70 C 362/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 50 321 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 50 321 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 321 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50 321 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované vyplývajícího ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastnicemi coby podnikatelkami dne 1. 3. 2014, již žalovaná porušila, když nedosáhla minimálních obchodních cílů stanovených vnitřními předpisy žalobkyně, což vedlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy dne 15. 1. 2016. Žalovaná na základě smlouvy jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel zprostředkovávala uzavírání smluv s třetími osobami, přičemž zprostředkovala uzavření 20 smluv. Žalobkyně v souladu s provizním řádem po dvou letech od ukončení smlouvy vystavila závěrečné vyúčtování a vyzvala žalovanou k úhradě záporného zůstatku. Žalovaná jistina sestává z částky registračního poplatku ve výši 10 000 Kč, jejž žalobkyně u [právnická osoba] za žalovanou dne 19. 2. 2014 uhradila jako součást poplatku za registraci čtyř subjektů v souhrnné výši 40 000 Kč, dále ze součtu částek adaptačních provizí, jež žalobkyně žalované přiznala a zaplatila za měsíce březen až červen 2014 ve výších 4 × 10 000 Kč, částky adaptační provize, již žalobkyně žalované přiznala a zaplatila za měsíc červenec 2014 ve výši 5 000 Kč, a dále z částky speciální provize za motivační soutěž v částce 5 000 Kč, od nějž žalobkyně odečetla částky získatelských provizí žalované ve výši 4 225,27 Kč, částky uložené na garanční fond ve výši 5 413,41 Kč a částku vzniklou úročením garančního fondu ve výši 40,41 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Smlouva o obchodním zastoupení byla uzavřena, ale žádnou ze smluvních stran dle ní nebylo plněno. Žalovaná vykonávala pro žalobkyni činnost mající znaky závislé práce ve smyslu § 2 zákoníku práce, když působila jako administrativní pracovník v ústecké pobočce žalobkyně pravidelně pět dní v týdnu po nejméně osm hodin denně, za což dostávala paušální odměnu cca 10 000 Kč měsíčně, pročež nemá povinnost poskytnuté plnění vrátit. Na takovém výkonu činnosti pro žalobkyni se účastnice dohodly ještě před podpisem smlouvy. Tuto činnost žalovaná ukončila na konci července 2014 z důvodu nedostačujícího finančního ohodnocení. Žalobkyně až do zaslání odstoupení od smlouvy datovaného 15. 1. 2016 žalovanou nijak nekontaktovala. Ujednání smlouvy o odpovědnosti žalované za skončení žalovanou zprostředkovaného smluvního vztahu žalovaná považuje za rozporné s dobrými mravy, přičemž rozpor s dobrými mravy se dle žalované vztahuje na jakékoliv dílčí plnění ze smlouvy. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

3. Soud v řízení učinil na základě provedeného dokazování a tvrzení účastníků níže popsaná skutková zjištění.

4. Žalobkyně (tehdy pod firmou„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 1. 3. 2014 smlouvu označenou jako smlouva o obchodním zastoupení. Žalované byla doručena listina žalobkyně datovaná 15. 1. 2016 označená jako odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení. Tyto skutečnosti jsou mezi účastnicemi nesporné.

5. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2014 soud zjistil následující. Žalobkyně smlouvu uzavřela v pozici podnikatele, žalovaná byla ve smlouvě označeno datem narození a bez uvedení IČO. Číslem účtu žalobkyně bylo [bankovní účet] u [název] [příjmení], číslem účtu žalované bylo [bankovní účet]. Předmětem smlouvy o obchodním zastoupení byla spolupráce účastnic v oblasti zprostředkovatelské činnosti, tj. na zprostředkovávání obchodů v oblastech pojišťovnictví, penzijního pojištěn, kolektivního investování, bankovních služeb, spotřebitelských úvěrech a stavebním spoření, a to v rámci distribuce produktů obchodních partnerů žalobkyně (čl. III odst. 1 smlouvy). Žalovaná coby zprostředkovatelka se zavázala vykonávat jednu či více zprostředkovatelských činností (čl. VI odst. 1 smlouvy). Pro případ, že zprostředkovatelka nebyla v době podpisu smlouvy zapsána v registru pojišťovacích zprostředkovatelů, měla za ni žalobkyně uhradit registrační poplatek [název] [anonymizována dvě slova] ve výši 10 000 Kč, přičemž žalobkyni tím mělo vzniknout právo na jeho zaplacení vůči žalované; žalovaná současně závazek, který měl takto vzninkout, co do důvodu a výše uznala (čl. IV odst. 3 smlouvy). Žalované náležela za zprostředkovatelskou a servisní činnost provize (čl. XV odst. 1 smlouvy). Žalované mohly být nad rámec provizí dle čl. XV odst. 1 smlouvy vypláceny, za podmínek plnění předepsaných kritérií a limitů stanovených ve vnitřním předpisu Benefitní řád a kariérový řád tzv. speciální provize (čl. XV odst. 2 smlouvy). Výši provize, příp. speciální provize, formu, způsob a termín výplaty stanoví vnitřní předpisy Obchodní podmínky, Provizní řád, Benefitní řád a kariérový řád (čl. XV odst. 3 smlouvy). Žalobkyně měla vůči žalované za podmínek stanovených ve vnitřních předpisech nárok na vrácení vyplacené provize či speciální provize, tzv. stornované provize, nebo její části, přičemž povinnost žalované uhradit stornovanou provizi trvá i po ukončení smlouvy (čl. XV odst. 7 smlouvy). Žalovaná souhlasila s tím, že část provize stanovená ve vnitřních předpisech je ukládána žalobkyni v tzv. garančním fondu, přičemž tam uložené prostředky slouží k účelu úhrady závazků žalobkyně vůči žalované (čl. XV odst. 8 smlouvy). Žalobkyně byla oprávněna si kdykoli v průběhu trvání smluvního vztahu i poté vyžádat úhradu pohledávek vzniklých vůči žalované z důvodu storna provizí ze sjednaných smluv nebo zúčtováním speciálních provizí dle podmínek vnitřních předpisů, přičemž žalovaná byla povinna na základě výzvy žalobkyně uhradit svůj závazek (čl. XV odst. 13 smlouvy). Obě účastnice byly oprávněny odstoupit od smlouvy, pokud zjistí, že druhá smluvní strana podstatně porušila smluvní povinnosti nebo opakovaně porušovala smluvní povinnosti, přičemž podstatným porušením smlouvy se rozumělo mj. dle písm. c) nedosáhnutí minimálních obchodních cílů stanovených žalované vnitřními předpisy, a také dle písm. e) prodlení žalované s plněním dluhu vůči žalobkyni vzniklého na základě smlouvy a jeho neuhrazení po zaslání opakované výzvy žalobkyní; smlouva pak měla zaniknout doručením písemného odstoupení od smlouvy (čl. XIX odst. 3 smlouvy). Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že byla seznámena s vnitřními předpisy a souhlasila s nimi (čl. XXI odst. 4 smlouvy). Smlouvu bylo možno měnit pouze písemnými dodatky (čl. XXI odst. 5 smlouvy).

6. Z provizního řádu 10013SM, jenž je vnitřním předpisem ve smyslu čl. XXI odst. 4 smlouvy, a jeho příloh soud zjistil následující. Zprostředkovatelům za zprostředkovatelskou a servisní činnost náleží systémové provize, které se dělí na přímé a nepřímé (čl. 2.1 provizního řádu), přičemž přímé provize jsou za splnění dalších podmínek vypláceny přímým získatelům (čl. 2.2.1 provizního řádu). Dále v souladu se smlouvou a souvisejícími vnitřními předpisy mohou být zprostředkovatelům při splnění určitých kvalitativních a kvantitativních ukazatelů vypláceny speciální provize, přičemž podmínky případného nároku na ně a jejich storna či krácení jsou uvedeny v příloze č. 2A Speciální provize (čl. 3 provizního řádu). Po uplynutí dvou let od ukončení smlouvy vzniká pracovníkovi interní obchodní služby na konci kalendářního měsíce nárok na konečné vyúčtování, přičemž tento obdrží závěrečný přehled provizí s celkovou částkou k výplatě či úhradě, do něhož se započítávají kladné i záporné částky systémových provizí, speciální provize a příspěvky, a také zůstatek garančního fondu (čl. 6.2 provizního řádu). Podmínky vyplácení a storna systémových provizí vyplývají z přílohy č. 1 provizního řádu. Nováčkům, tedy pracovníkům interní obchodní služby, kteří nastupují do pozice finančního zprostředkovatele a uzavírají smlouvu s žalobkyní poprvé, přičemž status nováčka trvá po 12 měsíců od data účinnosti smlouvy, náleží za splnění dalších podmínek adaptační provize; adaptační provize u nováčka s registrací u ČBN, jehož adaptační období trvá šest měsíců, činí po prvních šest měsíců dle výkonnosti, absolvovaných školení a plnění smluvních povinností až 10 000 Kč měsíčně; v případě ukončení smlouvy do dvou let od nástupu z jakéhokoliv důvodu je nováček povinen vrátit celou výši vyplacených adaptačních provizí na základě průběžného nebo závěrečného vyúčtování po ukončení spolupráce; kdykoli v průběhu adaptačního období nebo i po jeho ukončení, jsou vyplacené adaptační provize vratné okamžitě a v plné výši, pokud nováček v průběhu adaptačního období i po něm podstatně porušoval anebo opakovaně jinak porušoval smlouvu (čl. 2 .1.1 přílohy č. 2A). Žalobkyně vyhlašuje různé motivační akce a soutěže s cílem podpořit a navýšit produkci, přičemž pravidla a podmínky jednotlivých finančních motivačních akcí a soutěží se oznamují prostřednictvím zaslání informace do e-mailové schránky pracovníka interní obchodní služby s doménou [název] a vyvěšením informací v IP [název] (čl. 2 .2.1 přílohy č. 2A).

7. Z výpisu z účtu žalobkyně za den 19. 2. 2014 plyne, že žalobkyně dne 19. 2. 2014 uhradila na účet č. [bankovní účet] částku 40 000 Kč. Dle základní informace [právnická osoba] k 8. 6. 2014 pro žalovanou vzniklo žalované oprávnění k činnosti podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele dne 10. 3. 2014.

8. Z odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení datovaného 15. 1. 2016 plyne, že žalobkyně odstoupila od smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2014 z důvodu podstatného porušení smlouvy v souladu s čl. XIX odst. 3 smlouvy, přičemž podstatného porušení smlouvy se žalovaná měla dopustit jednak podle čl. XIX odst. 3 písm. c) smlouvy tím, že nedosahovala minimálních obchodních cílů dle vnitřních předpisů, když obchod s klientem sjednala naposledy v červenci 2014, přestože dle kariérového řádu pro interní obchodní službu byla povinna sjednat minimálně jeden kus běžně placené, žalobkyní akceptované smlouvy z jakékoliv produktové linie za jeden kalendářní měsíc, a jednak podle čl. XIX odst. 3 písm. e) smlouvy tím, že neuhradila dluh ve výši 41 122 Kč, k jehož úhradě byla opakovaně vyzvána, naposledy dne 12. 11. 2015. Z dodejky č. RR105703043CZ plyne, že žalovaná převzala zásilku zaslanou jí žalobkyní dne 20. 1. 2016.

9. Z průběžného vyúčtování provizí datovaného 8. 2. 2017 plyne, že žalované byly dle interního dokumentu žalobkyně vyplaceny speciální provize v částce 59 959,59 Kč, z toho (po započtení úročení garančního fondu) 5 000 Kč za motivační soutěž Velká vánoční soutěž 2014, 10 000 Kč za registraci PPZ a 45 000 Kč na adaptačního provize, přičemž částka 5 413,41 Kč se stala součástí garančního fondu a částka 4 225,27 Kč byla žalované vyplacena v rámci souhrnu získatelských provizí.

10. Ze souhrnných přehledů provizí za měsíce březen až říjen 2014 plyne následující. V březnu 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 10 000 Kč a přímé provize 646,33 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 10 646 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 17. 3. 2014. V dubnu 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 10 000 Kč, přímé provize 1 547,17 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 1 154,72 Kč, k výplatě bylo určeno 10 392 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 10 392 Kč, jak plyne z výpisu z účtu ze dnů 15. 4. 2014 a 30. 4. 2014. V květnu 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 10 000 Kč, přímé provize 1 794,90 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 1 179,49 Kč, storno získatelské provize činilo 80,37 Kč, k výplatě bylo určeno 10 535 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 10 535 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 15. 5. 2014 a 30. 5. 2014. V červnu 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 10 000 Kč, přímé provize 1 556,94 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 1 155,88 Kč, storno získatelské provize činilo 251,66 Kč, k výplatě bylo určeno 10 151 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 10 151 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 13. 6. 2014 a 30. 6. 2014. V červenci 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 5 000 Kč, přímé provize 4 317,01 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 931,70 Kč, storno získatelské provize činilo 228,30 Kč, k výplatě bylo určeno 8 157 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 8 157 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 15. 7. 2014 a 30 7. 2014. V červenci 2014 žalovaná obdržela speciální adaptační provizi 5 000 Kč, přímé provize 4 317,01 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 931,70 Kč, storno získatelské provize činilo 228,30 Kč, k výplatě bylo určeno 8 157 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 8 157 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 15. 7. 2014 a 30. 7. 2014. V srpnu 2014 žalovaná obdržela přímé provize 4 655,98 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 465,50 Kč, k výplatě bylo určeno 4 190 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 4 190 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 15. 8. 2014 a 29. 8. 2014. V září 2014 žalovaná obdržela přímé provize 2 964,61 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 296,46 Kč a storno získatelské provize činilo 1 624,93 Kč, k výplatě bylo určeno 843 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 843 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dnů 15. 9. 2014 a 30. 9. 2014. V říjnu 2014 žalovaná obdržela přímé provize 2 369,09 Kč, z čehož do garančního fondu bylo uloženo 229,56 Kč a storno získatelské provize činilo 1 140,25 Kč, k výplatě bylo určeno 926 Kč; na účet žalované bylo vyplaceno 926 Kč, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 15. 10. 2014.

11. Přestože soud původně dle svého předběžného právní názoru zvažoval provedení dalších důkazů, soud navržené důkazy svědeckými výslechy [jméno] [příjmení] a ing. [jméno] [jméno], svědeckými výslechy osob, s nimiž měla žalovaná zprostředkovat uzavření smluv s žalobkyní a účastnickým výslechem žalované, neprovedl, neboť tyto nemohly ničeho změnit na konečném právním posouzení věci soudem a jejich provedení by bylo nadbytečné a nehospodárné, a proto při hodnocení důkazů ani nepřihlédl ke zjevnému nesplnění vysvětlovací povinnosti žalobkyně ke sdělení identifikačních údajů svědků [příjmení] a [jméno], přestože minimálně ve vztahu k ing. [jméno] je žalobkyně musí mít k dispozici, ledaže neplní své povinnosti vyplývající z § 35a odst. 4 písm. d) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nebo pokud ing. [jméno] coby regionální ředitel pro žalobkyni nevykonával činnost na základě pracovní smlouvy. Soud provedl též důkazy e-mailovou komunikací vedenou mezi regionálním ředitelem žalobkyně pro [region] [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] (dle úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byl [jméno] [příjmení] v období od 1. 11. 2013 do 31. 5. 2016 jedním z jednatelů žalobkyně), dopisem datovaným 14. 3. 2016 vyhotoveným žalovanou a adresovaným žalobkyni, a závěrečným vyúčtováním datovaným 18. 6. 2018, avšak s ohledem na konečné právní posouzení z nich žádná relevantní zjištění nevyplývají a proto je neuvádí.

12. Shora uvedená skutková zjištění plynou z tvrzení účastnic a z provedených důkazů, k nimž žádná z účastnic ničeho relevantního nenamítala, zjištění nejsou ve vzájemném rozporu a soud neměl o jejich pravosti a pravdivosti důvod pochybovat. Relevantní tvrzení účastníků má soud za prokázaná a skutkový stav tím zjištěný za dostatečný. S ohledem na níže uvedené na věc aplikované právní normy takto zjištěný skutkový stav soudu postačoval pro rozhodnutí ve věci.

13. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Dne 19. 2. 2014 uhradila žalobkyně na účet ČNB registrační poplatek za žalovanou v částce 10 000 Kč, načež došlo k dne 10. 3. 2014 ke vzniku oprávnění žalované k činnosti podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele. Mezitím účastnice uzavřely dne 1. 3. 2014 smlouvu o obchodním zastoupení, jejíž součástí bylo množství vnitřních předpisů, podle níž mj. měla žalobkyně uhradit za žalovanou registrační poplatek [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč, čímž jí mělo vzniknout právo na jeho zaplacení vůči žalované; žalované náležely za zprostředkovatelskou a servisní činnost provize; žalobkyně měla právo na vrácení vyplacené provize či stornované provize, přičemž kdykoli v průběhu adaptačního období nebo i po jeho ukončení byly vyplacené adaptační provize vratné okamžitě a v plné výši, pokud nováček (tedy žalovaná) v průběhu adaptačního období trvajícího šest měsíců podstatně porušoval anebo opakovaně jinak porušoval smlouvu; žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit, pokud by zjistila, že žalovaná podstatně porušila smluvní povinnosti, a to např. nedosáhnutím minimálních obchodních cílů; smlouva pak měla zaniknout doručením písemného odstoupení druhé straně. Žalobkyně vyplatila žalované na provizích v období od března do října 2014 celkem 55 840 Kč, z toho 45 000 Kč na adaptačních provizích. Žalobkyně od smlouvy dne 15. 1. 2016 odstoupila z důvodu podstatného porušení smlouvy, jež mělo spočívat i v tom, že obchod s klientem sjednala naposledy v červenci 2014, přestože byla povinna sjednat alespoň jednu smlouvu měsíčně. Odstoupení od smlouvy žalovaná obdržela dne 20. 1. 2016.

14. Žalobkyně nevyužila dobrodiní jí poskytnutého poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), a nedoplnila svá tvrzení k poskytnutí speciální provize za motivační soutěž Velká vánoční soutěž 2014 v částce 5 000 Kč, ani nepředložila důkazy k prokázání tvrzení, že tuto částku žalované vyplatila. V části nároku na zaplacení částky 5 000 Kč coby tvrzené motivační provize včetně souvisejícího příslušenství v podobě úroků z prodlení z této částky soud proto žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně nesplnila svou primární povinnost řádně tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když neuvedla, kdy provizi vyplatila, a neunesla tak břemeno tvrzení.

15. Ve vztahu ke zbývajícím částem uplatněného nároku soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Na věc se aplikují příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 1. 3. 2014 (dále též„ o. z.”), a to především ustanovení ke smlouvě o obchodním zastoupení a k promlčení.

17. Podle § 2483 odst. 1 o. z. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

18. Podle § 609 věty prvé o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

19. Podle § 610 odst. 1 věty prvé o. z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

20. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 odst. 1 o. z., přičemž strany smlouvy si velice obšírně svá práva a povinnosti ujednaly v hustě psané smlouvě a celé řadě souvisejících vnitřních předpisů, na které smlouva přímo odkazovala. Žalovaná smlouvu podepisovala v záměru stát se osobou podnikající a proto je prizmatem jednání mezi podnikateli nutno na uzavřenou obchodněprávní smlouvu včetně vnitřních předpisů nahlížet jako na jasnou a srozumitelnou oběma stranám smlouvy. Žalovaná sice tvrdila, že fakticky vykonávala pro žalobkyni činnost v pracovněprávním poměru, na čemž se s žalobkyní dohodla, ovšem s ohledem na aplikovaný právní názor se touto obrannou námitkou soud nezabýval, když by to navíc vedlo k nadbytečnému prodlužování řízení pro nutnost výslechu navrhovaných svědků. Soud tak pro účely zdejšího řízení uzavřel, že mezi účastnicemi vznikl obchodněprávní vztah a blíže se nezabýval ani možným rozporem výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy.

23. Žalovaná se smlouvou pro žalobkyni zavázala vykonávat zprostředkovatelskou činnost, za niž jí mj. náleželo právo na provize. Ve vnitřních předpisech, jež byly součástí smlouvy, bylo zcela jasně a srozumitelně ujednáno, že kdykoli v průběhu šesti měsíců dlouhého adaptačního období nebo i po jeho ukončení, jsou adaptační provize vratné okamžitě a v plné výši, pokud zástupce (tedy žalovaná) podstatně porušoval smlouvu, tj. bez nutnosti výzvy, průběžného, závěrečného či jiného vyúčtování. Žalobkyně sama v odstoupení od smlouvy doručeném žalované dne 20. 1. 2016 uvedla, že žalovaná podstatně porušila smlouvu, když v srpnu 2014 nesjednala obchod s klientem. Nejpozději v září 2014 nemohlo tak být pochybností o tom, že žalovaná podstatně porušovala smlouvu, když již druhý měsíc za sebou nesplnila minimální obchodní cíle a porušování smlouvy už tak nebylo jen podstatné, ale i opakované, a žalobkyně se tak v té době měla a mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 619 o. z. Nejpozději dne 1. 10. 2014 totiž žalobkyně mohla uplatnit právo na vrácení vyplacených adaptačních provizí u soudu, aniž by soud její žalobu zamítl z důvodu předčasnosti. Pakliže tak neučinila do 1. 10. 2017, kdy uplynula tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 o. z., ale až po tomto datu, jako v předmětné věci, kdy žalobu podala až dne 21. 4. 2020, mohla žalovaná s úspěchem vznést podle § 610 odst. 1 o. z. námitku promlčení, jak ostatně ve věci učinila. V části nároku na zaplacení částky 35 321 Kč včetně souvisejícího příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky je žaloba nedůvodná, neboť právo je promlčeno 24. Žalobkyně dle soudu prokázala, že částku 10 000 Kč coby registrační poplatek za podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele uhradila dne 19. 2. 2014, avšak sveřepě trvala na tom, že tak učinila na základě smlouvy uzavřené až dne 1. 3. 2014 a žalovaná svůj závazek uznala co do důvodu a výše. Dle názoru soudu poplatek za žalovanou u [právnická osoba] rozhodně nebyl žalobkyní uhrazen na základě ustanovení čl. IV odst. 3 smlouvy, proto se ani uznání dluhu žalobkyní uhrazené částky 10 000 Kč netýká. Pokud žalobkyně ve smlouvě výslovně uvedla, že„ zastoupená za zprostředkovatele prokazatelně uhradí nejpozději do 15-ti pracovních dnů od podepsání smlouvy registrační poplatek“, pak rozhodně nelze dospět k tomu, že smlouva hovoří o poplatku, který již před podpisem smlouvy uhradila; žalobkyni ostatně nic nebránilo pro takové případy do smlouvy zavést ujednání, které by možnou praxi žalobkyně řádně reflektovalo. Byla to sama žalobkyně, kdo text zjevně formulářové smlouvy o obchodním zastoupení (včetně čl. IV) připravil a na jejichž přesné formulaci jiných ustanovení svéhlavě lpí, pročež je třeba toliko analogicky (neboť dle soudu je ustanovení čl. IV odst. 3 smlouvy dostatečně srozumitelné) aplikovat ustanovení § 557 o. z. („ Připouští-li výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“) a jednoznačně vyložit toto ustanovení k tíží žalobkyně, když žalovaná navíc smlouvu podepisovala jako osoba dosud nepodnikající. S ohledem na odlišné právní posouzení této části věci soudem, soud žalobkyni při jednání řádně poučil a navíc jí poskytl lhůtu, avšak tato nevyužila dobrodiní jí poskytnutého ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., když nedoplnila rozhodné skutečnosti, nýbrž pouze rozvedla svou původní argumentaci, podle níž je nepodstatné, že poplatek za žalobkyni uhradila před podpisem smlouvy. Žalobkyně neuvedla ničeho o tom, že by se před uzavřením smlouvy s žalovanou dohodla tak, že poplatek uhradí před podpisem smlouvy, či že obsah smlouvy byl ujednán již v době úhrady registračního poplatku (kdy by tím byla bývala smlouva ve smyslu § 1725 o. z. uzavřena), a následně to bylo pouze stvrzeno v písemné formě. Žalobkyně ani neuvedla, že by v tomto směru existovala mezi účastnicemi jiná dohoda. Žalobkyně neuvedla ani jiné skutečnosti, které by v případě jejich prokázání mohly vést soud k překvalifikování nároku soudem na pohledávku z bezdůvodného obohacení nebo z práva na náhradu škody, přestože i v takovém případě by s ohledem na běh promlčecí lhůty bylo právo s největší pravděpodobností již promlčeno. Soud proto dospěl k závěru, že právo na úhradu částky 10 000 Kč za uhrazený registrační poplatek za žalovanou žalobkyni nevzniklo, přičemž i kdyby vzniklo a žalobkyně by k tomu tvrdila dostatečné skutečnosti a tyto prokázala, bylo by již bývalo promlčeno. Také v části nároku na zaplacení částky 10 000 Kč včetně souvisejícího příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky je proto žaloba nedůvodná.

25. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšná žalovaná, která se však tohoto práva výslovně vzdala. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.