70 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 698,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 713 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 713 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, a sice v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 950 Kč, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a dále vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy 1. splátka bude ve výši 277,20 Kč a všechny zbývající splátky, vyjma té poslední, ve výši 950 Kč, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 985,95 Kč na jistině, částky 2 351,54 Kč jako kapitalizovaného obchodního úroku od 14. 6. 2020 do 31. 10. 2021, obchodního úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 21 698,95 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 985,95 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 672,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 24. 1. 2022 domáhala vůči žalované zaplacení částky 21 698,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 351,54 Kč od 14. 6. 2020 do 31. 10. 2021, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 21 689,95 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 698,95 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, a dále náhrady nákladů tohoto soudního řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že jí původní věřitelka [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [název]“) postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 pohledávku za žalovanou ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou mezi sebou uzavřely [název] a žalovaná na základě akceptace žádosti žalované ze dne 14. 6. 2020 [číslo] o revolvingový úvěr. Smlouvou o revolvingovém úvěru se [název] zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Tento závazek BNP splnila, kdy otevřela žalované úvěrový účet [číslo] dne 22. 12. 2020 umožnila žalované čerpat na tomto účtu částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se přitom smlouvou zavázala vyčerpanou částku úvěru splácet dohodnutými měsíčními splátkami podle podmínek upravených v čl. IV. smlouvy. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, pročež se dostala do prodlení, s jehož vznikem jí byly podle Sazebníku účtovány poplatky a prodlévající částka byla úročena sazbou 22,68 % ročně podle čl. 2 [číslo] Produktových podmínek. Následně [název] zesplatnila úvěr ke dni 31. 10. 2021 z důvodu prodlení se splátkou. V žalobě žalobkyně rovněž uvedla, že bude-li žalovaný stát o hrazení předmětného dluhu formou měsíčních splátek, žalobkyně takový postup preferuje.

3. V podání ze dne 24. 10. 2022 žalobkyně doplnila, že [název] vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy z informací poskytnutích jí samotnou žalovanou v žádosti o revolvingový úvěr [číslo] mezi které patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu žalované, rodné číslo, číslo občanského průkazu, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 26 439 Kč, celkový příjem domácnosti ve výši 54 439 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 8 500 Kč a ostatní finanční závazky ve výši 2 500 Kč, což bylo doloženo za strany žalovaného výpisy z účtu. [název] dále podle tvrzení žalobkyně přistoupila k aktivnímu vyhledávání relevantních skutečností rozhodných pro posouzení schopnosti žalované splácet v souladu s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž se uvádí, že klient dává souhlas s lustrací jeho osoby v SOLUSu, Bankovním registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací.

4. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

5. Soud věc projednal na jednání konaném dne 20. 12. 2022, a sice v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jež se z jednání předem písemně omluvila aniž požádala o odročení jednání. Žalovaná se při jednání k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že žalobou uplatněná částka souhlasí, přičemž v době uzavření smlouvy byla zaměstnána v pracovním poměru. Žalovaná dále při jednání požádala, aby lhůta k plnění rozsudkem jí případně uložených povinností k zaplacení byla nahrazena splátkovým kalendářem. K dotazu soudu ohledně jejích majetkových poměrů pak žalovaná uvedla, že žádá o splátky ve výši 500 Kč měsíčně, když v současné době je na rodičovské dovolené se svým druhým dítětem, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem ve věku jednoho roku a pěti let; čerpá rodičovský příspěvek ve výši 8 300 Kč měsíčně vždy ke 12. dni v měsíci, přičemž takto bude aktuální nárok na rodičovský příspěvek čerpat ještě dva roky; jiný příjem žalovaná nemá; žije s dětmi u své matky; před druhým těhotenstvím byla zaměstnána v pracovním poměru u [právnická osoba] & [příjmení] na dobu určitou.

6. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru (a klasickém úvěru) [číslo] ze dne 14. 6. 2020 soud že žalovaná žádala [název] o poskytnutí úvěru jak o poskytnutí„ klasického“ spotřebitelského úvěru ve výši 25 267 Kč k financování nákupu elektroniky (televize), tak o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, minimální splátkou 500 Kč měsíčně (jinak 5 % z dlužné částky), se základní roční úrokovou sazbou 22,68 % a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč; žádala o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru na dobu neurčitou. Dále z této listiny soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije s družkou/druhem, stáří jejího bankovního účtu bylo v rozmezí 4 až 6 let, bydlí v nájmu, vyživovala jedno dítě, byla zaměstnána jako obsluha strojů a zařízení (montér) u [příjmení] & [příjmení] ([příjmení]) s.r.o., od října roku 2019, uvedla čistý měsíční příjem 26 439 Kč, celkový příjem domácnosti 54 439 Kč, celkové měsíční náklady domácnosti 8 500 Kč, a další své finanční závazky měsíčně 2 500 Kč.

7. Z listiny„ akceptační dopis“ ze dne 25. 8. 2020 soud zjistil, že [název] akceptovala žádost žalované o revolvingový úvěr a informovala ji o otevření úvěrového účtu [číslo] s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 % a splátkami 5 % z dlužné částky (minimálně 500 Kč) měsíčně vždy k 17. dni v měsíci.

8. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021, jejíž součástí je příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, soud zjistil, že [název] postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou (pod [číslo] v seznamu postoupených pohledávek) z revolvingového úvěru ze smlouvy [číslo].

9. Z listin oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2021 (dvakrát, různé adresy žalované) + poštovní podací arch ze dne 23. 11. 2021 soud zjistil, že [název] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni.

10. Z listin výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2021 (dvakrát, různé adresy žalované) + poštovní podací arch ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že dne 30. 11. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o revolvingovém úvěru.

11. Z listin výpisy z běžného účtu č. [bankovní účet] za období února, dubna a května 2020 soud zjistil, že [název] těmito listinami disponovala před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru s žalovanou, a dále že žalovaná v předmětných obdobích před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru pobírala mzdu od plátce [příjmení] [příjmení] [příjmení], která měsíčně v kombinaci s ošetřovným vypláceným jí na účet Českou správou sociálního zabezpečení činila přibližně 14 500 Kč, nadto byl žalované měsíčně vyplácen Úřadem práce České republiky rodičovský příspěvek ve výši 12 500 Kč, celkem tedy žalovaná měsíčně zpravidla přijímala přibližně 27 000 Kč. Současně z těchto listin soud zjistil, že žalované byla vyplacena dne 19. 4. 2020 částka 40 000 Kč jako půjčka od plátce [příjmení] [příjmení].

12. Z listiny transakční historie k úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná z titulu předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala celkem (avšak bez poplatků a úroků) 22 213 Kč a uhradila celkem 3 500 Kč.

13. Z listin odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 9. 2021 (dvakrát, různé adresy žalované) + poštovní podací arch ze dne 27. 9. 2021 soud zjistil, že [název] oznámila dopisy (zaslanými na obě jí známé adresy žalované) žalované odstoupení od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] informovala ji o zesplatnění dluhů žalované vyplývajících z těchto smluv ke dni 31. 10. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 24 051 Kč do uvedeného data účinnosti zesplatnění.

14. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: BNP a žalovaná podepsali listinu označenou jako žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] v níž se [název] zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr v podobě úvěrového rámce 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, vedený na k tomu [název] zřízeném bankovním účtu. [název] žalované úvěrový účet zřídila a žalovaná na něm čerpala částku 20 000 Kč, následně pak další částky. [název] tak žalované revolvingový úvěr poskytla. Žalovaná celkem čerpala z revolvingového úvěru částku 22 213 Kč a ve prospěch účtu vedeného k revolvingovému úvěru uhradila částku 3 500 Kč [název] zaslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 31. 10. 2021 a vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku zaplatila do uvedeného data splatnosti. [název] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, což bylo žalované oznámeno ze strany [název]. Žalovaná pak dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

15. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Protože BNP na základě rámcové smlouvy postoupila mimo jiné spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 4 odst. 2 o. z., činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

24. Podle § 5 odst. 1 o. z., kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

25. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

26. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

27. Podle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

28. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

29. Podle § 13 o. z., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Žalobkyně neprokázala, že by [název] provedla kontrolu úvěruschopnosti na základě posouzení příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. Příjmy žalované sice byly podle názoru soudu a podle výsledků provedeného dokazování původním věřitelem ([název]) řádně ověřeny, na druhou stranu tak bylo učiněno pouze ve vztahu k žalovanou deklarovanému vlastnímu příjmu, nikoli již ve vztahu k deklarovanému příjmu domácnosti žalované. Současně soud považuje za důležité, aby se úvěrující před poskytnutím spotřebitelského úvěru zajímal o to, jaká je potencialita, že žadatel bude ověřeného příjmu dosahovat i v budoucnu. V tomto směru poukazuje soud na skutečnost, že téměř polovina prokazatelného měsíčního příjmu žalované spočívala v dávkách od Úřadu práce, a sice v rodičovském příspěvku 12 500 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že vyživuje jedno dítě, je pravděpodobné, že předmětnou peněžitou dávku nebude žalovaná moci pobírat neomezeně, tedy že jde o příjem toliko dočasný. Obdobně pak žalovaná v žádosti o poskytnutí klasického a revolvingového úvěru uvedla, že její aktuální pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou; to mělo [název] vést k tomu, aby se zajímala o dobu, kdy má podle dosavadní pracovní smlouvy skončit pracovní poměr žalované jakožto žadatelky o úvěru. Výše uvedené výtky jsou o to relevantnější, že žalovaná nežádala pouze o poskytnutí revolvingového úvěru s rámcem 20 000 Kč, pohledávky z něhož jsou předmětem nyní posuzované žaloby, ale toutéž žádostí rovněž žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši přes 25 000 Kč za účelem financování nákupu elektroniky (televizor). K tomu přistupuje zjištění soudu, učiněné z výpisů z účtu žalované, jež žalovaná [příjmení] pro účely posouzení žádosti o úvěr poskytla, a sice že žalovaná nedlouho před podáním žádosti o úvěr čerpala půjčku od jiné bankovní společnosti ([právnická osoba]) v ne zcela zanedbatelné výši (40 000 Kč), což je třeba přičíst k jejímu výslednému úvěrovému zatížení, kdy žalovaná v rámci časového rozmezí nižších jednotek měsíců zvýšila své úvěrové zatížení o bezmála 100 000 Kč. Za této situace bylo namístě, aby [název] důsledně ověřovala žalovanou tvrzené výdaje, a pakliže [název] přihlížela k žalovanou deklarovanému údaji (byť neověřenému) o celkovém měsíčním čistém příjmu domácnosti žalované, měla rovněž důsledně ověřovat pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti žalované. Dokazováním však nebylo zjištěno, že by [název] výdaje žalované, natožpak výdaje celé její domácnosti relevantním způsobem zjišťovala. Přitom již z žalovanou poskytnutých výpisů z účtu, jež měla [název] k dispozici, plynulo, že žalovanou měsíčně hrazená částka nájmu nepatrně převyšuje celkovou částku žalovanou deklarovaných pravidelných měsíčních výdajů. Soud dále poznamenává, že žalobkyně sice tvrdila, že [název] lustrovala osobu žalované v externích databázích typu [příjmení] a NRKI a BRKI, k tomuto tvrzení však nenabídla v řízení žádný důkaz. Obdobně by se nabízelo, aby [název] za výše nastíněných okolností a pochybností o majetkové situace žalované a celé její domácnosti provedla lustraci žalované v Centrální evidenci exekucí; to však žalobkyní ani nebylo v řízení tvrzeno. Soud byl připraven poučit dále žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou omluvenou neúčastí uvedeného dobrodiní vzdala.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka.

37. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39).

38. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

39. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], dostupný na: [webová adresa]). Soud v tomto směru zdůrazňuje, že ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. musí být vykládána v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Ke sjednocování výkladu práva Evropské unie je povolán právě Soudní dvůr Evropské unie. Soud se v dané věci od judikatury Soudního dvora Evropské unie neodchýlil (srovnej odkazy na judikaturu SDEU v bodech 31., 36. a 37. tohoto odůvodnění). Soud tak postupoval zcela v souladu s § 13 o. z.

40. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Povinnost provést náležité posouzení úvěruschopnosti nelze spekulativně vázat na to, zda se úvěrovaný v budoucnu nesplnění této povinnosti úvěrujícím dovolá. Žalobkyně nedoložila, že by [název] provedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti dle požadavku náležité péče, přičemž z provedeného dokazován spíše vyplývá, že [název] dostatečně úvěruschopnost žalované neověřovala. Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

41. Soud připomíná, že poskytovatel úvěrů jakožto podnikatel je vázán požadavkem odborné péče (§ 5 o. z.). Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti (§ 4 odst. 2 o. z.). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

42. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnost v souladu s požadavkem náležité péče je ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem. Právní jednání spočívající v uzavření předmětné smlouvy je zatíženo jinou vadou. [název] neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

43. Soud pro stručnost na tomto místě už jen odkazuje na své závěry prezentované výše v odst. 35 odůvodnění tohoto rozsudku. K těm pak nelze již než dodat, že podle názoru soudu není kvůli tomu prokázáno, že [název] dostála své povinnosti dle § 86 z. s. ú. řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou (§ 580 a 588 o. z.) a právní vztah mezi [název] a žalovanou proto jest třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený ([název]) za obohaceného (žalovanou) bez právního důvodu umožnil čerpat částku celkem 22 213 Kč a žalovaná bez právního důvodu zaplatila v této souvislosti [název] částku 3 500 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena původním věřitelem ([název]) platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.). Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil mínus to, co plnila původnímu věřiteli žalovaná. Žalovaná dosud nevrátila částku ve výši 18 713 Kč.

44. Žalovaná byla vyzvána původním věřitelem k vrácení dlužné částky dopisem obsahujícím oznámení [název] o odstoupení od smlouvy o revolvingovém úvěru a o zesplatnění dluhu k datu 31. 10. 2021. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dopis byl žalované zaslán dne 27. 9. 2021, a tedy se do doby určené splatnosti s ohledem na výše uvedenou zákonnou domněnku dostala do sféry žalované s bezpečným předstihem před určeným datem splatnosti. Dnem následujícím po dni účinnosti zesplatnění, tedy dnem 1. 11. 2021, se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle částky 18 713 Kč i zákonný úrok z prodlení ode dne 1. 11. 2021 do zaplacení (výrok ad I.). Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, nezbylo, než žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout, když s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na jiná smluvní plnění (smluvní úrok či případné poplatky). Současně soud výrokem II. zamítl i žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení v rozsahu počítaném z částky 2 985,95 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, když o tuto částku se žalovaná vůči žalobkyni (původnímu věřiteli) neobohatila a tedy nemohla ohledně této částky být ani v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

45. Po zohlednění příslušenství (jež je třeba dle ustálené rozhodovací praxe zohlednit při poměřování úspěchu a neúspěchu) splatného ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka celkem 20 390,76 Kč. Co do částky 11 221,53 Kč (včetně příslušenství) byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně procesně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 672,80 Kč, přičemž tato částka představuje 29 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 868 Kč a nákladů zastoupení advokátem stanové dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Konkrétně pak odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 320 Kč.

46. V dané věci soud neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.).

47. Soud na návrh žalované, s přihlédnutím k již v žalobě deklarovanému souhlasnému stanovisku žalobkyně, rozhodl o lhůtě k plnění rozsudkem uložené povinnosti dle výroku I. tak, že žalované stanovil splátkový kalendář, neboť po výslechu žalované při provedeném jednání dospěl soud k závěru, že vzhledem k žalovanou tvrzené nepříznivé aktuální majetkové situaci by byla zákonem předvídaná třídenní lhůta k plnění nepřiměřeně přísná a pravděpodobně by žalovaná nebyla s to uloženou povinnost v takové lhůtě splnit. Při stanovení výše měsíčních splátek soud překročil žalovanou požadovanou měsíční výši splátky (500 Kč), když vyšel z toho, že by nebylo přiměřené, aby se žalobkyni dostalo úplného splacení rozsudkem přiznaného plnění za dobu delší dvou let. Výši měsíční splátky proto soud určil tak, aby ještě dávala možnost žalované tuto splátku zvládat řádně splácet a současně aby doba splácení výrazně nepřesáhla dobu dvou let. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení přitom soud ponechal třídenní, když o částku náhrady nákladů řízení výslovně snížil první ze splátek dle výroku I. tohoto rozsudku.