74 C 112/2024
č. j. 74 C 112/2024-24
V PLATNOSTIOkresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu žalobkyně o zvýšení výživného pro zletilého syna. Soud uvedl, že zletilý dítě je jediným oprávněným k podání žádosti o výživné, protože je plně svéprávný. Žalobkyně nemá aktivní legitimaci k podání žaloby, proto bylo rozhodnutí v celém rozsahu zamítnuto. Soud rozhodl, že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný žádost o náhradu nepředložil.
Plný text
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o stanovení výživného pro zletilého
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na syna jméno FO, narozeného datum ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2024, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 8. 4. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zvýšení výživného na syna jméno FO, narozeného datum z částky ve výši 100 Kč na částku ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2024. Žaloba byla odůvodněna tím, že dosud určená částka výživného ve výši 100 Kč nestačí k pokrytí základních potřeb dítěte. Dále uvedla, že zletilý syn v současné době navštěvuje 3. ročník střední školy. Žalobkyně uvedla, že je vedena na Úřadu práce a jsou jí poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpora.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z provedeného dokazování vyplývá, že jméno FO narozený datum je synem žalobkyně a žalovaného (kopie rodného listu).
4. Soud neprovedl žádné další důkazy (potvrzení o studiu ze dne 8. 4. 2024), neboť provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné.
5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Soud uzavírá, že v případě, že se jméno FO není schopen sám živit, mají žalobkyně a žalovaný jakožto jeho rodiče vůči němu vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 občanského zákoníku). jméno FO je tedy oprávněnou osobou pro případné přiznání (zvýšení) výživného (náleží mu výživné). Jelikož je jméno FO plně svéprávný, je to jedině on, kdo je oprávněn podat žalobu na určení, popř. zvýšení výživného. Žalobkyně není oprávněna se svým jménem domáhat přiznání výživného pro syna jméno FO.
8. Jelikož žalobkyně není aktivně legitimována k podání výživného (výživné případně náleží přímo jméno FO), byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, aniž by bylo třeba zkoumat, zda vyživovací povinnost žalovaného vůči jméno FO trvá.
9. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšný byl ve věci žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud mu soud náhradu nákladů nepřiznal a rozhodl, že žádnému z účastníků nemá nárok náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.