70 C 247/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 075 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19,99 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 246 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 314,90 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 246 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 7 829 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 340,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 829 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 9. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 15 535 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 3. 2021 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit. Žalovaný však na svůj dluh uhradil toliko částku 7 754 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala tak, že zjišťovala jiné úvěry žalovaného u dalších společností, zda tyto žalovaný splácí (činila tak skrze bankovní i nebankovní registr klientských informací), dále lustrovala žalovaného v registru dlužníků SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Provedla credit scoring žalovaného, v němž posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, zohlednila jeho věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. Žalobou uplatněná částka 15 535 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 11 375 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. V ohledu příslušenství pak žalobkyně v žalobě uplatnila úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 535 Kč, který za období od 25. 4. 2022 do 6. 9. 2022 kapitalizovala částkou 675,14 Kč, a dále uvedený úrok z prodlení též požadovala uhradit za období od 7. 9. 2022 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 23. 2. 2023 žalobkyně doplnila svou žalobu co do právní argumentace týkající se posuzování úvěruschopnosti, tvrzení ohledně jí užívaného statistického modelu pro posuzování úvěruschopnosti, zhodnocení metodiky, způsobu uzavření smlouvy o úvěru, a též doplnila tvrzení, že výsledek dotazu (lustrace) na žalovaného v registru SOLUS byl„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, a že nebankovním registru klientských informací byl žalovaný nalezen – pozitivní vyhodnocení, a že výsledky dotazů do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku byly negativní (žalovaný nenalezen). Žalobkyně předmětným podáním rovněž vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 Kč ode dne 7. 9. 2022 do zaplacení, a navrhla, aby soud ohledně těchto nároků řízení zastavil, a aby žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 15 075 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 655,15 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 075 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením ze dne 27. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], soud řízení zastavil v rozsahu částky 460 Kč jakožto„ účelně vynaložených nákladů“ a dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 Kč od 7. 9. 2020 do zaplacení.

4. Na tomto místě pro přehlednost soud uvádí, že výrokem I. tohoto rozsudku (výše) rovněž zastavil řízení, a to v rozsahu částky 19,99 Kč z celkového žalobou uplatněného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Soud tak učinil ze stejných důvodů, jako v případě předešlého částečného zastavení řízení, tedy z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, když při jednání zjistil, že žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 2. 2023 sice vzala výslovně zpět pouze„ běžící“ část úroku z prodlení, tj. vzala zpět výslovně zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení, avšak v témže podání souběžně žalobkyně navrhla, aby po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí soud žalobkyni oproti žalovanému výrokem rozsudku ve věci samé přiznal na kapitalizovaném úroku z prodlení (původně žalobou uplatněném ve výši 675,14 Kč) už jen částku 655,15 Kč. Soud tedy dodatečně vyhodnotil podání žalobkyně ze dne 23. 2. 2023 tak, že tímto bylo zamýšleno vzít zpět nejenom část běžícího (nekapitalizovaného) zákonného úroku z prodlení, nýbrž též odpovídající část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a sice část odpovídající 19,99 Kč jakožto rozdílu mezi původní výší žalobou uplatněného zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení a nově požadovanou výší kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (675,14 Kč mínus 655,15 Kč = 19,99Kč).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivním.

6. Soud provedl ve věci jednání dne 4. 4. 2023, při němž rozhodl ve věci samé tímto rozsudkem, a to v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když oba účastníci byli k jednání řádně a včas předvoláni, avšak žalobkyně se z jednání omluvila z důvodů zachování procesní ekonomie (nepožádala o odročení) a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

7. Ze smlouvy o úvěru (listina formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – ID klienta [číslo] (18 stran, z toho od str. 10 = úvěrová smlouva)) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 17. 3. 2021. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v celkem čtyřiadvaceti pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené splátkovým kalendářem vytištěným na str. 11 předmětné listiny, celkem částku 20 640 Kč.

8. Ze Sazebníku žalobkyně soud nenačerpal pro věc žádná relevantní zjištění.

9. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru, ze dne 3. 1. 2022 + str. 3/9 podacího archu České pošty ze dne 5. 1. 2022, soud nenačerpal pro věc žádná relevantní zjištění, neboť ve zmíněné části podacího archu, jež žalobkyně předložila a navrhla k důkazu, není uveden žalovaný jakožto jeden z adresátů tam uvedených zásilek; soud tedy nemá za prokázané, že by výzva před zahájením vymáhání celého úvěru, jakožto dopis žalobkyně adresovaný žalovanému, byla žalovanému skutečně zaslána.

10. Z výzvy ke splacení celé půjčky, ze dne 20. 2. 2022, nenačerpal pro věc žádná relevantní zjištění, neboť k této listině jako dopisu od žalobkyně adresovaného žalovanému nedoložila žalobkyně k důkazu žádný doklad o odeslání.

11. Z předžalobní výzvy, ze dne 25. 3. 2022 + str. [číslo] podacího archu České pošty ze dne 25. 3. 2022, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě částky 16 035 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 3. 2021 na jistinu 15 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání předžalobní výzvy, na specifikovaný bankovní účet.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k číslu smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet. Dále soud z této listiny zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil celkem 7 754 Kč.

13. Z úvěrové karty a zprávy (založené na č. l. 26 až 30 spisu) soud zjistil, že v nich žalobkyně vedla údaje žalovaného, vč. detailů přidělených kontraktů. Soud takto zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace o tom, že žalovaný měl v době před žádostí o předmětný úvěr od žalobkyně u ostatních poskytovatelů celkem jednu dosud nezpracovanou žádost o poskytnutí„ splátkové operace“, dále pět odmítnutých žádostí, dále měl tři již existující splátkové operace a čtyři ukončené, krom toho měl tři„ existující“ kreditní karty. Ve množině splátkových kontraktů činila souhrnná výše měsíčních splátek žalovaného 3 678 Kč a souhrnu částek zaplacení 303 261 Kč; z podrobného rozpisu ke splátkovým kontraktům plyne, že žalovaný byl v prodlení toliko jedenkrát s jedinou ze splátek, jinak u existujících kontraktů neprodléval s placením splátek. Pokud jde o rozpis odmítnutých žádostí žalovaného o splátkové operace, žalovaný byl pětkrát odmítnut, a to v dnech 11. 11. 2020, 25. 9. [číslo] a 2. 6. 2020, kdy žádal o poskytnutí jistin ve výši 50 000 Kč, 48 000 Kč, 110 000 Kč, 20 000 Kč a 100 000 Kč, a to buďto splatných ve 48 měsíčních splátkách nebo 96 měsíčních splátkách. Ani se splátkami závazků z kreditních karet nebyl podle podrobného rozpisu žalovaný v prodlení.

14. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že částka 15 000 Kč byla žalobkyní bezhotovostně převedena na účet č. [bankovní účet], a to dne 17. 3. 2021.

15. Z listiny potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik (č. l. 31 spisu), soud zjistil, že žalobkyně (její vnitřní oddělení) sama sobě potvrdila, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru provedla ověření bonity žalovaného, s tím, že podle specifikací klienta neměl žalovaný žádné dítě, žalovaný sdělil že dosahuje příjmu 16 000 Kč (ze zaměstnání) a jeho partner příjmu 25 000 Kč, a že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že splátky jiným společnostem jsou rovny nule Kč. Žalobkyně rovněž sama sobě potvrdila, že ke dni 17. 3. 2021 žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, u nebankovního registru klientských informací je uvedeno„ OK“, u SOLUS je uvedeno„ není v Solusu nebo má příznak C,Z“ a u CRIBIS je uvedeno„ klient nemá exekuci“.

16. Z dalších k důkazu provedených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], dostupný na: [webová adresa]).

29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Současně je patrné, že pokud žalobkyně sama uvádí, že žalovaný sdělil, že nemá žádné půjčky či peněžité závazky u dalších společností, ukázalo se toto jeho údajné sdělení jako zjevně nepravdivé, když žalobkyně zjistila, že žalovaný dluží přes 300 000 Kč s měsíční splátkou přes 3 000 Kč u různých věřitelů (byť tyto dle zjištěných údajů patrně řádně splácel). Jednak tedy žalobkyně neprokázala, zda žalovaným tvrzený příjem jakkoli prověřovala. Dále není zřejmé, zda žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti jakkoli operovala s deklarovaným příjmem partnera žalovaného (a pokud ano, zda tento příjem jakýmkoli způsobem prověřovala). Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje uvedené žalovaným samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud podotýká, že žalobkyně takto neunesla své důkazní břemeno v situaci, kdy jí muselo být již před uzavřením smlouvy o úvěru zřejmé, že žalovaný neuvedl v žádosti o úvěr pravdivé údaje (pokud jde o jeho další finanční závazky, kde uvedl, že měsíčně splácí 0 Kč). Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně při jednání.

31. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 7 246 Kč (tj. čerpaná částka úvěru ve výši 15 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 7 754 Kč) s úrokem z prodlení jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (výrok II.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dle lhůty poskytnuté v předžalobní výzvě, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému skutečně odeslala dřívějšími daty opatřené dopisy s výzvami k zaplacení); je třeba vyzdvihnout, že žalobkyně ostatně žalobou požadovala zaplacení úroku z prodlení až právě od 25. 4. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, tj. do 30 dní od sepsání předžalobní výzvy (tj. do 23. 4. 2022), ocitl se s placením dluhu v prodlení dne 24. 4. 2022 a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z částky dlužného (nevydaného) bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se sice ocitl v prodlení již dne 24. 4. 2022, avšak žalobkyně v žalobě úrok z prodlení až od 25. 4. 2022, nepřekročil soud žalobní návrh. Jelikož žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala tak, že za období od 25. 4. 2022 do 6. 2022 požadovala částku 655,15 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby; původně částku 675,14 Kč), avšak žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením celého základu částky určené žalobkyní pro výpočet kapitalizovaného úroku (žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením 15 075 Kč, nýbrž pouze 7 246 Kč), přiznal soud žalobkyni výrokem I. pouze nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za předmětné období z částky 7 246 Kč v sazbě 11,75 % ročně, tj. 314,90 Kč. Od data 7. 9. 2022, od kterého žalobkyně uplatnila běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 075 Kč, shledal soud tento nárok opodstatněný opět toliko v rozsahu, v němž byl žalovaný se základem dlužné částky skutečně v prodlení, tedy tento úrok žalobkyni právem náleží pouze z částky 7 246 Kč.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok III.). Zbývající část kapitalizovaného úroku pak soud rovněž zamítl, když (srov. přechozí odstavec) tato odpovídá úroku z prodlení s částkou, ohledně které nebyl žalovaný v prodlení (resp. o kterou se v té době žalovaný bezdůvodně neobohatil). Obdobně pak soud zamítl příslušnou část základu žalobkyní uplatněného běžícího zákonného úroku z prodlení.

33. Jelikož žalovaný byl v řízení co do jeho předmětu převážně procesně úspěšný, má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení oproti méně úspěšné žalobkyni. Jelikož ale žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť k uložení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.