022 soud ničeho nezjistil.

13. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba], cenu za postoupení pohledávek.

14. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne 25. 7. 2019 listinu označenou jako smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný si při podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Celková částka ve výši 46 480 Kč je tvořena jistinou ve výši 25 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč, které se skládají z úroku ve výši 2 407 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 21. 12. 2020 postoupena žalobkyni. Žalovaný před podáním žaloby uhradil pouze částku ve výši 3 500 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil, přestože byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně upomenut.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tvrzení žalobkyně zůstala pouze v obecné rovině bez uvedení konkrétních skutečností vztahujících se ke zkoumání úvěru schopnosti žalovaného. Soud v rámci písemné přípravy jednání žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, načež žalobkyně reflektovala sdělením, že takovými důkazy nedisponuje, což vyústilo v její (výše popsaný) procesní postup představovaný částečným zpětvzetím žaloby.

16. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Jelikož žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem a jaké informace právní předchůdce žalobkyně zjistil o schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně výši příjmů a výdajů vůbec zjišťoval, resp. neověřoval. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti zákonem mu stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C [číslo] ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s úvěrem.

26. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru [číslo] neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).

27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru [číslo] je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná. Žalobkyně však po částečném zastavení řízení požadovala žalobou již jen nesplacenou část jistiny ve výši 23 264,57 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 341,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 23 264,57 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení. V řízení bylo zjištěno, že se žalovaný obohatil vůči předchůdci žalobkyně o částku 25 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy předána v hotovosti. Žalovaný je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Žalovaný dosud uhradil částku ve výši 3 500 Kč, k úhradě tak zbývá 21 500 Kč. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek oznámením ze dne 18. 1. 2021, které mu bylo odesláno dne 19. 1. 2021, a které se do jeho dispozice dostalo dne 22. 1. 2021 (odesláno dne 19. 1. 2021 a do dispozice se dostalo dle § 573 občanského zákoníku dne 22. 1. 2021, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů od doručení, tj. do 1. 2. 2021. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od 2. 2. 2021 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 500 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

29. Jako zcela zjevně nedůvodný naopak soud hodnotí požadavek žalobkyně na náhradu nákladů, které jí měly vzniknout v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně ani netvrdí, že by právo na náhradu těchto nákladů bylo mezi účastníky (resp. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) sjednáno (a samozřejmě uzavření smlouvy prokázáno nebylo, jak je uvedeno výše). Žádný právní předpis pak neumožňuje žalobkyni bez dalšího požadovat náhradu takových nákladů. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu takových nákladů nevyplývá ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). Občanský zákoník pak žádnou povinnost hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky nezakládá (není vyloučeno sjednání takové povinnosti, ale ze zákona nevzniká). Nemuselo by být zcela vyloučené posoudit takový nárok jako náhradu škody dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, to však jen v případě, že by se jednalo o nároky, které žalobkyně musela vynaložit (pokud je vynaložila z vlastního rozhodnutí a nebylo to nezbytné, není zde příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem této škody). Navíc právo na náhradu škody vzniklé prodlením s nesplněním peněžitého dluhu vzniká jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení (§ 1971 občanského zákoníku).

30. Jelikož ve zbývajícím rozsahu předmětu řízení nebylo dáno bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, nezbylo než žalobu co do částky 2 757,37 Kč (přesah žalobkyní požadované jistiny nad výší bezdůvodného obohacení v částce 1 764,57 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 341,80 Kč za období od 26. 9. 2020 do 30. 11. 2020 + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč), zákonného úroku prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 764,57 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 264,57 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, zamítnout (výrok II.).

31. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal (výrok III.). Soud přitom zohlednil poměr úspěchu ve věci s přihlédnutím k předchozímu částečnému zastavení řízení. Jelikož žalobkyně vzala svou žalobu zpět (poté, co k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje důkazy k posuzování úvěruschopnosti), je třeba konstatovat, že ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. zavinila částečné zastavení řízení, a proto je v tomto rozsahu předmět řízení přičítán k jejímu procesnímu neúspěchu. Žalobkyně tak měla úspěch (vyčísleno ke dni vyhlášení rozsudku) celkem v rozsahu částky 24 546,96 Kč (21 500 + 3 046,96), kdežto žalovaný měl úspěch v rozsahu částky 25 077,37 Kč (2 757,37 Kč, 250,07 Kč, 220,85 Kč, 21 849,08 Kč). Právo na poměrnou náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci by tedy svědčilo žalovanému, který však v řízení zůstal zcela procesně pasivním, tedy mu žádné náklady nevznikly, a proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.