74 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 379 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 379 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 379 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 103 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 379 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 379 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 103 Kč - nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného ve výši 1 779 Kč včetně příslušenství (kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 779 Kč od [datum] do [datum] v částce 77,20 Kč) a z poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč), které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, když žalovaný k ní připojil svůj vlastnoruční digitální biometrický podpis, který žalobkyně uložila na bezpečné úložiště. Žalovaný neuhradil ani první pojistné, proto pojistná smlouva ke dni [datum] zanikla.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: K listinám označeným jako pojistná smlouva – Autopojištění NAMÍRU [číslo] ze dne [datum] a záznam z jednání, nebyl připojen podpis žalobkyně (ani elektronický, ani vlastnoruční), ani podpis žalovaného (ani elektronický, ani vlastnoruční), když na místě obou podpisů byly zobrazeny obrázky či podobizny podpisů (pojistná smlouva ze dne [datum], záznam z jednání). Předmětem pojistné smlouvy – Autopojištění NAMÍRU [číslo] ze dne [datum] bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značka [příjmení] [příjmení], [příjmení]: Z [bankovní účet], které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala klientovi označenému jako žalovaný poskytnout, a závazek klienta hradit žalobkyni pojistné v částce 6 340 Kč ročně, v částce 1 585 Kč čtvrtletně (pojistná smlouva ze dne [datum]). Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum], když první pojistné ve výši 1 585 Kč bylo splatné dne [datum] (pojistná smlouva ze dne [datum]). Smluvní strany si smlouvou sjednaly, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní včetně sazebníku (všeobecné pojistné podmínky, zvláštní pojistné podmínky a sazebník žalobkyně). Žalobkyně dne [datum] vyhotovila dopis označený jako sdělení o neplacení pojistného, kterým měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 885 Kč (sdělení o neplacení pojistného ze dne [datum]). Doklad o doručení sdělení nebyl žalobkyní předložen. Dopisem označeným jako upomínka k zaplacení ze dne [datum] žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 885 Kč, která se skládá z dlužného pojistného ve výši 1 585 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč s upozornění, že pokud nebude pojistné uhrazeno do [datum], pojistná smlouva k tomuto dni zanikne (upomínka ze dne [datum], kopie dodejky). Žalobkyně vyhotovila dne [datum] dopis označený jako ukončení pojistné smlouvy, kterým mělo být žalovanému oznámeno, že ke dni [datum] došlo k zániku pojistné smlouvy a měl jím být vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 2 079 Kč (oznámení o ukončení smlouvy ze dne [datum]). Doklad o doručení ukončení pojistné smlouvy nebyl žalobkyní předložen. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] dopis označený jako pokus o smír, kterým měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 2 379 Kč, která se skládá z dlužného pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 1 779 Kč a z nákladů za upomínky ve výši 600 Kč (pokus o smír ze dne [datum], přehled předpisů pojistného). Doklad o doručení pokusu o smír nebyl žalobkyní předložen. Žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně upomenut (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu).

4. Dle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

5. Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečným způsobem neuvedla, co přesně znamená žalobkyní použitý termín vlastnoruční digitální biometrický podpis a jak konkrétně měl být připojen k pojistné smlouvě (jak žalovaný vyjádřil svou vůli být smlouvou vázán). Nic jako vlastnoruční digitální biometrický podpis zákon nezná a nespojuje s ním tedy ani žádné účinky. Použití tohoto termínu svědčí o tom, že žalobkyně nerozlišuje mezi způsobem uzavírání smluv v listinné podobě a elektronické podobě. Pokud je smlouva uzavírána v listinné podobě, je k ní připojen vlastnoruční podpis smluvních stran, který se připojuje přímo na listinu samotnou (podepisuje se samotná listina) a tím se stává podpis neoddělitelnou součástí listiny/smlouvy. V případě, že smlouva uzavírána v elektronické podobě, je k ní třeba připojit elektronický podpis, když použití vlastnoručního podpisu je a priory (technicky) vyloučeno. Soud byl připraven žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně shora uvedených skutečností, ale žalobkyně se k jednání nedostavila a připravila se o možnost být poučena.

6. Soud však uvádí, že je mu známo, že některé společnosti k zachycení mechaniky podpisu (tlaku na podpisovou podložku, rytmus a vedení tahu, atd.) používají speciální podložky, které de facto zachycují způsob, jakým se člověk podepisuje a jednání se tedy o zachycení biometrického údaje o člověku (obdobně jako sken otisků prstů) a jeho následné převedení do elektronické podoby. V této elektronické podobě ho lze jako i jiný typ biometrického údaje opakovaně a neomezeně replikovat, tj. připojovat k neomezenému množství písemností. Pokud je soudu známo, a plyne to i z vyjádření žalobkyně, tento„ biometrický podpis“ existuje samostatně (lze ho uchovat a opakovaně použít) a nepřipojuje se trvale a neoddělitelně k jedné podepisované písemnosti. Naproti tomu kvalifikovaný elektronický podpis ve smyslu Nařízení EU [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, se kterým nařízení spojuje účinky vlastnoručního podpisu (článek 25 bodu 2 Nařízení EU [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES), se trvale a neoddělitelně připojuje ke konkrétní podepisované písemnosti a v případě, že by došlo po podpisu písemnosti k její změně či„ poškození integrity písemnosti či podpisu“ se toto projeví jako nemožnost ověřit platnost podpisu či oznámení, že po podpisu došlo ke změně. Systém fungování„ biometrického podpisu“ lze přirovnat (z technického a identifikačního hlediska) k tomu, že by člověk vlastnoručně podepsal neomezené množství lístečků, které by bylo možno připojovat (odpojovat) k různým listinám kancelářskou sponkou, když o připojení/odpojení rozhoduje nikoliv (nejen) podepisující osoba, ale i osoba, která disponuje„ biometrickým podpisem“ (elektronickým záznamem o biometrickém podpisu). Soud dodává, že v případě úniku shora uvedeného biometrického údaje do kyberprostoru, lze tento údaj – biometrický podpis opakovaně a bez vědomí a vůle osoby, která jej poskytla, použít, když pro původní osobu by bylo velmi obtížné takový biometrický údaj změnit. Nejedná se tak v žádném případě o bezpečnější variantu vyjádření vůle jednajícího, ba naopak. Závěrem soud dodává, že ze samotné písemnosti, ke které měl být připojen„ biometrický podpis“ nelze zjistit parametry podpisu a nelze v případě potřeby ověřit jeho platnosti či pravost. Naopak u kvalifikovaného elektronického podpisu ve smyslu nařízení Nařízení EU [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, lze ověřit jeho platnost a zároveň identitu podepisujícího a to vždy ke konkrétní podepisované písemnosti. Zda je žalobkyní tvrzený vlastnoruční digitální biometrický podpis shora popsaným biometrickým údajem – biometrickým podpisem (se všemi jeho popsanými vlastnostmi) není soudu známo, neboť toto žalobkyně neuvedla, přestože byla ještě před jednáním k doplnění tvrzení vyzvána. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání, když jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat.

7. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že i kdyby byl k pojistné smlouvě připojen tzv. biometrický podpis žalovaného, nejednalo by se o elektronický podpis, který má účinky vlastnoručního podpisu ve smyslu článkem 25 bodu 2 Nařízení EU [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Nebylo by tak žalobkyní prokázáno, že žalovaný skutečně podepsal, resp. že žalovaný chtěl svůj„ biometrický podpis“ připojit k předmětné pojistné smlouvě a že text smlouvy nebyl po podpisu změněn.

8. Soud dále dodává, že podpis na listině sice může být nahrazen mechanickými prostředky ale jen tam, kde je to obvyklé, když obvyklé to je v případě žalobkyně jakožto podnikatele nikoliv však ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli.

9. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva nebyla žalovaným podepsána.

10. Dle § 1743 odst. 1 občanského zákoníku i pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu alespoň ústně vyrozumí osobu, které nabídku učinil, že přijetí považuje za včasné, nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou.

11. Dle § 2758 odst. 2 občanského zákoníku není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

12. Na věc soud aplikoval zejména ustanovení § 2758 odst. 2 občanského zákoníku, které je ustanovením speciálním ve vztahu k § 1743 odst. 1 občanského zákoníku, když pojistná smlouva měla být uzavřena na dobu delší jednoho roku (na neurčito), tedy měla být uzavřena písemně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva nebyla žalovaným podepsána. Nedostatek písemné formy lze dle § 2758 odst. 2 občanského zákoníku zhojit splněním dvou podmínek, a to uhrazením prvního pojistného řádně a včas, když současně musí být pojistné zaplaceno pojistníkem. Jak však sama žalobkyně uvedla, první pojistné nebylo uhrazeno. Tedy ani jedna ze dvou podmínek pro zachování písemné formy nebyla splněna. Soud byl připraven žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního ohledně shora uvedených skutečností, ale žalobkyně se k jednání nedostavila a připravila se o možnost být poučena. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena pojistná smlouva, když nedostatek písemné formy způsobuje její neplatnost, neboť požadavek na písemnou formu byl stanoven kogentním ustanovením občanského zákoníku, když v daném případě jím má být navíc zajištěna ochrana slabší strany (spotřebitele). Žalobkyně v řízení rovněž neprokázala, že by žalovanému poskytla pojistnou ochranu a že by se tedy mohla domáhat nároku na vrácení bezdůvodného obohacení za poskytnutou pojistnou ochranu. Pojistná ochrana měla být navíc poskytnuta vlastníkovi vozidla, tedy třetí osobě. Soud byl připraven žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního, ale tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, se připravila o možnost být poučena. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání, když jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat.

13. Jelikož žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužné částky, nemohl se žalovaný ani dostat do prodlení s její úhradou. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byl zcela úspěšný žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal.