70 C 176/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobce: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou právnická osoba sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 59 544 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované – JUDr. Edvina Svobody, advokáta.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 12. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl notářem jako soudním komisařem v pozůstalostním řízení po zůstavitelce , jméno FO, vydán „majetek nepatrné hodnoty“ žalované jakožto vypravitelce pohřbu. Žalobce uvedl, že zůstavitelka byla členkou žalobce (bytového družstva) a s jejím družstevním podílem se pojilo právo nájmu družstevního bytu; družstevní podíl zůstavitelky však soudní komisař v odkazovaném usnesení č. j. , spisová značka, zahrnul do souboru „majetku nepatrné hodnoty“ a jako takový jej i vydal žalované. Žalobce dovozuje, že jelikož žalované byl vydán družstevní podíl na žalobci s právem nájmu bytu, a žalovaná se tak stala vlastníkem předmětného družstevního podílu, stala se žalovaná taktéž dlužníkem pohledávek žalobce na zaplacení plateb spojených se správou domu, v němž se pronajímaný družstevní byt nachází. Tyto pohledávky specifikoval žalobce tak, že po dni úmrtí zůstavitelky (, datum, ) nebyl žalobci nikým hrazen měsíční předpis, kdy ke dni , datum, je evidován dluh ve výši , částka, . Žalovaná se v předmětném družstevním bytě (bytová jednotka č. , hodnota, o velikosti 0+1 na adrese , adresa, ), zdržuje a žije zde od , datum, . Předmětem žaloby však žalobce činí toliko pohledávky, které vznikly za rok 2020 a 2021 vč. příslušenství (úroku z prodlení v zákonné výši), kdy za rok 2020 mělo být uhrazeno , částka, a z rok 2021 pak , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 11. 4. 2024, v němž vyjádřila nesouhlas s žalobním nárokem, neboť se nepovažuje za pasivně věcně legitimovanou. Poukázala na § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v rozhodném znění (dále jen „z. ř. s.“), tedy že v důsledku zastavení dědického řízení po shora označené zůstavitelce a vydání majetku nepatrné hodnoty žalované jako vypravitelce pohřbu nemohlo dojít k přechodu dluhů zůstavitelky na žalovanou, když žalovaná nebyla dědičkou zůstavitelky. Zůstavitelka nabyla majetek (vč. družstevního podílu s právem nájmu bytu) až ke dni , datum, , v důsledku právní moci usnesení č. j. , spisová značka, , a ani proto nemůže být odpovědná za případné dluhy vzniklé v souvislosti s nájemním družstevním bytem před uvedeným datem.

3. Dne 13. 5. 2024 proběhlo za přítomnosti účastníků jednání ve věci samé. Po stránce skutkové soud zamítl veškeré žalobcovy důkazní návrhy (žalovaná žádné důkazní návrhy neučinila), když k posouzení důvodnosti žaloby postačoval soudu skutkový základ věci, jež účastníci k dotazu soudu učinili při jednání nesporným a soud z něj vycházel; důkazní návrhy tak při jednání soud zamítl dílem pro nadbytečnost, dílem proto, že nesměřovaly k prokázání rozhodných skutečností. Mezi stranami tak nebylo sporné (a soud tak v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, vzal jejich shodná tvrzení za svá skutková zjištění), že žalovaná ke dni , datum, nabyla družstevní podíl na žalobci - Oblastním stavebním bytovém družstvu , adresa, , IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , spojený s právem nájmu družstevního bytu (bytové jednotky č. , hodnota, o velikosti 0+1 v domě na adrese , adresa, ), a to na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s tím, že družstevní podíl jí byl vydán jako vypravitelce pohřbu a jako majetek nepatrné hodnoty v souvislosti se zastavením pozůstalostního řízení po , jméno FO, (nar. , datum, , zemřelé , datum, ). Toto zjištění je současně i závěrem soudu o skutkovém stavu věci. Soud poznamenává, že rovněž vyšel z žalobního tvrzení, podle něhož se žalovaná v předmětném družstevním bytě zdržuje a žije tam od 1. 1. 2022.

4. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících zákonných ustanovení.

5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1723 téhož zákona závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle § 736 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, dochází k převodu nájmu družstevního bytu, anebo převodu práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, a to včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci, které souvisejí s užíváním družstevního bytu převodcem, anebo s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami. Podle § 737 odst. 1 téhož zákona na dědice družstevního podílu přechází nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu, včetně práv a povinností s tím spojených.

7. Podle § 744 zákona o obchodních korporacích (ve znění účinném od , datum, je následující text začleněn do odst. 1 uvedeného ustanovení) členové, kteří jsou nájemci družstevních bytů, hradí v nájemném bytovému družstvu pouze účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě těchto domů, ve kterých se nacházejí, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice těchto družstevních bytů. Podle § 741 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 1. 7. 2020) není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. Ve znění účinném do 30. 6. 2020 posledně citované ustanovení znělo není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu a nebytového prostoru.

8. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 154 odst. 1 z. ř. s. zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.

11. Podle § 1475 odst. 3 o. z. komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 o. z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Podle § 1479 věty první o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Podle § 1670 o. z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. Podle § 1701 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

12. Soud shledal žalobu nedůvodnou, a to z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalované.

13. Žalobce uplatnil žalobou domnělé pohledávky, o nichž má za to, že mu vznikly v průběhu let 2020 a 2021, a které mají mít základ jednak v právu na zaplacení záloh na služby spojené s užíváním nájemního (přesněji družstevního) bytu, resp. po vyúčtování služeb na zaplacení nedoplatku za tyto vyúčtované služby, jednak v právu na zaplacení předepsaných úhrad na pokrytí nákladů na provoz a správu družstevního bytu/domu. Dle právního hodnocení soudu náleží v obecné rovině právo na zaplacení tohoto druhu plnění bytovému družstvu jako věřiteli primárně oproti členu družstva, který je v rozhodném období nájemcem družstevního bytu spravovaného daným družstvem. Důvodnost žaloby by tak mohla být dána primárně za předpokladu, že by žalovaná byla v letech 2020 a 2021 členem družstva (žalobce), tj. vlastníkem podílu na žalobci s právem nájmu družstevního bytu a s uzavřenou smlouvou o nájmu družstevního bytu. V řízení bylo nicméně mezi stranami nesporné (a soud z jejich souhlasného tvrzení vyšel), že žalovaná nabyla družstevní podíl na žalobci s právem nájmu bytu až ke dni 18. 1. 2022, kdy jí byl družstevní podíl vydán ze zastavovaného pozůstalostního řízení po shora označené zůstavitelce; tedy až po konci žalobou vymezeného období let 2020 až 2021.

14. Aby mohla být žaloba i přesto důvodná, musela by se bývala žalovaná stát členkou žalobce (vlastnicí družstevního podílu s právem nájmu bytu) s účinky nejpozději k 1. 1. 2020. Právní řád však k přijetí takové fikce neposkytuje žádnou oporu. Je totiž třeba důsledně rozlišovat mezi nabytím družstevního podílu vypravitelkou pohřbu na základě usnesení soudu (notáře – soudního komisaře) dle § 154 odst. 1 z. ř. s., které není projevem dědického práva vypravitele pohřbu (dědické právo není v případě zastavení řízení dle § 154 odst. 1 z. ř. s. projednáváno ani potvrzováno) na straně jedné, a nabytím družstevního podílu jakožto jedné z položek aktiv pozůstalosti dědicem zůstavitele na základě dědického práva při projednání dědictví. Pro první z případů je nabývacím titulem soudní rozhodnutí - usnesení o zastavení pozůstalostního řízení, zatímco pro druhý z případů je nabývacím titulem některý ze zákonných dědických titulů (§ 1475 odst. 3 o. z.). Pro případ dědění zákon explicitně stanoví, že dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, tedy zpětně třebas i několik let předtím, než dojde k projednání dědictví v řízení o pozůstalosti; naproti tomu usnesení soudu o zastavení pozůstalostního řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty vypraviteli pohřbu zakládá vypraviteli vlastnické právo až dnem nabytí právní moci, tedy nikoli zpětně, neboť zákon v tomto ohledu neobsahuje srovnatelnou právní úpravu jako v případě dědického práva. Jelikož žalovaná jako vypravitelka pohřbu neměla postavení dědice zůstavitelky, nestala se ke dni jejího úmrtí vlastnicí družstevního podílu, nebyla tedy vlastnicí podílu dříve než ke dni , datum, , a nemohla proto být dlužnicí žalobou uplatněných pohledávek.

15. Žalobě nebylo možné vyhovět ani při zvážení žalobcem zastávaného názoru, že pohledávky žalobce spojené s předmětným družstevním podílem za období let 2020 až 2021 se vážou k danému družstevnímu podílu, tedy že se jejich dlužníkem stala žalovaná jako vypravitelka pohřbu okamžikem, kdy nabyla vlastnictví k družstevnímu podílu. V první řadě je třeba poznamenat, že zákon o obchodních korporacích (ani subsidiární úprava nájmu bytu a nebytového prostoru v občanském zákoníku) nijak neváže žalobcem specifikovaný typ pohledávek k samotnému družstevnímu podílu; pohledávky družstva se tedy s podílem bez dalšího nepojí a nesdílí nezbytně jeho osud v tom smyslu, že každý, kdo se stane vlastníkem podílu po předchozím členu družstva, se stává dlužníkem pohledávek družstva za tímto předchozím družstevníkem. Pohledávky družstva jsou totiž pohledávkami za konkrétním družstevníkem, který je jejich dlužníkem, přičemž zákon toliko pro zvláště upravené typové případy změny vlastnictví k předmětnému družstevnímu podílu dlužného družstevníka explicitně zakotvuje automatický převod souvisejících dluhů na pořizujícího (nabývajícího, budoucího) družstevníka, a sice ve výše citovaném § 736 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Děje se tak však slovy zákona tehdy, dojde-li k převodu družstevního podílu, tzn. má-li ke změně vlastníka družstevního podílu dojít na základě (typicky dvoustranného) soukromoprávního jednání (převodu vlastnického práva k družstevnímu podílu, ať již na základě smlouvy kupní či smlouvy darovací či jiného smluvního ujednání). To nicméně není případ nyní posuzované věci, kdy žalovaná nabyla družstevní podíl na základě rozhodnutí soudu; pro nyní posuzovanou věc tak nelze aplikovat ustanovení § 736 odst. 2 zákona o obchodních korporacích a dovodit pasivní věcnou legitimaci žalované.

16. Jinak pro případ, že se osoba stane vlastníkem družstevního podílu na základě svého dědického práva, zákon o obchodních korporacích neobsahuje zvláštní úpravu přechodu pohledávek družstva za zůstavitelem na dědice (výše citované ustanovení § 737 odst. 1 uvedeného zákona výslovně dluhy související s nájmem bytu nezmiňuje), a to z důvodu, že nabyl-li dědic družstevní podíl v rámci univerzální sukcese, je o případné dluhy zůstavitele vůči družstvu a jejich vypořádání (uspokojení) postaráno prostřednictvím § 1701 o. z., podle kterého dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak (další výslovná úprava téhož, tentokrát však v zákoně o obchodních korporacích, by tudíž byla nadbytečná).

17. Soud pro úplnost podotýká, že přechod dluhů zůstavitele na dědice by nadto mohl být v této věci aplikovatelný jedině v případě, že by se skutečně jednalo o dluhy zůstavitele; v nyní posuzované věci je nicméně nesporné, že zůstavitelka zemřela již v roce 2014, pročež jí (zůstavitelce) v letech 2020 a 2021 z povahy věci nemohl vzniknout vůči žalobci jako bytovému družstvu žádný dluh, když zůstavitelka okamžikem své smrti přestala mít právní osobnost (právní subjektivitu), a takový dluh by tedy ani v případě, že by na žalovanou mělo být pohlíženo analogicky jako na dědice (k čemuž zákon ovšem neposkytuje žádnou oporu) nemohl na žalovanou přejít, jestliže neexistoval.

18. Soud rovněž při posuzování důvodnosti žaloby vážil, zda by části žalobního nároku případně bylo lze vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení; soud byl veden úvahou, že v případě vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu by žalovaná potenciálně mohla být dlužnicí žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, pakliže by družstevní byt užívala bez právního důvodu (když vlastnictví k družstevnímu podílu vč. nájmu družstevního bytu nabyla dne , datum, ) a spotřebovávala při tom žalobcem zajišťované služby či energie. Jelikož ale žalobou nárokované částky mají být pohledávkami spojenými s obdobími let 2020 a 2021, přičemž podle žalobních tvrzení se žalovaná v družstevním bytě zdržuje a žije až od roku 2022, nebylo de facto ani uplatněno tvrzení, že by žalovaná v letech 2020 a 2021 vyúčtované služby skutečně sama využila (bez právního důvodu) a že by se tedy o jejich vyúčtované ceny na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.

19. Ze všech shora podaných důvodů soudu nezbylo po právním posouzení věci než konstatovat, že žalovaná není pasivně věcně legitimována ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům, což nevyhnutelně vedlo soud k vydání zamítavého výroku ve věci samé (bod I. výroku tohoto rozsudku).

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení plně procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež sestávají z náhrady odměny advokáta za poskytnutí celkem tří úkonů právní služby v tarifní hodnotě 59 544 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), v sazbě mimosmluvní odměny 3 500 Kč za úkon (§ 7 bodu 5. a. t.), a to konkrétně za úkon příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., dále za písemné vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a konečně za účast při soudním jednání nepřetrvávajícím dvě hodiny [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], dále z náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. (paušální částka 300 Kč za každý poskytnutý úkon právní služby, tj. 900 Kč ke třem poskytnutým úkonům) a náhrady za daň z přidané hodnoty, kterou je advokát jako plátce této daně povinen z odměny a náhrady výdajů odvést (21 % z 11 400 Kč, tj. 2 349 Kč). Celkem tak soud přiznal žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení oproti žalobci ve výši 13 749 Kč, a sice výrokem II. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě náhradové povinnosti rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., zatímco o povinnosti zaplatit náhradu žalované k rukám jejího zástupce (advokáta) podle § 149 odst. 1 téhož zákona.