70 C 428/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 000 Kč

I. Žaloba na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Soud při odůvodnění rozsudku postupoval podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen„ o. s. ř.“), tedy uvedl předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 4. 2020 (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalované zaplacení částky 2 000 Kč a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [IČO], dále jen„ předchůdce žalobkyně“) s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaná prohlásila, že se seznámila a souhlasí se Všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy, které strany učinily součástí smlouvy. Zavázala se případně uhradit smluvní pokutu podle ceníku, pokud nevrátí poskytnuté přijímací zařízení včas a v pořádku, neboť v rámci smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl sjednán rovněž pronájem modemu TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: 88F7C7582406). Převzetí zařízení stvrdila žalovaná podpisem zakázkového listu ze dne 28. 5. 2014. Žalovaná porušila povinnost plynoucí ze smlouvy tím, že soustavně neplatila cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací. Předchůdce žalobkyně tak jednostranně ukončil smluvní vztah odstoupením od smlouvy dopisem ze dne 6. 11. 2014. Žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně přijímací zařízení, které jí bylo pronajato k využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy do 7 dnů od ukončení smlouvy, ačkoli byla předchůdcem žalobkyně k jeho vrácení vyzývána. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo požadovat po žalované smluvní pokutu 2 000 Kč z důvodu nevrácení pronajatého zařízení. V rámci žalobních tvrzení o své aktivní procesní legitimaci žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně po uzavření předmětné smlouvy s žalovanou zanikl, a sice fúzí se společností [právnická osoba], [IČO], která posléze pohledávku za žalovanou ze smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu předeslala, že s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání nesouhlasí. Na následnou písemnou aktualizační výzvu soudu (usnesení ze dne 10. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]) sdělila přípisem ze dne 13. 5. 2021, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, jestliže soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno; v opačném případě žádala žalobkyně o nařízení jednání, na kterém by byla vyzvána podle § 118a o. s. ř. k doplnění rozhodných skutečností a důkazů. Na základě výše uvedeného soud vyhodnotil obsah přípisu žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 jako podmíněný procesní úkon, ke kterému s ohledem na § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží, a vyšel tak z původního procesního stanoviska žalobkyně, jež bylo vyjádřeno již v jejím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tedy že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

5. Dne 24. 3. 2022 provedl soud ve věci jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která, ač řádně předvolána, svou nepřítomnost neomluvila ani nepožádala o odročení jednání. Soud provedl při jednání důkaz listinami, jež žalobkyně přiložila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, konkrétně smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 27. 5. 2014, zakázkovým listem ze dne 28. 5. 2014, výzvou k úhradě nedoplatku a oznámením o ukončení služeb ze dne 6. 11. 2014, výzvou k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 21. 12. 2014, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019, předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2020, podacím archem ze dne 21. 1. 2020, ceníkem služeb [právnická osoba] ze dne 28. 4. 2014, všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba], ze dne 1. 1. 2014, smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 31. 1. 2019, přílohou [číslo] – seznam pohledávek a potvrzením o úhradě ceny ze dne 5. 2. 2019. Při jednání soud rovněž zástupci žalobkyně předstřel svůj předběžný právní názor ohledně neplatnosti sjednání smluvní pokuty spojené s nevrácením (řádným) pronajatého zařízení a poučil jej podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., že z žaloby a dosud navržených a provedených důkazů neplyne, že by žalobkyně tvrdila, že se žalovaný před podpisem smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací skutečně seznámil s příslušným zněním smluvních podmínek a ceníku, na které smlouva odkazovala v ohledu výše smluvní pokuty za nevrácení zařízení a v ohledu vymezení řádnosti a včasnosti vrácení zařízení. K tomu soud žalobkyni vyjevil svůj předběžný právní názor, resp. hodnocení, podle kterého samotná smluvní formulace, podle které se žalovaný„ seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem Poskytovatele a s všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (…) všeobecnými obchodními podmínkami prodeje přijímacích zařízení společnosti [právnická osoba] ve znění platném ke dni podpisu smlouvy a zveřejněném na [webová adresa], tyto obdržel a (…) na vědomí, že jsou součástí smlouvy“ neprokazuje skutečné seznámení žalovaného s výší smluvní pokuty a podmínkami pro vznik práva na její uplatnění. Zástupce žalobkyně požádal soud o stanovení lhůty k doplnění žalobních tvrzení a označení/předložení důkazů. Soud stanovil žalobkyni k doplnění svých tvrzení a označení důkazů ohledně vědomosti žalovaného o obsahu ceníku a o konkrétní výši smluvní pokuty do 25. 4. 2022 a jednání za tímto účelem odročil.

6. Dne 29. 4. 2022 se konalo odročené jednání ve věci, a to v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvila a nepožádala o odročení jednání, zatímco žalovaná, ač řádně předvolána, se k odročenému jednání bez omluvy nedostavila. Při odročeném jednání soud konstatoval, že žalobkyně v rámci své písemné omluvy z odročeného jednání (datované dnem 19. 4. 2022) uplatnila právní argumentaci k otázce platnosti sjednání smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení, aniž však svá žalobní skutková tvrzení jakkoli doplnila či vznesla další důkazní návrhy.

7. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutkové závěry. Žalovaná objednala u předchůdce žalobkyně z titulu smlouvy uzavřené dne 27. 5. 2014 [název] kabelovou televizi, [název] internet, zapůjčení DVR boxu a pronájem WIFI ED3.

0. Podpisem takto označené listiny prohlásila, že se mj. seznámila a souhlasí s ceníkem a se všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a dále prohlásila, že pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7. 4. a 7.

5. Podmínek), poskytovatel je oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Služba [název] internet byla sjednána na 12 měsíců, kabelová televize taktéž; žalovaná byla identifikována číslem občanského průkazu. Žalovaná převzala modem TC7200 WIFI (CM MAC 88F7C7582406, SN SA) dne 28. 5. 2014, neboť podepsala zakázkový list po dodávce (montáž proběhla samoinstalací). Přípisem ze dne 6. 11. 2014 předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy ke dni 25. 11. 2014, a to z důvodu řádného nehrazení vyúčtování. Dluh k tomuto dni činil 3 616,48 Kč. Současně předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení zařízení nejpozději do sedmi dnů od data ukončení smlouvy, tj. do 3. 12. 2014. Z ceníku je zřejmá výše smluvní pokuty v částce 2 000 Kč za nevrácení zařízení (jež se mj. vztahuje genericky na nevrácení modemů) s odkazem na písm. f) Smlouvy a čl. 7 6. VOP. Všeobecné obchodní podmínky upravily v čl. 7 6. možnost předchůdce žalobkyně účtovat smluvní pokutu podle ceníku. Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení přípisem ze dne 21. 12. 2014 a předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2020. Dne 31. 1. 2019 došlo mezi předchůdcem žalobkyně (již po fúzi s [právnická osoba]) a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, z titulu které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 18. 3. 2019.

8. V rámci právního posouzení věci postupoval soud, pokud jde o nárok ze smluvní pokuty podle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Lze konstatovat, že předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti ze smlouvy a předal žalované sjednané zařízení do nájmu, tj. k dočasnému užívání. Žalovaná nedostála své povinnosti vrátit předmět nájmu poté, co ji předchůdce žalobkyně o vrácení po odstoupení od smlouvy požádal (§ 2206 občanského zákoníku). Pokud však žalobkyně tvrdí, že byla platně sjednána smluvní pokuta, soud s tímto nesouhlasí. Smluvní pokuta je v daném případě stanovena mezi poplatky v rámci ceníku předchůdce žalobkyně, na nějž odkazuje smlouva pouze tak, že předchůdce žalobkyně je v případě nevrácení zařízení oprávněn požadovat smluvní pokutu podle ceníku a dále i obchodní podmínky předchůdce žalobce v obecných ustanoveních tím, že porušení povinností zákazníka vyplývající ze smlouvy o nevrácení doplňkových zařízení zakládá možnost předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu podle ceníku. Jak všeobecné podmínky, tak ceník, však nenesou podpis žalované. Soud je toho názoru, že odkaz na ceník není určitým ujednáním o smluvní pokutě, neboť účastník, který poruší smluvní povinnosti, si musí být od počátku vztahu vědom toho, jaká sankce a v jaké výši jej za to čeká, tedy v jaké výši a jakým způsobem bude smluvní pokuta vyúčtována. Žalobkyni se ani po poučení soudu při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nepodařilo prokázat (resp. ani tvrdit jinak, než odkazem na formule obsažené ve smlouvě), že by byla žalovaná seznámena s výší smluvní pokuty, tedy že ceník skutečně četla před tím, než smlouvu podepsala, přestože jej strany učinily součástí smlouvy. Tato skutečnost by byla prokázána pouze tím, pokud by žalobkyně předložila ceník podepsaný žalovanou. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě k doplnění tvrzení a navržení/označení důkazů žádná skutková tvrzení ke skutečné vědomosti žalované o obsahu ceníku a všeobecných podmínek nedoplnila (a logicky k nim tedy ani nenavrhla důkazy), když ve svém vyjádření ze dne 19. 4. 2022 předestřela toliko konkurující právní argumentaci. Lze tak konstatovat, že výše smluvní pokuty je stanovena pouze v listinách přídatných, nikoliv ve smlouvě samotné a takovéto ujednání lze označit za absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. K tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, o který své rozhodnutí soud opřel; podle soudu jsou vývody uvedeného nálezu Ústavního soudu přiměřeně aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc. Soud proto žalobu pro nedůvodnost zamítl.

9. Na okraj soud podotýká, že obdobný právní názor, a sice na základě srovnatelného skutkového stavu (alespoň tak, jak je prezentován v níže odkazovaných rozhodnutích), zaujaly obecné soudy v minulosti opakovaně, k čemuž lze poukázat např. na rozsudky Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2021, č. j. [číslo jednací]; ze dne 2. 9. 2021, č. j. [spisová značka]; ze dne 22. 7. 2021, č. j. [číslo jednací]; a ze dne 14. 4. 2021, č. j. [číslo jednací]; dále také Městský soud v Brně v rozsudku ze dne 11. 2. 2022, č. j. [číslo jednací]; Okresní soud v Karviné v rozsudku ze dne 1. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Lounech v rozsudku ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]; či Okresní soud v Teplicích v rozsudku ze dne 8. 6. 2021, č. j. [číslo jednací].

10. Žalovaná, jako úspěšný účastník řízení, by měla právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož jí však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení.