70 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 471,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 471,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 140 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 140 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 140 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 51,34 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 4 000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, která představuje smluvní pokutu dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum za nevrácené zapůjčené zařízení: anonymizováno 6 slov a anonymizováno 6 slov anonymizováno, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“). Žalovaný byl povinen zařízení vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž smlouva byla ukončena pro porušování podmínek žalovaným. Žalovaný byl k vrácení zařízení písemně vyzván, přesto je nevrátil. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 471,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení za pronájem těchto zařízení, který byl ve smlouvě sjednán. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo že na jejím základě bylo žalovanému mimo jiné pronajato zařízení anonymizováno a právnická osoba za částku 70 Kč měsíčně za každé ze zařízení. Tyto částky byly žalovanému účtovány v každém měsíčním vyúčtování. V závěru formuláře smlouvy je drobným písmem obsaženo prohlášení účastníka (žalovaného), že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku. Zakázkovým listem ze dne datum bylo prokázáno, že žalovanému bylo předáno a nainstalováno zařízení anonymizováno a právnická osoba. Dle článku 7.4 Všeobecných podmínek je zákazník povinen vrátit žalobkyni pronajaté zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy. Dle článku 7.6 Všeobecných podmínek, pokud zákazník zařízení nevrátí včas a v pořádku, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu dle ceníku. Z ceníku služeb právnická osoba soud zjistil, že smluvní pokuta v případě nevrácení právnická osoba a anonymizováno řádně a včas činí 2 000 Kč za každé jednotlivé zařízení. Smlouva byla ukončena odstoupením právnická osoba od smlouvy ze dne datum ke dni datum a žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení do 14 dnů. Žalovanému bylo dopisem ze dne datum oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek.

5. Na sjednaný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se aplikuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), a zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

6. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 1753 NOZ ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

8. Soud posoudil žalobní nárok jako požadavek na zaplacení smluvní pokuty požadované pro případ porušení povinnosti žalovaným vrátit řádně a včas poskytnuté zařízení. Pro případ porušení povinnosti žalovaného vrátit pronajaté zařízení pak byla v ceníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 NOZ, když povinnost k její úhradě vzniká v souvislosti s prodlením žalovaného a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud však ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným podle § 1753 NOZ, neboť ustanovení obchodních podmínek a ceníku nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V této souvislosti soud podotýká, že na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že v závěru formuláře smlouvy bylo pod písmenem f) uvedeno prohlášení žalovaného, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu v případě, že nevrátí zařízení řádně a včas. Toto prohlášení totiž bylo jednak učiněno drobným písmem v závěru formuláře, jednak neobsahovalo žádný údaj o výši smluvní pokuty, jež měla být určena toliko odkazem na ceník právnická osoba.

9. Soud zdůrazňuje, že pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech (cenících) vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

10. Protože tedy soud shledal ujednání o smluvní pokutě neúčinným, žalobu co do smluvních pokut 2x 2000 Kč výrokem II. zamítl.

11. Pokud jde o dlužnou platbu za užívání zařízení (nájemné) soud aplikoval ust. § 2201 a násl. NOZ. Tento nárok žalobkyně byl po právu, proto jej soud žalobkyni výrokem I. přiznal včetně zákonných úroků z prodlení.

12. Pokud jde o náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, soud aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu z větší části úspěšný a měl by nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.