71 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 972 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 790 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 388,08 Kč s úrokem z prodlení v částce 282,74 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 738,08 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a dále co do smluvních pokut v částce 810 Kč a v částce 1 983,92 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 709,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 3. 2. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 26 178,08 Kč, skládající se z dlužných splátek úvěru před zesplatněním ve výši 13 520 Kč (č. 1 až 5 splatných 15. 10. 2020, 15. 11. 2020, 15. 12. 2020, 15. 1. 2021 a 15. 2. 2021), dlužné jistiny úvěru po zesplatnění ve výši 12 008,08 Kč (jistina ve zbývajících splátkách dle tabulky umoření), poplatků za odeslání upomínek ve výši 450 Kč (za tři upomínky po 150 Kč) a nákladů za oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 282,74 Kč (z jednotlivých dlužných splátek č. 1 až 5 od prvního dne prodlení do 18. 3. 2021) a se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 528,08 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a dále zaplacení smluvních pokut ve výši 810 Kč a ve výši 1 983,92 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 10. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. SU [číslo], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr na koupi televizoru ve výši 22 790 Kč, a to dne 11. 9. 2020 k rukám prodejce ([příjmení] International spol. s r.o.) dle čl. 9 úvěrových podmínek ze dne 1. 7. 2020, které byly nedílnou součástí smlouvy společně se sazebníkem poplatků. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně úroku a pojištění v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 704 Kč, splatných počínaje 15. 10. 2020 vždy k 15. dni v měsíci. Úrok z úvěru činil 23,95 % ročně a pojištění dle tabulky umoření 160 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil první splátku splatnou dne 15. 10. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky dne 26. 10. 2020, 25. 11. 2020 a 29. 12. 2020 a za každou z nich mu účtovala poplatek 150 Kč dle čl. 5 a 5.7 úvěrových podmínek a sazebníku. Dále žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 26. 2. 2021 ke dni 18. 3. 2021, za které mu účtovala poplatek 200 Kč dle čl. 5 a 5.7 úvěrových podmínek a sazebníku. Žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž smluvní pokutu v celkové výši 810 Kč za prodlení s úhradou prvních tří splátek, a to ve výši 10 % z dlužné splátky dle čl. 5 úvěrových podmínek a písm. A odst. 2 smlouvy, tj. ve výši třikrát 270 Kč za splátky splatné dne 15. 10. 2020, 15. 11. 2020 a 15. 12. 2020 Smluvní pokuty byly splatné na výzvu k úhradě, kterou představuje předžalobní upomínka. Dále po žalovaném požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 983,92 Kč, a to v rámci proklientského přístupu jako pouhou část vyčíslené smluvní pokuty dle smlouvy, čl. 5 úvěrových podmínek a sazebníku ve výši 0,1 % denně z částky 12 008,08 Kč od 19. 3. 2021 do dne podání žaloby.

2. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím SMS procesu, kdy žalovanému byl na sdělené telefonní číslo zaslán kód [číslo] sloužící pro potvrzení jednání formou SMS podpisu smlouvy a poté kód [číslo] pro podpis úvěrové smlouvy. Proces SMS podpisu smlouvy byl dokončen zadáním jednotlivých kódů ze strany žalovaného.

3. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmu uvedeného žalovaným ve výši 37 950 Kč jakožto zaměstnance v zemědělství ve společnosti [anonymizováno] s.r.o., který ověřila doloženými výpisy z účtu za červenec a srpen 2020, a výdajů sdělených žalovaným ve výši 5 800 Kč (z toho 3 500 Kč náklady na bydlení a 2 300 Kč ostatní měsíční výdaje), z částky životního minima 3 400 Kč a finanční rezervy ve výši 10 % příjmu. Dále vycházela ze sdělení žalovaného, že nemá vyživovací povinnosti vůči dalším osobám a je svobodný, a z informací získaných z registrů a databází (výpisy z registrů však nedisponuje, odpověď z registru je zachována pouze elektronicky v podobě zdrojového kódu). Dle NRKI (nebankovního registru klientských informací) a registru SOLUS neměl žalovaný další dluhy mimo žalobkyni, v NIP (registru rizikových subjektů) o žalovaném nezjistila negativní informace/nebyl nalezen, u žalobkyně žalovaný neměl platební historii, dle insolvenčního rejstříku proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, předložený průkaz totožnosti žalovaného nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního úřadu, žalovaný nebyl nalezen v seznamu hledaných osob PČR. Žalobkyně dále ověřila společnost [anonymizováno] s.r.o. v interní databázi, kde nebyla nalezena jako riziková, v insolvenčním rejstříku, podle nějž proti ní nebylo zahájeno insolvenční řízení, v aplikaci CRIBIS o ní nezjistila negativní informace a ověřila její existenci v registru ARES. Žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného skóringovým modelem z hlediska demografických, behaviorálních a statistických dat. Hodnota aplikačního skóre žalovaného byla vyhodnocena jako dostatečná a predikovala nízkou pravděpodobnost nesplacení úvěru.

4. Na výzvu soudu danou při jednání podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání ve vztahu ke skutečnostem, jakým způsobem ověřila pracovní poměr žalovaného (včetně doby jeho trvání, případně zkušební doby) a jakým způsobem ověřila způsob bydlení žalovaného (vlastní), náklady na bydlení a další pravidelné měsíční výdaje, s upozorněním, že jinak může soud ve věci samé rozhodnout v její neprospěch v důsledku neunesení břemene tvrzení, přičemž bude vycházet pouze z provedených důkazů, žalobkyně ve stanovené lhůtě doplnila, že příjmy a výdaje žalovaného ověřila prostřednictvím hovoru s žalovaným, který sdělil průměrnou výši měsíčního příjmu 36 000 Kč, neuvedl, že by se nacházel ve zkušební nebo výpovědní době, a slíbil zaslat výpisy z běžného účtu za 2 měsíce za účelem ověření příjmu. Výpisy obsahují údaj o zaměstnavateli a výši vyplacené mzdy dne 15. 7. 2020 a 17. 8. 2020 a vyplývá z nich, že měl trvající pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o. Hovorem s žalovaným žalobkyně rovněž ověřila jeho bydlení ve vlastním bytě/domě a náklady spojené s energiemi a vodou ve výši 3 500 Kč. Deklarované výdaje žalovaného žalobkyně následně ověřila svým modelem, který vychází z celonárodní statistiky. Z hovoru s žalovaným žalobkyně dále ověřila jeho další pravidelné měsíční výdaje, které jí sdělil ve výši 8 000 Kč (na jídlo, ošacení, drogerii atd.), ve výši 1 500 Kč na telefon, 800 Kč na televizi a internet, 3 000 Kč na spoření. Výdaje v podobě splátek jiných úvěrů žalobkyně ověřila dotazem do NRKI a SOLUS s negativní odpovědí.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal a následně o ní rozhodl v jeho nepřítomnosti (i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z odročeného jednání omluvila), vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.

7. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

8. Ze smlouvy o obchodním zastoupení [číslo] plyne, že byla uzavřena dne 2. 10. 2017 mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], která se v ní zavázala vyvíjet pro žalobkyni činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně (spotřebitelských úvěrů pro účely financování nákupu zboží jiného než automobilu) zájemcům o tyto produkty, přičemž byla oprávněna úvěrové produkty poskytovat prostřednictvím e-shopu, a žalobkyně se zavázala zaplatit jí za tyto činnosti provizi (za uzavření úvěrové smlouvy s klientem) a hradit zbývající část kupní ceny zboží, které je předmětem poskytnutého úvěru.

9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU [číslo] obsahuje základní vlastnosti a náklady spotřebitelského úvěru ve vztahu ke smlouvě č. SU [číslo], avšak neobsahuje podpis žalovaného.

10. Z úvěrové smlouvy č. SU [číslo] vyplývá, že se žalobkyně coby věřitel zavázala poskytnout žalovanému úvěr na koupi zboží (televizoru) od dodavatele zboží [příjmení] [jméno] spol. s r.o. ve výši 22 790 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem v sazbě 23,95 % ročně deseti měsíčními splátkami ve výši 2 544 Kč, splatnými k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje 15. 10. 2020, a současně platit pojistný poplatek za pojištění splátek ve výši 160 Kč měsíčně (celkem 2 704 Kč měsíčně). Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky [číslo] ze dne 1. 7. 2020 a sazebník. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky (jistiny, úroku a pojistného poplatku) a ve výši 0,1 % denně z jiné dlužné částky v prodlení než měsíční splátky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou tří a více měsíčních splátek a neuhrazení dlužných částek ani na výzvu žalobkyně v poskytnuté lhůtě v délce alespoň 30 dnů bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. Ve smlouvě bylo uvedeno číslo účtu žalovaného [bankovní účet], dva osobní doklady (občanský průkaz a rodný list), e-mailová adresa žalovaného [email]), mobilní [číslo] zaměstnavatel [anonymizováno] s.r.o. od 14. 10. 2019, pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem 37 950 Kč, výdaje na bydlení ve vlastním bytě (domě) 3 500 Kč, ostatní měsíční výdaje 2 300 Kč, splátky ostatních úvěrů 0 Kč, výdaje na spoření 0 Kč, rodinný stav svobodný a žádná vyživovaná osoba. Smlouva byla podepsána za žalovaného dne 10. 9. 2020 v 10:15 hodin SMS kódem [číslo].

11. Ze snímku obrazovky k SMS procesu plyne, že žalobkyně zaslala dne 10. 9. 2020 v 9:47 hodin na telefonní číslo žalovaného uvedené ve smlouvě SMS kód [číslo] pro potvrzení právního jednání formou SMS podpisu smlouvy SU [číslo] u prodejce [příjmení] [jméno] spol. s r.o. (e-shop) a téhož dne v 10:14 hodin SMS kód [číslo] pro podpis úvěrové smlouvy SU [číslo] u prodejce [příjmení] [jméno] spol. s r.o. (e-shop).

12. Z listiny označené žalobkyní jako„ posouzení“ vyplývá, že žalobkyně evidovala k 10. 9. 2020 (v 9:38 hodin) k osobě žalovaného výsledky z registrů ISIR, NIP, NRKI, neplatné doklady a adresy obecních úřadů v podobě OK, v Black listu, registru SOLUS a hledaných osob nenalezen, CBS nevypočítáno, CEE a C4M nedotazováno a dále ohledně zaměstnavatele žalovaného výsledky z registrů ISIR a CRIBIS v podobě OK, v RES IČ nalezeno, v Black listu nenalezeno.

13. Z úvodní tabulky listin označených žalobkyní jako„ složka posouzení“ soud zjistil, že kromě údajů uvedených k osobě žalovaného v úvěrové smlouvě evidovala žalobkyně vzdělání žalovaného středoškolské s maturitou i telefonní číslo do společnosti [anonymizováno] s.r.o. ([číslo]).

14. Z kopie občanského průkazu žalovaného, kopie rodného listu žalovaného a fotografie tváře žalovaného s jeho občanským průkazem soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobkyni kopii svých osobních dokladů, uvedených v úvěrové smlouvě.

15. Dle smlouvy o ČSOB Plus Kontu poskytl žalovaný žalobkyni rovněž smlouvu ze dne 31. 8. 2020 o vedení účtu č. [bankovní účet] ve prospěch žalovaného coby majitele účtu.

16. Dle výpisů z běžného účtu za období od 1. 7. 2020 do 31. 8. 2020 poskytl žalovaný žalobkyni dále výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba] za červenec a srpen 2020. Výpis za červenec 2020 obsahuje příchozí částku ve výši 38 100 Kč od [právnická osoba] s.r.o., avšak neplyne z něj, o jakou platbu se jedná (tedy že by se jednalo o výplatu měsíční mzdy). Výpis za srpen 2020 obsahuje příchozí částku ve výši 37 800 Kč od [právnická osoba] s.r.o. označenou pouze jako výplata – jméno a rodné číslo žalovaného. Kromě toho z výpisů plynou nejasné příchozí úhrady od různých osob s označením různých smluv.

17. Ze záznamu hovoru (nazvaného jako„ hovor klienta“) vyplývá, že pracovnice žalobkyně prošla s žalovaným údaje uvedené v žádosti o úvěr na koupi televizoru a měsíční výdaje, konkrétně adresu trvalého pobytu, výši jeho čistého měsíčního příjmu 36 000 Kč, výdaje na vlastní bydlení (energie) 3 500 Kč, žádné splátky jiných úvěrů, spoření 3 000 Kč jako rezerva na účtu, ostatní měsíční výdaje 8 000 Kč, výdaje na telefon asi 1 500 Kč měsíčně, na internet a televizi 800 Kč, žádná vyživovaná osoba, a požádala žalovaného o zaslání dvou posledních výpisů z bankovního účtu za červenec a srpen nebo výplatních pásek ze zaměstnání za poslední dva měsíce na sdělený e-mail.

18. Úvěrové podmínky [číslo] ze dne 1. 7. 2020 obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran, včetně ujednání o pojištění schopnosti splácet úvěr. V čl. 9 bylo sjednáno čerpání úvěru na koupi zboží převedením celé výše úvěru na účet určený prodejcem. V čl. 5 byl sjednán poplatek za upomínku k úhradě dlužné splátky ve výši 150 Kč a poplatek za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč.

19. V sazebníku k úvěrovým podmínkám [číslo] ze dne 1. 7. 2020 jsou uvedeny poplatky za upomínky a oznámení o okamžité splatnosti úvěru jako v úvěrových podmínkách a stejná výše smluvních pokut jako v úvěrové smlouvě.

20. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru plyne, že žalobkyně zaslala dne 11. 9. 2020 na účet [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. částku 22 790 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

21. Dle oznámení ze dne 26. 10. 2020 ve spojení s průběhem zakázky č. 2020 vyhotovila žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 3 131 Kč (splátky za říjen 2020 ve výši 2 704 Kč, smluvní pokuty 270 Kč, nákladů na odeslání upomínky 150 Kč a úroku z prodlení 7 Kč) do 7 dní od odeslání.

22. Dle upomínky ze dne 25. 11. 2020 ve spojení s průběhem zakázky č. 2020 vyhotovila žalobkyně žalovanému výzvu k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 6 279 Kč (splátky za říjen 2020 ve výši 2 704 Kč, splátky za listopad 2020 ve výši 2 704 Kč, smluvní pokuty 540 Kč, nákladů na odeslání upomínky 300 Kč a úroku z prodlení 31 Kč).

23. Dle upomínky ze dne 29. 12. 2020 ve spojení s průběhem zakázky č. 2020 vyhotovila žalobkyně žalovanému výzvu k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 11 084 Kč (splátky za říjen 2020 ve výši 2 704 Kč, splátky za listopad 2020 ve výši 2 704 Kč, splátky za prosinec 2020 ve výši 2 704 Kč, nákladů na vymáhání 1 630 Kč, smluvní pokuty 810 Kč, nákladů na odeslání upomínky 450 Kč a úroku z prodlení 82 Kč), jinak bude požadovat okamžité splacení celého poskytnutého úvěru.

24. Dle zesplatnění pohledávky ze dne 26. 2. 2021 ve spojení s kopií dodejky zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění dlužných částek z úvěrové smlouvy č. SU [číslo] ke dni 16. 2. 2021 v celkové výši 27 180,08 Kč s výzvou k úhradě celkové dlužné částky do 18. 3. 2021.

25. Z tabulky umoření ze dne 29. 8. 2022 vyplývají částky úroku a jistiny úvěru v rámci jednotlivých splátek a celková výše jistiny úvěru v rámci splátek [číslo] až 10 (tedy po zesplatnění) 12 008,08 Kč.

26. Dle přehledu plateb ze dne 26. 9. 2022 pro smlouvu č. SU [číslo] nebyla na tuto smlouvu uhrazena žádná částka.

27. Z výpočtu úroku z prodlení plyne způsob, jak žalobkyně dospěla k požadovanému úroku z prodlení v celkové výši 282,74 Kč (z jednotlivých dlužných splátek [číslo] až 5, splatných 15. 10. 2020, 15. 11. 2020, 15. 12. 2020, 15. 1. 2021 a 15. 2. 2021, ve výši 2 704 Kč od následujícího dne po splatnosti do 18. 3. 2021).

28. Z výpočtu smluvní pokuty plyne způsob, jak žalobkyně dospěla k výši smluvní pokuty 8 249,55 Kč (0,1 % denně z částky 12 008,08 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do 3. 2. 2023), jejíž zaplacení po žalovaném požadovala v podané žalobě jen do výše 1 983, 92 Kč.

29. Dle předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2022 ve spojení s podacím archem a informacemi k zásilce [anonymizováno] ze sledování zásilek České pošty zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím advokáta dne 7. 10. 2022 výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 38 259,80 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 24. 10. 2022 s upozorněním na přistoupení k jejímu vymáhání v soudním řízení v případě nezaplacení a navýšení dlužné částky o náklady soudního řízení.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 9. 2020 elektronicky uzavřena úvěrová smlouva č. SU [číslo], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky [číslo] ze dne 1. 7. 2020 a sazebník. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr na koupi zboží (televizoru) ve výši 22 790 Kč na účet prodejce ([příjmení] [anonymizována čtyři slova]), s nímž měla uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 2. 10. 2017, a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem v sazbě 23,95 % ročně a s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 160 Kč v 10 měsíčních splátkách v celkové výši 2 704 Kč, splatných 15. dne každého kalendářního měsíce počínaje 15. 10. 2020. Před uzavřením smlouvy sdělil žalovaný žalobkyni údaje o svém osobním stavu (svobodný, žádná vyživovaná osoba), zaměstnání (u zaměstnavatele [právnická osoba] od 14. 10. 2019 na dobu neurčitou bez zkušební a výpovědní doby), čistém měsíčním příjmu (36 000 Kč), výdajích na bydlení (energie) ve vlastním domě/bytě (3 500 Kč), ostatních měsíčních výdajích 8 000 Kč, výdajích na telefon asi 1 500 Kč měsíčně, na internet a televizi 800 Kč a na splátky jiných úvěrů (0 Kč). Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registrech ISIR, NIP, NRKI, SOLUS, neplatných dokladů, hledaných osob, adres obecních úřadů a v black listu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 790 Kč převodem na účet prodejce dne 11. 9. 2020, žalovaný však neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26. 2. 2021 k zaplacení celé dlužné částky z úvěrové smlouvy č. SU [číslo] ve lhůtě do 18. 3. 2021. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku dosud neuhradil žádnou částku, a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 22 790 Kč s úrokem z prodlení.

31. Žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila sdělení žalovaného o zdroji a výši jeho pravidelných měsíčních příjmů a o druhu a výši jeho pravidelných měsíčních výdajů za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, přestože byla k doplnění a prokázání těchto tvrzení vyzvána písemně již před konáním jednání a následně i přímo při jednání dne 29. 8. 2023. Žalobkyně tvrdila, že pravidelný měsíční příjem žalovaného i jeho zdroj (ze zaměstnání na dobu neurčitou u [právnická osoba] s.r.o.) ověřila telefonickým hovorem se žalovaným, který však nelze považovat za ověření údajů sdělených žalovaným, nýbrž pouze za další sdělení údajů ze strany žalovaného, které musejí být následně ověřeny. Vyžádané dva výpisy z běžného účtu žalovaného za červenec a srpen 2020 jsou přitom samy o sobě k ověření výše příjmu, jeho pravidelnosti a zdroje nedostačující, a to jednak vzhledem k jejich počtu (pouhé dva výpisy), jednak vzhledem k jejich obsahu, z nějž neplyne, že by měl žalovaný trvající pracovní poměr na dobu neurčitou u [právnická osoba] s.r.o., ani že by částky zaslané [právnická osoba] s.r.o. v červenci 2020 (38 100 Kč) a v srpnu 2020 (37 800 Kč) představovaly výplatu jeho pravidelné měsíční mzdy. Žalobkyně přitom evidovala telefonní číslo uvedeného zaměstnavatele žalovaného, u nějž si mohla sdělení žalovaného přímo ověřit (i nechat písemně doložit). Ve vztahu k druhu a výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného pak žalobkyně tvrdila, že je ověřila prostřednictvím hovoru se žalovaným a následně svým modelem, který vychází z celonárodní statistiky. Údaje sdělené telefonicky žalovaným však opět představují pouze prohlášení žalovaného, které je třeba následně ověřit z předložených dokladů (případně také nahlédnutím do katastru nemovitostí, neboť náklady na bydlení ve vlastním domě, náklady na bydlení ve vlastním bytě a náklady na bydlení v pronajatém bytě se různí, přičemž žalovaný měl mít vlastní bydlení již ve svých 19 letech). Kromě toho žalobkyně ani neprokázala, jak konkrétně aplikovala svůj skóringový model na výdaje žalovaného, z jakých konkrétních statistických dat vycházela či k jakým konkrétním výsledkům dospěla (ani tyto skutečnosti dostatečně konkrétně netvrdila).

32. Při právním posouzení věci vycházel soud z § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný úvěr ve výši 22 790 Kč, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě nezbytnosti z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ má poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalovaného, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

34. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a podle § 76 odst. 1 ZSÚ jedná poskytovatel čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

35. Shodná povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž důsledkem jejího nesplnění byla dle ustálené judikatury absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

36. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru č. SU [číslo] uzavřenou dne 10. 9. 2020 jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 ZSÚ podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel § 86 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).

37. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

38. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V návaznosti na tento rozsudek Soudního dvora Evropské unie a za účelem zajištění větší právní jistoty a jednotného přístupu soudů bylo s účinností od 29. 5. 2022 ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ novelizováno tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

39. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

40. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), kdy ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku v celkové výši 22 790 Kč. Žalobkyně má v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení dlužné částky vyzvala žalovaného ve lhůtě do 18. 3. 2021 v rámci oznámení o zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 26. 2. 2021. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit na požádání žalobkyně, dlužnou částku ve výši 22 790 Kč však žalobkyni nevrátil. Žalovaný je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 19. 3. 2021) v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po něm za dobu prodlení úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

41. Z výše uvedeného plyne, že je žaloba důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 22 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky 19. 3. 2021 do zaplacení, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do částky 3 388,08 Kč (požadované nad rámec poskytnuté jistiny úvěru, resp. přiznaného bezdůvodného obohacení), úroku z prodlení ve výši 282,74 Kč (vyčísleného do 18. 3. 2021), úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 738,08 Kč (tedy z částky převyšující částku bezdůvodného obohacení) od 19. 3. 2021 do zaplacení a do smluvních pokut v částce 810 Kč a v částce 1 983,92 Kč.

42. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v poměrné výši 59,4 % (představující rozdíl úspěchu žalobkyně 79,7 %, neboť žalobě bylo vyhověno v rozsahu 27 539,37 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěchu 20,3 %, neboť žaloba byla zamítnuta v rozsahu 7 035,35 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) z částky ve výši 7 929,22 Kč, tedy ve výši 4 709,96 Kč.

43. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 160 Kč, odměna za zastupování advokátem ve výši 5 594,40 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 5 594,40 Kč, tj. ve výši 1 174,82 Kč. V rámci odměny za zastupování advokátem přiznal soud žalobkyni: 1) odměnu advokáta ve výši 3 160 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), sepsání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 29. 8. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) v částce 2 260 Kč, přičemž vycházel z tarifní hodnoty ve výši 28 972 Kč, 2) náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (za tři úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu), 3) cestovné ve výši 1 234,40 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v souladu s § 1 a § 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023 za cestu zástupce žalobkyně na jednání z [obec] do [obec] a zpět, kdy soud vycházel ze základní náhrady 5,20 Kč za 1 km při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět 182 km, tj. 946,40 Kč, a náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu (nafta motorová) ve výši 288 Kč, a to při spotřebě pohonné hmoty pro kombinovaný provoz ve výši 4,6 l /100 km (dle předloženého technického průkazu k vozidlu) a ceně 34,40 Kč, 4) náhradu za promeškaný čas, tedy za čas strávený cestou k jednání soudu, ve výši 600 Kč (za šest půlhodin ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu).

44. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

45. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.

46. Lhůty k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.