70 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 000 Kč, která představuje smluvní pokutu dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] za nevrácené zapůjčené zařízení: [anonymizováno 6 slov], která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaný byl povinen zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, přičemž smlouva byla ukončena pro porušování podmínek žalovaným. Žalovaný byl k vrácení zařízení písemně vyzván, přesto jej nevrátil. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač soudem vyzván.

4. V řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] že na jejím základě bylo žalovanému mimo jiné pronajato zařízení [anonymizována dvě slova] za částku 70 Kč měsíčně. V závěru formuláře smlouvy je drobným písmem obsaženo prohlášení účastníka (žalovaného), že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku. Zakázkovým listem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému bylo pronajato a nainstalováno zařízení [anonymizována dvě slova]. Ze všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací pro domácnosti účinných od [datum] soud zjistil, že podle článku 7.4 je účastník povinen vrátit žalobkyni pronajaté zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy a podle článku 7.6. pokud účastník nevrátí řádně a včas pronajaté zařízení, může mu poskytoval naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku. Z ceníku služeb [právnická osoba] účinného od 28. 4. 2014 soud zjistil, že smluvní pokuta v případě nevrácení modemu řádně a včas činí 2 000 Kč Smlouva byla ukončena odstoupením [právnická osoba] od smlouvy ze dne [datum] ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení do 14 dnů. Žalovanému bylo dopisem ze dne [datum] oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

5. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 1753 NOZ ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

7. Soud posoudil žalobní nárok jako požadavek na zaplacení smluvní pokuty požadované pro případ porušení povinnosti žalovaným vrátit řádně a včas poskytnuté zařízení. Pro případ porušení povinnosti žalovaného vrátit pronajaté zařízení pak byla v ceníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 NOZ, když povinnost k její úhradě vzniká v souvislosti s prodlením žalovaného a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud však ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným podle § 1753 NOZ, neboť ustanovení obchodních podmínek a ceníku nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). V této souvislosti soud podotýká, že na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že v závěru formuláře smlouvy bylo pod písmenem f) uvedeno prohlášení žalovaného, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu v případě, že nevrátí zařízení řádně a včas. Toto prohlášení totiž bylo jednak učiněno drobným písmem v závěru formuláře, jednak neobsahovalo žádný údaj o výši smluvní pokuty, jež měla být určena toliko odkazem na ceník [právnická osoba].

8. Soud zdůrazňuje, že pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

9. Protože tedy soud shledal ujednání o smluvní pokutě neúčinným, žalobu zcela zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.