70 C 191/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 019,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 11 019,51 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 8 520,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 097,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 262,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 11 019,51 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 20,5 % p. a. z částky 11 019,51 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] doplněnou podáním dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 19 540 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky.

2. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytla částku 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 10 033 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 580 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 466 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne [datum]. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 11 019,51 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 520,49 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 6 262,45 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 097,35 Kč, úroku z úvěru ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny 11 019,51 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 11 019,51 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že společnost [právnická osoba] řádně posoudila schopnost žalované splácet zápůjčky, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalované a dokladů jí předložených (z výměru podpory, z nájemní/podnájemní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu) a též z insolvenčního rejstříku, z nějž vyplynulo, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná s tím, že neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované při sjednávání zápůjčky.

5. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání řádně omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila a svou nepřítomnost neomluvila.

6. Soud při jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

7. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá její právní subjektivitu.

8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou podepsala žalovaná a zástupce společnosti [právnická osoba] vyplývá, že společnost [právnická osoba] (dále také jen jako„ věřitel“) poskytla žalované téhož dne v hotovosti zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala kromě půjčené částky uhradit i poplatek ve výši 10 033 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 1 580 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 466 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 368 Kč a poslední splátce ve výši 321 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

9. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil bližší úpravu práv a povinností mezi věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Z článku 4 smluvních podmínek soud konkrétně zjistil, že výše smluvního úroku je sjednána jako fixní a v případě 60 splátek činí 20,5 %. Z článku 12 smluvních podmínek vyplývá, že se strany dohodly, že v případě kdy dlužník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce bylo žalované oznámeno. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení bylo odesláno dne [datum].

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě soud zjistil, že dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. Z podacího lístku se podává, že výzva byla odeslána dne [datum].

13. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaná byla v době uzavírání smluv o zápůjčce schopna tyto zápůjčky splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovanou zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum], druhá exekuce byla na žalovanou zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum] a další exekuce následovaly.

14. Ze zákaznické karty žalované ze dne [datum] se podává, že žalovaná nepracuje, je na mateřské dovolené, měsíční příjmy a výdaje domácnosti žalované představuje mzda ve výši 21 000 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč, nájemné ve výši 2 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 3 500 Kč, výdaje na telefon ve výši 300 Kč, splátky zápůjček ve výši 4 500 Kč, další výdaje na domácnost ve výši 9 000 Kč Tyto skutečnosti měl věřitel ověřit z výměry podpory, nájemní/podnájemní smlouvy a výpisů z účtu. Žalovaná v kartě uvedla, že nemá kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti a že ani nemá bankovní účet.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná a zástupce společnosti [právnická osoba] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle níž byla poskytnuta žalované téhož dne v hotovosti částka 12 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky za ní na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení. Na žalovanou byla před poskytnutím zápůjčky vedena dvě exekuční řízení. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla a právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná nepracuje, je na mateřské dovolené a má další závazky v řádech tisíců korun měsíčně.

16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

17. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované.

19. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

21. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 NOZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

26. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

27. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o zápůjčce, když sice zřejmě z části zkoumala schopnost žalované finanční prostředky splácet, ale vyšla z žalovanou tvrzených, ale neověřených údajů o dalších příjmech domácnosti, a také nesprávně vyhodnotila finanční situaci žalované, která žila pouze ze státní podpory (údaj o mzdě v zákaznické kartě ve výši 21 000 Kč nemůže být pravdivý, neboť žalovaná nepracovala a mzda nebyla ani dokládána), nepracovala, měla závazky vůči třetím subjektům ve výši několik tisíc korun měsíčně, byla na ní vedena dvě exekuční řízení, a je tudíž zřejmé, že byla ve finanční nouzi. Soud přitom rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, o kterém neměl pochybnosti.

28. Soud proto shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 NOZ a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 NOZ).

29. Protože smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 12 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože předmětem žaloby byla jen jistina zápůjčky ve výši 11 019,51 Kč, soud výrokem I. uložil žalované žalobkyni zaplatit právě tuto částku.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 NOZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum], uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když lze vzít za to, že oznámení jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně, tedy dne [datum].

31. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněné poplatky a úroky ze zápůjčky, ani na zbylou část dlužné jistiny, ani na zákonné úroky předcházející datu [datum], soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější (veškeré příslušenství přitom bylo pro účely posuzování poměru úspěchu a neúspěchu v řízení kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.