70 C 260/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 210,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 210,65 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 2 210,65 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení vždy do konce každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 210,65 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 2 210,65 Kč od [datum] do zaplacení a částky 1 200 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že v pozici pojišťovacího agenta uzavřela dne [datum] se žalovaným jako podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem mandátní smlouvu, na základě které žalovaný měl obstarávat zájemcům finanční produkty obchodních partnerů žalobkyně, za což měl nárok na zaplacení odměny (provize). Součástí smlouvy byly všeobecné provizní podmínky. Dle podmínek mandátní smlouvy je žalovaný povinen vyplacenou provizi vrátit, pokud se naplní podmínky pro vrácení provize nebo její části, k čemuž v několika případech došlo, když zprostředkované smlouvy byly předčasně ukončeny (klienti [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]). Tato povinnost žalovaného trvá i po zániku mandátní smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost k vrácení provize v celkové výši 2 210,65 Kč, což žalobkyně žalovanému písemně oznámila spolu s výpisem z provizního účtu. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, proto žalobkyně uplatnila i nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Dále uplatnila s ohledem na skutečnost, že se jedná o závazek z podnikatelské činnosti, náklady spojené s uplatněním předmětné pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Zdejší soud ve věci vydal dne 29. 5. 2020 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný včasný a odůvodněný odpor. Uvedl, že se žalobkyní ohledně pohledávky písemně komunikoval, ale že žalobkyně mu nebyla schopna vysvětlit, jak pohledávka vznikla, a místo toho předala věc advokátní kanceláři a následně soudu, čímž zcela zbytečně došlo k navýšení právních a soudních výloh. Uvedl, že částku neodmítal zaplatit, jen chtěl vědět, jak žalobkyně k výši pohledávky dospěla, řádného vysvětlení se mu však nedostalo.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena předmětná mandátní smlouva, že žalovanému bylo zasláno oznámení o vzniku závazku ze dne [datum], že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum] a že mezi účastníky probíhala emailová komunikace ohledně žalovaného nároku. Žalovaný dále učinil nesporným, že zprostředkoval pro obchodního partnera žalobkyně uzavření hypoteční smlouvy s paní [příjmení], obdržel za ní od žalobkyně provizi a je si vědom skutečnosti, že hypoteční smlouva s ní byla ukončena předčasně a že žalobkyni vznikl nárok na storno provizi ve vztahu k této smlouvě.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena mandátní smlouva, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné provizní podmínky. Smlouvou se žalovaný zavázal zejména k výkonu činnosti směřující ke zprostředkování klientských smluv a žalobkyně se zavázala platit žalovanému provizi. V rámci smluvních ujednání bylo uvedeno, že pokud dojde ke stornu provize, tedy zániku nároku na provizi, je mandatář povinen provizi vrátit, a to i tehdy, dojde-li ke stornu provize po ukončení smlouvy. Ke vzniku storno provize dojde, pokud nejsou plněny podmínky zprostředkované smlouvy (např. předčasné ukončení, snížení plnění). Žalobkyně prokázala, že v případě smluv s klienty [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], které pro žalobkyni získal žalovaný a za něž dostal v minulosti vyplacenou provizi, došlo k zániku nároku žalovaného na provizi (smlouvy byly předčasně ukončeny). V mandátní smlouvě byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky.

6. Důkaz sdělením [právnická osoba] týkající se hypoteční smlouvy s paní [příjmení] soud zamítl pro nadbytečnost, neboť skutečnosti týkající se uvedeného byly mezi účastníky nesporné. Důkazy emailovou komunikací mezi žalovaným a žalobkyní týkající se hypoteční smlouvy s paní [příjmení] a doklady o platbách žalovaného na storno provizi soud zamítl, neboť je žalovaný nepředložil a soud je tak nemohl provést.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), a to dle ustanovení o zprostředkování (§ [číslo] a násl.), přičemž vztah účastníků se především řídí ujednáními ve smlouvě. Na jejím základě vznikl žalobkyni nárok na vrácení vyplacené provize, a to včetně sjednaného úroku z prodlení, když ujednání o smluvním úroku z prodlení soud shledává platným a v souladu s § 1970 NOZ. Nárok na zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky má oporu v ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jde o vzájemný závazek mezi podnikateli.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 143 o. s. ř., dle kterého žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně byla ve věci sice zcela úspěšná, avšak žalovaný nezavinil podání žaloby, když se zaplacení nároku žalobkyně nebránil, ale požadoval vysvětlení, jak žalobkyně k výši nároku dospěla, což žalobkyně nebyla schopna žalovanému ve stádiu předsoudního vymáhání vysvětlit a doložit. Své povinnosti dostála teprve v rámci soudního řízení, kde svůj nárok prokázala, a byla proto ve věci zcela úspěšná. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Pokud se jedná o lhůtu ke splnění uložených povinností, soud vzal v úvahu návrh žalovaného, který je dle svého tvrzení zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, avšak jsou na něj vedeny exekuce a po srážkách mu ze mzdy zůstane cca 16 500 Kč, na umožnění placení ve splátkách po 500 Kč měsíčně, výši dlužné částky i skutečnost, že žalobkyně s placením v takových splátkách souhlasila. S ohledem na tyto skutečnosti soud uvážil, že stanovení splátek ve výši 500 Kč měsíčně poskytne žalovanému dostatečnou možnost, aby svou povinnost mohl řádně a včas splnit a vyhnul se tak další exekuci a s tím spojenými náklady. Soud zároveň stanovil ztrátu výhody splátek, pokud žalovaný neuhradí včas byť i jedinou splátku. Soud je zároveň toho názoru, že takto stanovená lhůta, resp. stanovené splátky, vzhledem k výši dlužné částky a relativně krátké době splácení nemůže vést u žalobkyně k jakýmkoliv ekonomickým obtížím. Postup soudu vychází ze zmocnění obsaženého v § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.