71 C 185/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 253 880,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 112,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 112,47 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 204 768,26 Kč s úrokem v částce 31 933,14 Kč, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 253 880,73 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 941,93 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 204 768,26 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 29. 5. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 253 880,73 Kč, s úrokem ve výši 31 933,14 Kč, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 253 880,73 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 941,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 253 880,73 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne 28. 6. 2016 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na jejímž základě poskytla [právnická osoba] žalovanému téhož dne na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně prostřednictvím 120 splátek ve výši 5 715,74 Kč měsíčně, splatných k 15. dni v měsíci, a platit poplatky účtované dle smlouvy a ceníku. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou v dubnu 2022 ani žádnou další splátku, proto [právnická osoba] prohlásila dle čl. 12 produktových podmínek pro osobní úvěry dne 18. 10. 2022 vyčerpané částky úvěru včetně úroku za splatné ke dni 10. 10. 2022 a vyzvala jej k uhrazení dluhu. Dlužný úrok 31 933,14 Kč tvoří neuhrazený smluvní úrok účtovaný od 20. 8. 2018 do 10. 10. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 941,93 Kč tvoří neuhrazený úrok z prodlení z aktuální dlužné částky po splatnosti (přičemž dle produktových podmínek se všechny dlužné částky po splatnosti stávaly součástí jistiny) účtovaný od 30. 4. 2021 do 30. 9. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovaným [právnická osoba] a.s., která pak tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] vycházela z údajů poskytnutých klientem ve smlouvě, kontrolovala dostupné informace v interních i externích databázích (zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR) a porovnávala příjem a výdaje klienta odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů klienta a nezjistila žádnou skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení. Z tohoto důvodu soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 19. 5. 2008 plyne, že se předchůdkyně [právnická osoba] (e [právnická osoba]) zavázala zřídit a vést žalovanému běžný účet č. [bankovní účet].

7. Z listiny„ osobní účet – základní nastavení“, podepsané žalovaným dne 19. 5. 2008, plynou základní parametry běžného účtu a osobní údaje žalovaného, včetně telefonního čísla pro SMS zprávy [číslo].

8. Ze žádosti o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby GSM banking/Mobilní elektronický klíč, podepsané žalovaným dne 19. 5. 2008, plyne, že žalovaný požádal o nastavení služby GSM banking – SMS klasik a o nastavení telefonního čísla [číslo] a [příjmení] karty jako mobilní elektronický klíč SMS.

9. Dle podepsaného protokolu o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN převzal žalovaný dne 19. 5. 2008 od banky obálku s kódy I-PIN a T-PIN pro použití s mobilním elektronickým klíčem SMS osobou žalovaného.

10. Dle kopií občanského průkazu žalovaného byly fotokopie jeho občanského průkazu ze strany banky pořízeny dne 19. 5. 2008, dne 11. 2. 2013 a dne 22. 7. 2014.

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že [právnická osoba] uvedla, že schválila dne 9. 6. 2016 žádost žalovaného o úvěr [číslo] ve výši 400 000 Kč, přičemž obecně popsala proces posouzení úvěruschopnosti klienta. Ohledně výdajů žadatele o úvěr uvedla, že se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů. Ve vztahu k osobě žalovaného pouze uvedla, že neměl záznam v insolvenčním rejstříku ani v interním black listu, jeho doklad nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, neměl negativní záznam v BRKI/NRKI a v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti.

12. Dle prohlášení [právnická osoba] k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 25. 8. 2023 banka dále uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z celkové sumy měsíčních splátek dle CBCB zprávy ve výši 38 815 Kč, přičemž interní měsíční splátky žalovaného činily 27 781,72 Kč a externí měsíční splátky žalovaného činily 12 034 Kč, z příjmu žalovaného ve výši 44 087,79 Kč, resp. 44 361,75 Kč (zpětně dopočtený příjem) a z vyjmenovaných obratů na účtu (kdy však není zřejmé, jak konkrétně a proč tyto obraty zohlednila, za jaké období, zda se jednalo o příjmy či výdaje).

13. Ze smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] plyne, že žalovaný uzavřel dne 28. 6. 2016 s [právnická osoba] elektronicky smlouvu o úvěru, v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému na běžný účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 400 000 Kč, a to do výše potřebné ke splnění pohledávky banky z původního úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 7. 2015 za účelem úhrady dluhu z tohoto úvěru a ve zbylé výši bez určení účelu, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky s úrokem z úvěru v sazbě 11,9 % ročně ve 120 anuitních splátkách po 5 715,74 Kč, splatných k 15. dni v měsíci, přičemž první splátka ve výši 2 210,85 Kč byla splatná dne 15. 7. 2016 a byla pouze splátkou úroku. Podle čl. XIII bodu 1 písm. b) smlouvy byla [právnická osoba] oprávněna prohlásit nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné v případě, že se žalovaný dostane dle čl. XII bodu 1 písm. a) smlouvy do prodlení s některou platební povinností sjednanou ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby.

14. Ze všeobecných obchodních podmínek plyne bližší úprava práv a povinností [právnická osoba] a žalovaného v souvislosti s poskytováním bankovních služeb.

15. Z produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, neboť ve smlouvě o úvěru nebylo stanoveno, že by byly její součástí.

16. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 3. 2016 soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, neboť žalobkyně v žalobě žádný poplatek neuplatnila.

17. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] za dobu od 30. 6. 2008 do 10. 10. 2022 plyne, že [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 28. 6. 2016 na jeho účet částku 400 000 Kč.

18. Z listiny nazvané„ prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu“ ze dne 18. 10. 2022 plyne, že [právnická osoba] prohlásila vyčerpanou částku úvěru z úvěrové smlouvy [číslo] včetně úroků a ostatních finančních závazků kvůli porušování smlouvy (prodlení s úhradou splatných závazků) za okamžitě splatné ke dni 10. 10. 2022 a současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 286 755,80 Kč s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky spojené s dalším navýšením dlužné částky v případě jejího nezaplacení. Dle přehledu podacích čísel ze dne 20. 12. 2022 bylo prohlášení o okamžité splatnosti s výzvou k úhradě žalovanému zasláno.

19. Z tabulky výpisu spotřebitelského úvěru za období od 28. 6. 2016 do 10. 10. 2022 pak vyplývá průběh splácení úvěru (jistiny, úroků a úroků z prodlení) ze strany žalovaného. Žalovaný uhradil v rámci splátek úvěru (jistiny, úroků a úroků z prodlení) částku v celkové výši 350 887,53 Kč, přičemž nezaplatil splátku splatnou dne 15. 4. 2022 ani žádnou další splátku. Ke dni 10. 10. 2022 tak dle výpisu činila celková výše nesplacené jistiny úvěru částku 253 880,73 Kč, úroků 31 933,14 Kč a úroků z prodlení (účtovaných ke konci měsíce března až září 2022) 941,93 Kč.

20. Z listiny označené žalobkyní jako„ data CBL ze systému banky“ soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, neboť z ní není zřejmé, o jaká konkrétní data se ve vztahu k žalovanému jedná.

21. V rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. 2018 uzavřené dne 29. 8. 2018 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a I- [právnická osoba] jako postupníkem se smluvní strany dohodly na podmínkách pro postupování pohledávek [právnická osoba] za dlužníky na základě smluv o postoupení pohledávek s účinností postoupení ke dni zaplacení úplaty.

22. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 24. 11. 2022 (navazující na rámcovou smlouvu č. 2018) s přílohou [číslo] potvrzením úplaty ze dne 6. 12. 2022 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 286 755.80 Kč (složené z jistiny 253 880,73 Kč, smluvního úroku 31 933,14 Kč a úroku z prodlení 941,93 Kč) s příslušenstvím [právnická osoba] a.s. Dle vyrozumění [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2022, zaslaného dle přehledu podacích čísel ze dne 20. 12. 2022 žalovanému, bylo postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy žalovanému řádně oznámeno.

23. Dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 7. 12. 2022 ve spojení s přílohou [číslo] postoupila [právnická osoba] a.s. pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 286 755.80 Kč s příslušenstvím žalobkyni s účinností ke dni 7. 12. 2022. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2023, jehož odeslání žalovanému dokládá seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, oznámila I- [právnická osoba] žalovanému, že uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni.

24. Z výzvy k úhradě ze dne 23. 1. 2023, jejíž odeslání žalovanému dokládá seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 24. 1. 2023, plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím advokátky k zaplacení celkové dlužné částky ze smlouvy [číslo] ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy s upozorněním na přistoupení k jejímu vymáhání v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady řízení v případě nezaplacení.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] coby poskytovatelem úvěru a žalovaným coby příjemcem úvěru byla dne 28. 6. 2016 elektronicky uzavřena smlouva [číslo], v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 11,9 % ročně ve 120 měsíčních anuitních splátkách po 5 715,74 Kč, splatných 15. dne v kalendářním měsíci, počínaje splátkou úroků ve výši 2 210,85 Kč splatnou dne 15. 7. 2016 [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne 28. 6. 2016, žalovaný jí vrátil částku v celkové výši 350 887,53 Kč [právnická osoba] vyzvala žalovaného dne 18. 10. 2022 k okamžitému zaplacení dlužných částek ze smlouvy o úvěru [číslo] s příslušenstvím. [právnická osoba] převedla svou pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru na [právnická osoba] a.s. smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 24. 11. 2022, což žalovanému oznámila, a I- [právnická osoba] ji pak převedla smlouvou o postoupení pohledávek 2018 [číslo] ze dne 7. 12. 2022 na žalobkyni, což žalovanému také oznámila. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu dosud neuhradil žádnou částku.

26. Žalobkyně však dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala, jak konkrétně [právnická osoba] před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala a ověřila zdroj a výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného a druh a výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného a jak posoudila pravidelné měsíční výdaje ve vztahu k pravidelným měsíčním příjmům žalovaného za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, přestože byla k doplnění a prokázání těchto tvrzení vyzvána písemně již před konáním jednání. Svou omluvenou neúčastí na jednání se pak žalobkyně vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. přímo při jednání. Žalobkyně v doplnění žaloby pouze obecně uvedla, že [právnická osoba] vycházela z údajů poskytnutých klientem ve smlouvě, kontrolovala dostupné informace v interních i externích databázích (zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR) a porovnávala příjem a výdaje klienta odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z předloženého prohlášení [právnická osoba] k protokolu o posouzení úvěruschopnosti pak plyne pouze výše příjmu žalovaného, z níž měla [právnická osoba] vycházet (44 087,79 Kč, resp. 44 361,75 Kč), bez uvedení jeho zdroje a způsobu jeho ověření, a výše splátek jiných dluhů 38 815 Kč. Z žádné z předložených listin však neplyne celková výše výdajů deklarovaných žalovaným (včetně výdajů na bydlení, dopravu, živobytí atd.), způsob jejich ověření ani způsob jejich porovnání s aktuálními statistickými daty (a s jakými konkrétními daty). Kromě toho již z pouhého porovnání měsíční výše příjmu 44 361,75 Kč a splátek 38 815 Kč plyne neschopnost žalovaného splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 5 715,74 Kč.

27. Při právním posouzení věci vycházel soud z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), tedy v době uzavření smlouvy o úvěru [číslo], stanovujícího povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný úvěr ve výši 400 000 Kč, před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K posouzení mělo dojít na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a v případě nezbytnosti nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel měl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

28. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalovaného, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

29. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů neplyne, že by [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 ZSÚ, posoudil soud smlouvu o úvěru [číslo] jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 9 odst. 1 ZSÚ podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (s ohledem na smysl a účel § 9 odst. 1 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti, srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 84 Co 2/2019-169).

31. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), kdy ochuzená ([právnická osoba]) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku ve výši 400 000 Kč, z níž žalovaný vrátil částku 350 887,53 Kč [právnická osoba] měla v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení celé dlužné částky z úvěrové smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného v rámci prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 18. 10. 2022, které mohlo být žalovanému doručeno dne 21. 10. 2022 (§ 573 o.z.). Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit na požádání věřitele bez zbytečného odkladu, tedy v tomto případě v adekvátní lhůtě 7 dnů, která uplynula dne 31. 10. 2022 (§ 605 odst. 1 o.z. ve spojení s § 607 o.z.), dlužnou částku ve výši 49 112,47 Kč však nevrátil. Žalovaný je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 1. 11. 2022) v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z., tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po něm za dobu prodlení úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který požadovala z celé dlužné jistiny úvěru až od 12. 11. 2022.

32. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku bezdůvodného obohacení ve výši 49 112,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2022 do zaplacení, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do vrácené částky bezdůvodného obohacení (požadované na jistině úvěru) ve výši 204 768,26 Kč, úroku v částce 31 933,14 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 253 880,73 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení požadovaného jednak za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení (941,93 Kč), jednak z vrácené částky bezdůvodného obohacení (z částky 204 768,26 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení).

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

34. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měl úspěch ve větší míře žalovaný (84 %, žaloba byla zamítnuta v rozsahu 292 060,37 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (16 %, žalobě vyhověno v rozsahu 55 692,20 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly.