70 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 494 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 494 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 494 Kč od 11. 4. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 494 Kč s příslušenstvím. Žalovaná neuhradila právnímu předchůdci žalobkyně, společnosti právnická osoba právnická osoba, IČO, poskytnuté služby zprostředkovaného prodeje v souvislosti s účastnickou smlouvou – zákaznickou smlouvou číslo k telefonnímu číslu číslo za období od 20. 2. 2012 do 19. 3. 2012. Žalobou požadované příslušenství specifikovala žalobkyně jako zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 494 Kč od 11. 4. 2012 do zaplacení. Žalobní pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena jejím právním předchůdcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 s účinností ke dni 7. 11. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala procesně pasivní.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Společnost právnická osoba právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně) a žalovaná uzavřely dne 5. 3. 2012 účastnickou smlouvu, na jejímž základě byla žalovaná účastníkem mobilní telefonní stanice číslo (dále jen„ Účastnická smlouva“). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně, přičemž podpisem žalovaná potvrdila, že se s nimi seznámila. Za období od 20. 2. 2012 do 19. 3. 2012 právní předchůdce žalobkyně žalované vyúčtoval částku 1 494 Kč za SMS platby. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaná využila informační služby žalobkyně. V této části se jedná o plnění na základě smlouvy nepojmenované (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. a § 51 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaná ocitla v prodlení § 517 odst. 2 obč. zák.), přičemž žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). K prodlení došlo prvně dne 11. 4. 2012, přičemž repo sazba České národní banky činila k 31. 12. 2011 právě 0,75 procentního bodu, což navýšeno o sedm procentních bodů činí výši úroku z prodlení 7,75 % ročně. Žalobkyně důvodně požadovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 obč. zák.).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 494 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).