70 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 302,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 302,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 800,58 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 985,76 Kč, a s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 991,77 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 2 545 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyni se vrací přeplatek ve výši 199 Kč na zaplaceném soudním poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 3. 2021, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 23. 6. 2022, po žalované domáhala zaplacení částky 27 302,81 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela dne 5. 2. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] poté, co prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, alespoň ve výši minimální splátky, odpovídající 2 % ze všech vyčerpaných prostředků plus případné úroky a poplatky, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou. Žalovaná svou povinnost neplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas a z toho důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr dopisem ze dne 3. 6. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Nedoplatek poskytnutého úvěru s příslušenstvím a dlužnými poplatky pak tvoří předmět nároků uplatněných v tomto řízení a sestává z načerpané dlužné jistiny v částce 25 808,81 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 991,77 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 494 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 23. 2. 2021 částkou 1 781,64 Kč a úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaným ke dni 23. 2. 2021 částkou 204,12 Kč, a dále požaduje žalobkyně úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 808,81 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 2991,77 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, když žalovaná nároky neuhradila přes zaslanou předžalobní výzvu žalobkyně. Žalovaná celkem načerpala z úvěru částku 72 744,13 Kč a uhradila částku 89 704,95 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, zůstala po celou dobu pasivní a k nařízenému jednání se nedostavila, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně. Soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyni se z účastni na jednání omluvila.

3. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] soud zjistil, že touto smlouvou si žalobkyně a žalovaná sjednaly vzájemná práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru, který je možno čerpat kreditní kartou, přičemž součástí smluvních ujednání byly Dispozice, Produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěru a kreditní kartu, Sazebník a Úrokový lístek, a konečně Podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala, že žalované za sjednaných podmínek poskytne peněžní prostředky do výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky s plnit veškeré povinnosti podle Smlouvy Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smlouva byla podepsána žalovanou i pověřeným pracovníkem žalobkyně dne 5. 2. 2015.

4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaného žalovanou dne 5. 2. 2015 soud zjistil, že strany si sjednaly produkt„ Kreditní karta [název] Plus MC Standard“, s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, který měl být čerpán bezhotovostně či hotovostně prostřednictvím kreditní karty, se sjednáním na dobu neurčitou, s výpůjční úrokovou sazbou pro bezhotovostní čerpání 25,08 % ročně a pro hotovostní čerpání 29,99 % ročně, a s poplatkem za vedení hlavní karty 49 Kč měsíčně, za výběr hotovosti v bankomatu [název ústavu] [příjmení] [příjmení] v ČR 89 Kč (totéž pro ostatní banky), za cash back 15 Kč, dále si strany sjednaly pro případ opožděných plateb náklady za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč a náklady za zaslání upomínky ve výši 600 Kč, a také že žalobkyně je v případě opožděných plateb oprávněna ukončit smluvní vztah s žalovaným a/nebo prohlásit kterýkoli dluh žalovaného vůči žalobkyni za ihned splatný a/nebo pozastavit poskytování svých služeb žalovaného.

5. Z Platební historie ke smlouvě [číslo] pořízené dne 17. 2. 2021, soud zjistil, že poslední přijatá platba proběhla dne 9. 1. 2020, smlouva byla ukončena ke dni 2. 6. 2020, žalobkyně evidovala dlužnou částku celkem 32 233,06 Kč. Dále z této listiny soud zjistil, že žalovaná naposledy uhradila na příslušný kartový účet částku 1 500 Kč dne 9. 1. 2020, čímž byla k tomuto dni na účtu evidována pohledávka ve výši 26 916,53 Kč; poté již žalovaná ničeho neuhradila, po čemž jí žalobkyně na předmětný kartový účet vyúčtovala poplatek 600 Kč za upomínku dne 21. 4. 2020, následně obchodní úroky a poplatek za vedení hlavní karty v mezidobí do dalšího poplatku za upomínku, kterou žalované vyúčtovala ve výši 600 Kč dne 3. 6. 2022, čímž celková žalobkyní evidovaná dlužná částka z kartového účtu pro žalovanou činila ke dni 3. 6. 2022 částku 30 283,32 Kč.

6. Ze Všeobecných produktových podmínek [název ústavu] [příjmení] [příjmení] účinných od 1. září 2014 soud zjistil, že v nich je mj. zakotveno právo žalobkyně v následku porušení smlouvy žalovaným (klientem) prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku žalobkyně za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení (bod 32.).

7. Ze str. 7 Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, platného od 1. 9. 2013, soud zjistil, že při nedodržení smluvních podmínek u Kreditních karet ke spotřebitelskému revolvingovému úvěru pod bodem II.2.e byl sjednán pro MoneyCard Plus poplatek 300 Kč měsíčně za přečerpání úvěrového rámce a poplatek 600 Kč za zaslání každé upomínky. Ze str. 16 téhož pak soud zjistil, že byl sjednán poplatek 49 Kč měsíčně za vedení hlavní karty pro případ typu karty MoneyCard. Ze str. 17 pak soud zjistil, že byl sjednán poplatek 89 Kč za výběr hotovosti z bankomatu v ČR (jak pro bankomaty [název ústavu] [příjmení] [příjmení] v ČR, tak pro bankomaty ostatních bank v ČR). Taktéž z této strany Sazebníku soud zjistil, že si strany pro případ nedodržení smluvních podmínek sjednaly poplatek ve výši 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce a poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky.

8. Z Upomínky-rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru, datované dnem 3. 6. 2020, soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, zesplatnění pohledávky ze smlouvy [číslo] neboť žalovaný byl v prodlení s placením minimální splátky o více než 30 dní. Žalovanému takto vyčíslila dluh ve výši 30 294,58 Kč ke dni sepsání výzvy, z čehož částka 1 494 Kč připadala na poplatky a částky 2 991,77 Kč na úroky. Žalované stanovila lhůtu k zaplacení celkové částky do 17. 6. 2020 a upozornila žalovanou na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Současně vyúčtovala žalované poplatek 600 Kč za odeslání této upomínky.

9. Z měsíčních výpisů z běžného účtu [bankovní účet], č. 2015 (č. l. 28 až 29), č. 2015 (č. l. 29 až 30), č. 2014 (č. l. 30 až 31), č. 2014 (č. l. 32 až 33), č. 2014 (č. l. 34 až 35), č. 2014 (č. l. 36 až 37), č. 2014 (č. l. 37 až 38), soud zjistil, že žalobkyně těmito dokumenty disponovala předtím, než s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] že žalovaná v příslušných měsících měla měsíční příjmy v průměru přibližně 16 000 Kč, a to dílem od„ Premiere Cinemas Cze“, dílem od„ [název] [název] [anonymizováno] “.

10. Z Výpisu ke kreditní kartě ke dni 2. 6. 2020 soud zjistil, že za období od 1. 5. 2020 do 2. 6. 2020 bylo z úvěrového rámce 30 000 Kč vyčerpáno 29 694,58 Kč, minimální splátka za období činila 516,18 Kč, splátky po splatnosti v tomto období dosahovaly částky 7 141,69 Kč.

11. Z Předžalobní upomínky datované dnem 26. 2. 2021 soud zjistil, že touto žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhů ze smlouvy [číslo] které byly žalobkyní zesplatněny ke dni 2. 6. 2020, a které činily ke dni vyhotovení předžalobní výzvy částku 25 808,81 Kč na nesplacené úvěrové jistině, částku 2 991,77 Kč na nesplaceném smluvním obchodním úroku kapitalizovaném ke dni zesplatnění, částku 1 200 Kč za dvě upomínky, částku 600 Kč za pozdní platbu, roční poplatek za kartu ve výši 294 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 998,78 Kč. Žalovanou upozornila, že v případě neuhrazení dlužné částky se obrátí se svým nárokem na soud. Z Podacího lístku ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že předžalobní výzva byla pod podacím číslem RR2571153324F odeslána dne 26. 2. 2021 žalované.

12. Z Vyjádření k posouzení úvěruschopnosti ke smlouvě [číslo] konkrétně pak z printscreenů do něj vtělených (č. l. 39 spisu) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou před uzavřením smlouvy v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, s negativním výsledkem.

13. Z Čestného prohlášení o zasílání mzdy na běžný účet číslo [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaná touto vlastnoručně podepsanou listinou prohlásila, že na předmětný svůj bankovní účet si nechává zasílat mzdu, přičemž za poslední čtyři měsíce (tj. období od 9. 10. 2014 do 20. 1. 2015) takto na účet obdržela částky 4 420 Kč, 5 492 Kč, 6 630 Kč a 8 306 Kč od zaměstnavatele Premiere Cinemas Cze, a částky čtyřikrát 10 000 Kč od zaměstnavatele [příjmení] [jméno] s .

14. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, podepsané žalovanou dne 5. 2. 2015 soud zjistil, že žalovaná žádala žalobkyni o uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a o zajištění vydání kreditní karty, s tím, že žádala o úvěrový rámec 30 000 Kč, konkrétně o produkt [název] Plus MC Standard KARTA-IHNED. V této žádosti žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání, je svobodná, je zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] v pracovním poměru na dobu neurčitou od 1. 4. 2014 v nižší vedoucí pozici, její průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 16 061 Kč, ostatní životní náklady žalovaná neuvedla (resp. uvedla ve výši 0 Kč), celkový měsíční příjem domácnosti uvedla 25 000 Kč (počet zdrojů příjmu„ 2“), z jejího platu (mzdy) nejsou prováděny srážky, nemá jiné měsíční splátky a nevyživuje žádné dítě.

15. Další žalobkyní navržené a předložené listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.

16. Soud posoudil výše uvedené listinné důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] poté co prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, alespoň ve výši minimální splátky, odpovídající 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalované vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu, a to jak na jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou (zejména za vedení kreditní karty, správu účtu, doplňkové služby ke kreditní kartě; poplatky za jednotlivé čerpání úvěru provedené kreditní kartou; mimořádné poplatky; smluvní pokuty – byť tyto byly označeny ve smluvní dokumentaci jako náklady spojené s opožděnými platbami, a to vše dle sazebníku poplatků, a úroky - základní dohodnuté úroky a zákonné úroky z prodlení), sazby poplatků, ceny služeb i aktuální výše úroků dle úrokového lístku byly žalované sděleny v příslušném sazebníku poplatků a byly jí sdělovány též v pravidelných měsíčních výpisech z úvěrového účtu. Žalovaná úvěrový rámec od poskytnutí dne 5. 2. 2015 do 2. 6. 2020 čerpala s tím, že jej též do 9. 1. 2020 splácela, byť již po zasílání upomínek, když následně k 2. 6. 2020 byl vedený úvěrový účet ukončen s dlužným zůstatkem 29 694,58 Kč, přičemž v upomínce ze dne 3. 6. 2020 byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení celého tohoto dluhu (navýšeného o poplatek ze upomínku ve výši 600 Kč, celkem tedy 30 294,58 Kč) do 17. 6. 2020. Uvedený nesplacený zůstatek sestával jednak z nezaplacených smluvních úroků do ve výši 2 991,77 Kč, když úvěr byl po celou dobu úročen oznámeným ročním úrokem 25,08 % pro nákupy u obchodníků, resp. 29,99 % pro výběry z bankomatů, nezaplacených sjednaných poplatků ve výši 1 494 Kč a ve zbytku v částce 25 808,81 Kč z poskytnuté nesplacené jistiny, přičemž vedle těchto částek vyčíslil právní předchůdce též zákonný úrok z prodlení z nezaplacených splátek v celkové výši 1 998,78 Kč, a to za období do ukončení úvěrového účtu. Žalovaná na uvedenou pohledávku žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradila, a to ani přes dne 26. 2. 2021 zaslanou předžalobní výzvu, resp. ničeho takového v řízení netvrdila ani neprokázala.

17. Soud věc posoudil podle následnících právních ustanovení.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Podle § 1931 obč.z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr. Žalovaný byl dle této smlouvy povinen úvěr splácet, hradit úroky z úvěru a poplatky; to ostatně žalovaná řádně činila (s drobnými výjimkami, za které dříve žalobkyně vyúčtovala rovněž žalované poplatky za upomínky ve výši 600 Kč) až do 9. 1. 2020, tedy po téměř pět let trvání a aktivního využívání sjednaného revolvingového úvěru (kreditní karty). Žalované byly poskytnuty z úvěru peněžní prostředky, avšak žalovaný úvěr následně po dni 9. 1. 2020 řádně nesplácel, a proto společnost žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 2. 6. 2020. Zesplatnění úvěru nemá vliv na povinnost žalované hradit smluvní úrok z úvěru, tato povinnost stále trvá. Žalobou uplatněné částky pak odpovídají dluhu žalované z této úvěrové smlouvy, viz výše.

23. Soud rovněž pro úplnost podotýká, že žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 5. 2. 2015, kde žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem lehce přes 16 000 Kč, a že je na dobu neurčitou zaměstnána jako na pozici nižšího vedoucího pracovníka, že bydlí u rodičů a uvedla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč s tím, že dle z doplnění žaloby plyne, že žalobkyně dále při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, žalovanou tvrzený a čestným prohlášením dokládaný pravidelný měsíční příjem ověřovala rovněž z aktuálních výpisů z bankovního účtu žalované, a dále zjistila, že vůči ní žalovaná neměla další závazky, a že žalovaná neměla podle výsledků lustrací v NRKI a BRKI další závazky vůči jiným subjektům, a následně žádosti žalované vyhověla a úvěr důvodně schválila.

24. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl, a přiznal žalobkyni žalovaný nárok v rozsahu, v jakém byl žalobou uplatněn, když nemohl překročit návrh žalobkyně ani stran požadovaného příslušenství (§ 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 545 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 093 Kč (žalobkyně zaplatila na poplatku částku 1 292 Kč, z čehož jí soud s ohledem na nesprávné zahrnutí části příslušenství do základu předmětu řízení vrátil částku přeplatku ve výši 199 Kč – srov. výrok III. tohoto rozsudku a odůvodnění níže, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - dále jen „a. t.” z tarifní hodnoty ve výši 27 302,81 Kč (k příslušenství pohledávky se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud naopak nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za podání ze dne 23. 6. 2022, kterým žalobkyně doplňovala skutečnosti, které měly být dle názoru soudu uvedeny již v žalobě, což soud shledal z hlediska náhrady nákladů jako neúčelné. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

26. Výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění, neboť žalobkyně při vlastním vyčíslení soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu patrně do základu ve smyslu § odst. 1 uvedeného zákona nesprávně zahrnula rovněž částky příslušenství v podobě kapitalizovaných obchodních úroků (2 991,77 Kč) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení (částky 1 781,64 Kč a 204,12 Kč), čímž dospěl k základu poplatku ve výši 32 280,34 Kč Tyto částky však s ohledem na § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nespadají do základu poplatku, neboť smluvní úrok i úrok z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky, které není samostatným žalobním nárokem. Soud proto vycházel ze základu poplatku 32 280,34 Kč poníženého o uvedené částky kapitalizovaných úroků, a dospěl tak k základu poplatku ve výši 27 302,81 Kč (zaokrouhleno na celé desítky nahoru jest 27 310 Kč). Z tohoto základu pak soudní poplatek za návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 1a Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou č. 1 zákona o soudních poplatcích, činí po zaokrouhlení na celé koruny nahoru částku 1 093 Kč (27 310*0,04). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila na soudním poplatku z částku 1 292 Kč, rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 10 odst. 1 větou druhou a větou čtvrtou zákona o soudních poplatcích o vrácení přeplatku na soudním poplatku za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 199 Kč žalobkyni, a sice na účet čísla, jež pro tento účel uvedla žalobkyně v části„ F“ návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.