70 C 391/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 490 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 762,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 238,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 510 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč jako nesplacenou jistinu půjčky, částku 777,64 Kč jako poplatek za administrativní činnost, částku 3 172,36 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 230 Kč za životní pojištění s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 762,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 238,17 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále také jen jako„ věřitel“), se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy věřitel žalované poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % p. a., poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč Tyto částky se zavázala platit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná nesplácela dluh řádně, zaplatila jen celkem 3 510 Kč. Od [datum] se tak žalovaná ocitla v prodlení s celou zbývající neuhrazenou částkou. Pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno písemně téhož dne. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě, ale nezaplatila ničeho. Žalobkyně uvedla, že věřitel prověřoval schopnost žalované půjčku splácet na základě žalovanou vyplněných údajů v kartě zákazníka a dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna půjčku splácet.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že zástupce společnosti [právnická osoba] a žalovaná podepsali dne [datum] listinu označenou jako smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaná převzala. [právnická osoba] žalované oznámila postoupení pohledávek za ní na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. První exekuce byla na žalovanou zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum] a další exekuce následovaly. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s čistou měsíční mzdou ve výši 10 250 Kč.

4. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

5. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení společnosti [právnická osoba] adresovaného žalované.

7. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ust. § 2991 odst. 2 NOZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

15. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky, když sice zřejmě zkoumala schopnost žalované finanční prostředky splácet, ale neověřila (nebo ověřila, ale ignorovala zjištění), že žalovaná již byla v exekuci.

16. Soud proto shledal smlouvu neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 NOZ a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 NOZ).

17. Protože smlouva nebyla uzavřena platně, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem zaplatila částku 3 510 Kč, soud proto výrokem I. uložil žalované žalobkyni zaplatit částku 6 490 Kč (10 000 Kč minus 3 510 Kč).

18. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 NOZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum], uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když lze vzít za to, že oznámení jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání, tedy dne [datum].

19. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.