70 C 409/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaná: celé jméno žalované , narozené datum bytem adresa žalované o zaplacení 11 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 4 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] (ve znění následných doplnění) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla téhož dne žalované hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce částku 16 900 Kč ve 13 splátkách, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a ocitla se tak v prodlení. Ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], která následně dne [datum] uzavřela se žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem uhradila částku 5 300 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač soudem vyzvána.

3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač soudem řádně obeslána.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne [datum] tuto smlouvu, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že převzala částku v hotovosti. Bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úplatu, a to za úrok ve výši 25,85 % p. a. a administrativní poplatek ve výši 300 Kč Tyto úplaty byly ve smlouvě označovány jako celkové náklady spotřebitelského úvěru a činily částku 7 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřitelce jistinu ve výši 10 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 200 Kč, tj. celkem 17 200 Kč. Žalovaná měla celkovou dlužnou částku uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátku 30. den po uzavření smlouvy.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] soud zjistil, že pohledávka za žalovanou, které je předmětem žaloby, smlouvou přešla na společnost [právnická osoba]

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovanou, které je předmětem žaloby, byla postoupena na žalobkyni.

7. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru schopna tento splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovanou zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum], druhá exekuce byla na žalovanou zahájena dne [datum] a zapsána do rejstříku exekucí dne [datum] a další exekuce následovaly.

8. Z předložené předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení ihned.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc podstatnou skutečnost, a to, že by před poskytnutím úvěru byly zjišťovány skutečné příjmy a výdaje žalované.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná a zástupce společnosti [právnická osoba] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsali smlouvu o úvěru, dle níž byla poskytnuta žalované téhož dne v hotovosti částka 10 000 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o prodeji části závodu. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení ihned. Na žalovanou byla před poskytnutím úvěru vedena dvě exekuční řízení.

11. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná celkem zaplatila na úvěr částku 5 300 Kč.

12. Věc soud právně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném po [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Dle ust. § 2395 občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ust. § 2175 odst. 1 občanského zákoníku koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

15. Dle ust. § 2177 odst. 1 občanského zákoníku koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.

16. Dle ust. § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení a smlouvy o prodeji části závodu.

18. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma - obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík aj., anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí vedené, provozované a spravované Exekutorskou komorou České republiky v souladu s § 125 exekučního řádu. Neověření údajů v databázích, které jsou veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče.

26. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, když smlouvu se žalovanou uzavřela za situace, kdy na majetek žalované byly vedeny exekuce. Ostatně ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované (nebyl zjišťován její příjem ani výdaje). Soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, neboť skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, zda žalovaná není v exekuci, sama o sobě nasvědčuje tomu, že zanedbala svou zákonnou povinnost odborné péče před poskytnutím úvěru.

27. Soud proto shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy uzavřené po nedostatečném, resp. nesprávném, posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Smlouva odporuje proto ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku a je z tohoto důvodu neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (ust. § 588 občanského zákoníku).

28. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Protože žalovaná již na úvěr zaplatila částku 5 300 Kč, soud výrokem I. uložil žalované žalobkyni zaplatit rozdíl, tedy částku 4 700 Kč.

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], který byl odeslán téhož dne, uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], když lze vzít za to, že dopis byl žalované doručen třetí pracovní den po jeho odeslání, tedy dne [datum], a žalovaná byla povinna zaplatit ihned, tedy do [datum].

30. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na ostatní žalobou uplatněné částky a soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla úspěšnější žalovaná a měla by tak právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.