71 C 37/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 633,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 983,03 Kč s úrokem z prodlení v částce 273,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 983,03 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 40 650,13 Kč s úrokem v částce 2 765,68 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 539,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 315,81 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 18. 10. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 46 633,16 Kč, z toho částky ve výši 44 533,16 Kč jako dlužné jistiny úvěru a částky ve výši 2 100 Kč jako dlužných poplatků (z toho 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný a třikrát 600 Kč za upomínky ze dne 31. 12. 2021, 3. 2. 2022 a 14. 3. 2022), s úrokem ve výši 2 765,68 Kč (tj. v sazbě 14,5 % ročně z aktuálně dlužné jistiny úvěru 45 584,61 Kč od 2. 11. 2021 do 2. 12. 2021 a 44 533,16 Kč od 2. 12. 2021 do 22. 4. 2022, který měl žalovaný zaplatit v rámci anuitních splátek), s úrokem z prodlení v částce 1 813,35 Kč (tj. ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru v rámci splátek ode dne prodlení se splátkou za dobu od 2. 11. 2021 do 22. 4. 2022 a ve výši 11,75 % ročně z částky 44 533,16 Kč od 10. 5. 2022 do 28. 9. 2022) a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 298,84 Kč (jistiny úvěru 44 533,16 Kč a úroku 2 765,68 Kč) od 29. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly základní produktové podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 676,34 Kč, splatných k 18. dni v měsíci počínaje 18. 4. 2019, zahrnujících platbu jistiny, úroku (v sazbě 14,5 % ročně) a poplatků. Žalovaný nezaplatil splátky splatné v měsících lednu až dubnu 2022, proto žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši dopisem ze dne 24. 4. 2022. Žalovaný však svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách dne [datum] ověřila identitu žalovaného občanským průkazem a že na základě této smlouvy zřídila žalovanému internetové bankovnictví (službu [příjmení] [příjmení] – přihlášení přes mobilní klíč, [příjmení] [příjmení]) dle dispozice ze dne 13. 12. 2017, která byla součástí smlouvy. Když si žalovaný na svém zařízení přes [příjmení] [příjmení] aktivoval [příjmení] [příjmení], byl mu na sdělené číslo mobilního telefonu zaslán PIN, který následně žalovaný zadal při uzavření úvěrové smlouvy, načež byl vygenerován jednoznačný identifikátor (ID podpisu) vázaný na tuto operaci a zařízení. Za žalobkyni byla smlouva podepsána digitálním certifikátem a opatřena časovým razítkem.

3. Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [datum] (o jeho rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení a pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu 18 158 Kč a příjmu domácnosti), z informací v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Příjem i výdaje žalovaného ověřila z výpisu z běžného účtu, který u něj vedla. Při výpočtu disponibilní částky vycházela žalobkyně rovněž z částky životního minima žalovaného a normativních nákladů na bydlení (bez bližší konkretizace), následně po odečtení výdajů od příjmů žalovaného dospěla k disponibilní částce 6 290,46 Kč, která byla dle žalobkyně pro splátkové zatížení dostatečná.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení. Z tohoto důvodu soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.

6. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne [datum] plyne, že se žalobkyně (dříve pod názvem [právnická osoba]) zavázala vést žalovanému běžné účty, přijímat na ně vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby. Součástí smlouvy byly dispozice s konkrétními parametry produktů a služeb, produktové podmínky a podmínky.

8. Z matričního listu klienta (žalovaného) vyplývá, že žalovaný dne 6. 8. 2012 svým podpisem potvrdil své identifikační údaje (včetně čísla a platnosti občanského průkazu a rodného listu).

9. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách sjednaných dne [datum] vedla žalobkyně žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný měl aktivní službu [příjmení] [příjmení] – přihlášení přes mobilní klíč.

10. Z parametrů [příjmení] [příjmení] sjednané přes [příjmení] [příjmení] vyplývá, že dne [datum] měl žalovaný aktivní službu [příjmení] [příjmení].

11. Ze základních produktových podmínek služeb přímého bankovnictví účinných od 15. 9. 2016 plyne bližší úprava práv a povinností žalobkyně a žalovaného, zejména ve vztahu ke službám [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], včetně jejich zabezpečení a způsobu používání.

12. Z žádosti o úvěr (expres půjčka) ze systému žalobkyně plyne, že žalobkyně evidovala osobní údaje žalovaného včetně čísla mobilního telefonu, jeho stavu (svobodný), vzdělání (základní), druhu bydlení (u rodičů od roku 1990), pracovního poměru (na dobu neurčitou), zkušební doby (ne), výpovědní doby (ne). Jako zaměstnavatele evidovala [právnická osoba], u kterého měl žalovaný pracovat jako dělník/řemeslník od [datum] s čistým měsíčním příjmem 18 158 Kč. Zdroj příjmu měl být jen jeden a celkový čistý příjem domácnosti 46 000 Kč. Jako ostatní nezbytné měsíční náklady byla evidována částka 899 Kč a jako jiné měsíční splátky (mimo spl MTS) částka 1 400 Kč. Ohledně samotné žádosti evidovala žalobkyně žádost o úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokem 6,9 % a výší měsíčních splátek 2 306,96 Kč.

13. Z měsíčních výpisů z běžného účtu žalovaného (vedeného žalobkyní) ze dne 2. 11. 2018 až 1. 3. 2019 (tedy za měsíce říjen 2018 až únor 2019) soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl za měsíc říjen 2018 záporný (- 58,94 Kč), za měsíc listopad 2018 činil pouze 82,16 Kč, za měsíc prosinec 2018 pak sice 5 262,24 Kč, avšak v daném měsíci žalovaný současně čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, na konci měsíce ledna 2019 měl žalovaný zůstatek na účtu pouze 671,46 Kč a na konci měsíce února 2019 jen 21,84 Kč, načež 1. 3. 2019 převedla žalobkyně na jeho účet částku 100 000 Kč jakožto čerpání úvěru [číslo]. Z výpisů dále plyne, že v říjnu 2018 obdržel žalovaný od společnosti [právnická osoba] částku 17 179 Kč, v listopadu 2018 částku 17 141 Kč, v prosinci 2018 částku 15 793 Kč, v lednu 2019 částku 16 384 Kč (a dále dávku nemocenské 465 Kč) a v únoru 2019 částku 22 382 Kč. Jeho pravidelný průměrný měsíční příjem tak činil 17 868,80 Kč (medián 17 141 Kč). Z výpisů je patrné, že na účet žalovaného byly pravidelně zasílány částky v řádu tisíců korun od společností poskytujících drobné zápůjčky (zpravidla přes internet) a že z něj rovněž odcházely částky v řádu tisíců korun ve prospěch takových společností – [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] Z výpisů dále plynou pravidelné platby žalovaného za počítačové hry.

14. Z vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti (zejména jeho přílohy) vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a počítala na výdajové stránce s interními splátkami 2 933,97 Kč a externími splátkami 4 920 Kč. Rovněž vycházela z podílu žalovaného na nákladech na bydlení 39,47 %.

15. Ve smlouvě o úvěru (expres půjčka) uzavřené žalovaným dne [datum] za použití PIN ve [příjmení] [jméno] bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému z úvěrového účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 100 000 Kč na jeho účet vedený žalobkyní a že žalovaný je povinen úvěr vrátit s úrokem v sazbě 14,5 % ročně prostřednictvím 50 měsíčních anuitních splátek ve výši 2 676,34 Kč k 18. dni v měsíci od 18. 4. 2019 zasílaných na uvedený úvěrový účet formou zápočtu z běžného účtu a dále platit mj. poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky (splatný při zaslání upomínky) a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek žalobkyně bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný ke sdělenému dni. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky.

16. Podle všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 10. 2017, obsahujících společná ujednání ke všem poskytovaným produktům a službám žalobkyně, byly součástí smluvní dokumentace rovněž základní produktové podmínky a sazebník.

17. Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017 obsahují smluvní ujednání o veškerých spotřebitelských splátkových úvěrech, přičemž relevantní ujednání týkající se prodlení s plněním a zesplatnění úvěru jsou stejná jako v předložené smlouvě o úvěru.

18. V sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platném od 1. 3. 2017 byl stejně jako v předložené smlouvě o úvěru upraven poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč.

19. Formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru s vysvětlením pojmů obsahuje zejména základní vlastnosti a náklady spotřebitelského úvěru expres půjčka.

20. Z měsíčních výpisů z úvěrového účtu žalovaného ze dne 1. 3. 2019 až 2. 9. 2022, jakož i z předložené platební historie vyplývá průběh splácení úvěru, účtování poplatků za upomínky a úroků z prodlení a způsob započítání úhrad na jistinu, úroky, poplatky a úroky z prodlení. K prodlení žalovaného se splácením došlo již v květnu a červnu 2019, od září 2019 pak docházelo k opakujícím se prodlením se splácením úvěru, kdy z běžného účtu žalovaného byly splátky převáděny na úvěrový účet pravidelně později než v termínu splatnosti, řádné splácení bylo spíše výjimkou. Naposledy byla na úvěrový účet připsána částečná úhrada splátky ve výši 147,11 Kč dne 20. 12. 2021. Z běžného účtu žalovaného tak bylo na splátkách úvěru, poplatcích za upomínky a úrocích z prodlení uhrazeno celkem 94 016,97 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 2. 5. 2022 plyne výše žalované dlužné jistiny 44 533,16 Kč, úroku 2 765,68 Kč a poplatků 2 100 Kč, následnými výpisy žalobkyně účtovala (navyšovala) pouze úrok z prodlení z jistiny a úroku.

21. Dle upomínky ze dne 31. 12. 2021 vyhotovila žalobkyně sdělení žalovanému o nemožnosti inkasovat dlužnou částku 3 136,90 Kč z důvodu blokace běžného účtu žalovaného s tím, že za odeslání této upomínky je účtován poplatek 600 Kč. Podobné sdělení obsahuje i upomínka ze dne 3. 2. 2022 (s výší dlužné částky 6 454,19 Kč) a upomínka ze dne 14. 3. 2022 (s výší dlužné částky 9 816,69 Kč).

22. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 4. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 27. 4. 2022 plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému oznámení, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr žalovaného č. [bankovní účet] na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 22. 4. 2022, s výzvou k úhradě dlužné částky v celkové výši 49 659,78 Kč nejpozději do 9. 5. 2022.

23. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 9. 2022 s poštovním podacím archem ze dne 30. 9. 2022 plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím advokáta výzvu k úhradě dluhu vzniklého z úvěrové smlouvy [číslo] v celkové výši 51 242,64 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 15 dnů od odeslání výzvy, včetně upozornění na přistoupení k jeho vymáhání v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady řízení v případě nezaplacení.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejíž součástí byly dispozice ze dne 13. 12. 2017 a základní produktové podmínky služeb přímého bankovnictví, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Dále byla mezi účastníky uzavřena dne 1. 3. 2019 prostřednictvím služby [příjmení] [příjmení] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne 1. 3. 2019 převodem na jeho běžný účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 100 000 Kč a v níž se žalovaný zavázal úvěr splácet s úrokem v sazbě 14,5 % ročně v 50 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 676,34 Kč (formou zápočtu z běžného účtu) splatných k 18. dni v měsíci počínaje 18. 4. 2019 a platit poplatky za zaslání každé písemné upomínky (splatné při zaslání upomínky) ve výši 600 Kč a za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný, je zaměstnán u [právnická osoba] jako dělník/řemeslník od 1. 12. 2016 na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 18 158 Kč, příjmy domácnosti činí 46 000 Kč. Ohledně výdajů evidovala žalobkyně pouze ostatní nezbytné výdaje žalovaného ve výši 899 Kč a jiné měsíční splátky ve výši 1 400 Kč, přičemž ve vztahu ke splátkám jiných dluhů vycházela z interních splátek ve výši 2 933,97 Kč a externích splátek ve výši 4 920 Kč. Žalobkyně měla k ověření příjmů a výdajů žalovaného k dispozici pouze výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní, závazky žalovaného ověřila lustrací v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neuhradil splátku splatnou v lednu 2022 ani žádnou další splátku. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 94 016,97 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 24. 4. 2022 k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy ve lhůtě do 9. 5. 2022. Žalovaný poté žalobkyni žádnou částku nevrátil, a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 5 983,03 Kč s úrokem z prodlení.

25. Žalobkyně však dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru zjišťovala druh a výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, přestože byla k doplnění a prokázání těchto tvrzení vyzvána písemně již před konáním jednání. Svou omluvenou neúčastí na jednání se pak žalobkyně vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. přímo při jednání (zejm. konkretizace jednotlivých pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, z nichž vycházela). Žalobkyně v doplnění žaloby pouze uvedla, že dospěla k disponibilní částce 6 290,46 Kč, avšak blíže nepopsala, s jakou částkou normativních nákladů na bydlení v případě žalovaného počítala či jak konkrétně ve vztahu pravidelným výdajům žalovaného zhodnotila výpisy z jeho účtu, který mu vedla. Dle předloženého vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti měla přitom vycházet z podílu žalovaného na nákladech na bydlení u rodičů 39,47 %, a to bez uvedení konkrétních nákladů na bydlení i bez doložení ověření celkového příjmu domácnosti 46 000 Kč. Z předložených a provedených důkazů pak neplyne, jak žalobkyně ověřila, že žalovaný bydlí u rodičů, případně jak zohlednila skutečnost, že by se mohl během doby splácení úvěru (přes čtyři roky) od rodičů odstěhovat (ve svých téměř 30 letech). Žalobkyně předložila pouze výpisy z běžného účtu žalovaného za období od října 2018 do února 2019, z nichž jednak plyne nižší pravidelný příjem žalovaného než 18 158 Kč (17 868,80 Kč, resp. 17 141 Kč), jednak výše konečného zůstatku na účtu nasvědčuje tomu, že žalovaný nemusel mít pravidelně na účtu dostatek prostředků k úhradě sjednaných splátek úvěru (o čemž svědčí rovněž průběh splácení úvěru, s nímž byl žalovaný opakovaně od samého začátku v prodlení). Důvodné pochybnosti o reálné schopnosti žalovaného splácet sjednávaný úvěr vzbuzují také opakované drobné zápůjčky čí úvěry poskytované na účet žalovaného s měsíční pravidelností, jakož i nákupy počítačových her a s nimi související otázka možné závislosti žalovaného na hrách.

26. Smlouvu o bankovních produktech a službách uzavřenou mezi účastníky dne [datum] ve spojení s dispozicemi ze dne 13. 12. 2017 posoudil soud jako smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), v níž se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet v určité měně, umožnit vložení hotovosti na účet, výběr hotovosti z účtu a provádět převody peněžních prostředků z účtu a na účet.

27. Při právním posouzení smlouvy o úvěru [číslo] vycházel soud z § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném k 1. 3. 2019. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný úvěr ve výši 100 000 Kč, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě nezbytnosti z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ má poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalovaného, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

29. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a podle § 76 odst. 1 ZSÚ jedná poskytovatel čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

30. Shodná povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž důsledkem jejího nesplnění byla dle ustálené judikatury absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

31. Jelikož soud dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů neplyne, že by žalobkyně jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou dne 1. 3. 2019 jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 ZSÚ podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel § 86 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).

32. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

33. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V návaznosti na tento rozsudek Soudního dvora Evropské unie a za účelem zajištění větší právní jistoty a jednotného přístupu soudů bylo s účinností od 29. 5. 2022 ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ novelizováno tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

34. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

35. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), kdy ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku v celkové výši 100 000 Kč, z níž žalovaný vrátil částku 94 016,97 Kč. Žalobkyně má v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení dlužné částky ve lhůtě do 9. 5. 2022 vyzvala žalovaného v rámci oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 4. 2022. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit na požádání žalobkyně, zbývající částku ve výši 5 983,03 Kč však žalobkyni nevrátil. Žalovaný je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 10. 5. 2022) v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po něm za dobu prodlení úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

36. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 5 983,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 5. 2022 do zaplacení (vyčísleným za dobu od 10. 5. 2022 do 28. 9. 2022 na částku 273,50 Kč), a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do vrácené částky bezdůvodného obohacení (požadované na jistině úvěru) ve výši 38 550,13 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč (celkem 40 650,13 Kč), úroku v částce 2 765,68 Kč, jakož i do zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznanou výši zákonného úroku z prodlení (požadovaného jednak různých částek za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení, jednak z vrácené částky bezdůvodného obohacení a úroku).

37. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měl úspěch ve větší míře žalovaný (87,8 %, žaloba zamítnuta v rozsahu 47 176,81 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (12,2 %, žalobě vyhověno v rozsahu 6 578,18 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.