70 C 233/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 76 425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 825 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 45 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 556,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 010,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 947,21 Kč od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 122,21 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 850 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 522,58 Kč, kapitalizovaným úrokem 4 534,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, dále částky 25 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 864,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 729,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,35 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a konečně částky 13 175 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 169,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 746,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo] (dále jen„ Smlouva 1“), na základě které mu poskytla částku 22 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 17 600 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 400 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek po 660 Kč počínaje dnem 23. 1. 2020 a konče dnem 11. 3. 2021. Žalovaný zaplatil toliko 1 750 Kč, přičemž poslední jeho úhrada byla provedena dne 16. 7. 2020. Pohledávka ze Smlouvy 1 uplatněná žalobou tak sestává z částky 37 850 Kč (z toho jistina 22 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 15 850 Kč) a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 4 534,53 Kč (24,57 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 3. 2021 do 7. 1. 2022), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 522,58 Kč (8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 12. 3. 2021 do 7. 1. 2022), dále smluvního úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a konečně zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedenou žalobou uplatnila pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne 27. 9. 2019 (dále jen„ Smlouva 2“), na základě které mu poskytla částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 16 000 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek po 600 Kč počínaje dnem 4. 10. 2019 a konče dnem 20. 11. 2020. Žalovaný zaplatil toliko 10 600 Kč, přičemž poslední jeho úhrada byla provedena dne 16. 7. 2020. Pohledávka ze Smlouvy 2 uplatněná žalobou tak sestává z částky 25 400 Kč (z toho jistina 19 699,99 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 700,01 Kč) a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 5 729,17 Kč (25,35 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 21. 11. 2020 do 7. 1. 2022), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 864,52 Kč (8,25 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 21. 11. 2020 do 7. 1. 2022), dále smluvního úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a konečně zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 699,99 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Konečně pak žalobkyně uvedenou žalobou uplatnila pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne 4. 7. 2019 (dále jen„ Smlouva 3“), na základě které mu poskytla částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 12 000 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 000 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek po 450 Kč počínaje dnem 11. 7. 2019 a konče dnem 27. 8. 2020. Žalovaný zaplatil toliko 13 825 Kč, přičemž poslední jeho úhrada byla provedena dne 16. 7. 2020. Pohledávka ze Smlouvy 3 uplatněná žalobou tak sestává z částky 13 175 Kč (z toho jistina 10 247,22 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 2 927,78 Kč) a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 3 746,54 Kč (26,43 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 28. 8. 2020 do 7. 1. 2022), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 169,46 Kč (8,25 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 28. 8. 2020 do 7. 1. 2022), dále smluvního úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a konečně zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 247,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávky původního věřitele za žalovaným ze všech tří úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal dne 28. 3. 2023 v nepřítomnosti účastníků (v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně svou neúčast na jednání předem písemně omluvila a žalovaný se soudu telefonicky omluvil z účasti jednání pro nemoc a požádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Soud pro úplnost poznamenává, že žalobkyně ve svém omluvě uvedla, že jednání se nezúčastní z důvodu procesní ekonomie a že souhlasí s rozhodnutím ve věci v její nepřítomnosti, avšak současně dodala, že pokud by tvrzené a dokládané skutečnosti nebyly dle názoru soudu dostatečné pro vyhovění podané žalobě, žádá, aby ji soud vyzval k doplnění tvrzení a důkazů a odročil nařízené jednání. K tomu soud na tomto místě poznamenává, že podmíněná žádost o odročení obchází smysl toho, že soud uděluje účastníkům poučení dle § 118a o. s. ř. zásadně při jednání, jak plyne z dikce odkazovaného zákonného ustanovení. Podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání proto soud vyhodnotil jako podmíněný procesní úkon, ke kterému nepřihlížel.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující:

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti datované dnem 16. 1. 2020 a opatřené [číslo] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele ([příjmení] Credit). Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 600 Kč vrátit v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že tam uvedenou jistinu úvěru převzal při podpisu smlouvy.

6. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti datované dnem 27. 9. 2019 a opatřené [číslo] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele ([příjmení] Credit). Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč vrátit v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že tam uvedenou jistinu úvěru převzal při podpisu smlouvy.

7. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti datované dnem 3. 7. 2019 a opatřené [číslo] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele ([příjmení] Credit). Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 000 Kč vrátit v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že tam uvedenou jistinu úvěru převzal při podpisu smlouvy.

8. Z oznámení [právnická osoba] Credit Czech (původního věřitele) o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podacího lístku má soud za prokázané, že původní věřitel žalovanému oznámil, že postoupil pohledávky za ním ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] [číslo] žalobkyni, a že vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z uvedených smluv v celkové částce 91 425 Kč bez příslušenství do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 4. 2. 2022.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku má soud za prokázané, že dne 19. 4. 2022 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek ze smluv o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] nejpozději do 29. 4. 2022.

10. Z Karty zákazníka datované dnem 2. 7. 2019, podepsané pracovníkem původního věřitele a žalovaným, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že dosáhl žádného/základního vzdělání, je svobodný, bydlí v nájmu, a to beze změny adresy již od září 2018. V listině je zaškrtnuto políčko„ ověření dokladů – nájemní smlouva“. Dále uvedl, že s ním od září 2018 sdílí domácnost partnerka a dvě nezaopatřené děti. Jako zdroj svých příjmů uvedl pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], kde měl být zaměstnán od ledna 2019. V listině je zaškrtnuto políčko, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno, a sice telefonicky. Ohledně své příjmové stránky žalovaný uvedl, že jeho celkové měsíční příjmy dosahují částky 17 188 Kč, z čehož 10 643 Kč připadá na mzdu a 6 545 Kč na„ státní podporu – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti). Ohledně své výdajové stránky žalovaný uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí 13 800 Kč, z toho 3 800 Kč výdaje na bydlení a 10 000 Kč„ osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení)“. Listina obsahuje výpočet disponibilního příjmu žalovaného, který byl vyčíslen částkou 3 388 Kč měsíčně. V listině je zaškrtnuto políčko„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele – výplatní pásky, a nájemní/podnájemní smlouva“. V listině bylo zaškrtnutím příslušného políčka označeno, že žalovaný prohlásil, že proti jeho osobě je vedena jedna exekuce.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a předloženého seznamu pohledávek (str. 28, str. 37 a str. 49 z celkových 64 stran seznam) uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení (ze smluv [číslo] [číslo] [číslo]), na žalobkyni.

12. Soud dále nahlédnutím do systému ISAS zjistil, nahlédnutím do interního systému ISAS zjistil (soudu je tedy z jeho činnosti známo), že vůči žalovanému byly vedeny následující exekuce: sp. zn. [spisová značka] od roku 2017 do 3. 1. 2022, dále sp. zn. [spisová značka] od roku 2016 do 11. 3. 2020, a dále sp. zn. [spisová značka] od roku 2011 do 24. 7. 2020.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaný podepsali tři smlouvy o úvěru (Smlouvu 3 a Smlouvu 2 a Smlouvu 1), na jejichž základech byly žalovanému poskytnuty úvěry ve výši 22 000 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené sumy vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 17 600 Kč, 16 000 Kč a 12 000 Kč v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 660 Kč, 600 Kč a 450 Kč Částky 22 000 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč byly žalovanému vyplaceny při podpisu Smlouvy 3 a Smlouvy 2 a Smlouvy 1. Žalovaný zaplatil celkem 26 175 Kč (1 750 Kč na Smlouvu 1, 10 600 Kč na Smlouva 2 a 13 825 Kč na Smlouvu 3). Původní věřitel zaznamenal údaje stran posuzování úvěruschopnosti v Kartě klienta ze dne 2. 7. 2019. Původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávky za ním postoupil žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhů ze Smlouvy 1, ze Smlouvy 2 a ze smlouvy 3 ve lhůtě do 19. 2. 2022.

14. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. byl připraven poučit žalobkyni při jednání ve věci samé o jejím břemenu tvrzení co do posuzování úvěruschopnosti původním věřitelem před uzavřením všech tří smluv o úvěru a rovněž o jejím břemenu důkazním. Žalobkyně, jak uvedeno výše, se svou neúčastí při soudním jednání však dobrodiní takového poučení vzdala. Soud proto vyšel toliko z jediného žalobkyní předloženého důkazu k posuzování úvěruschopnosti původním věřitelem u žalovaného před uzavřením smluv, a to z výše uvedené Karty zákazníka (srov. níže).

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by původní věřitel postupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, a to jak před uzavřením Smlouvy 1, tak před uzavřením Smlouvy 2. Soud proto posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi kontrahenty jako neplatné a právní vztah mezi účastníky řízení jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

28. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], dostupný na [webová adresa]).

30. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, 36 ICm 4129/2015 (KSOS 36 INS [číslo]) jsou tak již soudní praxí překonány. Pokud žalobkyně uvádí, že povinnost provést kontrolu příjmů není dána u spotřebitelských úvěrů v nižší výši, tak soud se s tímto názorem neztotožňuje. Naopak zákonodárce nevyužil možnosti z přezkumu úvěruschopnosti vyloučit bagatelní úvěry, jako tomu bylo v předchozí právní úpravě, která se nevztahovala na úvěry do 5 000 Kč (srovnej § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016).

31. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

32. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C [číslo], [právnická osoba]).

33. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

34. Žalobkyně v první řadě ani netvrdila, že by původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru. Již v tomto směru tedy formálně vzato neunesla břemeno tvrzení. Soud nicméně nepřehlédl, že k žalobě navrhla důkaz kartou zákazníka, v níž je určitý průměr posuzování úvěruschopnosti žalovaného zachycen. Podle hodnocení soudu však zcela nedostatečným způsobem, když karta zákazníka je datována dnem 2. 7. 2019, tedy den před uzavřením chronologicky první ze smluv o úvěru (Smlouva 3). Nebylo žádným způsobem v řízení prokazováno, že by doklady (výplatní pásky), které v kartě byly označeny, původní věřitel skutečně ověřil žalovaným deklarovaný příjem ze zaměstnání. I kdyby tak však učinil, byla by ověřena pouze jedna ze složek deklarovaného příjmu, tj. cca ve výši 10 000 Kč měsíčně. O tom, že by původní věřitel ověřoval žalovaným deklarované příjmy ze sociálních dávek, již karta ničeho neuvádí. Není tedy prokázáno, že by žalovaným deklarovaný příjem byl ověřován, resp. v kartě to není v plném rozsahu deklarovaného příjmu ani tvrzeno. Dále soud podotýká, že v kartě žalovaný explicitně uvedl, že je proti němu vedena jedna exekuce. Není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec původní věřitel tuto zcela zásadní informaci týkající se majetkové situace žadatele o úvěr vyhodnotil. Toto soud považuje za jeden ze zcela zásadních nedostatků při dokládaném posuzování úvěruschopnosti. Dále je třeba zdůraznit, že původní věřitel s žalovaným uzavřel hned tři smlouvy o úvěru, avšak k prokázání posuzování úvěruschopnosti byla předložena soudu toliko jediná„ karta zákazníka“, a sice datově vztažná pouze ke chronologicky prvnímu z poskytnutých úvěrů (Smlouvě 3). Není zřejmé, zda původní věřitel při uzavírání dalších smluv o úvěru s žalovaným vůbec přistoupil k aktualizaci informací o majetkové situaci žadatele, či zda na další ověřování jeho úvěruschopnosti již zcela zanevřel. Dále soud podotýká, že i pokud by byla pravdivá a prokázaná tvrzení o majetkové situaci žalovaného tak, jak jsou uvedena v zákaznické kartě, pak by disponibilní měsíční částka akorát stačila na splácení úvěru ze Smlouvy 3, a při nezměněné majetkové situaci by již nemohla postačovat na splácení závazků žalovaného z následně uzavřené Smlouvy 2 a Smlouvy 1. Konečně soud podotýká, že deklarovaný příjem ve výši cca 16 000 Kč měsíčně je třeba hodnotit jako varovně nízký, pakliže žadatel (žalovaný) v kartě zákazníka uvedl, že bydlí v nájmu v domácnosti se dvěma nezaopatřenými dětmi (a partnerkou, jejíž případný příjem však v kartě nebyl nijak pojednán, natož ověřen).

35. Soud podotýká, že nahlédnutím do interního systému ISAS zjistil (soudu je tedy z jeho činnosti známo), že vůči žalovanému byly vedeny následující exekuce: sp. zn. [spisová značka] od roku 2017 do 3. 1. 2022, dále sp. zn. [spisová značka] od roku 2016 do 11. 3. 2020, a dále sp. zn. [spisová značka] od roku 2011 do 24. 7. 2020. Z toho je patrné, že v době uzavírání všech tří úvěrových smluv minimálně tyto tři exekuce na majetek povinného byly v běhu. Nebylo žalobkyní tvrzeno, že by původní věřitel jakkoli zkoumal či ověřoval pravdivost tvrzení žalovaného dle karty zákazníka, že je proti němu vedena jedna exekuce. K tomu soud poznamenává, ve smyslu výše uvedeného, že žalovaný evidentně neuvedl v žádosti o chronologicky první z úvěrů pravdivý údaj, nicméně i s tím, co uvedl, měl původní věřitel co nejdůsledněji zkoumat a ověřovat jeho majetkovou situaci, neboť byl žádán o poskytnutí úvěru osobou, proti níž bylo podle jejího vlastního prohlášení vedeno exekuční řízení. Pokud by původní věřitel postupoval s odbornou péčí, zákonitě by musel prostou lustrací v centrální evidence exekucí zjistil, že žalovaný uvedl v zákaznické kartě nepravdivý údaj o tom, že vůči němu je vedena jedna exekuce. Není přitom nutné, any původní věřitel každé exekuční řízení detailně zkoumal. Pro nastolení pochybnosti je zcela dostačující okolnost, že dlužník má exekuce, resp., vícero exekucí.

36. Soud proto posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné a právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovaným proto jest třeba posoudit jako vztahy bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku v celkové výši 57 000 Kč (22 000 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč), žalovaný přitom původnímu věřiteli zaplatil částku 26 175 Kč Kč. Z uvedeného plyne, že na straně žalovaného přetrvává bezdůvodné obohacení ve výši 30 825 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni, na kterou byly pohledávky původního věřitele (lhostejno, že s jinou právní kvalifikací – tedy ze smluv o úvěru, nikoli z bezdůvodného obohacení) platně postoupeny, vydat. Současně má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Žalovaný byl vyzván k zaplacení současně s oznámením o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě 10 dní od obdržení dopisu, který mu byl zaslán dne 4. 2. 2022 (s ohledem na § 573 občanského zákoníku se má za to, že dopis žalovanému došel třetího pracovního dne po odeslání, tj. ve středu 9. 2. 2022), pročež poslední den lhůty k zaplacení připadl na 19. 2. 2022 a následujícím dnem (20. 2. 2022) se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Datu vzniku prodlení pak odpovídá repo sazba [obec] národní banky ke dni 1. 1. 2022, tj. 3,75 procentního bodu, zvýšená o 8 procentních bodů pak činí sazbu zákonného úroku z prodlení (11,75 %). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení toliko v sazbě 8,25 % ročně, nepřekročil soud její žalobní návrh a přiznal úrok z prodlení toliko ve výši sazby žalobkyní uplatněné (výrok I. tohoto rozsudku).

37. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nedostal do prodlení s částkami jistiny, jež žalobkyně žalobou uplatnila nad rámec žalovaným nevydaného bezdůvodného obohacení, zamítl soud žalobou požadovaný úrok z prodlení v tomto rozsahu (tedy vždy v rozsahu kapitalizovaných úroků z prodlení, které byly žalobkyní počítány vždy za období předcházející vzniku prodlení, tj. předcházející dni 20. 2. 2022). Obdobně zamítl soud i žalobkyní nárokované částky požadované na úvěrových jistinách v tom rozsahu, v němž již bylo bezdůvodného obohacení žalovaného vyrovnáno (částka 1 750 Kč na Smlouvě 1, částka 10 600 Kč na Smlouvě 2 a částka 13 825 Kč na Smlouvě 3 celkem tak 26 175 Kč). Soud dále zamítl žalobkyní uplatněné nároky na zaplacení dlužných poplatků (částka 15 850 Kč na Smlouvě 1, částka 5 700,10 Kč na Smlouvě 2 a částka 2 927,78 Kč na Smlouvě 3 celkem tak 24 477,88 Kč) neboť šlo o ujednání z absolutně neplatných smluv. Soud dále zamítl též kapitalizované smluvní úroky (částka 4 534,53 Kč na Smlouvě 1, částka 5 729,17 Kč na Smlouvě 2 a částka 3 746,54 Kč na Smlouvě 3 celkem tak 14 010,24 Kč), a běžící žalobou požadované smluvní úroky v příslušných sazbách, když v důsledku neplatnosti předmětných úvěrových smluv je třeba nahlížet jako na neplatná také na veškerá nesamostatná smluvní ujednání těchto smluv (tedy včetně poplatků, odměn pro poskytovatele úvěru, smluvního úroku či smluvních pokut). Zamítnuté žalobní nároky specifikoval soud ve výroku II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení by měl mít s ohledem na svůj převážný (nadpoloviční) procesní úspěch žalovaný (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku, poměr plnění dle výroku I. a výroku II. tohoto rozsudku) .. Jelikož ale žalovanému, který byl v řízení zcela procesně pasivní, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.