70 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: jméno FO, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 59 819,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 905 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu zaplacení částky částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 914,11 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka a „zákonného“ úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela dne datum jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu č. hodnota o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši částka; žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne datum; žalobkyně ji upomenula dopisem ze dne datum a dále ze dne datum o zaplacení dlužné splátky a poplatků za obě upomínky. Žalobkyně proto zesplatnila úvěr dopisem ze dne datum. Žalobou uplatněná částka je tak zůstatkem nesplacené jistiny úvěru, přičemž úrok z prodlení odvozuje žalobkyně z jeho zákonné výměry a ze lhůty k zaplacení zesplatněného úvěru, kterou žalobkyně stanovila žalované předžalobní výzvou ze dne datum nejpozději do datum. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila před zesplatněním úvěru celkem hodnota měsíčních splátek po částka a dále uhradila celkem částka na poplatky za zasílané upomínky (2x první upomínka po částka a 2x druhá upomínka po částka); dále již žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila obsáhlý popis své zavedené metodiky vč. označení získaných certifikací, konkrétně pak uvedla, že příjem žalované zjišťovala z předloženého daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 a ze tří výpisů z účtu žalované, přičemž dospěla k tomu, že ověřený měsíční příjem žalované dosahuje částky částka a že jí po odečtení zjištěných splátek finančních závazků a nákladů bydlení a živobytí z tohoto má měsíčně zbývat disponibilní částka částka. Dále k výzvě soudu dotvrdila, že lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, ve své interní databázi a v „AML a AML/CFT“, a to vždy s výsledky „bez záznamu“ či „úvěrovatelný“. Úhrady uskutečněné žalovanou na závazek z předmětné smlouvy o úvěru započetla žalobkyně dle sjednané tabulky umoření tak, že částka započetla na úhradu jistiny úvěru, zbývající částky započetla na úhrady poplatků za službu PODPORA, na smluvní úrok a na poplatky za vystavené upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala procesně pasivní.

3. Soud provedl dne datum ve věci jednání za nepřítomnosti účastníků, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se z jednání předem omluvila aniž žádala o odročení, zatímco žalovaná, ač k jednání řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota vč. přílohy č. hodnota, přílohy č. hodnota a žádosti o doplňkovou službu PODPORA, soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelskému úvěru č. hodnota, z níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku částka tak, že částka bude vyplaceno žalované na účet č. č. účtu do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, dále částka bude použito na úhradu závazků žalované vůči žalobkyni ze smlouvy č. hodnota ze dne datum (čímž smluvní vztah z uvedené smlouvy zanikne splněním) a konečně částka bude žalobkyní započteno na náklady žalobkyně dle bodu 4.8. této aktuální úvěrové smlouvy. Z bodu 4.8. smlouvy soud zjistil, že se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal žalobkyni zaplatit částka jako náklady za lustraci v registrech, částka jako náklady na expresní vyplacení úvěru, částka jako ostatní administrativní náklady, částka jako odměnu zprostředkovateli/obchodnímu zástupci za jeho činnost, a částka náklady na ověření úvěrového případu (celkem tak částka), s tím, že tyto částky budou odečteny od poskytované úvěrové jistiny postupem dle bodu 4.3 úvěrové smlouvy. Z Přílohy č. hodnota smlouvy o úvěru (nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud zjistil, že žalovaná žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělila, že je rozvedená, vyživuje jedno dítě, dosáhla středoškolského vzdělání s maturitou. V listině je zaznamenáno (aniž by bylo zřejmé, zda jde o údaj poskytnutý žalovanou, či o údaj „zjištěný“ údajnou „analýzou“ žalobkyně), že průměrný měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil částka, její náklady na bydlení činily částka měsíčně, pravidelné finanční závazky částka měsíčně, sázky částka, jednorázové závazky (mikroúvěry) žalovaná údajně neměla, a finanční zůstatek žalované měl činit částka měsíčně. Mezi pravidelnými finančními závazky žalované byly uvedeny úvěry od Fair Credit (částka měsíčně) a kartový úvěr (částka měsíčně). Žalobkyně vyhodnotila žalovanou jakožto zájemce o úvěru s „vyšší bonitou“, a s maximální výší úvěru částka. Z přílohy č. hodnota úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou současně se sjednáním úvěru sjednaly doplňkovou službu „PODPORA“ po dobu plánovaného trvání úvěru za poplatek v celkové výši částka splatný postupně s měsíčními splátkami úvěru vždy po částka měsíčně (72 splátek). Listinu podepsala (vyjádřila s jejím obsahem souhlas) žalovaná tak, že ze svého telefonního čísla uvedeného v záhlaví listiny odeslala žalobkyni potvrzovací SMS kód „6505“.

6. Z listiny předsmluvní informace neučinil soud žádná pro věc relevantní dílčí skutková zjištění.

7. Z listiny detail pohybu – bezhotovostní příjem soud zjistil, že žalovaná zaslala na bankovní účet žalobkyně dne datum částku částka jako ověřovací platbu.

8. Z listiny detail pohybu – bezhotovostní platba (částka) soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni na účet č. č. účtu dne datum částku částka po variabilním symbolem var. symbol (totožný s číslem aktuální úvěrové smlouvy).

9. Z listiny detail pohybu – bezhotovostní platba (částka) soud zjistil, že žalovaná zaplatila na účet č. č. účtu (vedený pro ni samotnou) dne datum částku částka pod variabilním symbolem var. symbol (totožný s číslem předchozí úvěrové smlouvy) a poznámkou „jméno FO“.

10. Z listiny potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalované dopisem ze dne datum, že veškeré závazky žalované ze smlouvy č. hodnota uzavřené s žalobkyní byly k uvedenému dni uhrazeny.

11. Z listiny upomínka č. hodnota + podací lístek ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k zaplacení splátky částka splatné dne datum a poplatku za tuto upomínku ve výši částka do 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení upomínky; upomínka byla žalované odeslána na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne datum.

12. Z listiny upomínka č. hodnota + podací lístek ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k zaplacení částky částka (z toho nově částka nad rámec upomínky č. hodnota jakožto poplatek za upomínku č. hodnota) nejpozději do datum; upomínka byla žalované odeslána na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne datum.

13. Z listiny předžalobní výzva ze dne datum + podací lístek ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru (vč. nákladů právního zastoupení) v celkové částce částka nejpozději do datum; byla žalované odeslána na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne datum.

14. Z listiny přiznání k dani z příjmů fyzických osob (č. l. 20 až 22) soud zjistil, že žalovaná neuvedla v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob zdaňovací období roku 2020 žádné příjmy ze závislé činnosti (§ 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, dále jen „ZDAP“), že na řádku 37 uvedla žalovaná dílčí základ daně částka, na řádku 47 (odečet úroků) uvedla částka a na řádku 55 uvedla základ daně snížené o nezdanitelné části základu daně a položky odčitatelné od základu daně částku částka; přitom v příloze č. hodnota daňového přiznání, na řádku 101 uvedla příjmy dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb. ve výši částka a na řádku 102 pak výdaje související s těmito příjmy ve výši částka, tedy na řádku 114 uvedla dílčí základ daně z příjmů podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb. po vynětí ve výši částka. Jako název hlavní činnosti uvedla žalovaná v přiznání „zprostředkovatelské činnosti realitních agentur“, a jako název dalších činností „ostatní finanční zprostředkování“.

15. Z listiny výsledek lustrace CEE (č. l. 23) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou dne datum v centrální evidence exekucí, přičemž takto nebyl zjištěn žádný záznam o žalované.

16. Z listiny výsledek lustrace ISIR (č. l. 24) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou dne datum v insolvenčním rejstříku, přičemž takto nebyl zjištěn žádný záznam o žalované.

17. Z listiny výsledek lustrace v registru SOLUS (č. l. 25) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou dne datum v 08:45:41 hod. v registru SOLUS, s výsledkem „bez negativního záznamu“.

18. Z listiny kontrola platnosti OP (č. l. 26) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou dne datum v evidenci neplatných dokladů, přičemž takto nebyl zjištěn žádný záznam o neplatnosti dokladů žalované.

19. Z listiny výpis z účtu za měsíc listopad 2021 (č. l. 27) soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden pro žalovanou, a že počáteční zůstatek na účtu v měsíci listopadu 2021 činil mínus částka a konečný zůstatek činil mínus částka, přičemž žalovaná měla sjednán kontokorent (přečerpání účtu) s limitem přečerpání ve výši částka; dále soud zjistil, že na tento účet byla žalované dne datum připsána platba z účtu tel. číslo/0600 od „Jméno zainteresované osoby 0/0“, tedy osoby totožného jména s žalovanou (potenciálně tedy od totožné osoby, jako žalovaná), ve výši částka, a dne datum připsána platba ve výši částka od „RH Merch Promo“, a obdobně dne datum připsána platba ve výši částka od „RH Merch Promo“.

20. Z listiny výpis z účtu za měsíc říjen 2021 (č. l. 28) soud zjistil, že v měsíci říjnu 2021 činil na počátku zůstatek v předchozím odstavci uvedeného účtu žalované částka a konečný zůstatek (shodně s údajem přechozího odstavce) částka při kontokorentu s limitem částka. Na účet žalované byly dne datum připsány dvě platby od „právnická osoba.“, a to ve výši částka a částka.

21. Z listiny výpis z účtu za měsíc září 2021 (č. l. 29) soud zjistil, že v měsíci září 2021 činil na počátku zůstatek účtu žalované částka a konečný zůstatek částka při kontokorentu s limitem částka, přičemž na účet žalované byla připsána dne datum platba ve výši částka od „Jméno zainteresované osoby 0/0“, a dne datum připsány dvě platby od „právnická osoba.“, a to ve výši ve výši částka a částka.

22. Z listiny výpis z veřejné části živnostenského rejstříku (č. l. 30) soud zjistil, že žalobkyně dne datum v 08:44:00 hodin lustrovala žalovanou v živnostenském rejstříku, a že takto bylo zjištěno, že žalovaná měla evidována dvě trvající živnostenská oprávnění, a sice „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a „Realitní zprostředkování“.

23. Z listiny fotografie líce občanského průkazu (č. l. 31) soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografií líce občanského průkazu žalované č. hodnota, vydaného dne datum.

24. Z listiny fotografie rubu občanského průkazu (č. l. 32) soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografií rubu občanského průkazu žalované č. hodnota.

25. Z listiny fotografie líce řidičského průkazu (č. l. 33) soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografií líce řidičského průkazu žalované vydaného dne datum 26. Hodnocením provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

27. Žalovaná zaslala žalobkyni na její bankovní účet dne datum ověřovací platbu ve výši částka. Žalovaná pak za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsala dne datum listinu označenou jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, když částka ve výši částka bude vyplacena žalované, částka ve výši částka bude použita na úplné splacení závazků žalované z úvěrové smlouvy č. hodnota a částka částka bude započtena na smluvně určené náklady žalobkyně s poskytnutím úvěru. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru č. hodnota zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami (formou inkasa z bankovního účtu žalované) splatnými vždy k 15. dni kalendářního měsíce, kdy výše měsíční splátky úvěru činila částka a spolu s těmito splátkami byly vždy splatné měsíční poplatky ve výši částka za sjednanou doplňkovou službu PODPORA. Žalobkyně dne datum zaslala na účet žalované č. č. účtu, specifikovaný ve smlouvě o úvěru č. hodnota, částku částka; téhož dne žalobkyně zaslala sama sobě (převodem z účtu vedeného pro žalobkyni na další účet vedený pro žalobkyni) částku částka, která byla platbou určenou k úplnému splacení dluhu žalované z úvěrové smlouvy č. hodnota uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. Úvěr č. hodnota byl dne datum zcela splacen a dluh žalované z označené úvěrové smlouvy tak zanikl, o čemž žalobkyně informovala písemně žalovanou dopisem ze dne datum. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota poskytla žalovaná žalobkyni své daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020, a výpisy ze svého bankovního účtu č. č. účtu za období měsíců září, října a listopadu roku 2021. Žalobkyně vyšla při posuzování úvěruschopnosti žalované z toho, že žalovaná dosahovala za poslední tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy č. hodnota měsíčního příjmu ve výši částka, a že s tímto příjmem měsíčně hospodařila k pokrytí výdajů svých a jednoho svého dítěte tak, že jí má zbývat měsíčně disponibilní částka částka. Žalovaná zpočátku splácela úvěr č. hodnota jak bylo sjednáno, nicméně dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne datum, a posléze opět se splátkami splatnými dne datum a datum, které splatila až dne datum, a následně se dostala i do prodlení se splátkami splatnými dne datum, datum a datum, které uhradila až dne datum. Naposledy žalovaná uhradila splátku splatnou dne datum úhradou uskutečněnou dne datum. Celkem tak žalovaná uhradila 12 splátek po částka a dále uhradila částka za upomínky (splatné dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka). Žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne datum, o čež ji žalobkyně upomenula upomínkou ze dne datum na částku částka plus částka jako poplatku za upomínku; upomínku odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru č. hodnota dne datum a lhůtu k zaplacení stanovila do 4. dne následujícího kalendářního měsíce po doručení upomínky. Podruhé žalobkyně upomenula žalovanou upomínkou ze dne datum, a sice k zaplacení částky částka navýšené o částka (poplatek za druhou upomínku); tuto upomínku odeslala žalobkyně dne datum na adresu žalované uvedenou ve smlouvě a lhůtu k zaplacení stanovila do datum. Dopisem ze dne datum, odeslaným zástupcem žalobkyně (advokátem) žalované na adresu dle úvěrové smlouvy č. hodnota dne datum, zesplatnila žalobkyně úvěr č. hodnota, a současně tímto dopisem vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky částka jako zesplatněného úvěru č. hodnota a částky částka jako nákladů zastoupení, a to ve lhůtě do datum.

28. O důvodnosti žaloby usuzoval soud na základě následujících ustanovení právních předpisů.

29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), ve znění účinném do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

31. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

32. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

33. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalované) v jeí prospěch peněžní prostředky do určité částky (částka) a úvěrovaný (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Součástí smluvních ujednání byla dohoda o doplňkové službě (dávající úvěrovanému možnost za daných podmínek žádat a získat odklad splatnosti dílčích splátek), na jejímž základě se úvěrovaný (žalovaná) zavázal s měsíčními splátkami úvěru platit měsíční poplatek ve výši částka. Není sporu ani pochyb o tom, že žalovaná (úvěrovaná) vystupovala v postavení spotřebitele; s ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o úvěru se tak na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

35. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech úvěrovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností, tedy prevence vzniku předlužení jednotlivých žadatelů o úvěr a následného pádu do dluhové pasti a přechodu do „šedé ekonomiky“. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele (úvěrovaného) představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka).

36. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

37. V projednávané věci žalobkyně předložila soudu listiny, jež měly dokládat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Z žalobkyní předložených listin však vyplynul dle hodnocení soudu pravý opak; toto hodnocení je pro přehlednost rozvedeno níže.

38. Předně žalobkyně vzala za „ověřený“ měsíční příjem žalované ve údajné výši částka, což plyne ze samotné přílohy 1. úvěrové smlouvy. Nenabídla přitom vysvětlení k původu tohoto čísla, tedy zda bylo žalobkyni sděleno ze strany žalované, anebo je sama žalobkyně určila z obsahu žalovanou předložených listin (daňové přiznání, výpisy z účtu). Ať již tomu ale bylo tak, či onak, je zřejmé že žalobkyně evidentně pochybila, pokud při posuzování úvěruschopnosti, a v jejím rámci při hodnocení majetkové situace žalované, z daného čísla (částka) vycházela. Je evidentní, že k tomuto číslu bylo dospěno (po zaokrouhlení na celé koruny) simplicistní matematickou operací „482 021÷12= 40 168,416666666666666666666666667“. Přitom číslo „482 021“ bylo zjevně čerpáno z řádku 101 přílohy č. hodnota daňového přiznání (srov. výše odst. 14. odůvodnění tohoto rozsudku), tedy jde o číslo označující žalovanou přiznanou výši příjmů dle § 7 ZDAP za rok 2020. Dělení tohoto čísla číslem dvanáct, jak naznačeno výše, pak přináší průměrný měsíční příjem žalované dle § 7 ZDAP za rok 2020. Nejen tedy, že smlouva o úvěru byla uzavřena na samém sklonku roku 2021 (dne datum), a jde o údaje na samé hranici akceptovatelné aktuálnosti, ale především jde o údaj, který neodpovídá reálnému disponibilnímu příjmu žalované, neboť v něm ještě nejsou zahrnuty výdaje související s těmito daňově přiznaným příjmy (řádek 102 přílohy č. hodnota daňového přiznání), které dle předmětné daňového přiznání činily pro rok 2020 celkem částka. O tento údaj je samozřejmě nutné částku 482 021 ponížit. Obdobně je třeba ponížit ji i o zaplacené úroky (řádek 47 daňového přiznání, částka částka) neboť není důvod pochybovat o tom, že žalovaná tyto úroky v předmětném období platila a nevstupovaly tak do měsíční částky jejích disponibilních příjmů (tedy zůstatkových, zbyvších, finančních prostředků). Reálně tak v dané věci neměl být dělenec v hodnotě „482 021“, nýbrž v hodnotě „162 504“ což odpovídá řádku 55 daňového přiznání, tedy přiznané částce základu daně snížené o nezdanitelné části základu daně a položky odčitatelné od základu daně. Tak by správně bylo dospěno nikoli k měsíčnímu příjmu žalované ve výši částka, nýbrž částka. Jelikož i sama žalobkyně při „posouzení“ úvěruschopnosti žalované kalkulovala s minimálními měsíčními výdaji žalované ve výši částka (když při nesprávně presumovaném příjmu částka měla za to, že měsíčně zbývá žalované částka částka), pak při správném výpočtu průměrného měsíčního příjmu žalované (tedy příjem ve výši částka) zbývaly žalované ve skutečnosti měsíčně dvě koruny disponibilních finančních prostředků. Stěží lze tvrdit, že by tak byla schopna splácet byť i sebemenší úvěrové splátky. Lze tedy částečně uzavřít, že žalobkyně zcela zásadně pochybila buďto při výpočtu, nebo při ověření (žalovanou již případně poskytnutého) výpočtu průměrného měsíčního příjmu, přičemž se jedná o pochybení hrubé, k jehož odhalení postačuje implementace toliko základních pravidel logického uvažování (aneb příjmy je třeba ponížit o výdaje, aby bylo možné zjistit výši disponibilních příjmů). Už jen tento dílčí poznatek vede bez dalšího k závěru (procesnímu prokázání), že posouzení úvěruschopnosti, jež žalobkyně provedla, bylo chybné, a tedy nikoli řádné ve smyslu § 86 ZSÚ.

39. Argument pro závěr prezentovaný v předchozím odstavci tohoto odůvodnění je dále umocněn i zjištěními soudu učiněnými z předložených výpisů z bankovního účtu za měsíce září až listopad 2021. Nejen že z těchto výpisů lze důvodně předpokládat, že žalovaná měla pro sebe veden v rozhodné době ještě další bankovní účet (a tedy evidentně předložení výpisů toliko z jednoho takového účtu nemůže umožnit úvěrujícímu učinit si relevantní a úplný obraz o majetkové situaci žadatele); žalovaná se zůstatkem (či spíše nedostatkem) finančních prostředků na svém bankovní účtu v případě dvou ze tří dokládaných kalendářních měsíců povážlivě blížila limitu sjednaného kontokorentu (částka). Příjmy, které jsou těmito výpisy ostatně vykázány, se svou výši nápadně blíží soudem vypočtenému měsíčnímu příjmu žalované za období roku 2020 (částka), a zdaleka se nepohybují ve výších projektovaných žalobkyní (částka). Skutková zjištění plynoucí z předložených výpisů z účtu žalované tak dále potvrzují zjištění soudu, že žalobkyně vyhodnotila majetkovou situaci žalované, zejména pak v jejím příjmovém spektru, zcela nesprávně.

40. Dále už pak je nerozhodné, že žalobkyně prokázala lustrace žalované před uzavřením smlouvy o úvěru v dostupných rejstřících a databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr SOLUS). Ačkoli žalovaná nemusela mít v době žádosti o úvěr zaznamenanou historii špatné platební morálky či finančních potíží, bylo prokázáno (a žalobkyně si již z doloženého daňového přiznání a výpisů z účtu měla být vědoma před uzavřením smlouvy), že žalovaná není úvěruschopná.

41. Nezbývá tak než uzavřít, že bylo prokázáno, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 ZSÚ. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 87 ZSÚ. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

42. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

43. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. Soud dále věc po právní stránce posoudil následovně.

45. Žalovaná se na úkor žalobkyně získáním plnění z absolutně neplatné smlouvy o úvěru č. číslo bezdůvodně obohatila předně o částku částka, která byla vyplacena žalobkyní v souladu s čl. IV. bodem 4.3. písm. a) smlouvy o úvěru na bankovní účet žalované. Dále pak, s ohledem na shledanou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy č. číslo soud konstatuje též neplatnost jejích dílčích ujednání, a to včetně dalších smluvních ujednání o způsobu výplaty úvěrové jistiny ve výši částka. Pokud tedy žalobkyně další část úvěrové jistiny, ve výši částka, poskytla žalované dle bodu čl. IV. bodu 4.3. písm. b) a c) úvěrové smlouvy tak, že ji vyplatila sama sobě jako věřiteli z jiné smlouvy o úvěru s žalovanou (smlouvy č. číslo), učinila tak bez právního důvodu, a žalovaná se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila tím, že takto byl splacen jiný její dluh u žalobkyně; i částku částka je tak třeba považovat za bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně. Totéž ovšem už nelze uvést o částce částka, jež měla být jako část celkové úvěrové jistiny ve výši částka žalované „poskytnuta“ dle čl. IV. bodu 4.3. písm. d) úvěrové smlouvy č. číslo tak, že právo žalované na výplatu této částky zanikne v důsledku započtení pohledávky žalobkyně na zaplacení nákladů ve výši částka vyjmenovaných v bodu 4.

8. úvěrové smlouvy oproti uvedené pohledávce žalované. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná jako celek, včetně svých dílčích ustanovení, týká se tato neplatnost i ustanovení bodu 4.8. této smlouvy, tj. ustanovení sjednávajícího právo žalobkyně na zaplacení nákladů tam vyčtených (v celkové výši částka). A protože toto právo v důsledku neplatnosti ujednání dle bodu 4.8. smlouvy žalobkyni vůbec nevzniklo, nemohla být částka částka jako část úvěrové jistiny žalované skutečně (platně) poskytnuta, neboť zápočet byl žalobkyní (účastníky) učiněn na neexistující pohledávku žalobkyně. Je tudíž nutno konstatovat, že pokud jde o část jistiny ve výši částka, tak tato nebyla žalované ve skutečnosti poskytnuta, a proto se o tuto část jistiny žalovaná ani nemohla na úkor žalobkyně obohatit. V rozsahu této částky (částka) je tak žaloba nedůvodná. Žalobkyně rovněž dále v žalobě sama uvedla, že žalovaná zaplatila na své dluhy z úvěrové smlouvy celkem částka; vedle toho z dokazování také vyplynulo, že žalovaná zaplatila žalobkyni při „ověřovací platbě“ částku částka, celkem tak žalovaná zaplatila žalobkyni ve vztahu ke smlouvě č. hodnota sumu částka. K tomu soud dodává, že byla-li shledána neplatnou samotná úvěrová smlouva, pak jsou si strany povinny vrátit to, čeho si navzájem plnily. Jelikož žalovaná plnila žalobkyni částku částka, a žalobkyni nevznikly z absolutně neplatné smlouvy o úvěru (vč. přílohy o sjednání doplňkové služby PODPORA) žádné jiné pohledávky za žalovanou než právě právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši (30 502 + 24 748 =) částka, nemohla žalobkyně platně započíst úhrady žalované na jiné pohledávky (např. dle tabulky umoření na splátky smluvního úroku, ani na náklady úvěru, ani na poplatky za upomínky či poplatky za službu PODPORA), nýbrž o tyto úhrady žalované se snížila částka, o kterou se na úkor žalobkyně žalovaná bezdůvodně obohatila. V důsledku toho tak činí bezdůvodné obohacení žalovaného částku (55 250 – 35 345 = ) částka. V této části je žaloba důvodná, a proto soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku částka. Současně týmž výrokem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené právními předpisy, když žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši částka až dnem datum, neboť byla zesplatňovacím přípisem žalobkyně ze dne datum, zaslaným jí téhož dne na kontaktní adresu, vyzvána k zaplacení celého zesplatněného úvěru a příslušenství ve lhůtě do datum, což však neučinila (v dílčích částkách bylo bezdůvodné obohacení splatné již na základě upomínky a druhé upomínky, jež žalobkyně zaslala žalované, a to v částce částka s prvním dnem prodlení datum, a v částce dalších částka s prvním dnem prodlení datum; žalobkyně však žalobou za tato období neuplatnila úroky z prodlení). Úroková sazba zákonného úroku z prodlení pro tento případ činí 15 % ročně (k datum i k datum byla Českou národní bankou vyhlášena repo sazba o výši 7 procentních bodů, což navýšeno o 8 procentních bodů v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí sazbu 15 % ročně), a proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

46. Ve zbytku předmětu řízení (tj. částky částka a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení) shledal soud žalobu nedůvodnou, když o tuto částku se již žalovaná na úkor žalobkyně nikterak neobohatila, a logicky nemohla být ani v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud v uvedeném rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zohlednění rozsahu vyhovění žalobě (výrok I.) a zamítnutí žaloby (výrok II.) je zcela evidentní, že v řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které tak svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož ale žalovaná byla v řízení zcela pasivní, neplynou ze spisu žádné žalovanou vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu by měla mít oproti méně procesně úspěšné žalobkyni právo. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. O lhůtách k plnění povinností uložených tímto rozsudkem rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty v jiné než zákonem předvídané třídenní délce neshledal žádného důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.