Okresní soud v Ústí nad Labem · Rozsudek

74 C 204/2021

č. j. 74 C 204/2021-32

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-12-01 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSUL:2021:74.C.204.2021.3

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení, protože žalovaný nebyl provozovatelem vozidla, jehož odtah byl způsoben porušením dočasného zákazu stání. Soud se opřel o § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož náklady na odtah nese provozovatel vozidla, nikoli žalovaný. Žalobkyně neměla právní základ pro nárok na úhradu, protože žalovaný neuznal dluh ani k němu nepřistoupil. Soud také odmítl nárok na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný žádné náklady nevznikly.

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 500 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou došlou soudu dne datum, je zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního úřadu o označení místní komunikace ulice v obec, tj. rozhodnutí o dočasném zákazu stání na této ulici z důvodu veřejného zájmu dle příslušného rozhodnutí stát. instituce. Žalovaný totiž i přes tento dočasný zákaz stání ponechal na uvedené místní komunikaci jím vlastněné motorové vozidlo značka automobilu, modré barvy, registrační značka. Předmětné vozidlo proto dne datum bránilo na místní komunikaci ulice v obec v čištění ulice, když na základě této skutečnosti bylo z dotyčného místa odtaženo, přičemž po provedení čištění ulice bylo opětovně vráceno na stejné místo, z něhož bylo vozidlo odtaženo. Odtah, resp. zpětný odtah, byl proveden žalobkyní, a to v návaznosti na koncesní smlouvu, jenž uzavřela se územní celek. Na základě této smlouvy je žalobkyně oprávněna brát užitky vzniklé se zajištěním nuceného odtahu. Cena odtahu byla žalobkyní stanovena na částku 4 000 Kč (tato částka je nižší než stanoví nařízení územní celek číslo; dle tohoto nařízení by cena za nucený odtah mohla činit až 5 000 Kč) s tím, že v případě úhrady ve lhůtě stanovené k výzvě k zaplacení se cena snižuje na částku 3 500 Kč. Žalovaný dne datum osobně převzal od žalobkyně výzvu k úhradě pohledávky ve výši 4 000 Kč a na tuto uhradil týž den 500 Kč. Účastníci řízení uzavřeli dne datum dohodu o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách, kterou se žalovaný zavázal dluh hradit částkou ve výši 700 Kč měsíčně, počínaje 31. 10. 2020. Žalovaný však neplnil tak, jak se zavázal. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí plnou náhradu nákladů řízení.

3. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalobkyně je jakožto provozovatel na základě smlouvy uzavřené se územní celek jakožto zadavatelem (čl. 4 bod 4.1) zmocněna k zajišťování a odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele (smlouva o komplexním zajištění agendy nucených odtahů ze dne 5. 10. 2015 včetně dodatku číslo ze dne 27. 4. 2020, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně), a to v případech neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s ustanovením § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalobkyně je rovněž na základě smlouvy (bod číslo) oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s nařízením Statutárního města Ústí nad Labem číslo jímž je stanovena maximální cena ve výši 2 500 Kč za jeden nucený odtah vozidla (nařízení č. 2/2010, smlouva o komplexním zajištění agendy nucených odtahů ze dne 5. 10. 2015 včetně dodatku číslo ze dne 27. 4. 2020). Za dva nucené odtahy vozidla tedy částka činí 5 000 Kč (nařízení č. 2/2010). Magistrát města Ústí nad Labem, odbor dopravy a majetku, vydal dne 27. 7. 2020 rozhodnutí č. j. spisová značka číslo, ev. číslo kterým mimo jiné rozhodl o tom, že místní komunikace parkoviště ulice v obec bude dne 31. 8. 2020 od 7:00 do 16:00 hod. z důvodu veřejného zájmu, kterým v tomto případě bylo blokové čištění ulice, dočasně osazena zákazovou dopravní značkou„ Zákaz stání“, k níž bude zároveň připojen symbol pro odtažení vozidla, s tím, že tato dopravní značka bude na dotyčném místě umístěna nejpozději dne 23. 8. 2020 (rozhodnutí č. j. spisová značka číslo, ev. číslo ze dne 27. 7. 2020 včetně příloh). Motorové vozidlo značka automobilu, modré barvy, registrační značka, jehož vlastníkem a provozovatelem byl v rozhodné době jméno celé jméno žalovaného, se dne datum v údaj o čase hod. nacházelo zaparkované na místní komunikaci ulice v obec, třebaže v inkriminované době bylo parkování na této místní komunikaci z důvodu blokového čištění dočasně zakázáno (fotografie zachycující dopravní značky, rozhodnutí č. j. spisová značka číslo, ev. číslo ze dne 27. 7. 2020 včetně příloh, sdělení stát. instituce ze dne 29. 10. 2021). Vzhledem k této skutečnosti bylo na místě přítomným zástupcem územní celek rozhodnuto o odtahu motorového vozidla značka automobilu, modré barvy, registrační značka (fotografie vozidla, rozhodnutí a protokol o odtažení vozidla číslo ze dne datum, oznámení o odtažení vozidla ze dne datum). Žalovaný dne 24. 9. 2020 požádal o vydání vozidla registrační značka, když ho žalobce vyzval k úhradě pohledávky ve výši 4 000 Kč, když na tuto výzvu uhradil týž den částku ve výši 500 Kč (výzva k úhradě pohledávky ze dne 24. 9. 2020, pokladní doklad ze dne 24. 9. 2020). Žalovaný dne 24. 9. 2020 podepsal listinu označenou jako dohoda o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách, která však neobsahuje žádné prohlášení žalovaného, že přistupuje k nějakému dluhu (dohoda o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách ze dne 24. 9. 2020 včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů). Listina obsahuje prohlášení, že žalovaný uznává dluh ve výši 4 000 Kč, když však není zřejmé, jaký dluh měl žalovaný vůči žalobkyni uznat, když dluh není jednoznačně identifikován. Pokud by se mělo jednat o dluh vzniklý shora popsaným způsobem, nečinil by částku ve výši 4 000 Kč, ale pouze 3 500 Kč (dohoda o přistoupení k závazku a o plnění dluhu ve splátkách ze dne 24. 9. 2020 včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů, pokladní doklad ze dne 24. 9. 2020, rozhodnutí a protokol o odtažení vozidla číslo). Navíc se nejednalo o dluh žalovaného, ale dluh jméno celé jméno žalovaného jako vlastníka provozovatele předmětného vozidla (sdělení stát. instituce ze dne 29. 10. 2021). Rovněž je třeba podotknout, že když žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 500 Kč, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 a ze dne 18. 1. 2021, vystupovala jako zástupce územní celek nikoliv jako věřitel žalovaného, když žalovaného zároveň označovala jako provozovatele předmětného vozidla (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 včetně kopie podacího archu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 včetně kopie podacího archu a dokladu o odeslání).

4. Soud neprovedl důkaz pozvánkou, materiálem k 6. řádnému zasedání představenstva společnosti (žalobkyně), zápisem z 6. řádného jednání představenstva žalobkyně ze dne 13. 9. 2011, zápisem z 12. řádného jednání představenstva žalobkyně ze dne 18. 12. 2012 a prezenční listinou, neboť skutkový stav byl rozhodnutí zjištěn dostatečným způsobem a provedení dalších důkazů by tak bylo nadbytečné.

5. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že žalovaný byl provozovatelem předmětného vozidla, popř. že k dluhu třetí osoby (jméno celé jméno žalovaného) přistoupil, když se žalobkyně svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, vzdala se tak možnosti být poučena. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat.

6. Dle ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění účinném od 31. 12. 2015 (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

7. Dle ustanovení § 19a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích dočasně zakázat nebo omezit stání nebo zastavení silničních vozidel na pozemních komunikacích podle odstavce 1 lze také opatřením obecné povahy vydaným na návrh, který musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat vymezení rozsahu zákazu nebo omezení zastavení nebo stání, jeho předpokládanou délku a popis skutečností prokazujících naplnění důvodu podle odstavce 1.

8. Dle ustanovení § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

9. Dle ustanovení § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel.

10. Dle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatelem vozidla vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem.

11. S ohledem na skutková zjištění a po aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že stát. instituce jako silniční úřad v souladu s § 19a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích dočasně zakázal stání, a to dne datum od 7:00 do 16:00 hodin v ulici ulice (parkoviště) v obec. jméno celé jméno žalovaného jako vlastník a provozovatel motorového vozidla značka automobilu, modré barvy, registrační značka, porušil shora zmíněné rozhodnutí silničního správního úřadu, a to tím, že nerespektoval dočasný zákaz stání silničních vozidel na místní komunikaci ulice (parkoviště) v obec, když zde nechal zaparkované své vozidlo. V důsledku této skutečnosti došlo k odtahu jeho vozidla, přičemž v souvislosti s tímto odtahem vznikly žalobkyni náklady. Z ustanovení § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je zjevné, že takový odtah je prováděn na náklady provozovatele vozidla, jímž byl v rozhodné době jméno celé jméno žalovaného, nikoliv žalovaný. Soud dodává, že žalovaný k dluhu jméno celé jméno žalovaného nepřistoupil, ani dluh neuznal. Žalobkyni tak nevzniklo právo požadovat po žalovaném úhradu nákladů spojených s odtahem vozidla. Žalovaný se tak nemohl dostat do prodlení s jejich úhradou.

12. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když na úhradu nákladů by měl právo žalovaný, jež byl v řízení zcela úspěšný. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.