74 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 555 223,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 555 223,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 322,60 Kč od 1. 8. 2024 do 28. 2. 2025, s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 68 706,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 15. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 555 223,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 322,60 Kč od 1. 8. 2024 do 28. 2. 2025, s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že smlouvou o úvěru a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 550 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal dne 7. 3. 2023, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 7,19 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 415 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil pouze 9 splátek v celkové výši 55 380 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil splátky řádně a včas, přestože byl opakovaně upomínán, žalobkyně žalovanému zaslala dne 8. 5. 2024 poslední výzvu. Poslední výzvou byl žalovaný upomenut k úhradě splátky ve výši 4 415 Kč do 30. 6. 2024, když byl zároveň upozorněn na skutečnost, že pokud nebude splátka uhrazena včas, stane se celá pohledávka z úvěru včetně příslušenství splatnou ke dni 30. 6. 2024. Žalovaný dlužnou částku do 30. 6. 2024 neuhradil, proto se stal celý úvěr splatným k 30. 6. 2024. Žalovaný následně uhradil dne 1. 7. 2024 částku ve výši 4 415 Kč, když ke dni 1. 8. 2024 činil dluh částku ve výši 547 198 Kč. Následně byla částka ponížena o realizaci zajištění ve výši 696,80 Kč, tedy dlužná částka činí 546 501,20 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, vzniklo žalobkyni v souladu s článkem 8.8 smlouvy o úvěru právo na úhradu smluvní pokuty, která běží ode dne následujícího po její splatnosti do jejího zaplacení. Smluvní pokuta je stanovena z výše dlužné splátky roční úrokovou sazbou, která o 10 % převyšuje sjednanou úrokovou sazbu z překlenovacího úvěru. V daném případě vznikl žalobkyni za období od 11. 10. 2023 do 31. 7. 2024 nárok na smluvní pokuty z jednotlivých splátek v celkové výši 923,90 Kč, když na smluvní pokuty byla uhrazena částka ve výši 144,90 Kč, k úhradě tak na smluvních pokutách zbývá částka ve výši 779 Kč. Dlužná částka ve výši 555 223,60 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 546 501,20 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 7 943,40 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 779 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok představuje úrok z úvěru ve výši 7,19 % ročně z částky 550 000 Kč ode dne 8. 3. 2023 do 7. 5. 2024, z částky 547 340,10 Kč od 8. 5. 2024 do 1. 7. 2024, z částky 547 198 Kč od 2. 7. 2024 do 25. 7. 2024, z částky 546 501,20 Kč ode dne 26. 7. 2024 do 31. 7. 2024, tj. částku v celkové výši 56 194,70 Kč, když na dané úroky byla uhrazena částka 48 251,30 Kč, k úhradě tak zbývá částka ve výši 7 943,40 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, když žalovaný doložil příjem ve výši 45 751 Kč měsíčně. Ve vztahu k výdajům žalobkyně zjistila, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru již dva závazky, a to spotřební úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou ve 4 974 Kč a hypoteční úvěr ve výši 700 000 Kč se splátkou ve výši 5 040 Kč, když žalovaný v žádosti uvedl, že hradí splátky závazků v celkové výši 17 758 Kč. Ohledně ostatních výdajů žalobkyně vycházela jednak z údajů sdělených žalovaným, které porovnal s údaji statistickými (11 690 Kč) a zohlednil částku vyšší. Žalobkyně dospěla k závěru, že po úhradě celkových výdajů žalovaného včetně splátky nového úvěru zbude žalovanému částka ve výši 6 680 Kč (45 517 Kč – 11 690 Kč – 27 147 Kč = 6 680 Kč). Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z posouzení úvěruschopnosti (č. l. 26) plyne, že bylo vyhotoveno žalobkyní ve vztahu k žalovanému a k úvěru č. , č. účtu, , když je v něm uvedeno, z jakých informací při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela. Dále z něj vyplývá, že žalovaný uvedl, že má již závazky ve výši 17 758 Kč měsíčně, když žalobkyně zjistila dřívější závazky 10 014 Kč (spotřební úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou ve 4 974 Kč a hypoteční úvěr ve výši 700 000 Kč se splátkou ve výši 5 040 Kč), proto vycházela z částky tvrzené žalovaným, když nové splátkové zatížení žalovaného včetně splátky nově poskytovaného úvěru (4 415 Kč) činí 27 147 Kč. Dále z ní plyne, že žalobkyně stanovila další náklady žalovaného dle statistických údajů ČNB ohledně životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a to v částce ve výši 11 690 Kč. Rovněž z ní vyplývá, že příjem žalovaného byl zjištěn z daňového přiznání, když měl činit 45 517 Kč měsíčně.

4. Z žádosti o úvěr včetně žádosti o úvěr – příloha (č. l. 27, č. l. 32) plyne, že žalovaný je podnikatelem s průměrným příjmem 45 517 Kč, když jiné příjmy nemá. Dále z ní plyne, že splátky dosavadních závazků žalovaného činí 17 758 Kč, jako nájemné žalovaný uvedl částku ve výši 0 Kč a jako ostatní výdaje (výživné, léky, …) uvedl částku ve výši 0 Kč.

5. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 včetně rozvahy ve zkráceném rozsahu (č. l. 28-31) plyne, že výsledek hospodaření žalovaného za rok 2022 (základ daně z příjmu) činil 686 272 Kč.

6. Z dokladu o přijaté platbě v hotovosti (č. l. 33) plyne, že žalovaný uhradil daň z příjmu ve výši 72 090 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, ze dne 28. 2. 2023 soud zjistil, že dne 28. 2. 2023 byla podepsána žalobkyní a žalovaným. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 550 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni hradit úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru 7,19 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 415 Kč splatnými vždy k 25. dni v měsíci. Dále z ní plyne (bod 8.8 smlouvy), že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu, která je stanovena z výše dlužné částky - splátky roční úrokovou sazbou, která o 10 % převyšuje sjednanou úrokovou sazbu z překlenovacího úvěru. Dále z ní plyne (bod 10.1 smlouvy), že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky více než tří měsíců nebo dvou splátek, je žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr nebo odstoupit od smlouvy.

8. Z výpisů z účtu za období 28. 2. 2023 – 31. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 7. 3. 2023 úvěr ve výši 550 000 Kč. Dále z nich plyne, jak byl úvěr splácen, když v období od 6. 1. 2024 do 6. 5. 2024 a v červnu roku 2024 nebyla uhrazena žádná splátka.

9. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 8. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 415 Kč, a to do 30. 6. 2024 s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 30. 6. 2024, stane se celá dlužná částka ve výši 550 736 Kč k 30. 6. 2024 okamžitě splatnou.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru a o stavebním spoření č. 1064382786 ve výši 547 280,20 Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 3. 4. 2025 (potvrzení o podání).

11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o akciovou společnost zapsanou ve veřejném rejstříku vedeném Městským soudem v Praze.

12. Po provedení dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci podepsali dne 28. 2. 2023 listinu označenou jako smlouva o úvěru a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 550 000 Kč, a kterou se žalovaný zavázal žalobkyni hradit úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru 7,19 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 415 Kč splatnými vždy k 25. dni v měsíci. Dle bodu 8.8 smlouvy je žalovaný povinen, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části, uhradit žalobkyni smluvní pokutu, která je stanovena z výše dlužné částky - splátky roční úrokovou sazbou, která o 10 % převyšuje sjednanou úrokovou sazbu z překlenovacího úvěru. Dle bodu 10.1 smlouvy je žalobkyně oprávněna, v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky více než tří měsíců nebo dvou splátek, zesplatnit úvěr nebo odstoupit od smlouvy. Žalovaný čerpal dne 7. 3. 2023 úvěr v částce 550 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, když v období od 6. 1. 2024 do 6. 5. 2024 a v červnu roku 2024 nebyla uhrazena žádná splátka. Poslední výzvou k úhradě ze dne 8. 5. 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 415 Kč, a to do 30. 6. 2024 s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 30. 6. 2024, stane se celá dlužná částka ve výši 550 736 Kč k tomuto k dni okamžitě splatnou. V červnu roku 2024 nebylo ničeho uhrazeno. Žalovaný celou dlužnou částku neuhradil, přestože byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru a o stavebním spoření č. , hodnota, ve výši 547 280,20 Kč.

13. Provedenými důkazy bylo dále zjištěno, že před poskytnutím úvěru se žalobkyně žalovaného dotazovala na jeho majetkovou situaci, když žalovaný uvedl, že jeho příjem činí průměrně částku ve výši 45 517 Kč měsíčně, splátky dosavadních závazků činí 17 758 Kč, další výdaje činí 0 Kč. Žalobkyně si informace poskytnuté žalovaným ověřila, když příjmy si ověřila z daňové přiznání, dle kterého průměrný měsíční příjem v roce 2022 činil cca 57 190 Kč, a z potvrzení o úhradě daně z příjmu. Žalobkyně si ověřila výši závazků, když zjistila, že žalovaný má dva závazky, a to spotřební úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou ve 4 974 Kč a hypoteční úvěr ve výši 700 000 Kč se splátkou ve výši 5 040 Kč. Jelikož žalovaný uvedl, že další jeho výdaje (na bydlení, léky atd.) činí částku 0 Kč, žalobkyně výši další nákladů stanovila pomocí statistických údajů v částce 11 690 Kč.

14. Soud neprovedl důkaz listinou označenou jako evropský standardizovaný informační přehled (ESIP), neboť nebyla navržena jako důkaz, když žalobkyně ani neuvedla, jaké žalobní tvrzení by mělo být touto listinou prokázáno.

15. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku, část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 2. 2023 řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Dle názoru soudu žalobkyně dostála své povinnosti jí zákonem stanovené v ustanovení § 86 zákon o spotřebitelském úvěru, při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, když při zkoumání úvěruschopnosti vycházela nejen z údajů, které jí sdělil žalovaný, ale tyto si ověřila. Příjmy žalovaného si ověřila z předloženého daňového přiznání a potvrzení o úhradě daně, když vycházela z částky tvrzené žalovaným (45 517 Kč), která byla nižší než zjištěná (57 190 Kč). Lustrací žalovaného v registrech zjistila výši jeho dosavadních závazků (10 014 Kč). Jelikož zjištěná výše závazků byla nižší než uvedená žalovaným, vycházela žalobkyně z částky tvrzené žalovaným (17 758 Kč). Žalobkyně rovněž nezapomněla zohlednit běžné výdaje žalovaného, když nevycházela z částky tvrzené žalovaným, která byla nízká (0 Kč), ale použila částky životního minima a normativních nákladů na bydlení (11 690 Kč). Po odečtení výdajů od příjmů dospěla žalobkyně k závěru, že zbývající výše příjmů je dostatečná pro úhradu splátky budoucího úvěru (4 415 Kč) a zároveň žalovanému zbude částka na úhradu mimořádných výdajů (45 517 – 17 758 Kč – 4 415 Kč – 11 690 Kč = 11 654 Kč). Na základě shora uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč, který žalovaný vyčerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, a to včetně sjednaných úroků (7,19 % ročně), měsíčními splátkami ve výši 4 415 Kč splatnými vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a úvěr zesplatnila. V souladu s ustanoveními smlouvy ve spojení s § 2399 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků, když celá nesplacená částka se stala splatnou ke dni zesplatnění, tj. k 30. 6. 2024. Žalovaný se tak dostal ode dne 1. 7. 2024 do prodlení s úhradou částky a je tak povinen uhradit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas vzniklo žalobkyni v souladu se smlouvou a s § 2048 občanského zákoníku právo požadovat po žalovaném smluvní pokuty za období prodlení s úhradou splátek úvěru.

23. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu nesplacené jistiny včetně úroků a úroků z prodlení a smluvní pokuty, soud proto žalobě, co do částky 555 223,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 322,60 Kč od 1. 8. 2024 do 28. 2. 2025, s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 546 501,20 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 706,90 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 555 223,60 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 270 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 690 Kč ve výši 8 124,90 Kč.

25. Soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokáta za sepis předžalobní výzvy jako výzvy se skutkovým a právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva ze dne 2. 4. 2025 neobsahuje žádné právní hodnocení. Soud proto dospěl k závěru, že se jedná pouze o jednoduchou výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a přiznal tak žalobkyni za tuto výzvu odpovídající odměnu (viz. odstavec shora).

26. Soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby ze dne 25. 9. 2025 (2x), neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.