70 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 840 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 9 620 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 119,16 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 6 304,25 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 840 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 160 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; -) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 7. 2020 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 19 460 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 10. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 23. 11. 2017. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 3 160 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost právnická osoba zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že tato byla dne 12. 10. 2016 uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč; finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 9 620 Kč (celkem tedy 22 620 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 390 Kč.

4. Z obchodních podmínek společnosti právnická osoba soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, vč. podacího lístku a informací o zpracování osobních údajů, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 7. 5. 2020.

8. Z karty zákazníka ze dne 12. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení spolu s partnerem/partnerkou, pracuje na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatelem anonymizována dvě slova (zaměstnání mělo být telefonicky ověřeno) s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 100 Kč, přičemž výši svých měsíčních výdajů žalovaný uvedl v částce 8 000 Kč (3 500 Kč nájem a 4 500 Kč další výdaje domácnosti). Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost právnická osoba částku 9 100 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú.

18. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

19. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 9 840 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 13 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 3 160 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 840 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 7. 5. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

21. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 9 840 Kč, tedy z 50,57%, žalovaný byl úspěšný co do částky 9 620 Kč, tedy ze 49,43 %. Žalobkyně však rovněž nebyla úspěšná ohledně příslušenství. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.