70 C 77/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 237 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 250 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024 ve výši 51,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 250 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 8 987 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024 ve výši 71,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 987 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne datum uplatila žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení částka s příslušenstvím, s tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku částka. Žalovaný nicméně porušil své povinnosti ze smlouvy, když se dostal do prodlení s úhradou sjednané splátky. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkem pět smluvních pokut vždy po částka za prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru (z toho žalobou uplatňuje toliko částka). Dále žalobkyně s odkazem na ustanovení úvěrové smlouvy (konkrétně na splátkový kalendář jakožto přílohu úvěrové smlouvy) vyúčtovala žalovanému „účelně vynaložené náklady“ pětkrát po částka (ve dnech datum, datum, datum, datum, datum) a jednou po částka (datum), přičemž z těchto žalobou uplatňuje toliko částku částka. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením zesplatnila úvěr ke dni datum. Na úvěrové jistině uplatňuje žalobou vůči žalovanému pohledávku na nesplacených částka, dále uplatňuje poplatek ve výši částka za sjednanou službu „bezpečná splátka“, dále poplatek ve výši částka za sjednanou službu „SMS servis“, dále poplatek ve výši částka za prodloužení splatnosti splátky „korunovým odkladem“, dále „úroky v celkové výši částka“, dále vyčíslený zákonný úrok z prodlení ve výši částka za období od datum do datum, a konečně úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně v žalobě toliko obecná, v konkrétnostech odkázala na jí vyhotovenou listinu (přiloženou k žalobě s návrhem na provedení důkazu). Žalobkyně dodala, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil celkem částka, z toho dne datum částku částka a dne datum částku částka. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však již dále ničeho na svůj dluh neuhradil.

2. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyzval soud žalobkyni k doplnění žaloby o konkretizovaná tvrzení ohledně jejího postupu při získávání informací potřebných k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, dále o tvrzení ohledně způsobu, jakým získané informace ověřila a vyhodnotila; současně ji vyzval k označení a předložení důkazů k takto doplněným tvrzením. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne datum. Uvedla, že tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti jsou obsažena v přílohách žaloby, konkrétně v listinách „Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta“ a „Karta klienta“, přičemž na tyto listiny odkázala. Uvedla, že vyšla z „MLS“ samotného žalovaného (nikoli z „MLS“ domácnosti žalovaného) ve výši částka, s tím, že kalkulovala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši částka, od kterého odečetla částka životního minima, dále částka jako souhrnu měsíčních splátek žalovaného zjištěných z nebankovního registru klientských informací (vyjma splátek žalovaného vůči žalobkyni), dále částka jako splátek žalovaného vůči žalobkyni, a konečně odečetla částku částka jako měsíční splátku schvalovaného (posuzovaného) úvěru. Žalovaného lustrovala v registru SOLUS (výsledek – nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (výsledek – nalezen- pozitivní vyhodnocení), CRIBIS (výsledek – bez exekuce) a ISIR (výsledek – nenalezen). Na základě těchto údajů a zjištění žalobkyně shledala, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

3. Žalobkyně dále žalobu doplnila podáním ze dne datum, v němž uvedla, že finanční prostředky ve výši částka žalovanému poskytla dne datum bezhotovostně na účet žalovaného č. č. účtu, který žalovaný označil k tomuto účelu v úvěrové smlouvě.

4. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil (ač k tomu byl soudem vyzván v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka).

5. Soud provedl jednání ve věci samé dne datum, a to v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila aniž požádala o odročení, zatímco žalovaný, byv řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).

6. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

7. Z listiny formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti 1137790 (str. 1 až 11, dále str. 12 a násl. úvěrová smlouva) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu částku částka, a žalovaný bude tuto částku navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka žalobkyni vracet pravidelnými měsíčními splátkami (celkem hodnota splátek) splatnými vždy k 5. dni v měsíci, počínaje datum, v proměnlivé výši stanovené jednotlivě splátkovým kalendářem zachyceným na str. 13 listiny (jako příloha úvěrové smlouvy); současně se dohodli na nominálním smluvním úroku, který byl rovněž určen odkazem na příslušný sloupec splátkového kalendáře (vynášen v druhé až osmé splátce vždy ve výši částka, celkem tak za celé projektované trvání smlouvy souhrnný úrok ve výši částka); roční procentní sazba nákladů úvěru je v listině určena jako 49,2 %. Účastníci si dále v listině dohodli službu „korunový odklad“ za poplatek ve výši částka, dále službu „Expres výplata“ za poplatek ve výši částka, dále službu „bezpečná splátka“ za poplatek ve výši částka měsíčně, dále službu „SMS servis“ za poplatek ve výši částka měsíčně. Na str. 16 listiny, v rubrice „Náklady úvěru“, si účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši částka; dále si zde pro případ prodlení žalovaného s platbami dle úvěrové smlouvy sjednali, že žalobkyně může žalovanému účtovat „účelně vynaložené náklady na vymáhání“, jejichž výši žalobkyně žalovanému písemně oznámí (s limitací maximálně jedenkrát měsíčně účtovaných „účelně vynaložených nákladů“).

8. Z listiny potvrzení o provedené platbě, z datum (č. l. 31 spisu), soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne datum prostřednictvím platební služby právnická osoba ve prospěch bankovního účtu č. č. účtu částku částka. Toto zjištění soud potvrdil též z listiny opis výpisu proplacení smlouvy ze dne datum.

9. Z listiny opis výpisu proplacení smlouvy ze dne datum soud zjistil, že na účet žalobkyně č. č. účtu byla dne datum připsána částka částka, a to příkazem z účtu č. č. účtu, a že jméno plátce bylo „jméno FO“.

10. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, když jde ve skutečnosti o listinu vyhotovenou žalobkyní, obsahující toliko tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem údajně obvykle postupuje při posuzování úvěruschopnosti osob majících zájem stát se jejími klienty, a dále zčásti i právní argumentaci k obsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost zájemce o úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v listině mj. konstatuje, že není pochybením žalobkyně, jestliže považuje tvrzení svých budoucích klientů ohledně výše jejich příjmů či výdajů za dostatečná s ohledem na (údajnou) neexistenci důvodných pochybností žalobkyně o pravdivosti jejich tvrzení, a jestliže proto žalobkyně jejich příjmy či výdaje dále neověřuje. Žalobkyně dále zastává názor, že je třeba přihlédnout i k výši poskytovaného úvěru, a od této odvíjet rozsah posuzování úvěruschopnosti a ověřování žadatelem poskytnutých informací.

11. Z listiny potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, soud zjistil, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru žalobkyni sdělil, že jeho čistý měsíční příjem činí částka, dále že nemá děti, že zdrojem jeho příjmu je zaměstnání, že měsíční souhrn splátek jiným společnostem činí částka a že příjem ostatních členů domácnosti žalovaného činí částka. Soud neučinil z listiny žádná skutková zjištění ohledně toho, zda žalobkyně lustrovala žalovaného v rejstřících SOLUS, CRIBIS, ISIR, NRKI, když je třeba zdůraznit, že listina je vyhotovena opět žalobkyní (tedy že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že údajně tyto lustrace provedla, a s jakým výsledkem se tak údajně stalo); soud tuto listinu v daném ohledu nepovažuje za věrohodnou, resp. důkazně způsobilou, nadto i v opačném případě takto stručně formulovaná tvrzení o výsledcích lustrací nelze z dané listiny nijak dodatečně ověřit či přezkoumat (listina neobsahuje podrobnější report z tvrzených rejstříkových lustrací; takový report naopak obsahuje např. žalobkyní předložená listina úvěrová zpráva, jež je jako důkaz pojednána v následujícím odstavci).

12. Z listiny úvěrová zpráva (č. l. 22 až 28 spisu) soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v nebankovním registru klientských informací, když listina je patrně výstupem (reportem) z takové databáze. Z listiny vyplývá, že žalobkyně na základě této lustrace měla před uzavřením smlouvy o úvěru informace o tom, že žalovaný měl aktuálně dvě čekající žádosti o splátkové kontrakty a dvě čekající žádosti o kreditní karty; dále že žalovanému bylo již odmítnuto celkem šest žádostí o splátkové kontrakty a jedna žádost o kreditní kartu; dále že žalovaný měl čtyři aktivní splátkové kontrakty, jeden aktivní nesplátkový kontrakt a čtyři aktivní (existující) kreditní karty; a konečně i že žalovanému byly tři splátkové kontrakty ukončeny, stejně jako i jeden nesplátkový kontrakt. Z detailu zprávy je dále patrné (soud zjistil), že úhrn měsíčních splátek činí částka, a že žalovanému zbývá splatit celkem částka. Žalovaný se s úvěrem (počátek ke dni datum) dostal do prodlení již hned u druhé splátky – za měsíc únor 2023, tedy recentně, kdy splátku uhradil až 12 dní po splatnosti. Další úvěr (počátek ke dni datum) měl zatím splatnou toliko jednu splátku, jíž žalovaný uhradil včas. Další (třetí existující) úvěr (počátek ke dni datum) měl taktéž dosud splatnou jedinou splátku, kterou žalovaný rovněž uhradil včas. Další (čtvrtý existující) úvěr (počátek ke dni datum) s měsíční splátkou ve výši částka a zbývající částkou částka ke splacení, vykazuje prodlení žalovaného se sedmou a osmou splátkou, kdy tyto byly žalovaným uhrazeny 15, resp. 12, dní po datech jejich splatnosti. Další dva úvěry (s počátky ke dnům datum a datum) žalovaný splácel řádně po dobu pěti, resp. tří měsíců, po čemž byly kontrakty skončeny předčasně (předčasným splacením nebo ze strany úvěrujícího). Další úvěr (s počátkem ke dni datum a koncem ke dni datum) žalovaný z cela splatil, nicméně v průběhu splácení se opakovaně dostával do prodlení s jednotlivými splátkami, kdy jednotlivá prodlení přesahovala i dva týdny (v období od 04/2020 do 03/2022 se z celkem hodnota splátek se dostal do prodlení se zaplacením čtrnácti splátek). Žalovanému byly finančními institucemi odmítnuty žádosti o kontrakty, a sice dne datum o osobní úvěr na částku částka, dne datum o osobní úvěr ve výši částka, dne datum o osobní úvěr ve výši částka, dne datum o osobní úvěr ve výši částka, dne datum o osobní úvěr ve výši částka, a dne datum o osobní úvěr ve výši částka. V rámci aktivních nesplátkových kontraktů měl žalovaný od 11/2022 sjednán kontokorentní úvěr s rámcem částka, který v měsíci 02/2023 přečerpal (částka), a další (ukončený) kontokorentní úvěr s rámcem částka, který žalovaný v době od 06/2020 do 05/2022 držel přečerpaný vyjma čtyř měsíců. V rámci sjednaných kreditních karet měl žalovaný kartu s rámcem částka, přičemž za měsíce 02/2023 a 01/2023 byl v prodlení se splátkou úroku; nadto měl i další kartu (teprve od datum), s rámcem částka, přičemž u té byl v prodlení již se splátkou za měsíc 04/23. Dále měl žalovaný existující kartu s rámcem částka (počátek od datum), kdy se splátkami nebyl v prodlení, nicméně z rámce měl vyčerpáno již částka. Žalovanému byla dne datum odmítnuta žádost o revolvingový úvěr (kartu) s rámcem částka. Aktuálně měl i podané a nevyřízené žádosti o revolvingové úvěry (karty) s rámcem vždy částka, datované dny datum a datum.

13. Z listiny výpis čerpání, splátek a úhrad, soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni na úvěrovou smlouvu dne datum částku částka a dne datum částku částka.

14. Z listiny výzva před zahájením vymáhání celého úvěru, ze dne datum, soud zjistil, že touto listinou nevyzvala žalobkyně žalovaného ještě k zaplacení celé (zesplatněné) částky úvěru, nýbrž toliko částky částka jako dlužných splátek. Nad rámec tohoto zjištění jsou další potenciální zjištění dle této listiny pro věc bezvýznamná. Je proto i nevýznamné, zda a i kdy byla tato listina žalovanému zaslána [poštovní podací arch ze dne datum (str. 4/5)].

15. Z listiny výzva ke splacení celé půjčky, ze dne datum, soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru, tj. částky částka, ze smlouvy o úvěru č. hodnota, a to „nejpozději do 14 dní od sepsání dopisu“. Žalobkyně žalovanému zaslala uvedený dopis dne datum [poštovní podací arch ze dne datum (str. 1/3)].

16. Z dalších žalobkyní k důkazu předloženích listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění (zaslání předžalobní výzvy nebylo třeba zjišťovat s ohledem na převažující procesní úspěch žalovaného; sazebník pak je součástí úvěrové smlouvy jako celku, kterou však soud shledal neplatnou – srov. níže, pročež jeho obsah je irelevantní).

17. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu věci. Žalovaný podal žalobkyni dne datum žádost o poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši částka. Žalobkyně v rámci prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla z provedené lustrace v dlužnické databázi ještě před uzavřením smlouvy o úvěru z datum k dispozici informace o tom, že žalovaný byl v době podání žádosti o úvěru mj. účastníkem značného množství splátkových i nesplátkových kontraktů u jiných finančních institucí (v podrobnostech viz dílčí skutková zjištění v odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku), s celkovým úvěrovým zatížením v řádu vyšších statisíců korun českých, a se souhrnnou výší měsíčních splátek částka, přičemž v řadě z těchto kontraktů se opakovaně ocital v prodlení s jejich splácením, a dále ke dni podání žádosti mu bylo recentně odmítnuto množství dalších žádostí o osobní úvěry v řádu vyšších desítek (i v jednom případě stovek) tisíců korun českých, a rovněž v recentní době několika málo jednotek měsíců před žádostí o úvěr u žalobkyně mu rovněž byly k jeho žádostem poskytnuty různé osobní úvěry (ať již ve formě přečerpání účtu či kreditní karty). Žalobkyně přesto (což sama připustila) nepřistoupila k ověření žalovaným tvrzeného čistého měsíčního příjmu ve výši částka měsíčně. Žalobkyně dne datum schválila (akceptovala) žádost žalovaného o poskytnutí úvěru a téhož dne mu na bankovní účet č. č. účtu poskytla částku částka. Žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu této operace částku částka, z toho datum částku částka a dne datum částku částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k zaplacení celého dluhu z úvěrové smlouvy ze dne datum, a to nejpozději do 14 dní od sepsání dopisu. Žalovaný již nad rámec výše uvedeného žalobkyni ničeho nezaplatil.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. V daném případě bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně v rámci prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla z provedené lustrace v dlužnické databázi ještě před uzavřením smlouvy o úvěru z datum k dispozici informace o tom, že žalovaný byl v době podání žádosti o úvěru mj. účastníkem značného množství splátkových i nesplátkových kontraktů u jiných finančních institucí (v podrobnostech viz dílčí skutková zjištění v odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku), s celkovým úvěrovým zatížením v řádu vyšších statisíců korun českých, a se souhrnnou výší měsíčních splátek částka, přičemž v řadě z těchto kontraktů se opakovaně ocital v prodlení s jejich splácením, a dále ke dni podání žádosti mu bylo recentně odmítnuto množství dalších žádostí o osobní úvěry v řádu vyšších desítek (i v jednom případě stovek) tisíců korun českých, a rovněž v recentní době několika málo jednotek měsíců před žádostí o úvěr u žalobkyně mu byly k jeho žádostem poskytnuty různé osobní úvěry (ať již ve formě přečerpání účtu či kreditní karty). Žalobkyně však přesto (což sama připustila) nepřistoupila k ověření žalovaným tvrzeného čistého měsíčního příjmu ve výši částka měsíčně. Soud hodnotí takto zjištěný skutkový stav (tedy přístup žalobkyně k povinnosti odborně a řádně posoudit schopnost žalovaného splácet kýžený úvěr) za prokázané pochybní žalobkyně při plnění její zákonné povinnosti dle § 86 z. s. ú. V nyní posuzované věci je tedy prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, přestože neposoudila úvěruschopnost žalovaného odborně a řádně. Dle hodnocení soudu žalobkyně patrně zcela rezignovala na skutečné vyhodnocení „úvěrové zprávy“, z níž samotné je nabíledni, že se žalovaný ocital v evidentní finanční tísni, kdy v době podání žádosti o úvěr u žalobkyně současně podával dalším finančním institucím množství žádostí o osobní úvěry, které mu zčásti byly poskytovány, zčásti však i odmítány; z úvěrové zprávy rovněž vyplynulo vysoké úvěrové zatížení žalovaného, stejně jako jeho očividné obtíže s řádným plněným jednotlivých splátek (žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami těch kterých úvěrových produktů). Z úvěrové zprávy se rovněž podává souhrnná výše měsíčních splátek žalovaného částka, která dokonce převyšuje žalovaným deklarovaný čistý měsíční příjem částka, což jen dále dokazuje tehdejší finanční tíseň žalovaného. Samotný fakt, že žalobkyně přiznaně rezignovala na ověření žalovaným tvrzeného příjmu již nemění nic na tom, že ani v případě jeho skutečného ověření by takový příjem nestačil ani ke splácení aktuálních závazků žalovaného, natož aby z něj zbýval dostatek ke splácení žalobkyní následně poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného splnila pohříchu jen ryze formálně, aniž by naplnila její skutečný účel; žalovanému tak poskytla úvěr v situaci, kdy byl předlužen a od žalobkyně získané prostředky s pravděpodobností hraničící s jistotou zamýšlel použít k dočasnému překlenutí svých finančních potíží (příslovečnému „vytlučení klínu klínem“). Žalobkyně tak uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěrové jistiny žalovanému přispěla k roztočení pomyslné dluhové spirály, v níž se žalovaný již v době žádosti o úvěr prokazatelně ocital, a to ještě za situace, kdy se neobtěžovala alespoň ověřit fakticitu žalovaným deklarovaného čistého měsíčního příjmu. Soud nemá pochybnosti, že právě nyní posuzovaná věc je srovnatelná s případy, jež posloužily zákonodárci jako materiální pramen práva (tedy podnět k uzákonění) ochrany spotřebitele před praktikami neodpovědného úvěrování, jež nalezla svou formální podobu zejména v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., a následně v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

32. Za těchto okolností nelze než uzavřít, že žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

33. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak výrokem I. tohoto rozsudku uložil, aby zaplatil žalobkyni částku dosud nevyrovnaného bezdůvodného obohacení ve výši částka (tj. čerpaná částka úvěru ve výši částka mínus celkové úhrady žalovaného ve výši částka), a vedle toho také úrok z prodlení v tam vyčíslené výši i běžící úrok z prodlení. K tomu soud poznamenává, že s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostal do prodlení až dnem datum, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve lhůtě do 14 dní od sepsání výzvy ze dne datum, tedy posledním dnem ke včasnému vyrovnání bezdůvodného obohacení byl pátek datum, a dnem následujícím, tedy dnem datum, nastalo prodlení žalovaného. Pokud žalobkyně požadovala vyčíslený úrok z prodlení částka za období od datum do datum, počítaný z částky částka v sazbě 15 % ročně, pak žalovaný byl v daném období v prodlení toliko s částkou částka, z níž vyčíslený úrok z prodlení činí toliko částka. Za období od datum do zaplacení pak přiznal žalobkyni rovněž právo na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (když prodlení nastalo datum a ke dni datum byla repo sazba Českou národní bankou stanovena ve výši 7 procentních bodů) z částky částka.

34. Ve zbytku soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku, když v tomto rozsahu převyšuje žalobkyní uplatněný nárok výši aktuálního nevydaného bezdůvodného obohacení žalovaného. Zbývající část kapitalizovaného úroku pak soud rovněž zamítl, když (srov. přechozí odstavec) tato odpovídá úroku z prodlení se zaplacením částky, ohledně které nebyl žalovaný již v prodlení (resp. o kterou se v té době žalovaný bezdůvodně neobohatil). Obdobně pak soud zamítl příslušnou část základu žalobkyní uplatněného běžícího zákonného úroku z prodlení. Soud rovněž zamítl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka, poplatků ve výši částka za službu „bezpečná splátka“, poplatků ve výši částka za službu „SMS servis“, poplatek ve výši částka za prodloužení splatnosti splátky „korunovým odkladem“ a souhrnnou částku částka za účtované „účelně vynaložené náklady“, když všechny tyto nároky žalobkyně mají základ ve smluvních ujednáních, která jsou neoddělitelná od celku úvěrové smlouvy, jež však byla shledána být absolutně neplatnou, pročež i tato dílčí ujednání je třeba nahlížet jako neplatné součásti tohoto smluvního celku, a žalobkyni z toho důvodu právo na jejich zaplacení nenáleží.

35. Jelikož žalovaný byl v řízení co do předmětu převážně procesně úspěšný, měl by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení oproti procesně menšinově úspěšné žalobkyni. Jelikož ale žalovanému s ohledem na jeho absolutní procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť k uložení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.