71 C 88/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 730 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení v částce 451,54 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 746 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 8 984 Kč s úrokem v částce 2 935,55 Kč, s úrokem ve výši 28,2 % ročně z částky 9 535,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 450,29 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 535,66 Kč od 29. 1. 2022 do 10. 3. 2022 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 789,66 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 (ve znění jejího částečného zpětvzetí došlého soudu dne 15. 3. 2023) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 17 730 Kč, z níž částku 9 535,66 Kč tvořila dlužná zápůjčka a částku 8 194,34 Kč dlužný poplatek (z toho úrok 2 785,52 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 4 418,82 Kč a pojistné 990 Kč), s úrokem ve výši 28,2 % ročně z částky 9 535,66 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení (vyčísleným za dobu od 1. 1. 2021 do 28. 1. 2022 na částku 2 935,55 Kč) a zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z jednotlivých částek dlužné jistiny v rámci nesplacených týdenních splátek za dobu od 11. 2. 2020 do zaplacení (vyčísleným za dobu od 11. 2. 2020 do 28. 1. 2022 na částku ve výši 1 450,29 Kč). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla právnická osoba žalované téhož dne v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 9 554 Kč, tvořený úrokem ve výši 3 103 Kč s úrokovou sazbou 28,2 % ročně, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 377 Kč Poslední splátka měla být zaplacena dne 31. 12. 2020. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, přičemž celkem uhradila částku ve výši 1 254 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 pak došlo k postoupení pohledávky společnosti právnická osoba za žalovanou ve výši 25 501,20 Kč s příslušenstvím žalobkyni (součástí částky bylo dle žalobkyně i navýšení účtované právnická osoba, které žalobkyně vůči žalované neuplatnila), což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Posouzení úvěruschopnosti provedla předchůdkyně žalobkyně dotazem žalované na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace, zaznamenané do zákaznické karty žalované, ověřila z dokladů vyžádaných od žalované, uvedených v části„ ověřené dokumenty“ (konkrétně z pracovní smlouvy a výplatních pásek). Dále ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná zejména s ohledem na zaměstnání žalované na hlavní pracovní poměr jako pracovnice distribučního centra ve společnosti právnická osoba, měsíční příjem ve výši 35 728 Kč, bydlení v nájmu, výši jejího příjmu, výši požadované zápůjčky a skutečnost, že žalovaná nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení. Z tohoto důvodu soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum vyplývá, že společnost právnická osoba poskytla žalované téhož dne v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 7 994 Kč, tvořeným úrokem ve výši 3 103 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 4 891 Kč, a dále zaplatit pojistné za volitelné doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 377 Kč (výše poslední splátky činila 327 Kč), což představovalo částku v celkové výši 19 554 Kč. První splátka byla splatná do týdne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo současně uvedeno, že úroková sazba činí 56 % a je pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž plyne bližší úprava práv a povinností mezi právnická osoba a žalovanou. V čl. 3 smluvních podmínek bylo sjednáno, že každá zaplacená částka bude započítána na dluhy žalované v pořadí podle data splatnosti od nejstaršího dluhu a v případě dluhů se stejnou splatností nejprve na splatné náklady spojené s vymáháním pohledávek, splatné splátky pojistného, splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, splatnou jistinu, splatné sankční poplatky, nesplatnou část jistiny, nesplatnou část poplatku za spotřebitelský úvěr.

7. Dle zařazení zákazníka do pojistného programu žalovaná podpisem dne datum přistoupila jako pojištěná ke skupinové pojistné smlouvě číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba jako pojistníkem a irskou právnická osoba anonymizována dvě slova jako pojišťovnou v rozsahu životního pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci, neživotního pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu, pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci a neživotního pojištění pro případ hospitalizace a následné rekonvalescence v důsledku úrazu nebo nemoci.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum, podepsané žalovanou, vyplývá, že žalovaná do předtištěného formuláře uvedla, že žije v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, má jednu vyživovanou osobu, nemá auto, pracuje na plný úvazek jako pracovnice distribučního centra pro zaměstnavatele právnická osoba, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Čistý příjem žalované měl činit 23 728 Kč a další čisté příjmy domácnosti 12 000 Kč, celkem 35 728 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 6 000 Kč. Zaměstnání a příjem žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2019.

9. Z tabulky umoření plyne, že žalovaná zaplatila v rámci splátek částku v celkové výši 1 254 Kč, přičemž žalobkyně použila jednotlivé platby částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu poplatku a pojistného.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, její přílohy číslo (strany 9 seznamu postoupených pohledávek) a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že došlo k převedení pohledávky společnosti právnická osoba za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce číslo na žalobkyni.

11. Dle oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 s podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 25 528,40 Kč s příslušenstvím žalobkyni a žalovaná byla současně vyzvána k jejímu zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky.

12. Dle výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022, zaslané podle podacího lístku žalované dne 7. 6. 2022, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 23 872,66 Kč, včetně upozornění na přistoupení k jejímu vymáhání v soudním řízení v případě nezaplacení a na navýšení dlužné částky o náklady soudního řízení.

13. Soud neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, na č. l. 42-44, neboť jej žalobkyně nenavrhla provést k prokázání svých konkrétních skutkových tvrzení, nýbrž právního názoru ohledně předkládání kopie dokladů od žalované soudu, když je žalobkyně měla k dispozici pouze ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě předala právnická osoba žalované dne 2. 1. 2020 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit částku ve výši 17 994 Kč, tvořenou zápůjčkou 10 000 Kč, úrokem 3 103 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 4 891 Kč, a dále zaplatit poplatek za pojištění ve výši 1 560 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. První splátka byla splatná dne 9. 1. 2020 a poslední dne 31. 12. 2020 (ve výši 327 Kč). Ve smluvních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, byl mj. sjednán způsob započítání plateb na dluhy žalované. právnická osoba provedla před poskytnutím zápůjčky posouzení úvěruschopnosti žalované na základě vyplněného formuláře karty zákazníka (žalované) a předložených listin. Žalovaná neuhradila všechny splátky do 31. 12. 2020, přičemž svými platbami vrátila částku ve výši 1 254 Kč právnická osoba převedla svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce číslo na žalobkyni, což žalované oznámila a současně ji vyzvala k jejímu zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení, odeslaného žalované dne 24. 2. 2022. Žalovaná poté žalobkyni ani přes předžalobní výzvu již žádnou částku nevrátila.

15. Žalobkyně však dostatečně netvrdila ani neprokázala, že by právnická osoba před poskytnutím zápůjčky zjišťovala druh a výši příjmů a výdajů žalované za účelem posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku s odbornou péčí. Svou omluvenou neúčastí na jednání se pak žalobkyně vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. (konkretizace dalších čistých příjmů domácnosti a jejich zdroje včetně doložení jejich ověření, konkretizace měsíčních výdajů žalované a doložení jejich ověření), přičemž dle § 41a odst. 2 o.s.ř. soud nepřihlédl k podmíněnému úkonu žalobkyně (žádosti o odročení jednání pro případ, že žalobkyní tvrzené či dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro vyhovění návrhu). Žalobkyně odkázala na údaje o příjmech a výdajích žalované uvedené v kartě zákazníka, což je formulář podepsaný žalovanou, z nějž však neplyne, co znamenají další čisté příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč, ani že by tyto příjmy byly ověřeny z listin předložených žalovanou či jiným způsobem. Ze zákaznické karty dále neplyne, zda právnická osoba ověřila skutečnost nájemního bydlení žalované a výdaje spojené s bydlením (včetně plateb za energie, vodné/stočné apod.) a s vyživovací povinností žalované. právnická osoba zjevně ani nezjišťovala skutečné výdaje žalované, když se ve formuláři nachází pouze kolonka pro odhadované měsíční výdaje žadatele, interní splátky a externí splátky. Ze zákaznické karty rovněž nevyplývá, zda právnická osoba nahlédla do databází dlužníků (úvěrových registrů), aby neexistenci závazků žalované ověřila, a s jakých výsledkem, ačkoli sama sdílí data o svých klientech např. v Nebankovním registru klientských informací. Žalobkyně přitom žádné jiné důkazy než zákaznickou kartu neoznačila ani nepředložila.

16. Při právním posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vycházel soud z § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném k 2. 1. 2020. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětná zápůjčka ve výši 10 000 Kč, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě nezbytnosti z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ má poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalované, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

18. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a podle § 76 odst. 1 ZSÚ jedná poskytovatel čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Shodná povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž důsledkem jejího nesplnění byla dle ustálené judikatury absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

20. Jelikož soud dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů neplyne, zda byla žalovaná schopna zápůjčku ve sjednaných týdenních splátkách splácet, tedy že by právnická osoba jako poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 2. 1. 2020 jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 ZSÚ podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel § 86 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).

21. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

22. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V návaznosti na tento rozsudek Soudního dvora Evropské unie a za účelem zajištění větší právní jistoty a jednotného přístupu soudů bylo s účinností od 29. 5. 2022 ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ novelizováno tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

23. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

24. Právní poměr mezi právnická osoba a žalovanou soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), kdy ochuzená (právnická osoba) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu částku 10 000 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze částku 1 254 Kč právnická osoba měla v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení zbylé dlužné částky byla žalovaná vyzvána v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne 24. 2. 2022, které mohlo být žalované doručeno dne 28. 2. 2022, a poskytnutá desetidenní lhůta k plnění tak uplynula dne 10. 3. 2022. Žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna plnit na požádání věřitele, zbývající částku ve výši 8 746 Kč však žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z., nevrátila. Žalovaná je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 11. 3. 2022) v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po ní za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

25. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto výrokem I řízení v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (co do zákonného úroku z prodlení ve výši 451,54 Kč) zastavil a výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 8 746 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 11. 3. 2022 do zaplacení. Výrokem III pak soud žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do zbylé částky 8 984 Kč, skládající se z vrácené částky bezdůvodného obohacení (požadované na jistině zápůjčky) ve výši 789,66 Kč a požadovaného poplatku ve výši 8 194,34 Kč (tj. úroku 2 785,52 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 4 418,82 Kč a poplatku za pojištění 990 Kč), dále do úroku v sazbě 28,2 % ročně z žalované jistiny 9 535,66 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, částečně vyčísleného do 28. 1. 2022 na částku 2 935,55 Kč, a do zákonného úroku z prodlení požadovaného jednak z vrácené částky bezdůvodného obohacení a jednak za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení.

26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalované v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

27. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o.s.ř. soud výrokem IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měla úspěch ve větší míře žalovaná (63,6 %, žalobkyně zavinila zastavení řízení do úroku z prodlení ve výši 451,54 Kč a žaloba zamítnuta v rozsahu 16 842,79 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (36,4 %, žalobě vyhověno v rozsahu 9 883,46 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalované dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná dobrovolně rozsudkem uloženou povinnost v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.