70 C 258/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Určuje se, že výpověď smlouvy o nájmu bytu v [anonymizováno] nadzemním podlaží v budově [adresa] – [anonymizováno], [PSČ] [obec] ze dne [datum] je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 104 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že výpověď z nájmu bytu ve [anonymizováno] nadzemním podlaží v budově [adresa] – [anonymizováno], [PSČ] [obec] ze dne [datum] je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] se stala nájemcem tohoto bytu a žádného porušení nájemní smlouvy se nedopustila. Výpověď ze dne [datum] není platná jednak z důvodu, že žalobkyni nikdy nebyl doručen originál výpovědi (jednalo se pouze o kopii nebo prosté emaily) a také z důvodu, že nebyl naplněn výpovědní důvod – žalovaný dal souhlas s podnájemními smlouvami, které žalobkyně uzavřela jako nájemce bytu s podnájemci. Z opatrnosti podala žalobkyně dne [datum] námitky proti výpovědi, které žalovaný odmítl, proto byla nucena podat žalobu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že na podané výpovědi z nájmu trvá a žalobu považuje za nedůvodnou. Žalobkyně jako nájemce nájemní smlouvu porušila tím, že byt podnajala třetí osobě bez jeho souhlasu. Podaná výpověď je proto důvodná. Pokud jde o doručení výpovědi, uvedl žalovaný, že výpověď byla žalobkyni zaslána na její email, byla jí vhozena do její poštovní schránky a zaslána její advokátce.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena předmětná nájemní smlouva. [příjmení] dále bylo, že výpověď (text výpovědi) ze dne [datum] ([číslo listu] spisu) je výpovědí, kterou žalovaný žalobkyni podal.

4. Soud provedl důkaz touto výpovědí, zjistil z ní, že žalovaný dne [datum] dává výpověď žalobkyni z nájemní smlouvy k bytu ve [anonymizováno] nadzemním podlaží v budově [adresa] – [anonymizováno], [PSČ] [obec] z důvodu, že žalobkyně podnajímá byt bez souhlasu žalovaného, čímž porušuje nájemní smlouvu. Žalovaný ve výpovědi žalobkyni poučil o možnosti přezkoumání její oprávněnosti soudem (lhůta k podání návrhu soudu ve výpovědi absentuje).

5. Další dokazování soud zamítl pro nadbytečnost s ohledem na právní názor soudu, jak uvedeno níže.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“).

7. Dle § 2286 odst. 1 a 2 NOZ výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

8. Podle § 2290 NOZ nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

9. Žalobkyni byla výpověď doručena dne [datum] emailem a vhozením do její poštovní schránky (žalobkyní namítané formální vady v podobě prosté kopie výpovědi nejsou s ohledem na právní názor soudu podstatné).

10. Žaloba v této věci byla podána dne [datum], tedy ve dvouměsíční lhůtě stanovené v § 2290 NOZ. Právo podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení výpovědi návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi vyplývá ze zákona. Je-li proto žaloba podána v zákonné dvouměsíční lhůtě, soud nezkoumá, zda má žalobkyně na podané žalobě naléhavý právní zájem. Soud se proto bez dalšího zabýval tím, zda je žaloba důvodná.

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2199/2018 vyplývá, že ustanovení § 2286 odst. 2 NOZ je třeba vykládat ve spojení s § 2290 NOZ, který zakotvuje právo nájemce domáhat se ve stanovené (hmotněprávní prekluzivní) lhůtě (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008) u soudu, aby přezkoumal oprávněnost výpovědi. Důvodová zpráva k uvedenému ustanovení pak uvádí, že„ řízení k návrhu nájemce vyhovuje lépe zájmu na vyvážené ochraně zájmů stran. Je-li zasaženo do práv nájemce, je na něm, aby se bránil (vigilantibus iura). Nájemcovo postavení jako slabší strany je dostatečně vyváženo tím, že se vyžaduje, aby byl o svém právu domáhat se soudního přezkoumání výpovědi pronajímatelem ve výpovědi poučen“. Je tedy zřejmé, že poučení nájemce o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu soudem, je jednou z podstatných náležitostí výpovědi a jeho absence způsobuje neplatnost výpovědi. Podle názoru dovolacího soudu jde o neplatnost absolutní (§ 588 NOZ), neboť smyslem poučení podle § 2286 odst. 2 NOZ je ochrana nájemce, který na základě tohoto poučení získá vědomost o svém právu domáhat se u soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi a o lhůtě, ve které návrh musí podat. Porušení uvedeného ustanovení je tak nejen v rozporu se zákonem, ale zjevně narušuje i veřejný pořádek, pod kterým je v této souvislosti třeba rozumět ochranu nájemce jako slabší smluvní strany (srov. shodně [příjmení] [jméno] a kol., Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055 – [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 452 – 454, nebo Švestka, J., [příjmení], J, [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. (§ [číslo] – [číslo]). 1. vydání. [obec]: Wolters Kluwer, 2014, str. [číslo] a násl.).

12. Dále např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 270/2015-30: Okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval výše citované ustanovení § 2286 odst. 2 NOZ. Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu dle § 2291 NOZ pro porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem, když žalovaný nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu delší 3 měsíců. Aby nastaly účinky výpovědi v podobě zániku nájemního poměru, musí být naplněny nejen předpoklady stanovené v § 2291 NOZ, ale současně i obecné předpoklady pro výpovědi z nájmu bytu obsažené ve shora citovaném ustanovení § 2286 odst. 1, 2 NOZ. Dle odstavce 1) výpověď musí být učiněna v písemné formě a musí dojít druhé straně. Odstavec 2 citovaného ustanovení zákona obsahuje zatížení pronajímatele poučovací povinností o právu nájemce podat námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Poučení o právu podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, by mělo obsahovat nejen upozornění na samotné právo nájemce, ale i poučení o lhůtě, ve které může nájemce své právo u soudu uplatnit. Jestliže pronajímatel nájemce řádně nepoučí o jeho právech, je výpověď neplatná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. je obecně založen na filozofii relativní neplatnosti právního jednání, když preferuje spíše platnost, než neplatnost právních jednání. Tato filozofie se neuplatní v případě nájmu bytu, kde je chráněn zájem slabší strany, kterou je nájemce bytu, který, pokud mu není známo, že se může domáhat ochrany u soudu, tj. nebyl poučen o svých právech, pak tato práva nerealizuje, protože neví, že mu svědčí. S ohledem na tento chráněný zájem nutno dovodit, že nesplnění poučovací povinnosti pronajímatele má za následek absolutní neplatnost výpovědi. Jedná se o případ, který lze podřadit pod ustanovení § 588 NOZ, který upravuje absolutní neplatnost právních jednání, když pod rozpor se zákonem zjevně narušující veřejný pořádek lze zahrnout i ochranu nájemce bytu, jakožto slabšího subjektu závazkového vztahu. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, i když není dotčenou stranou namítána.

13. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení je zřejmé, že napadená výpověď neobsahovala poučení žalobkyně jako nájemce o tom, v jaké lhůtě má právo navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.

14. S ohledem na shora uvedené je pak zřejmé, že nedostatek poučení o lhůtě, ve které může nájemce své právo u soudu uplatnit, je důvodem absolutní neplatnosti výpovědi.

15. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, že výpověď je neplatná.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 104 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis námitek proti výpovědi, sepis žaloby, účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 904 Kč za 212 ujetých km v částce 1 304 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t.

17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.